jak se odmilovat ?

Karo, roumím tvým...Jo :-)

Karo, roumím tvým racionálním důvodům i té Itálii, co o ní píše Zako.Nejhorší ale je, když ženská cítí dlouhá léta totální, ale totální nezájem ze strany manžela. To potom láska s milencem zahoří jako pochodeň a je těžko se s ní loučit.Umění včas odejít, o kterém píše Judita, tedy určitě neovládám.:-)

Mám život normální. Po...To je velmi smutné. Určitě to nemáš v životě snadné, když jsi se dopracovala k takovým závěrům. Nemohu s tebou prostě souhlasit, když píšeš, že se polovina manželství (pčedpokládám, že tím myslíš i partnerství) rozvede nebo si žije posvém. V mém okolá to tak není. Přesto, že jsme s mým mužem měli oba úlet, vše jsme překonali a mohu říct, že jsme si oba nejpevnější oporou života. Jsme spolu třicet let, máme dospělého syna. Ano, máme každý své zájmy, každý jsme povahově úplně jiný. Ale máme i zájmy a postoje stejné a navzájem se tolerujeme. Je ovšem pravda, že ty bokovky jsme si nikdy navzájem netolerovali, to byla Itálie

Mám život normální. Po čtvrt století je muž v práci nebo za svými zájmy. Jako v mnohých manželstvích z té poloviny, co se do té doby nerozvedou. Jsem s ním proto, že funguje stále jako otec dospívajících dětí, jako model mužského jednání pro syny, jako autorita a pro zázemí pro dětí, které s námi stále žijí. Pro úplnost rodiny, kde dva zajišťují potřeby dětí, nehádají se, chovají se k sobě slušně a jdou tím pádem po stejné cestě za stejným cílem postavit potomky do života, ale nejdou bok po boku a krom snahy a práce a úsilí doma mají své vlastní životy. Pokud se vám to zdá málo na to spolu být, pak já tvrdím, že po dvaceti pěti letech manželství je to dost na to spolu být. I přesto, že v jeho i mém životě není stále a pouze jen pro něj já a pro mně on. Oba jsme tu pro děti a oba už žijeme v určité volnosti vztahu-aniž bychom se ponižovali, ubližovali si navzájem nebo cokoli jiného.

při úletu bokem se člověk...Manžel se nepočítá? Tak proč s ním jsi? Nechápu. A vůbec proč jsi se vdávala? Ne že by život byl jednoduchý, ale ty ho asi jednoduchý máš

Taky myslím, že je malá...při úletu bokem se člověk vznáší, ale mám zkušenost-svou i partnerovu, že když víme o tom, že i ten druhý někoho má, už se tak dobře v oblacích nelítá-každý, opakuju slovo každý-má pocit, že on může, ale druhý ne-a kdo říká, že u něj to neplatí, kecá...muži jsou více majetničtí. Moje poslední bokovka dojela na žárlivost milence. Byl fakt jak prdlej. Tak jsem holt sama. Tedy vdaná, ale manžel se nepočítá. Většina manželů po letech nedělají nic pro to, abychom s nimi my, jejich manželky mohly počítat ... proto je tu nevěra žen a platí to i naopak. Vztah se musí umět pěstovat o to více, čím déle trvá, ale to umí málokdo a je to nesmírně těžké.

Někde jsem četla,že v některých životních zlomech je největším projevem lásky umět odejít a dát tomu druhému svobodu-Návrat k lásce,tuším,že se ta kniha jmenovala.Každopádně,kdybych uměla tímto názorem i žít a nejen vzhlížet k textu,rozhodně bych teď netrpěla.

Taky myslím, že je malá...Mirku, doplním tě, nejen citově, ale hlavně sexuálně asi nejde zůstat s jedním člověkem, to fungovalo snad jen v minulých stoletích a jen někde.A venku je tak krásně, že nikdo nepíše.:-)

jistě se nemýlím, když...Taky myslím, že je malá pravděpodobnost, že by si manželka s jejím mužem padli do oka, i když jeden nikdy neví. Doufám, že za pár let budu rovněž vzpomínat s úsměvem. Momentálně je těžké mít určitý nadhled nad věcí, když se to všechno zamotává. Uvidím, jaké bude rozlousknutí. A taky si myslím, že podobné příběhy prožívá spousta lidí, pže dle mého názoru nejde být citově celý život u jednoho člověka. Někdo se s tím úspěšně popere, jiný neodolá. Zkrátka a dobře, tak to bylo, je a bude.

jistě se nemýlím, když napíšu, že tady mnohým z nás je třicet, čyřicet i přes čtyřicet...není tu mnoho ušáků a slečen, ke kterým to kvílení patří...jsme však živým dokladem, že láska kvete v každém věku a že je naprosto samozřejnou součástí a potřebou každého z nás...mně už taky je ..no, ne náct, ne sát, ale cet jo a mám za sebou mnohé...Mirkův příběh mně vyvolává úsměv, i to mám za sebou...,sousedka a já jsme byly velké přítelky-rádoby, naoko, tedy iniciativa z její strany, i to zazvonění za dveřmi s flaškou, dokonce nasmažila řízky, i grilovačka, i mnoho jíného...napadá mně jediné, zda muž Mirkovy ztělesné touhy by stál za hřích a líbil by se jeho ženě, omlouvám,se, ale to jediné mně v daných souvislostech může zajímat...ta naše sousedka šla na to zostra, dostala ho a já pak měla poměr s jejím mužem, nějak jsme si zbyli, ale byl to nakonec skvělý chlap, protože čím větší svině, tím lepšího chlapa má a naopak..to platí... a kámoš pro mně dodnes a z velké bolesti bylo hodně nezapomenutelných chvil...jen špatné načasování, muž a sousedka nějak vyšuměli za čtvrt roku,ale my dva zbylí se milovali dva roky...pak naše stěhování a život šel dál, jicméně, mnoho žen jde na muže přes jeho ženu a chtějí se kamrádit, to je stará vesta...,jen jednu věc prosím...v tom smutnění a toužení po lásce, která vadne nebo už není nezapomínejte žít, abyste jednou nelitovali a nic zlého tím nemyslím...jen zkušenost...životní a žiji dle ní, je to dobrá cesta, věřte mi...a Mirku-taková náhoda, že by si padli muž sousedky a tvá žena je minámální, u nás to byla karma jako hrom...to se stává řekněme-jednou za deset let...

Mirku, myslela jsem to tak,...Mirando, uvidím, jestli šlo jen o shodu náhod, nebo jestli za tím skutečně něco je. Na pozoru se budu mít, zvlášť když by do toho měla být zapletena manželka. Ještě před několika měsíci bych z toho skákal do stropu, teď začínám mít obavy, aby se to všechno nějak nepodělalo. Vím, že si za to můžu sám, takže musím nést následky. Pořád se mi fyzicky líbí, to asi jen tak odpárat nepůjde, ale naštěstí se mi priority přesunuly na domácí stranu. Ale taky tuším, co může znamenaz zhrzená odmítnutá žena.

Nebydlí tu tak dlouho a...Mirku, myslela jsem to tak, že kdybych tě já chtěla, určitě bych věděla, jak se vlichotit do přízně tvojí ženy, tak, abych ji zajímala a aby sama stála o tykání.Nechci vypadat jako intrikánka, ale vím, že to jde.Takže se měj na pozoru.

Mirku, možná, že kdybych...Nebydlí tu tak dlouho a nějakou dobu trvalo, než jsme z fáze dobrý den přešli na ahoj (tedy v případě manželky) a to se stalo před několika dny a navrhovatelka byla manželka. Vím, že jí tím může nahrát do karet, pokud bude mít zájem.Je dobře, že se neuzavíráš před okolím. Malé krůčky jsou taky krůčky. Pokud nebudeš tlačit na pilu, časem se to zlomí a pak nebudeš vzpomínkami žít, už je budeš mít opravdu jen na příjemné vzpomínání.

Vpohodě Mirando, hlavně se...Neuzavírám se, jen podvědomě pořád hledám kopii toho svého. A kopie bohužel nejsou.Vím, že melu pořád to samé, ale vždycky se mi trochu uleví.:-)

Mirku, možná, že kdybych...Vpohodě Mirando, hlavně se nesnaž, to by bylo stejně k ničemu..nejsi stroj.Jen se neuzavírej novému.

Mirando, všechny rozhovory...Mirku, možná, že kdybych měla tu možnost a znala tehdy manželku mého přítele, udělala bych to podobně jako tvoje sousedka. Vím, je to hrozné, ženské jsou prostě mazanější a vynalézavější. Očima tvé ženy to může vypadat jinak, ale pročpak se holky neseznámily dříve? Myslím, že brzy budeš muset vymýšlet novou strategii.Nono - já se fakt snažím, ale nejde mi to, příznávám. Chodím cvičit, chodím do hospody s kamarádkami, dělám změny v bytě a ze setrvačnosti si kupuju hadry, ale hromadí se mi ve skříni, protože je nemám kam nosit - jsou prostě na rande, ne do práce.A rande v nedohlednu.

Nono - ve všem s tebou...Mirando, všechny rozhovory byly iniciativy manželky, ona jenom zdvořilostně konverzovala. Možná máš pravdu, ale spíš to vidím tak, že manželka ji ke mně nevědomě přibližuje. Nemyslím si, že by přehodnotila situaci a šla by na to přes manželku, ovšem vyloučit to nelze. Takže čekám. Hrozně se to táhne a myšlenky zaměstnat bohužel nejdou. Co dřív pomáhalo, nefunguje. Asi je to nejistotou, že nevím, jak na tom je, resp. co by chtěla.

Nono - ve všem s tebou...Ano Mirando, první roky jsou nejtěžší. Jde o to se do té situace "nezacyklit", nepovažovat ji za definitivní

Nemyslím, že city zmizí na...Nono - ve všem s tebou absolutně souhlasím, jen to u mě bohužel nefunguje.Pravda ale je, že 25 let to netrvá.:-)Mirku, bojím se, že tvoje sousedka použila tvou ženu - aby se ti přiblížila.Tvoje žena si tohle asi vůbec neuvědomuje.

luxus neluxus,myslíš že ta...Nemyslím, že city zmizí na lusknutí prstů. Mně to trvalo 25let, než jsem se jich zbavila. A on mě celé ty roky manipuloval, jak již jsem zde psala. Ale došlo mi, že musím sebrat zbytky rozumu a žít svůj život. Neříkám, že to byl život ideální. Ale udělala jsem dobře.Pokud ti on nedává naději, nevyhledává tě, nemámí tě, je to jednodušší, pak už to je opravdu jen otázka času, kdy ti bude vzdálenější a vzdálenější. Jednoho dne si uvědomíš, že se ti o něm v noci nezdálo a že jsi si na něj už dva dny nevzpomněla. :(