jak se odmilovat ?

Potřebu a touhu se odmilovat......je to asi tak...blbý je, že se ty misky vah někdy převáží z jedné strany na druhou......já pořád cítím z jeho strany přízeň, ale je fakt, že bych jí snesla mnohem víc... ...na začátku to bylo asi naopak.....možná nám ženám chvíli víc trvá než se tzv. "zasekneme" ...a pak si vytvoříme závislost nebo se tak trochu zamilujeme...

Potřebu a touhu se odmilovat a citově odpoutat od někoho, máme v okamžiku, kdy nám dochází, že city na druhé straně ochládají a vzath spěje nezvratně ke konci. Pokud je vztah oboustranně vřelý, není co řešit. Většina těch, kteří se chtějí odmilovat to chtějí jako obrannou reakci na to, že protějšek už nekomunikuje a nejeví zájem jako dříve. Zákonitě se tím ten druhý, stále zamilovaný trápí a hledá cestu, jak z toho ven. Je to těžké, ale funguje to jen a jen na bázi schopnosti zburcovat vlastní hrdost a v určité fázi, když už nejde o zjišťovnání stavu věci ani pokus komunikovat, ale dolézání a nejrůznější kontaktování pod různými záminkami si uvědomit vlastní cenu, umět přiznat prohru a stáhnout se se ctí z pole milostného dobývání protějšku, který už po nás neprahne a nemá touhu ve vztahu pokračovat. Každý nový a nový pokus o nové sblížení nás v očích protějšku, který už toto nechce, degraduje a v jeho očích zvyšuje naši nepřitažlivost.

No to už jsem Mirku taky zkoušela,už mi dochází trpělivost. Pokud nepřijde na smluvené místo během příštího týdne, tak to pro něj bude blbý.

Barbara: Díky za podporu. Až si půjdete vyzvednout tu věc, zkuste se tvářit sebevědomě a nezávisle. Nevím, jestli to něčemu pomůže, ale kdybyste přišla utrápená, zbytečně byste posílila jeho ego a k ničemu by to nevedlo. Druhého nejde donutit milovat, což je krutá pravda pro toho, kdo se láskou k druhému souží.Gina: Navrhnout místo, kde je méně společnosti a více soukromí?

taky mám problém, mám přítele,ale jaksi se nemůžeme dohodnut na tom, kde konverzovat. Já jsem navrhovala již několikrát kavárnu, on tam nikdy nepřišel a když tak jen nakoukl a že dnes ne. Potom mi ale volá do práce, kde je hluk a není pořádně slyšet co říká. Takže do práce mi volá pravidelně a když to někdy nezvednu cítí se uražený.Nevíte jak to s ním mám udělat?

Chodím se, čtu Vaše příspěvky a je mi smutno... Je to týden, co jsem toho "svého vyvoleného" viděla, slíbil mi pomoci s jednou záležitostí a neměla jsem na výběr, neznám nikoho, kdo by to udělal lépe. Moc mu to slušelo, ostříhaný, usmíval se, opálený... ale už studený, žádný dotek, ani políbení na přivítanou, rozloučenou, chování už jen jako bych byla opravdu zákaznice, která tam nechala peníze a to je vše. Bolí to, hrozně moc... představa, že tam za 3 tydny pujdu si tu věc vyzvednout a znovu ho uvidím a nic, už vůbec nic nebude je krutá. Je to nespravedlivé, když jeden přestane milovat a druhý se trápí o to víc a nemůže s tím dělat vůbec, vůbec nic :-(Mirku, držím Vám ze srdce palce, ať vám to vydrží, zvládnete to...

Dnes jsme se potkali a dokonce se na sebe usmáli. Byl to úsměv, jako když potkáte někoho sympatického. Nic víc jsem z toho necítil. Asi se nám uklidnily hormony a jak píše Miranda, prožívám období klidu. A jak jste na tom vy?

Zako, ani mezi mými...Na statistiky já moc nedám, ono záleží na tom, co a jak se do dané statistiky. průzkumu započítává. Ty zřejmě mluvíš jen o manželství posvěceném Bohem nebo státem a ne o spoustě párů žijících v fungujicím monogamním vztahu a tvořících rodinu. Ty já kolem sebe vidím a není v tom ta utrápenost jako u mnoha manželství. A pokud mají děti, tak jsou mnohdy pevnější než ta manželství, ze kterých není jakoby únikuTvá motivace děti jako priorita je skvělá,sama už asi víš, že všude je něco, zní to banálně ale je to tak. BTW moc hezky o své rodině mluvíš")

To je velmi smutné. Určitě...Zako, ani mezi mými přáteli není mnoho rozvedených, já mluvím o republikové statistice a ta je jasná-padesát na padesát, polovina českých manželství se rozvádí a to, že je neznáš, to neznamená, že prostě neexistují.Jsou to faktická čísla a dost smutná.Nemám to jednoduché, ale ani nejsem utrápená nebo zakomplexovaná. Jsme finančně zajištěná rodina, muž je zodpovědný otec, mám slušnou práci, on velmi dobrou, zdravé děti jako nejvyšší hodnotu svého života, za kterou denně Bohu děkuji a k dokonalosti by chybělo jen to souznívání s manželem, ale on opravdu nikdo nemá vše a máloco v našich životech je trvale ideální.Jinak souhlas s tím, co je tu psáno. Moje touhy se taky vždy upínaly spíš k těm, co jsem mít nemohla a ti, co by mně láskou snědli a na rukou nosili mi nějak do srdce nezapadali-nevím, proč to tak musí být, u mně to platí.

Tedy - na mě to platí stoprocentně!A uvědomuju si, jak jsem pitomá, když sama nestojím o ty, co milují mě, a ženu se za nějakou chimérou.No, vlastně už ani neženu, ale kdyby to šlo, ochotně bych se hnala.Mirku, jen si užij období klidu, jestli má na tebe sousedka políčeno, ještě budeš mít co dělat, abys odolal. Fakt mě zajímá, až po tobě vyjede, jestli to dokážeš vybalancovat.

Teď jsem ve fázi pasivní...Myslím, že to platí pro spoustu žen, pokud ovšem nepadne kosa na kámen a ona nepadne na toho, se kterým to prostě neplatí ::::)

Mirku, ten citát jsem snad jen někdy zaslechla,ale nikdy mne nenapadlo, že by to mohlo být pravdivé.Ale jak se říká na každém šprochu, pravdy trochu. Jen si nemyslím, že by to platilo plošně. To by potom musela po většině svých manželů toužit většina žen :-)

To by mohlo být signálem,...Teď jsem ve fázi pasivní rezistence a v nejbližší době to nehodlám měnit. Neřekl bych, že vadí, někdy mám ale slabší chvilku a vzpomenu si, jaké to bylo v prvních týdnech, kdy mě začala fyzicky přitahovat a kdy jsem z toho ještě příliš nešílel. Jediné, co by definitivně pomohlo, kdybychom se odstěhovali, tím jsem si jistý. Jak to má ona, těžko říct, ale při této větě mě napadá, že moje babička kdysi říkávala, že žena, to je sémě hadí, kdo ji hladí, toho zradí, kdo ji souží, po tom touží. Tak nevím, jestli to o ženách skutečně platí, z několika příběhů tady na doktorce asi ano (samozřejmě tím nemyslím to sémě hadí, nechtěl bych někoho urazit, je to jen přeneseně myšleno).

Kéž by vyšuměla, skoro jsem tomu už věřila. Ale najednou jsem se propadla zpět a miluju ho. Asi to nikdy nedokážu - úplně se odpoutat.

My tu dnes máme návštěvu...To by mohlo být signálem, že zamilovanost pomalu vyšumívá...vadí ti to? chtěl bys, aby to bylo jinak?

Tak díky, že jste se ozvali, já mám dnes nějaký splín, ale ne kvůli lásce, spíš kvůli práci.Takže se asi překulím a budu se snažit to zaspat, mějte se všichni fajn a tebe, Mirku, rozeberu zítra, ty se dnes nekoncentruješ!:-)

My tu dnes máme návštěvu na přespání a už jsme se všichni dostali do ovíněné nálady. Je to fajn. Zrovna jsem měl něco vygooglit, takže jsem nakoukl. U mě nic moc nového. Dnes jsem ji zahlédl z okna a možná i ona mě. Moc jí to slušelo, ale už mi nebušilo srdce jako kdysi - snad je to znamení, že jsem se posunul dál k odmilování. Dnešní večer je prima, vlastně tak prima, že nejsem schopen vyjádřit se k předchozím komentářům:-)

Sorry - R O Z U M Í M jsem...To víš, že tu jsme, nakukujeme :)

Sorry - R O Z U M Í M jsem...To víš, že tu jsme, nakukujeme :)

Jo :-)Sorry - R O Z U M Í M jsem chtěla napsat.Nevím proč mi někdy vypadne písmmeno.Kde všichni jste??