jak se odmilovat ?

Skoro se mi nechce věřit,...Hihi sranda:) Bleju z toho co píše.. A ty jestli to myslíš vážně, tak seš taky divná

K zenam, co zahybaji, nemam...Skoro se mi nechce věřit, že na druhé straně sedí skutečně chlap:-D Jestli máš co k tématu, klidně přihoď, ale,PROSÍM, bez těch vulgarismů. Tahle diskuze si až do teď drží slušnou úroveň, tak to nepokaž;-)

K zenam, co zahybaji, nemam potrebu byt jako med. Ani nevite, jak to ty vase muze muze zranit. Zamyslete se nad sebou.

Hovno, nemame to radi. Kdyz...Když neznáte souvislosti, nemůžete vědět, jak to dotyčná myslela. Tady nejde o dva lidi, kteří se mají dát dohromady, aby vytvořili oficiální pár. Všem ostatním dobrou noc.

Se zeptej jinych muzu a sama...I kdyby to tak bylo, oponovat se dá slušně, ale to ti asi nic neříká.

Hovno, nemame to radi. Kdyz...Udělej si nad tím časákem dobře a bacha ať z toho nemáš tu vulgaritu z tvýho úvodu. Odpovídat ženě se má s citem. O tebe bych si, hochu, neopřela ani kolo.

Se zeptej jinych muzu a sama uvidis.

Hovno, nemame to radi. Kdyz...Ty teda moc gentleman nebudeš. Dej si pohov a raději si běž přečíst nějakej časopis!!

Hovno, nemame to radi. Kdyz se zenou chceme byt, radeji ocenime, ze to ona chce take, nez, aby nam unikala. To jsou jen myty z nejakych casopisu.

Je fakt, když tikají...Ašanah, a jak na to reagoval, když jsi dala přednost přátelům? Třeba to povede konečně k setkání, když jsi teď v jeho očích vzácnější. Chlapi milujou, když jim unikáme. Jsem zvědavá, kam se posunete.

Je fakt, když tikají...tak to jsi dost silná

Koukám, o co jsem dnes...Je fakt, když tikají biologické hodiny, je to jinak. My, co už nám dotikaly dávno (nevadí nám to, máme dávno dospělé a samostatné děti), to vidíme jinak. Na nezájem manžela si tedy opravdu nestěžuji. Pro Valerku, Pati, Tessie, Mirandu ... dnes po poledni mě ON uháněl, ale já nevěřím, že by to dotáhl do konce. Dala jsem proto přednost předem domluvené akci s přáteli, neb hazarovat s kamarádstvím a přátelstvím nehodlám kvůli naději, která pohasne pár minut před domluveným termínem. Z toho jsem již vyléčená.

Koukám, o co jsem dnes přišla. Já bych jen zmínila jednu věc. Padl tady názor, proč nešťastný vztah neukončit. Velmi jednoduché přesto mnohdy až neproveditelné řešení. Každá, která prožívá v intenzitě citu nerovný vztah, toto ví. Každá. A pokud se jí nějaká kamarádka svěří se svým stejným problémem, poradí jí rozchod, zapomenutí, najít si náhradu. Sama ale ví, že to v svém životě nedokáže. To je ten rozpor mezi srdce a rozumem, který jsem na Doktorce několikrát zmínila. A také si myslím, že ten racionální přístup je běžnější u mladých holek, které si život budují a podvědomě hledají otce svých děti. My někdy až moc dospělé to máme jinak.

Rada bych vas poprosila o radu,..jak odpustit a nejlepe zapomenout na neveru,.jsme spolu 3 roky,po dvou letech jsrm zjistila,ze muj pritel udrzuje vztah s vdanou zenou v praci,dvakrat jsem se s nim kvuli toho rozesla,nikdy to nepriznal,ale cetla jsem jeji dopis a nachazela v jeho byte jeji svrsky,.kdyz jsme se opet k sobe vratili pred pul rokem,tvrdil mi ze uz s ni vubec nekomunikuje,nastehoval se ke mne a me dceri do bytu a hledame si dum ke koupi....jenze!!,ja mam panicky strach,ze si na sebe a na dcerku chystam dalsi zklamani,ze mi to zase udela,.treba jinde a s jinou,proste duvera je pryc,on se snazi,moc se snazi..ale ja zarlim a bojuju s tim neskutecne,z toho take prameni me nemoci.mate nekdo podobne zkusenosti.poradte prosim,budu moc rada.

Ano, pamatuji tuto diskusi...Ano, taky si pamatuju Winda se vším všudy,:-)A souhlasím s Tessie i s Danem a ostatními. Tahle diskuze se čas od času ustálí, protože mívá pravidelné návštěvníky, kteří se už znají a rozumějí si. Myslím si ale, že ani jeden z nás nepatří mezi takové, kteří na jiných diskuzích vykazují ostatní, co by se rádi přidali.Aono, ty jsi ještě mládě, ale vůbec to neznamená, že bys sem nemohla psát cokoliv ze svého života, my si příspěvky od tebe určitě rádi přečteme!Možná jsme jen vesměs starší než ty a tak jsme zkušenostmi o trochu dál. Ale jak vidíš, i v pozdějším věku se člověk zamiluje a třeba i trápí, stejně jako kdysi v pubertě.A třeba po pár dalších příspěvcích taky zjistíš, že i na diskuzi člověk může objevit spřízněné duše.

Ano, pamatuji tuto diskusi kdysi trochu jinou (můžete se namátkově přesvědčit v archívu příspěvků), kdy převažovaly problémy mladých, často poprvé zamilovaných a zklamaných. Pak bylo jedno období (Ašanah si pamatuje), kdy to nabralo trochu jiný směr (Wind a další), který byl kritizován ještě ostřeji než dnes ("Jděte s tím pryč", "To sem netahejte", "Máte fórum Byla jsem nevěrná" a podobně). Nechci to nijak posuzovat - když je to v mezích slušnosti, ponechme tomu vývoj a vlastní život.

Škoda, že se vás tolik do diskuze nezapojí. Každá měla, má a bude mít lásku-i každý...podělte se o své prožitky s námi...už nevím, který filosof nebo básník řekl, že každý v sobě nosíme malý hřbitov svých lásek. Opětovaných i neopětovaných, dodala bych. Od těch dětských, letmých až po ty osudové, které se vpíší do srdcí i duší nesmazatelným písmem a zamíchají mnohdy hodně kartami, které nám život rozdal. Tato diskuze je malinko vyjímečná tím, že se tu nepíše o nemocech, starostech nebo malichernostech, jak tomu na některých forech je, ale o tom, co lidský život naplňuje nejvíc, aspoň z mého pohledu. Nikdy jsem netoužila být bohatá, mít krásnou karieru, ambiciozního muže, vilu, bazén, super auta. Toužila jsem být zdravá a milovaná a mít děti a opravdu vím dnes že jsem chtěla hodně, v podstatě všechno, co život může nabídnout.Prošla jsem v životě hodně těžkou nemocí a přestála ji, o jedno dítě jsem přišla, než se mi po dlouhých vleklých problémech narodily tři zdravé a na osudovou lásku jsem čekala do zralého věku. Svého muže jsem měla hodně ráda, brala si ho z lásky, dnes ho svým způsobem ráda mám, i přes velkou krizi, kterou jsme prošli před čtyřmi lety ...jsme ale spíše parťáci a rodiče a je tam spíše úcta než cokoli jiného. Nebýt té krize, nepřišla by ta osudová láska, protože bych nikomu kontakt na mně tehdy nedala. Čím obtížnější a trnitější je cesta k něčemu, po čem moc toužíme, tím víc si toho vážíme, když to přijde. Už se budu opakovat, ale nechtějte se odmilovat, i kdyby láska bolela. Prázdnota v srdci je horší než ta bolest, která je hořkosladká...

Mně přijde, že je tu spousta čtenářů, kteří normálně nepřispívají, jen když se nějak naruší dějová linie stálých přispěvatelek (a Dana) a objeví se nový názor. Jakoby si nechtěli tuto dějovou linku nechat narušit. Ráda sleduju vaše osudy a už se raději zase stáhnu na místo čtenářky.

Jedna zkušenost se zadaným,...Asi tuto diskuzi nesledujete delší dobu, jinak byste věděla, že se tu ve skutečnosti nikdo odmilovat nechce, ale spíše uniknout nezájmu ze stran manželů. Do rozjetého vlaku se špatně naskakuje, zřejmě proto ty negativní reakce směřované k Vám. Buďte nad věcí, hned se nezlobte a neberte si to osobně. Možná byste uspěla, kdyby byla např. diskuze Jak se odmilovat II, kde by dotyční opravdu o odmilování stáli. Jinak za mě, také mi nevadí, že tu přispíváte, jen jak tu někdo upozornil, pravděpodobně tu s tím neuspějete, což jste na vlastní kůži poznala.

Každý názor nebo životní zkušenost psaná slušnou formou se cení. Často se nad tím, co píší jiní, zamýšlíme, někdy poznáváme sami sebe, jindy se sami sebe ptáme, jak bychom se v dané situaci zachovali my.