jak se odmilovat ?

P. nám podala tak objektivní pojednání, plné pochopení a empatie! Až jsem zaváhal, zda si my muži takový krásný přístup kolikrát vůbec zasloužíme... A s tou vzájemnou (ne)komunikací to bude asi oboustranné.Pro S.: a na copak jsem ještě zapomněl??

...Dane, to je úžasné, jak se s Tebou dokázala spojit. Myslím, že každý, kdo byl odhalen, se může vrátit pod jiným nickem, s trochu upraveným příběhem. ˇBudeme se těšit na pokračování.

Dane, ty jsi mi ale srandista! :-), na něco jsi však zapomněl

P. - u mě je to dost...pohrdání??

(Pokračování)Nepřítomnost Sabiny na diskusním fóru byla přirozeně znát. Na druhou stranu jsem se nad tím nijak do hloubky nezamýšlel - pořád ještě mohla být někde na dovolené nebo ji to docela obyčejně přestalo bavit. Ostatně i jiní diskutující se různě ztráceli, vraceli nebo se opakovaně točili v bludném kruhu svých trápení, hledajíce řešení nebo povzbuzení od nás ostatních. (Mělo to trochu jiné složení než dnes - převažovali mladí, kteří zažívali svá první velká zklamání, platonické lásky a nenaplněné touhy.) Jednoho dne se tam objevil muž, který si říkal Spisovatel a občas připojil tu a tam stručně svůj názor k případům, které ho zaujaly. Na mou adresu napsal, že se mu líbí moje příspěvky, které si dokonce zpětně vyhledal. To mě sice potěšilo (psal velmi slušně, kultivovaně a bez pravopisných chyb jako správný spisovatel), nicméně jsem si udržoval patřičný odstup. Za několik dní se zmínil, že by si rád některé věci z textu probral podrobněji, ale že to nechce řešit takto veřejně, raději přes nějaký jiný spoj, třeba e-mail. Tak to už se mi kór nelíbilo; představa dopisování s nějakým cizím týpkem mě věru nelákala. On mě ale přesvědčoval, že to může být jen umělá adresa, kterou hned nato zruším. Tak jsem si řekl, že se vlastně nemůže nic stát a dal jsem mu jeden e-mail, který byl před zrušením.Jaké bylo moje překvapení, když ihned nato přišly dvě stránky A 4! Začínaly větou "Ahoj Dane, ten Spisovatel jsem já, Sabina".:-)

Přestože nikdo jiný ten...P. - u mě je to dost objektivní, mám signály i z okolí i od dětí, které by byly tvrdší než já a do situace dost vidí a to neví všechno, to je opravdu ta třináctá komnata, detaily zveřejňovat nebudu.Odejít? To by akorát stálo peníze. Nechci to nějak rozebírat - ale vrátím se k horoskopům a byla tam jedna věta:Vztah drží zejména proto, že Beranovi je trapné vykašlat se na věčné dítě Rybu, která nikdy nemíní dospět.A tohle prostě sedí přesně na naši situaci, bez ohledu na znamení. Navíc přece jen jsme spolu prožili kus života. Dál to rozebírat nebudu.

Ještě k Tessie - když jsi psala o žárlivosti tvého přítele...Máš pravdu v tom, že tě to určitě trápí a ničí, znehodnocuje to váš vztah, ale já HO trošku dokážu pochopit...Za tou žárlivostí se prostě může skrývat lítost, že s tebou nemůže trávit i ty normální chvíle, jako jsou s přáteli, jít do kina, do divadla, do restaurace...Nevím, jak váš vztah probíhá, zda ty chvíle, které pro sebe máte, spočívají jenom v sexu, anebo spolu chodíte i ven, ale rozumím tomu, že pokud tě fakt má rád, jako že asi má, tak chce i to ostatní, no...Přestože věděl, že jsi vdaná a nehodláš opustit rodinu, je to pro něho moc těžké, smířit se s tím, že tě nemůže mít i pro ty běžný chvíle. Proto bych ocenila, a zkusila odpustit, že se aspoň snaží svou žárlivost - která je vlastně chlapským bezmocným vyjádřením lítosti - potlačovat, i přesto, že jednou za čas v potlačování selže, vybuchne a udělá žárlivou scénu..Sám se tím určitě dost trápí. Tak nějak se do něho dokážu vcítit.Ale třeba je to úplně jinak, neznám podrobnosti. Jen si myslím, že nás je tady většina právě v jeho situaci, kůži, že my bychom chtěly prožívat s těmi našimi "jak se od něho odmilovat" i jiný než sexuální požitky a ono to z nějakých příčin nejde...a nám je to líto a taky žárlíme..Není to tak? Proto se do něj dokážu vcítit, i když to neznamená, že to schvaluju.

Přestože nikdo jiný ten pocit neměl, tak já jsem ho měla: že se na prazouna spustila lavina výčitek, že lhal milence, i manželce, co že teda jako čeká jinýho a že si zaslouží se trápit.. Měla jsem pocit, že chtěl poradit s bolavým srdcem a místo toho dostal odsouzení, že lhal oběma, že chtěl spát s oběma a teď to má. Ale pokud to byl pocit mylný a nikdo to zle nemyslel, tak se omlouvám..Pravděpodobně platí, co napsala Pati- myslím, že když zahýbáme my (ženy), je to ok, ale chlap zahýbající manželce je zmetek:-)))A k Ašanah a Tessie - všechny si dokážeme vysvětlit a omluvit, proč jsme se zamilovaly jinde, že doma nedostáváme lásku, jsme citově vyprahlé a asi to tak v mnoha případech opravdu je... Ale buďme opravud syrově upřímné a přiznejme si, že to je náš subjektivní pocit, pohled, naše chtění a toužení po lásce, kterou nedostáváme...Ale co cítí ta druhá strana, manžel? Mě by fakt zajímalo, jak to cítí ti manželé, na které jsme rezignovaly...my z nich nic, žádné vysvětlení, nedostaneme (aspoň tak je to u mě), třeba proč jsou tak chladní, nevšímaví vůči nám, zda jim taky nechybí láska, zda se taky necítí nějak emočně vyprahlí...Přece to nejsou stroje, taky jim musí něco chybět, chtějí mít blízkýho člověka, tak kde si tu svoji touhu po lásce a sexu saturují, když ne u nás, partnerek? Když se teď při sobotním ránu nad tím fakt zamýšlím hlouběji, třeba jim na nás taky něco vadí, něco od nás nedostávají, jen nám to neumějí říct, tak jak to umíme my...Nebo mají taky nějakou milenku pro hezký chvíle, jako máme my, svoji potřebu blízkosti vyčerpají jinde a odráží se to samozřejmě na jejich emoční plochosti doma..Potom se vnucuje otázka, proč tedy spolu vůbec zůstáváme, nebyli bychom spokojenější rozejití? Než hrát divadlo před dětmi a citově i tělesně strádat...děti to stejně vidí a cítí. Ale to je jen takové hypotetické přemýšlení, nevztahuji to na nikoho zde v diskuzi, aby se někdo necítil dotčen, nikoho a ničí život nehodnotím, sama mám máslo na hlavě.

Jen k odezvě na můj názor...Já si taky myslím, že na lásku právo mám. Proto jsem vůči manželovi výčitky nikdy neměla. Jsme jen spolubydlící, intimně několik let ne a to z mého popudu, protože někoho roky živit - takový muž ženě neimponuje. Který ani sms se není ochoten naučit poslat z mobilu. Těžký případ. Opravdu.

Jen k odezvě na můj názor i k mé situaci ...absolutně nemám pocit, že bych Prazouna lynčovala. Já ho ani neodsuzuji, neznám jeho povahu, pohnutky k nevěře, život, ego, charakter, okolnosti, jeho ženu, manželství...nic. Napsala jsem mu pouze svůj názor-že většinou lež nic dobrého neplodí. To nebyl odsudek jeho osoby, nemám právo nikoho pranýřovat nebo kamenovat-už jen proto, že sama říkám-mně má právo soudit jen Bůh. Nikdo jiný, protože nikdo jiný mně zcela nezná, nezná mou třináctou komnatu. Jen já vím, čím jsem prošla, kdo jsem a zda mám právo na lásku-na poslední bod si dnes s klidným svědomím odpovím-ano, mám toto právo, jako každá živá bytost. Neodsuzuji, píši, co si myslím, že nutně muselo následovat něco podobného jako reakce na akci, tedy na vztah, který byl zbudován na základě falešné předstvy Prazounovy milenky. K mé situaci bych chtěla napsat, že doma mám absolutní citové vakuum čtyři roky. Proto nemám až tak výčitky svědomí, že si beru lásku kdesi jinde. Pokud ani Prazounova manželka nedává svému muži lásku, pak chápu, že jinde něco hledal. O tom však nebyla zmínka. Ano, i já žiju dvojí život, ale myslím, že jsem v odlišné situaci.

Co si budeme namlouvat,...Palec nahoru:-)

Diskuzi čtu rovněž delší...Co si budeme namlouvat, dámy, když nám někdo zahýbá, máme s tím problém:)

Lidi, vy jste se do něho...Diskuzi čtu rovněž delší dobu, tak trochu se v přítomných dámách vidím. Řekla bych, že lavina se spustila tím, že napsal, že má doma hodnou a krásnou ženu a k tomu zásadně lhal milence. Není to nic hezkého a jak psala Pati, i já necítím, že by ho tu někdo kritizoval ve zlém.

Je ale dobře, že se snad probudil a že takovou situaci nepovažuje za normální a že se tím trápí. Možná by mu pomohlo, kdyby jeho žena tušení měla a on by si uvědomil, že může přijít o obě. Což se mu může stát, děti spolu nemají.Život dnes není jednoduchý a pokud si lidé nemohou věřit, je to těžké

Každopádně ještě může...Přesně tak. Jestli ho žena neignoruje, určitě něco tuší a musí s ním mít svatou trpělivost.

Ano, je to podvod a Prazoun není vyjímka. Nemyslím ale, že ho tady někdo kritizuje ve zlém, sám chtěl slyšet názor

Prazoune, zajímavý...Tessie - připomínáš mi moji kamarádku - a ta říká - tyhle ty vztahy (mimomanželské) jsou založené na podvodu a z toho nikdy nic nebude (sama takový několikaletý vztah měla). To by ale zase znamenalo, že vztah s NÍM je slepá cesta, že je to všechno špatně.

Lidi, vy jste se do něho pustili, jak kdybyste nevěděli, na jaký jste diskuzi...Tady většina přispívajících a diskutujících řeší svoje paralelní vztahy, trápení s nimi a trápení se svým manželem doma, že jo Tessie, Valerko, myslím, že i Ašanah...Tessíe, čtu to tady už dlouho, jsi chytrá žena, citlivá a máš samozřejmě v mnohém pravdu, ale ty taky nejseš třeba ke svýmu manželovi úplně úpřímná, že ne...taky žiješ trošku ve lži, že jo...Tak proč teď tady chlapa, kterej se zamiloval do někoho jinýho než je manželka, lynčujete a příkře hodnotíte? Četla jsem jeho příspěvek rychle, možná se mýlím, ale měla jsem za to, že psal, že jí řekl, že je ženatej, a to už někdy dřív, než se to on rozhodl ukončit...Prazoune, jak dlouho jsi jí tajil, že jsi ženatej, resp., kdy jsi jí to řekl? Ať máme jasno...A asi je pravda, že člověk pozná, co měl, teprve až to ztratí...Prazoune, jak to , že jsi to nevěděl, než odešla? Bral jsi její lásku jako samozřejmost a teď ti chybí co přesně?

Myslím, že už si to...Každopádně ještě může být rád, že mu to žena nevrací.

Valerko, to je mi novinka....Byla doba, kdy mi bylo jedno,jestli mě s ním někdo uvidí. Klidně jsem brala i telefony, možná jsem i chtěla, aby se to prozradilo. Dnes je situace jiná - přesto se asi nic neděje, kdyby nás někdo viděl. Mám hodně známých a kamarádů, prozrazení mě až tak zase netrápí. Spíše je to časově náročné s dopravou.Valerka - to opravdu má jak z nějakého filmového scénáře, snad se to rozjede u ní i u mě - aby bylo o čem psát :-) . Dnes je tu hromada příspěvků, ještě jsem to všechno nepřečetla. ON se mi ozval hned ráno jako první - a pak najednou - nic. To já pak nevím, co si mám myslet, ale jak ho znám, prostě se do něčeho zabral a nevnímá okolní svět - tomuto způsobu myšlení fakt nerozumím. K mému návrhu na přespříští týden se nevyjádřil vůbec - ale to je pro něho typické. Nic to neznamená. Tedy nic negativního.