jak se odmilovat ?

Asi musejí chtít oba dva,...My jsme chtěli oba, i když ne stejnou měrou, já s vědomím, že ublížím manželce a že to po čase může bejt to samý. Pak mě ale ona asi nechtěně zasadila brouka do hlavy, jak se synem a bylo to vyřešený.

A chtěla by si to vrátit? V čem se vlastně stala chyba?

Asi musejí chtít oba dva,...v mála případech si člověk polepší. Za čas je to stejné ne li horší. A ještě k tomu výčitky svědomí. Já to zažila a už se to nedá vrátit.

Asi musejí chtít oba dva, možná i svědomí, neublížit partnerovi, strach ze změny a hlavně: co když to s tou druhou nebo druhým bude stejné

také zdravím Soňo. Do...Karle, možná blbej dotaz, ale proč jsi manželku tehdá neopustil, když jste neměly děti? Já jsem zažil něco podobnýho, nad rozchodem jsem uvažoval, ale pak převážilo, že jsem nechtěl opustit syna a taky občas hořce lituju.

Mirando, není to na efekt ani z jakési opatrnosti, jak jsi jednou psala. Tak to prostě bylo a už zůstalo, dnes už ani nevím proč (nedostatek odvahy v tom nebyl); možná se nenašla vhodná klidná chvilka, možná jsme si neměli čím připít? :-) Vyprávění je autentické mínus mnohé zbytečnosti a drobné přeskoky v čase.

který je zadaný a je jedno...nebo jinak hetéry. Jinak souhlas.

Všechny zdravím, možná je...který je zadaný a je jedno jestli přítel nebo manžel, a o to hůř, můžu uvažovat jako o bezcharakterním kreténovi. Nechápu ženy, které strpí žít v trojici a pak odpustit a stejně tak nechápu přílepky tj. ženy navíc tak zvané m ilenky. Jsou to kurvy a ti chlapi kurevníci. Lovu zdar vy děvky.

také zdravím Soňo. Do...Ahoj Karle, na tvém příkladu se potvrzuje, že i muži se umí vedle zamilovat, že nejde vždy jen o sex. Opustit ženu a žít se svoji láskou, tě nikdy nenapadlo? Vím, nedělá se to. Když jsem četla, že tě mrzí, že jste se nepotkali jako mladí, připomnělo mi to moji sestru, kvůli které můj dotaz vznikl. Je vdaná, ale má už 4 roky vztah se ženatým. Občas si podobně povzdychne. Myslím, že u těchto letitých vztahů už dávno nejde jen o sex, ale třeba se mýlím.

Všechny zdravím, možná je...také zdravím Soňo. Do našeho manželství vstoupila jiná žena. Žena mých snů. Žádná mladičká prsatá modelka. Oproti mojí manželce normální ženská. Ta moje pořád běhá s nadrem a sleduje každý prach a smítko. Každý týden myje okna. Všechno co mám na sobě jednou pere. Má koupelnu plnou pudříků a lahviček s bůhvíčím.Pořád se mě ptá jestli se mi ještě líbí a jestli jí miluju. Jinak toho moc nenamluví. Jo je na svůj věk moc pěkná.Když přijde z práce a neuklízí tak si pořád čte. Já jsem rád že dělám na směny aspoň s ní nemusím být pořád. Sexu už moc nedá. Asi je to tím že nemáme děti a už je mít nebudeme. Blanka byla pravý opak. Samý úsměv, sex na jedničku. Jenže si našla po pěti letech jiného už je to dva roky a já na ní pořád myslím. Nikdy jsem se neodmiloval. Moje žena o tom vztahu nevěděla. Myslím si to nebo nedala nic znát. Myslíte si že to byl úlet? Mrzí mě že jsme se s Blankou nepotkali jako mladí. Jsem do ní pořád zamilovaný ale respektuju že si našla někoho jiného a snad prý dokonce plánují svatbu.

Všechny zdravím, možná je vše někde v začátcích popsáno, ale po jak dlouhém vztahu na odmilování u vás došlo? Jde o měsíce anebo i roky vztahu? Co si myslíte o muži, který je zadaný a udržuje dlouhodobý paralerní vztah (3 roky i více). Tomu se snad již nedá říkat úlet anebo ano? Na ženu se neptám, u těch je větší předpoklad - zamilování se apod. Ale samozřejmě na obou stranách se najdou výjimky.

pardon - E F E K TObčas mi vypadne písmenko.:-)

no Dane, já teda moc nekvetu...Já taky nekvetu, ale ode mě se to už neočekává, :-)Dane, já jen pořád nerozumím tomu vykání - je to snad v tvém vyprávění jen na efet?

No holky! Co je? Přijdu po...no Dane, já teda moc nekvetu :-)

Ahoj Dane, díky za příspěvek i příslib pokračování. Já tedy rozhodně nerandím, bohužel.

(Pokračování)Pro dobu prázdnin mi Helga sama od sebe věnovala klíč i od bytu, abych občas dohlédl, zda je všechno v pořádku, nevytekla lednice a tak. Její naprostá důvěra mě fascinovala. Bylo v tom něco z dávné čistoty jakési románové venkovské dívky, kterou nebylo možné zklamat, zranit "slovem ni skutkem", jak praví klasik. Docela obyčejně přiznávám, že víc než radost na mě doléhala tíha odpovědnosti, kdyby se fakt něco stalo (zloděj) a bylo by to na mně.Další, větší můrou v tomto smyslu byly pro mě děti. Braly mě docela samozřejmě a podle toho se i chovaly. Ještě celkem šlo, že mi zavolaly v naprosto nevhodnou dobu a moje okolí jen zíralo, co to pronáším do telefonu za infantilní průpovídky. Horší bylo hlídání venku; teplé jaro už svádělo vyrazit si ven. Což o to - když jsme šli všichni i s Helgou, mohli jsme působit jako veselá bezstarostná rodinka. Ale pokud jsem byl s nimi sám plus navíc třeba koloběžka nebo snad dokonce další kamarádka, byl to na rušných městských ulicích nebezpečný horor. Svolávat rozjívenou a neposlouchající společnost od jednoho konce chodníku k druhému, to už bylo od filmové romantiky pořádně daleko. S vlastními ani s příbuznými dětmi jsem to neuměl, tady s cizími jsem nemohl očekávat nic lepšího než permanentní strach. Naštěstí moje návštěvy nebyly vyžadovány nijak často ani pravidelně.Jednou jsme si s Helgou po trochu delší době telefonovali a ona na závěr říká "Jen zas přijďte, Dane. Děti vás mají rády a já..."Nenechal jsem ji přijít do rozpaků a rychle jsem odpověděl "Jasně, přijdu brzy."Škoda, mohl jsem uslyšet třeba něco hezkého. :-)Pokračování příště.

Dane, tak už nechoď na doktorku a jdi raději ven do parku. Chce to změnu, pořádnou ženu. :-)

No holky! Co je? Přijdu po tak dlouhé době a čekám houštinu příspěvků! Všechny randíte, fialky kvetou a mně nezbývá než holt vyklepat naftalín ze starých zážitků.:-)

Ahoj mám takový menší...:)

Lidé mají tendenci vytěsňovat svou úzkost najít nějakou strategii zvládání, což není úplně ideální.Místo vyhýbání si člověk představuje to nejhorší, co si dokáže představit.Zpravidla během několika expozic se na katastrofický scénář otužíme. Jakmile se nám toto podaří zvládnout, většinou dochází k výrazné úlevě a uvolňuje se pole pro racionální úvahy.