Zenaty milenec

Myslím,že manželka není studenej čumák,jen jí něco brání se projevit,párkrát se jí to na nějaký čas podařilo překonat a nestačil jsem se divit.Jsem s ní proto,že ji mám rád a přes všechno je to ženská,která umí nejvíc vyplnit mou duši.Spíš je mi jí někdy trochu líto,že se neumí projevit,mám dojem,že jí vlastně nerozumím a nejsem schopen otevřít její duši.Někdy si říkám,že kdyby narazila na někoho,s kým by se jí to podařilo...nemyslím si,že by odešla,jde asi spíš o to,poznat,že je to možné,říkat věci otevřeně i když to partner v první chvíli nespolkne úplně ideálně.Největší svědomí mám z toho,že jsem se na téhle situaci asi taky podílel tím,jak jsem se choval na začátku manaželství.

Jitko,nesouhlasim.Kde vidis,ze se lidi prevazne berou ve 20-ti?To neznam,naopak.Vetsinou jim tahne na 30 a to snad mohou vedet co delaji?!Ve 30-ti maji-li vzdelani byvaji lide na odpovednych mistech a tedy uz maji rozum.Kdyz v takovem veku zalozis zodpovedne rodinu,ocekavas ze bude fungovat.Nainvestujes uspory,obetujes zamestnani a porodis dite a pak si ten bajecny protejsek najde jiny protejsek.Nejakou dvacitku a chce si uzit.Ta ho pak tlaci k rozvodu a prusvih je tady.Kdo rozpad rodiny zpusobi,mel by zabalit kufrik s osobnimi vecmi a odtahnout.Ne se chtit delit o majetek.Jinak je z te jeho puvodni manzelky socka s detmi bez zabezpeceni.Veskera investice co dala do sveho zivota i jeji uspory kterymi prispela je fuc.S detmi na krku tezko sezene odpovidajici zamestnani.Vidim to bohuzel casto kolem sebe a je mi z toho nanic.Mame pekne uhozene zakony.K Tve prvni vete mohu rici jen to,ze pokud si nic nezacnes blizsiho,tak se tezko da hovorit o lasce.No a je na kazdem rozumnem cloveku,aby sam sebe avantyrami nepokousel.Pak se zamiluje a je problem hned.Pises,ze u Tebe to byla laska.Kdyz se Ti libil a lakalo Te se s nim sblizit,tak si vedela ze neni volny a nemela to dopustit.To byla touha a jeste ne laska.Jinak pokud ho ziskas,budes mit po case obavy,ze se pribeh zopakuje....

Je mi líto názoru, že jsou lidé, kteří si myslí, že někdo chce lézt do cizího hnízda... Myslím, že minimálně třicet procent dívek a žen, to vlastně nechtělo, ale něco bylo silnějšího. Možná touha, chtíč, ať si tomu říká jak kdo chce, u mě to byla Láska, ať se to někomu líbí nebo ne. Vždyť je docela přirozené, že když se muž nebo i žena ve dvaceti letech žení nebo vdává, tak vlastně ani neví, koho si berou a málokdy je to z důvodu, že mají například stejný smysl pro humor, stejné koníčky, nebo názory... Většinou to je z důvodu zamilovanosti, toho, že musí anebo z mladické nerozvážnosti... A tím pádem je zcela přirozené, že takto mladí lidé potkají časem někoho, kdo jim skutečně vyhovuje a s kým poznají, co je duševní souznění a ostatní stránky života. Nechci tím omlouvat nevěru, ale myslím si, že by si lidé nejprve měli užít a teprve později až když jsou si jistí, že chtějí žít právě a jedině s tím člověkem, tak se vzít. Možnápro někoho nepřijatelný názor, ale mluvím pouze ze své zkušenosti a z okolí, které se tak chová. Neužívala jsem si chlapama, ale viděla jsem ve svém životě, co jsem chtěla vidět, zažila jsem hodně věcí, které mé vrstevnice nezažily a myslím, že teď už jsem na ten krok žít s tím jediným připravená, i když je mi občas líto, že bych mohla mít i desetiletou dceru....

A jak ses na tom ty,anonyme? Jsme snad dospělý lidé a ne každému se manželství povede,víš.

Nekdo si holt neni schopen najit sveho partnera a tak leze do ciziho hnizda:-((

Mazliku,tak to se ti ani nedivím,že manželku podvádíš. V podstatě je to studenej čumák. Proč s ní seš? Kvůli dětem?

Souhlas.Jsem na tom na chlup stejně jak ty.Už víme,co život přináší a dokážeme se radovat i z malého štěstíčka.

Ale tak já se zase nijak výrazně netrápím, užívám si to hezké, musím říct, že mi to v podstatě sobecky vyhovuje, protože mám z toho chlapa jen to nejlepší, bez všednodennosti... Ale já jsem v jiné pozici, mám téměř dospělého syna, po bolestném rozvodu se opravdu už netoužím uvázat v nějakém úředně stvrzeném svazku a taky jsem zvyklá na své pohodlí. Pro mladý holky, co chtěj od života nějakou rodinnou perspektivu to ovšem ztráta času je!

Oprava : chlapy.já neodsuzuju ty co chodí se ženatýma,ale je mi jich líto,ztratí nejlepší léta a nikdo to zpět nevrátí.

Holky,všechny co se trápíte,věřte mi,že ve většině(podotýkám že nemyslím všechny)případů je to bolestná ztráta času,takový ,,nešťastný,nepochopený,, ženatý milenec si chce jen užít a zlomí vám srdíčko.asi jsou i vyjímky,ale pokud je člověk ve vztahu opravdu nešťastný,tak to řeší něčím jiným,než taháním holky za nos i několik let.kašlete na ženaté chlapi,stejně pak udělají vám to samé,co manželce.(mluvím z vlastní zkušenosti)

Jitko,jí ti rozumím až moc dobře,zažívám totiž něco hodně podobného...s tím rozdílem,že stále hledám muže,se kterým dokážu prožít život.když to s mou jedinou láskou nejde..Taky věřím,že jednou...možná později..možná v dalším životě..Je mezi náma obrovská láska a souznění..ale také zodpovědnost,takže teď to nejde..Držím ti palce!

Dříve jsem odsuzovala všechny ty mladé slečny, které bouraly rodiny, ale bohužel jsem se ve svých 24 letech stala jednou z nich. Nerozbila jsem rodinu, ale zamilovala se do ženatého muže. Jsou to čtyři roky. Celé ty čtyři roky jsem ho milovala, a stále ještě miluji, ale kromě těch krásných chvilek, kdy jsme byli spolu, bylo více těch které jsem probrečela a přemýšlela, proč zrovna já??? Nebylo to o sexu, začali jsme se milovat až o pár měsíců po tom, co jsme se stýkali, ale byla to Láska. Nechci, aby to znělo jako omluva či výmluva, ale bylo to prostě tak. On se ženil ve svých dvaceti letech, když čekali s manželkou dceru a téměř vůbec se předtím neznali. Neomlouvám ho, ale prostě se ženil, kvůli tomu, že se TO stalo. No a potom měli ještě syna. Poznali jsme se když bylo jeho synovi tři roky a dceři šest let. Já stále doufala, ale pochopila jsem, že on je tak moc zodpovědný a pohodlný (jako většina mužů), že se nerozvede. Ty čtyři roky moc bolely. Ostatní muži mě příliš nezajímali, a proto to byly stále jen slzy pro toho jednoho. Přesto, že ho stále miluji, rozhodla jsem se žít svůj život, letos jsem se seznámila v létě s jedním chlapcem, který to chtěl risknout a vzít si mě. Za dva měsíce jsme měli svatbu a tak teď žiji se svým manželem, kterého mám moc ráda. A má Láska? Překvapila jsem ho, ublížila mu, ale stále doufá, že snad jednou přijde chvíle, kdy se budeme probouzet vedle sebe. Možná až budeme o něco starší. Ale tohle já nechtěla, nakonec totiž jsme zamíchali moc životma. Jeho manželka nemůže být spokojená, i když o nevěře nic neví a můj manžel by si také zasloužil mou plnou lásku, kterou ovšem já zatím nemůžu cítit. Přál by si miminko, a já vlastně také, ale zatím si nedokážu představit, že bych měla miminko s někým jiným než s tím Jediným. Klidně mě odsuďte, ale já už ztratila čtyři roky a jeho rodina nic, jsou v klidu, žijí si svůj nerušený (i když citově narušený) život. Pro ty pány, které si chtějí pořídit milenku doporučení: měli byste alespoň na chvíli vidět, jak moc to bolí....

Kytku jsem koupil minulý týden(neměla ani narozeniny ani svítek,snažím se bát něžnýjen mě mrzí,že mi není opětováno,nebo jen v náznacích,neškrtne,jen zachrastí sirkama) a když se zeptám,co jí trápí,dost často řekne,že je to její věc.

Asi deset let.Až když řekla,že malezení je ztráta času,viděl jsem,že neuspěju.

To je trefné Sofie. Také jsem to odsuzovala a dnes jsem ta druhá já. Ale přineslo mi to víc smutku než radosti.

Je to těžký, znám obě strany mince, ex si našel milenku v práci, příšerný bylo, že jsme tam dělali všichni tři! Vím jak to bolí, nenáviděla jsem ji, nechápala jsem jak může tak urputně jít po chlapovi, co má doma ženu a malý dítě, strašně jsem se zlobila na manžela, že mě zradil a ponížil, měla jsem taky tendenci ke kategorickým soudům, jaký jsou tyhle ženský kurvy.... No.. mám ženatýho milence, mám strašný výčitky svědomí vůči jeho rodině a vůbec nic s tím nenadělám, člověk se prostě zamiluje aniž to plánuje, bejt milenka, ta druhá, vážně není můj koníček, ve kterým bych si bůhvíjak libovala...

Ten "frajer", co si říká mazllik (jink supr přezdívka, do toho bych "šla" už jenom kvůli tomuhle jménu) je pěknej pokrytec. Chtěla bych vidět, jak dlouho se chudák snažil a prosil manželku, než jí začal podvádět.

Pro mazlika.Plně s tebou souhlasím. Hledáme to co nám schází. Mého manžela léta zajímali jenom kamarádi. Já jsem za ty roky otupěla a když najednou potkáš člověka kterého zajímáš. Tak se pak nemůžete divit že jsme nevěrné.Hledala jsem jenom lásku a porozumění. A tím jsem si vlastně jenom zkomplikovala život.Naučte se vy muži nám také naslouchat. Víš co tvou ženu trápí? Kdy jsi jí naposledy koupil kytku nebo parfém? A o tom to je!

Kolem hledáme právě to,co nám doma asi jedniné schází.Pomazlení,něhu,která se vrací zpátky,uzavřený kruh.Dlouho jsem nad tím mával rukou,cítil jsem se čím dál nešťastnější,tyhle pocity teď zmizely a nevadí mi tolik,že mě žena nepohladí,že jen čeká jak se budu snažit já,ale že by nějak snažila ona,to ji nějak nenapadne,i když jsem o to i prosil...prostě jsou lidi,kteří to nedokážou.Vím že je to nepochopitelné asi pro většinu lidí, šťastní,kdo to nezažili.

Saro myslíš si opravdu že nevěra utužuje?A co když se zamiluješ?