Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

drahý Takže, to tedy...ale žádný důkaz. Ještě nikdo nikdy nebyl schopen ocitovat konkrétní vydání a stránku Rudého práva, nebo jakékoli jiné komunistické tiskoviny, kde by se objevila jakákoli informace o popravě Hepnarové.Je to tedy asi podobný fenomén, jako ten Peroutkův článek "Hitler je gentleman".

lidé se museli po celá... drahý Takže, to tedy kecáš, o popravě se psalo v tisku, nechci být konkrétní a vymýšlet si, nepamatuji se přesně za jak dlouho po popravě, ale v Rudém právu byla malá nenápadná zprávička o popravě. Jestli to psal jiný tisk nevím, ale bylo to určitě v novinách. Nás detaily nezajímali, byli jsme zvyklý na krátké zprávičky ohledně čehokoliv, ale psalo se i tom když tehdy syn zabil otce sekyrou, podobné zprávy. Obvykle ale bylo málo lidí kteří takový tisk četli. Já měl ,, kliku " že můj tchán byl blb a odebíral Rudé právo a to dokonce ho četl. Já tedy také, ale pouze zadní stránku, fotbalové tabulky a pod., obvykle se to četlo od zadní stránky po černu kroniku, a hlavně starší vydání, několik dní přestárlé vydání okud někde leželo v ordinaci, nebo WC.Jink moji rodiče ještě pmtovali že si Rudým právem vytírali prdel, ale pak když změnili složení tiskařské barvy, byl tento bulvární poloplátek vhodný jen na podpal dřeva v kamnech.

Z restaurace U kotvy jsem znal okolo roku 1975 - 80 jednoho domorodce, tehdy před důchodem, pracoval na jatkách. Věděl jsem že je to státní kat, pracoval na jatkách v Holešovicích. On moc tom nerad mluvil, ale vyjimečně ledacos řekl. Jezdil jsem s ním na zabijačky, cestou v autě se rozpovídal, často mě vyprávěl o některých popravách co se tehdy prováděli. Katů bylo víc a střídali se , pochopitelně byli vázáni mlčenlisvostí. V práci měli ten den dovolenou, netušil to ani jeho nadřízený, kde je. Vše bylo předem ujednané a druhý den se dostavil do práce, aniž by kolegové něco tušili.Dozvěděl jsem se i finanční ohodnocení. Ten den když popravovali OH byl nedaleko, ale exekuci prováděli jiní kolegové. Viděl odsouzenou jen chvilku asi 40 min před popravou. není na tom nic zajímavého, jen to že se vzpouzela, že se ji nechtělo umřít, to on říkal.

lidé se museli po celá desítiletí spolehnout jen na různé neoficiální šeptandy, šuškandy, informandy. Z první ruky se o popravě dozvěděla například matka Hepnarové, advokát Topič, pár právníků, úředníků a zřízenců se na té popravě přímo podílelo, a věděli o ní jistě i aparátníci, estébáci, bachaři, a domyslet si ji mohli i krematorijní zřízenci. Ozvěna popravy se pak začala promítat i do literární tvorby různých Hrabalů a Kohoutů, je ovšem otázkou, zda byla daná událost zmíněna nějakou oficiální osobou nebo žurnalistou skrze komunistická média do roku 1989. Je možné, že ano, ale je též možné, že ne. Teprve po roce 89 se bližší informace o Najetí a popravě Hepnarové začaly postupně vkrádat do komerční a veřejno-právní mediální produkce, a objevovat se různé články, dokumentární pořady i webové stránky, kniha či film.

Těžko s třicetiletým...ilustrativní detail dobové novinové zprávy, která se netýká popravy Hepnarové. Na stejné webpage stránek pantharei.estranky.cz, a dokonce hned pod zmíněným ilustrativním novinovým titulkem, je ostatně výslovně uvedeno, že po vykonání rozsudku nad Hepnarovou o dané události, narozdíl od některých jiných poprav v komunistickém Československu, tehdejší noviny vůbec nepsaly.

Těžko s třicetiletým zpožděním, podívejte se na stránky Pantharei, kde je výřez novinového článku s titulkem "Trest smrti vykon?n". ;-)

členkou Československého svazu požární ochrany, byla jí jistě v naději, že se tam něco naučí o vznětlivosti a hořlavosti různých materiálů, a bude schopna kvalifikovaněji zakládat požáry. I ve své výpovědi ke svému žhářskému útoku v Zábrodí ostatně vyjádřila celkem znale své zhodnocení konkrétní situace v dané své akci, když správně odůvodnila, proč daný objekt od jisté konkrétní neúspěšné realizační fáze neměl šanci zhořet.Ostatně i střílet mezi svazarmovce Hepnarová jistě chodila, aby se tak připravovala na svůj - v jistém období potenciálně zamýšlený - střelecký amok.

dobrovolnou požárnicí, musela být členkou Československého svazu požární ochrany!Krom toho, jako dítě školou povinné mohla být najmenována do třídního žákovkého aktivu, a zastávat například funkci sběrové referentky.

na základě bádání, mám...náhodou nějaká polská osoba? Češi mohou patřit maximálně mezi jedince slabšího ducha, ale nikdy ne do nich.

někdo, zda byla Hepnarová... na základě bádání, mám známou a znám se s tetou O.H. jsem zjistil že byla dobrovolnou požárnicí - tedy dnes hasič, její vášní bylo zkladat požáry, také jednou málem usmažila v chatě svou tetku. Jinak na tom tom to není nic morálního, jsou to jen pindy o nečem a ničem, když to čtu je ě z vás zblití. jen jedinci slabšího ducha zde mohou psát, i kdž já patřím do nich také.

je formou sebevyjádření jedince - podobně jako například exhibicionismus nebo transvestitismus. Kdo nepěstuje žádnou z podobných forem, ten třeba nasere erenu do hloučku tramvajových čekatelů.

Veřejnost o popravě O. H....ale s tak třícetiletým zpožděním. Pokud třeba byla z nějakého důvodu členkou SČSP, není vůbec vyloučeno, že jí bylo nutno vyloučit na základě arbitrárního rozhodnutí nějakého funkcionáře, kterému ani neřekli, že Hepnarová už nežije.

Veřejnost o popravě O. H. informována byla (nevím teď přesně, s jak moc velkým zpožděním, ale byla), co tu proboha řešíte?

že zrovna tohle prakticky nikoho nezajímá. Je ale morální povinností českého lidu diskutovat i o tom.

chápu, že veřejná...někdo, zda byla Hepnarová někdy členkou Československého nebo Socialistického svazu mládeže, a pokud ano, v jakém období?

chápu, že veřejná angažovanost Hepnarové není nic, co by vyvolalo nějakou extra diskusní angažovanost na tomto vláknu. Pár měsíců tu o tom ale diskutovat musíme, abychom rozebrali téma Hepnarové dostatečně všestranně.

Vím, že to není žádné...však veřejnost nebyla informována o popravě Hepnarové, nelze vůbec vyloučit, že z organizací, jichž byla členkou, byla posmrtně vyloučena kontumačně, za neplacení členských příspěvků!

Vím, že to není žádné extra téma, nicméně pro úplnost a ucelenost diskuze o Hepnarové je musím otevřít.Je možné si asociální, psychopatickou Hepnarovou představit jako členku některé z organizací Národní fropnty? Ač je to paradoxní, tak ano, lze!Jelikož se Hepnarová jistý čas prokazatelně věnovala sportovní střelbě, byla téměř jistě členkou Svazarmu, neboli Svazu pro spolupráci s armádou, členské to organizace komunistické Národní fronty!To ovšem jistě - ano, takřka určitě (!) - neznamená, že se účastnila třeba domovních schůzí, tím méně pak nějakého veřejného projednávání rozvojových generelů. Jistě nedocházela na žádný občanský výbor, a už vůbec nebyla lektorkou Socialistické akademie. Státní bezpečnost si ji též takřka jistě nevybrala jako svoji důvěrnici.

Tak jsem 29.3.2016 ve 13.30 hodin v pražském kině Lucerna zhlédl film nazvaný Já, Olga Hepnarová. Premiéra byla avizována s velkým časovým předstihem, mnohé bylo o novém filmu napsáno, bylo možné vidět mnohé ukázky, upoutávky. Z pohledu diváka, který o zfilmované kauze v uplynulých desetiletích mnohé četl, musím uznat, že film se tvůrcům vydařil. Autoři odvedli slušný kus práce. Jejich dílo musím hodnotit jako zdařilé. Vyprávěli zdařilým černobílým obrazem pohnutý lidský příběh, nesklouzli k honbě za lacinými senzacemi. Věcně se drželi předlohy, která se snažila postihnout realitu tak, jak se v létech 1973 až 1975 udála. Černobílý film svojí kamerou a střihem evokoval dost výstižně atmosféru tehdejšího reálného socialismu, postihl reálie normalizačního období v tehdejší ČSSR. Musím vyseknout poklonu polským a českým hercům, kteří odvedli skvělou práci. Představitelka titulní role Michalina Olszanska byla ve svém hereckém výkonu přesvědčivá. Nemůže být jednoduché v nízkorozpočtovém snímku vylíčit tragický životní osud mladé ženy stižené těžkou poruchou osobnosti. Polsko-český snímek uvedený do kin jednačtyřicet let po popravě hromadné vražedkyně mě v podstatě utvrdil v mých názorech, které jsem si na celou tu tragickou kauzu postupně dělal od osmdesátých let minulého století do současnosti. Neměl jsem a nemám důvod je měnit.

hepnarová žije, vždyt já ji znám, má jiné jméno, změnila se i povahově, furt se směje a má ráda hamburgy. jen s tím prcáním je pořád na štíru.