Ježíš Kristus, Boží Syn

Milane, když k věci...A já se asi brzy přidám. Nepřišel jsem sem proto, abych se nasytil božím slovem, ale abych polemizoval o víře a abych ji oponoval. Leč některé názory jsou natolik zcestné, že je naprosto zbytečné je vyvracet. Ne? Evangelium svatého Utřinose stránka nevím odstavec o kousek dál. Na těchto stránkách mi dost vadí to, že každý ví všechno a přitom vlastně neví nic. Až na výjimky, ale ty zde mají perný život. No. Krom toho je to pro mne dost návykové a na internetu se k ničemu jinému ani nedostanu. To, co mě baví, dělám chvilku a jsem syt. To, co mě nebaví, dělám pořád. V nejlepším přestat.

Ahoj Velvyslanče,když necháváš promlouvat své srdce, vyjadřuješ své myšlenky, pocity, vztah k Bohu a životu, vychází z toho veliká krása. Je to krása upřímnosti, otevřenosti a vřelosti. To je to, co člověka nejvíce osloví, přátelsky sdělená zkušenost, nikoliv vyvíjený tlak na to aby člověk dělal to a to. Člověk to může vidět sám na sobě a od toho se učit. Je-li člověk do něčeho nucen, vyvolává to vždy odpor i kdyby se jednalo o sebelepší věc, ale dojde-li k pochopení proč jsou věci tak jak jsou a člověk, má-li možnost výběru, vždy zvolí tu variantu která je pro něj prospěšná. Bůh dává přikázání, ale není to tak, že by chtěl po člověku něco, čemu by sám nerozuměl. Každému byl dán rozum a díl soudnosti, který dává možnost pochopit co je správné. Když si pak člověk položí otázku zda by bylo správné se tak chovat, jistě si odpoví, že ano, ale namítne že svět je zcela jiný a žije podle jiných zásad a přesvědčení. Je to běžná reakce na první setkání se s vlastní konfrontací vůči dobrému postoji k životu. Jenže nepoučený člověk se tak dostává do nezáviděníhodného postoje, kde sice dokáže posoudit co je dobré pro život, ale dá spíše ze zvyku přednost mínění druhých a to ze strachu, že by vypadal před druhými jako blázen, slaboch, hlupák nebo ještě něco dalšího. On by to rád i žil, ale mínění druhých mu v tom brání a tak se dostává do nežádoucího vlivu na svůj život a osud. Tím, že odmítá dobré, zákonitě na sebe přitahuje zlé, a to začíná tím, že se přestane řídit tím, k čemu ho vlastní nitro nabádá v tom co je pro něj vnitřně nejlepší, co by jej vnitřně uspokojovalo a oblažovalo. Závislost na mínění druhých z něj pak činí mentálního chudáka, protože odmítl to největší bohatství jenž se v něm samotném nachází. Ono se čas od času vždy projeví ve chvílích osamocení, třeba na procházce nebo v době nemoci, kdy je dočasně člověk odtažen od vlivu okolí. Na procházce najednou může pocítit krásu, při rozjímání nad životem, vidět své problémy i problémy druhých jako něco nepatrného v rozlehlosti bytí života a přeci tak frustrující a ničící vzájemné vztahy. Z pohledu letadla nebo vyvýšeného místa přírody, odkud je možné přehlédnout velikou část země, vidět města a vesničky s životem v nich, můžeme spatřit velikou krásu v které se odehrávají naše i kolektivní osudy. Všechny ty osobní trable jsou s tohoto pohledu tak přízemní, přesně tak jak žijeme při zemi neschopni se podívat na krásu života z nadhledu. Krása života tím není narušena, to jen naše vědomí je narušeno omezeností vlastního úsudku, který nám brání vidět onu krásu, její půvab i smysl. Vidí-li člověk z tohoto nadhledu život, dotýká se ho přímo věčnost ve které je malichernost našich životů zcela nesmyslná. Pohled do věčnosti v nás probouzí, co bylo nebo je potlačeno malostí a nízkostí. Nabádá nás zbavit se jednou pro vždy nežádoucích strachů a obav ze života, abychom mohli rozkvést do své původní vnitřní krásy ke které jsme byli stvořeni. I toto můžeme dopomoci rozkvést druhým, jenž jsou vězněni předsudky, strachem a strádáním. Měj se hezky.Můj emeil [email protected]

Milane, když k věci zaujímáš ten postoj, že a) jako křesťan jsi dospěl k jedinému pravému poznání a ostatní pohledy na život jsou na nižší úrovni (ale však ony jim jednou padnou šupiny z očí a pak budou "opravdoví" lidé s plným potenciálem) a b) že ateista nemá nárok na to, zajímat se o víru a bavit se o ní; pak to opravdu nemá smysl, a já tedy "nebudu chodit na diskuzi, jež mě nezajímá". Jen tak mimochodem, já jakožto ateista si s leckterým věřícím v otázce smyslu života rozumím daleko víc než s leckterým spolu-ateistou. Ale těžko se můžu bavit s někým, kdo na mě nahlíží jako na dosud neprozřivšího nezralého, leč potenciálně v budoucnu chápajícího kvalitního člověka. Co tě pasuje do pozice vědoucího rodiče? Víra k Krista? Ale ono existuje i mnoho křesťanů, kteří jinověrce/bezvěrce berou v rozhovoru jako partnery, ne jako děti.Zavřete oči, odcházím. :)

Ještě dnes můžeš navázat vztah s Bohem, stačí když poprosíš Ježíše nahlas aby se Ti dal poznat jako živý Bůh, aby Ti odpustil každý hřích a přišel i do Tvého života. Ježíš o sobě v Bibli říká: ,, Já jsem ta cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Bohu Otci, než-li skrze mne " Píšu to tady dokola z toho důvodu, protože Bůh si to může použít svým způsobem u kohokoliv kdo tu zavítá ;). Zažiješ-li jednou Boží přítomnost na sobě změní to jednou pro vždy Tvůj dosavadní běh života, Bůh je opravdu skutečný, máš možnost se o tom přesvědčit sám ...

Milane, ale já to právě...Ahoj Aleno, vadit ti to může, ale na skutečnosti se tím nic nezmění. Když dospělý člověk se vyjadřuje vulgárně a shazuje, to co by mělo být obhajováno, je to v mých očích dětinské, ale také vím, že jej život dovede svými prostředky k rozumu. Přečti si ostatní příspěvky zpětně, zde diskutujících a uvidíš.-----------------------------------------------Píšeš:Procesem postupného a poměrně bolestného (duchovního/duševního) dospívání může každý dospět k úplně jinému výsledku, který je pro něj hodnotově, morálně i emocionálně přijatelný a přináší mu uspokojení ze života. Včetně ateistů.Pokud proces dopívání postrádá nadčasovost, je pořád omezen pomíjivostí možného, proto mohou výsledky působit uspokojivě jen dočasně, přijde-li však krize, u nás zvaná umírání těla, tato dočasnost pozbývá veškerého smyslu. To, že to člověk neví je způsobeno nešťastným pojetím ateismu, který považuje život za zcela nahodilou záležitost.I malé dítě má mnohdy více otevřené vědomí nežli dospělý člověk uzavřený v omezeném okruhu vzdělanosti a nevědomosti. Ateistu separuje jeho vlastní víra, což se tě znova asi dotkne.Zde je však diskuse o Ježíši Kristu a osobně bych předpokládal, že sem budou nahlížet lidé, které to zajímá a nikoliv ti co to nezajímá. Kdybych byl ateistou, najdu si diskusi třeba o zahrádkách nebo o školství, případně o jiném oboru kterému bych rozuměl a nebo bych se chtěl rád nechat obohatit náhledem a zkušenostmi znalých .Přeci není normální chodit na diskusi jenž mne nezajímá, nebo máš snad jiný názor?

Ahoj Aleno, zkus si ten...Milane, ale já to právě tak čtu, a přesně to je to, co mi vadí. Že se považuješ za znalého pravdy a za rodiče, který mluví s nevyzrálým dítětem. Ironii a sarkasmus jsem v tom vůbec nehledala.Procesem postupného a poměrně bolestného (duchovního/duševního) dospívání může každý dospět k úplně jinému výsledku, který je pro něj hodnotově, morálně i emocionálně přijatelný a přináší mu uspokojení ze života. Včetně ateistů.A abych použila podobných slov jako ty: neboj se, teď to chápeš prozatím úplně omylně, ale však tuhle pravdu taky jednou pochopíš, až na to budeš zralý.

Tak to Tě Milane mohu...Edo,to přirovnání k lidskému věku byla jen metafora, protože lidský věk nevypovídá nic o zralosti lidské duše, ta se projevuje svým projevem, zralou úvahou a rozvahou. Mnohdy můžeš vidět v mladém člověku moudrost a v letitém dětinskost a to nemám na mysli senilitu.Ale jinak dobrý :-), také mě pobavil tvůj příspěvek, měj se.

Abych se přiznal, Bibli...Ahoj Eduarde,neber to tak, že tě někdo do něčeho nutí, ale že si zde jen povídáme o věcech které nás zajímají a mohou i vnitřně obohatit. Mě osobně Bible byla po dlouhá léta také vzdálená, nic mi neříkala a nerozuměl jsem ji, protože jsem ji nečetl a ani jsem o to neměl zájem do doby, dokud jsem nezažil ono pražské kázání o kterém už jsem psal. Bible je vlastně takový souhrn knih. Je v ní kniha počátku, dějin, moudrosti i zasvěcení vedoucí ke spáse, což znamená osvobození od utrpení. Oním zasvěcením pochopíš jaké jsou příčiny duchovního úpadku a proto nutného utrpení. Člověk se slovem silně zatěžuje, ale rovněž i vykupuje. Víš, že násilí není jen fyzické, ale předchází tomu ponejvíce psychické. Ostrým zraňujícím slovem ubližujeme druhým, a to i nevhodnou nedůstojnou řečí, tak jak je to vidět u mladé generace, která to přebírá od starších.Uvedu příklad: K nám do práce nastoupilo hodně mladých kluků a jeden z nejslušnějších výrazů v jejich vzájemné komunikaci je za každým druhým a třetím slovem "vole". Zřídka kdy se stane, že když se s někým dám do řeči, jsem tímto oslovením rovněž titulován. Neuráží mne to však, ale dává mi to možnost danému chlapci objasnit jak to snižuje jeho lidskou důstojnost. Říkám, "kluci, vy si tak mezi sebou běžně říkáte, ale my si budeme říkat jménem, souhlas". Pak se ho zeptám, zda je vůl a nebo člověk, on samozřejmě odpoví že člověk a začíná již chápat. Vidím jak se mu hrne krev do hlavy a začíná se ve svém svědomí stydět. Pozvolna přátelsky se ho opět ptám, zda má raději oslovení jménem a nebo vulgarismem. On třeba na chvilku chce celou situaci zlehčit tím, že je to normální a já mu povídám, že takto dochází k jeho znevažování a proto to on zase dělá druhým a tak ten řetězec pokračuje dál a dál, že dál se zraňují a zraňují. Mnohdy si to vůbec již neuvědomují a říkají to zcela automaticky, na co je také upozorňuji a říkám, že ještě mnohokrát to udělá, ale ať je alespoň bdělý, že jednou také dospěje založí rodinu a bude mít děti. Když se ho pak zeptám, zda by se mu líbilo kdyby si tak jeho děti mezi sebou vzájemně říkaly, tak pochopitelně namítne že ne. No a já mu na to zase říkám, že to hodně záleží na něm, že on bude po určitou dobu přinejmenším do věku puberty pro dítě největším vzorem, mohu říci s nadsázkou, že Bohem. Říkám, že když člověk zůstane zaostalý, jaké potom může do svých dětí vložit hodnoty, jací dospělí, takové děti. No a to je jen jedna malá částečka z lidské psychiky. Samozřejmě to řeknu i dospělému a věř nebo nevěř, vznikají tím opravdu hezká přátelství.Vždy život připraví situace na které se dá vhodně reagovat.Takže v Bibli můžeš nalézt cestu k lidství a porozumění druhým. Ne vše je psáno pod inspirací Božího ducha, a to je v případě, kdy jsou rozdílné interpretace některých apoštolů od Kristova učení, ale vnímavý člověk to ihned postřehne a drží-li se Kristova učení, nic ho nesplete a nezmate. Samotní duchovní v tom mají veliký zmatek, jen protože nedovedou konfrontovat některé výroky s výroky Krista, pak i výklad je mylný, což pochopitelně mate rovněž ty na který mají vliv.Ale, jinak Boží Slovo je opravdu pokrm pro duši, která se sytí jeho krásou, moudrostí, láskou, zrovna tak, jako tělo lahodnými pokrmy. I duše lační po dobrém nasycení a nejvíce ji sytí prožívání opravdové lásky, protože je-li člověk milován, tak jak to má být, je v duchu naprosto šťastný a tělo se tím omlazuje, uzdravuje a krásní. Nejlépe je to vidět na zamilovaném páru, na maminkách po porodu, kdy doslova rozkvetou láskou ke svému děťátku a nebo na člověku který již o životě něco ví, je prostoupen moudrostí, která ho vede k láskyplnému nadhledu a vyrovnanosti.Když tě momentálně nesytí Bible, tak se obklopuj něčím co máš rád, co tě potěší a odvede tvou mysl od trápení, pocitu samoty a nesmysluplnosti existence. Když se vyhneš věcem které tě rozpalují a na kterých stejně nemůžeš nic změnit, hodně se ti uleví, najdeš pak klid, který tě dovede k tomu co máš a nebo budeš mít rád. Nedělej si moc starostí a měj se hezky.

Ahoj Aleno, zkus si ten...Tak to Tě Milane mohu uklidnit, já nedospěji nikdy. Ale jinak mě Tvůj příspěvek docela pobavil. Nevím proč, ale začínám mít pocit, že jsem starší. Měj se. :-)

Milane, uvědomuješ si, jak...Ahoj Aleno, zkus si ten příspěvek přečíst ještě jednou a čti ho jako kdyby ho psal laskavý člověk znalý pravdy bez sebemenší známky ironie či sarkasmu. Je to jako kdyby si povídal dospělý s dítětem které má rád a ono mělo obavy s dospělosti, tak mu jen s láskou řekneš, abys jej uklidnila, že až prožije roky dospívání, že také jednou dospěje a bude mít nad svým životem klidný nadhled. Že ty obavy jsou přirozený proces dospívání a že tím prochází a musí projít úplně každý :-).Tady alespoň sama vidíš, jak se dají texty chápat různými způsoby. Ten úsměv vyjadřuje laskavost nikoliv výsměch. Měj se hezky.

Eduarde,to že nečteš...Milane, uvědomuješ si, jak je takovýhle přístup k nekřesťanům - k ateistům i k lidem jiného vyznání - ošklivý? Takové to blahosklonné "však vy taky jednou pochopíte pravou Pravdu", s láskou v duši ke všem, co ještě neprozřeli a teprve je to čeká. Mě osobně to silně odpuzuje. Kolik lidí, tolik řešení.

Není špatné Bibli...Abych se přiznal, Bibli nečtu, ale neříkám, že jsem ji nikdy nečetl. Avšak žádný přínos jsem v ní nenašel. Natož abych se sytil. Jen tak mimochodem, proč si vy věřící myslíte, že Bible je skutečně Boží slovo? To napsal sám Bůh nebo to diktoval těm, co ji psali? Tomu se dnes říká hlasy a berou se na to léky. Takže podle toho vlastně Bibli psali nemocní. Jenomže ono to tak asi nebylo, co říkáte? Podle toho, co vím, existovala Bible v ústní podobě a autoři ji jenom sepsali asi jako Božena Němcová lidové pohádky. Tomu věřím spíš.

Ahoj Milane, jen jsem Ti...Ahoj Velvyslanče,budu rád když se poznáme i osobně, dáme si kontakt a pak se dohodneme co a jak. Zná tě i jedna má dobrá kamarádka, které jsi také psal, to že má mluvit s Kristem jako se svým nejlepším přítelem. Osobně tě sice nezná, ale tehdy jí to hodně potěšilo žes ji to napsal a hned se mi s tím pochlubila. Tehdy jsem ještě nevěděl o koho jde, až tady na diskusi jsem poznal, že jsi to ty. Ona má veliký dar prožívání. No a její přítel je úplně fantastický člověk, dalo by se bez nadsázky říci, že jsme nejlepší přátelé a myslím, že tě také rádi poznají, tak se zatím měj, jedu pracovat :-)

Ano vím o tom a taky si to myslím ... jenže katolickým to nevysvětlíš, nedaj si říct, tak jako i moji rodiče.Vím, nebyla řeč, to jsem pouze přidal navíc.

Není špatné Bibli poslouchat namluvenou, když už se Ti nechce číst, mě se popravdě nechce taky často po práci už nic dělat, natož ještě číst, ale poslouchám často namluvenou Bibli, jde o to, že se sytíš Božím slovem a to má vždy přínos, opět praxe a zkušenost mluví za vše

O růženci tady nikdo neříká ani slovo ;), Steve já neopakuji dokolečka nějaké modlitby, já s Bohem normálně mluvím jako s člověkem, odemílat dokolečka nějaké modlitby nemá opodstatnění, naopak nevede to nikam, v Bibli je psáno ať si nikdo nemyslí že bude vyslyšen na základě počtu slov, jde o normální vztah s Bohem jako s člověkem, akorát samozřejmě na jiné úrovni, s patřičnou úctou

Trochu už zbytečný, ne?To je jako dokolečka mlet ty růžence ... to je děs nuda. Nevidím v tom pro mne žádnej přínos. Ty starý babky v kotele co to "musej" odemlet, stejně myslej na jiné věci ... přesně tak jako je ukázka ve filmu "Slunce seno"

Já sem sám Bibli taky nikdy nečetl, jsem za a) líný na čtení (a to veškerý) Ani povinnou babičku jsem ve škole nečetl ... :-Dza b) se čte přeci dokola při mších (to hlavní), a každej rok dokolečka jak na kolovrátku ... proč tedy další čtení?

Ahoj Milane, jen jsem Ti chtěl napsat, omlouvám se že jsem Ti neodpověděl, ale nebyl tak nějak čas, jsem pracovně dost vytížený jak v práci tak i doma mám dva malé kluky a k tomu odchovávám akvarijní ryby docela v počtech :). Píšeš moc pěkně, vidím že máš dar pochopit do důsledku postoje člověka k různým situacím, dáváš do kontrastu pohledy z různých úhlů a dáváš tak možnost pochopit do hloubky lidské postoje. Jsem rád že mám možnost Tě poznat alespoň skrze psané slovo ;). Snažím se te´d denně trávit nějaký čas na modlitbách a je mě vnitřně krásně, opravdu krásně, zažívám hlubokou Kristovu přítomnost a mám potřebu se o tom s vámi tady podělit :). Když jednou člověk zažije vnitřně Boží přítomnost, změní to jeho dosavadní život od základu. Pamatuju si na dobu kdy jsem se cítil úplně ztracený, přáteli sice obklopený, ale vnitřně osamocený a životem zklamaný. Te´d po tom poznání živého Krista, Boha, je všechno jinak, jsem naplněný a smířený se vším, ikdybych měl snad hned položit život a zemřít, mám tu na zemi ještě ale určité závazky rodinu v první řadě, vedení rodinné firmy, zaměstnance, takže ještě není můj čas dovršen :). Jsem ale natolik zasažen Bohem, že všechno je naprosto super a to je právě to o čem tady pořád dokola mluvím, vztah s živým Bohem, realita žádné sci-fi ;)

Bibli nečtu proto, že bych...Eduarde,to že nečteš Bibli je tvoje věc, ale je fakt, že jsi tady a to není náhoda. Hledáš pro svou situaci podvědomě řešení, a to že jím je Kristus se také jednou dozvíš a ten prožitek tě mile překvapí a potěší. Každý se jednou dočká :-). Měj se.