PANICKÁ PORUCHA PP9

oprava..klesaj mi koutky,ne klutky :-(

ahoj holkyDitulíí,nejsi smutná moc,to je dobře..vlastně je to fajn jak to dopadlo..pochopilas zavčasu,že sis vzala vola a nebudeš s ním ztrácet svůj drahocennýčas..tím,že tě hlupák opustil otevřel ti bránu do nových možností,známostí a šancí! já vím,problém s financema,na to není rada,jen že v tomhle světě se být hodná těžce nevyplácí!Olíí nemělas synka na akci v Libušíně? Ä jak šlo tapkání,kolik slepičích? nebo dnes sloních :-)??Silva nás neustále provokuje svojí hezkou postavou...nohy máš pěkný,bez žilek,celulitýdy,ježibabo jedna :-),to já jsem čím dál hnusnější,klesaj mi klutky,asi se moc mračím,roste mi podbradek souběžně s pupkem,vysychá mi kůže..noale jinak to jde..odchzím pracovat,dnes Zuzka,beru fotákAlčo zasmála jsem se tvému skateboardu na nábytek,jsi zlatá! A máš pravdu chlapi stojej čím dál víc za prd a stačilo by jim bydlet v bedýnkách od banánůjen s televizí,přepínačema a záchodem a novinama :-)úterní pozdrav všemRenčo ten tvůj a Zuzčin MAXIPES :-) je příšernej...ne neuraž se,já vím,že jsou to miláčci ale jsou to fakt takový klacíky,jak říkal můj táta a pozor najdu vám na netu článek,že labilní lidi by měli mít silné sebevědomé psy!A tenhle klepáček nerváček vás ještě rozvibruje....ale už tady mám mlsáníčko pro Rozinku aby se na mě nezlobila,když jí tak pomlouvám a ty taky sorry Karle :-)

Lído Lído no ahoj a moc díky za všechny i sebe za ozvání se,pamatuju si moooc dobře tvé starodávné příspěvky.Píšu sem už přes 6 let,tuším.Beru AD,už druhé olo,až na očasné otravné arytmie jsem k nepznání oproti letům,než přičuchla jsem k chtau a poznala se v množství příspěvků a naučila se mezi řádky lidí poznat a zařadila se a prostě vše pochopila.Mám za ty roky dve dcery a právě se se mnou muž rozvádí:-).Bud nadále spokojená,přeju ti to!Zuzipozdrav Luci a že taky potřebuju!!! Všem hezký den,ahoj Oloušku,Neloušku,Inezko-mě zlobí magnezko,mám ES,vrrr haf,...

Ahoj všem po ránu,tak začalo hezky vstávám ,spadly mi brejle na kožešinu a já na ně šlápla,no jupí,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,Včera jsem byla nějaká večer rozhozená ,ani nevím proč,tak ted musím dosázet kytky,v 11h.kadeřnice a pak do večera atelier a jet do optiky.Takže dnes to vidím na den plný práce a zítra Naty odjíždí do Fracie se školou,tak jí musím připravit dlabanec.Všem hezký den,a nějaký ten optimismus,no a aby bylo veselo,tak manžel má ten zlomený prst podebraný,holky tak dnes tedy opravdu ráno jako fík a do toho všude čtu chřipka..................................

Zdravím všechny se slunečným ránem.Dnes ve 4 hod. ráno bušení,není mě vůbec dobře,takový nějaký strach a nevím proč.Stojí to za starou belu.Ta chřipka mě taky nepřidá,musím na to myslet ne kvůli sobě,ale rodině,dětem.Zasraný nervy,proč nás to tak pronásleduje?Ozvu se večer jdu ležet.

Ahoj všem po ránu.Taky jsem moc ráda, že se tu objevila Lída-zakladatelka PPchatu))) a vnesla trochu optimismu mezi nás, že ta pepina přece jen třeba jednou odejde. Já včera cestou do školy měla ataku. Mám dojem, že to bylo vedrem a tím, že jsme šly do kopce - no a v tramvaji to na mě sedlo. Jela jsem se spolužačkou, ale nic jsem jí neřekla, až když jsme byly zdárně ve škole. Taky říkala, že se prudce změnil tlak - tak to asi bylo tím....Manžel zas, že to asi bylo podvědomým stresem z Fandových zkoušek a taky jak se necítím poslední dobou dobře fyzicky...Je to ale pořád stejně hnusnej stav, totální pocit, že zkolabuju. Ale ustála jsem to bez prášku, jen jsem si pořád v duchu opakovala, že o nic nejde...Dnes mám schůzku s Luckou, jdu k ní na kosmetiku - potřebuju to už jako prase drbání, naposled jsem byla v zimě v Jeseníku, tak se těším na tu mou kámošku. Tak zatím ahoj, jdu vyprovodit synka ke dveřím.))))

Ahoj po ránu,taky mě moc potěšila Lída, že sem nakoukla a přinesla "dobrý vítr" a naději, že většina z nás se vyléčit může /v to nepočítám ale ani sebe, ani třeba Pajku, které to máme už leta letoucí a chronické/, i když je to kolikrát běh na dlouhou trať.Inez, před tebou jako matkou smekám, Dituška to napsala moc hezky a držím ti všechny palce do života a ať si užiješ i pár hezkých chvilek, kdy se sama vyvenčíš.Alčo, taky budu vyšívat roušku:-))Ale do smíchu mi z těch zpráv není....Evikrk a Pajko, za poslední dva dny šíleně klesl tlak, tak i svoje únavy a úzkosti přičítám tomu poklesu, ale je fakt, že včera jsem zase byla jak přejetá. A to prosím dnes je opět kontejner, tak mám naloženej vozejk starejma pneumatikama a masíruju nohy a ruce, abych to tam dotáhla, budu muset nadvakrát.Tak držte palce, ať si to hezky odkrokuju:-))všem ahoooj

Ahoj všem, dnes jen pozdravím a letím, nechávám doma bejby s dovolenkujícím tatouchem a fičím do štatlu, pár vyřizovaček, nákupů, občurat rohy :-))), dát si někde dobré kafí a možná aj nějaké tričínko ulovit, loňská garderoba se mi ňák divně srazila přes zimu :-(((.Papa zítra :-).

JO a Pajko ještě jedna velmi důležitá věc, začala jsem kolem roku 2005/6 chodit na rodinné konstelace. Pro náš případ je to úžasná věc, protože odhaluje pravé příčiny stavů, které se nám pořád vracejí. Při dobrém vedení jsou pokroky patrné už za měsíc a vydrží. Kdybyste měl někdo zájem, tak si napište o podrobnosti. A musím se přiznat, že hlavní důvod, proč jsem nakoukla, byla zvědavost, zda tu ještě jsi a píšeš.

Pajko, jsem sama už od roku 2004, občas se někdo objeví, ale to je fakt , že mám strach jak by to zas dopadlo...občas jsem sem nakoukla, ale nepsala jsem.....

Pajko, to je fajn, že sem Lída nakoukla, viď. Je to jako návštěva někoho z rodiny po letech. Lído, nakoukla jsi sem ještě někdy dřív? Nelákalo tě přijít mezi staré panikáře? Taky jsem na tebe kolikrát vzpomínala, co s tebou asi je.Nechci tady kazit tu hezkou atmosféru, ale nějak se celý odpoledne motám, buším a před chvílí jsem lupla neurol. Ještě bych tu byla, ale jdu si lehnout. Dobrou noc .

Lído, a teď žiješ sama? nemusíš odpovídat...

Ano, kdo máte podporu svých blízkých, máte dar...

Lído, takž jsi potvrdila, co si myslím, že na agoru se musí po krůčcích, jeden pokrok za druhým, ale nevzdát se, nasednout i do letadla, i na kolo s 50 lidmi, renčo a neustoupit...jenže nelámat násilím, jak napsala Lucka, protože ví, protože prožila a ví, že lze příliš zběsilým a násilným způsobem vyvolat zbytečnou ataku, která člověka trochu vrátí zpět, zase si chvilku míň věří a ztrácí nasěji i chuť bojovat...

Pajka si určitě pamatuje, že spouštěčem byla dost příšerná rodinná situace ( manžel a následný rozvod..) a ten to tehdy rozjel... a navíc v té době jsem byla považována za simulanta a neměla absolutně žádnou podporu z rodiny..

Vzpomínám si, jak asi za rok dva na to napsala Lída, že je jí i po lécích stále stejně zle a hůř a jak jsem se z toho vyklepala tak, že ataka už nabírala vítr do plachet... nemohla jsem se smířit s tím, že Lída zkusila už téměř vše a žádný pokrok... úplně mě to vyšinulo a pak si vzpomínám, jak zase po čase napsala, že absolvovala léčbu, tuším, že u Praška a že je v pohodě, tak jsem zase začala věřit a mít naději a optimismus... jinak jsem na ni často myslela a vžívala se do utrpení, které prožívá každý, kdo má PP v akutním stavu a záchvaty jedou jeden za druhým, vysilující a vyšilující... takže dnes krásná zpráva, že je zdravá ženská :-)

Zpočátku léky ( Seropram a neurol) troška psychologie a děsnýho sebetrýznění. Bála jsem se samoty... tak jsem po minutách trénovala procházky do lesa, bez mobilu ...bála jsem se letadla, vlaku... tak jsem trénovala po zastávkách.. výsledek Letenka do Říma a bylo to skvělý ( leden v roce 2007) , to samý se samotou doma... ale teď už jsem bez léků 2 roky, občas nějaká depka přijde, ale dá se zvládnout a ty panický stavy jsem zpracovávala vždycky při tréninku na místě...

historicky první příspěvek :) když jsem ho přečetla, cítila jsem úlevu, že v tom nejsem sama a od té doby je mi líp19. 10. 2001 12:54:00, LídaChtěla bych se zeptat někoho, kdo touto chorobou trpí, jak se s ní vypořádává, já mívám panické záchvaty několikrát denně, vždycky si myslím, že už opravdu umřu, nebo omdlím, nějak to pak přejde, ale jsem z toho hodně vyčerpaná a nešťastná, beru léky, chodím k psychoterapeutce, ale zatím bez většího výsledku. Prosím o radu.

Ještě nám Lído řekni, jak jsi nad pepkou zvítězila? Léky, psycholog?

Tak jsem ještě nakoukla a jsem hrozně ráda. Lído, ty jsi založila opravdu panickou poruchu? Tak za to ti jsem vděčná, hrozně moc. Díky téhle diskuzi jsem konečně pochopila co mě je, poznala tu fůru skvělejch lidí a pořád se sem vracím. Vždyť já už sem chodím čtvrtej rok. Přeju ti, ať to je dobře a už se ti pepka nikdy nevrátí.