Vlastík Plamínek a jeho fan-club

psycho..

VĚROZVĚSTOVÉ - CYRIL A METODĚJ
První dva světci v našich národních dějinách — Cyril a Metoděj — nebyli domácího původu a s největší pravděpodobností snad ani ne rodem Slované. Byli to Byzantici a své poslání na Moravu uskutečnili z pověření byzantského císaře. Posuzováno z delší historické perspektivy byla jejich misie pouhou epizodou. Po smrti druhého z nich byli jejich žáci z Moravy vyhnáni, jimi vybudovaná církevní organizace zničena. Ani jejich ostatky se tu nezachovaly, takže nebyl položen základ k jejich místnímu kultu. Konstantin-Cyril zemřel v Římě, kde byl pohřben v chrámu sv. Klimenta, a hrob arcibiskupa Metoděje byl zřejmě už v době vyvrácení velkomoravské říše Maďary rozchvácen tak, že byl zcela zapomenut a dodnes se jej nepodařilo s jistotou lokalizovat. Dílo obou bratří, ačkoli vytvořeno původně pro Moravany, se ve skutečnosti stalo základem kulturního a duchovního vývoje jižních a východních Slovanů, nikoli však našich národů. A přesto právě tito dva mužové způsobili, že naše země se poprvé ocitly v průsečíku zájmů tehdejších evropských mocností, a jejich dílo se stalo prvním závažným přínosem našich zemí do společné kultumí pokladnice evropského lidstva.

Vyslání misionářů na Velkou Moravu nebylo z hlediska byzantské církve nijak mimořádnou událostí. Pro byzantskou říši byly církevní misie odedávna jedním z nejúčinnějších prostředků její diplomacie. Jakkoli tyto misie sledovaly nepochybně především náboženské cíle, přecejen přijetí „orthodoxie" (tj. pravé víry) z Byzance vtahovalo nově pokřtěné národy do sféry byzantského kultumího vlivu. A protože císař byl podle byzantské politické teorie náměstkem Krista na zemi, znamenalo přijetí křesťanství z Byzance i uznání jeho supremacie nad pokřtěnými národy.

V druhé polovině 9. století, za patriarchátu Konstantinova učitele a přítele Fótia, rozvinula byzantská církev opět intenzívní misijní činnost mezi sousedy říše. Tato aktivita směřovala však predevším k Bulharům, kteří už po dvě staletí představovali pro Byzanc velké nebezpečí; misie byla vyslána i k Rusům, kteří roku 860 napadli na svých lodicích z Čemého moře samo hlavní město říše

Konstantinopolí byly učiněny pokusy hlásat křesťanství i v chazarské říši, která pro své sousedství s Rusy představovala pro Byzanci cenného potenciálního spojence; byzantští misionáři působili i mezi kavkazskými národy, zvláště pak Alany.

Nicméně žádost moravského knížete Rastislava o vyslání misionářů, kterou jeho vyslanci koncem roku 862 nebo na jaře 863 přednesli císaři Michalu III., vyvolala zřejmě v Konstantinopoli překvapení. O této vzdálené zemi netoliko že v Byzanci věděli jen velice málo, ale především ležela zcela mimo sféru jejích mocenských zájmů. Přesto však příležitost, která se takto nabízela, nechtěli jen tak pominout. Morava byla severním sousedem Bulharska, jež se jakýmkoli snahám o proniknutí byzantského vlivu urputně bránilo, a nečekaná ochota Moravanů podřídit se byzantské církvi slibovala další možnosti, jak vyvinout na Bulharsko další tlak.

Ovšem i moravský vládce byl ke svému rozhodnutí obrátit se do Konstantinopole veden především politickými pohnutkami. Nešlo mu o obrácení dosud pohanského lidu na křesťanskou víru. Jak sám v dopisu Michalu III. uváděl, Moravané v té době už — aspoň z velké části — vyznávali křesťanství. V jejich zemi od počátku 9. století působili misionáři přicházející až ze sevemí Itálie a Dalmácie, ale především ze sousední východofranské říše a konkrétně z Bavorska. Pasovský biskup považoval Moravu za misijní oblast své diecéze a vysílal tam své „archipresbytery", aby z jeho pověření vedli církevní správu této země. Církevní podřízení bavorským biskupům však jenom utužovalo politickou závislost velkomoravského státu na východofranské říši, z níž se kníže Rastislav chtěl za každou cenu vymanit. Vlastním smyslem jeho poselstva k byzantskému císaři byla žádost o vyslání biskupa, který by v jeho zemi vybudoval samostatnou diecézi a učinil ji tak nezávislou na bavorském episkopátu.

Byl to požadavek, který v Byzanci nebyli ochotni okamžitě splnit. Ani jej však přímo nezamítli. Císař s patriarchou vybrali skupinu duchovních, kteří měli v neznámé zemi ověřit situaci a vytvořit podmínky proto, aby tam později mohla být zřízena řádná církevní organizace podle byzantského práva. Do jejich čela postavili dva bratry — Konstantina Filosofa a Metoděje, kteří se už dříve osvědčili v různých státních i církevních úřadech. Metoděj byl opatem významného kláštera; Konstantin, vynikající učeností a jeden z členů intelektuálního kruhu soustředěného kolem nejvzdělanějšího muže v Byzanci té doby patriarchy Fótia, byl profesorem filosofie v Konstantinopoli. K misii mezi moravskými Slovany byli nepochybně vybráni proto, že k tomu měli jeden důležitý předpoklad. Pocházeli ze Soluně, v jejímž okolí tehdy žilo převážně slovanské obyvatelstvo, a oba proto od dětství dobře ovládali slovanskou řeč; Metoděj dokonce před vstupem do kláštera byl po nějakou dobu správcem jedné slovanské provincie.

Právě důvěrná znalost slovanského prostředí z mládí přivedla asi oba bratry na myšlenku, aby vytvořili slovanský literární jazyk a přeložili do něj Písmo a náboženské texty, které by sloužily misijnímu působení mezi nimi. V tomto ohledu tu nešlo o uplatnění běžné byzantské praxe. Pro soudobé byzantské vzdělance byla řečtina jediným literárním jazykem, tím spíše pak jediným jazykem vhodným k hlásání slova božího. Konstantin a Metoděj se mnohem spíše inspirovali východními vzory raně křesťanské epochy, kdy četné východní národy užívaly v církevní praxi svou vlastní řeč a měli literaturu ve vlastním národním jazyku psanou svébytným písmem. Podobně i Konstantin — zcela ve východním duchu — vynalezl pro slovanský jazyk zvláštní abecedu, hlaholici, která výtečně vystihovala všechny fonetické zvláštnosti slovanské řeči.

Nebyly to ovšem jen tradice raně křesťanského Východu, jež určovaly utváření Konstantinových představ. Vliv na něj měly nepochybně i diskuse v intelektuálním kroužku jeho učitele Fótia, který se — v souvislosti s výkladem listů apoštola Pavla — hodně zabýval otázkou srozumitelnosti jazyka a účinností a využití moci slova. Zatímco však Fótios měl na mysli jediný jazyk, který pro byzantského vzdělance přicházel v úvahu — jazyk řecký, dospěl Konstantin ve svých úvahách podstatně dále: že víra má být každému národu hlásána řečí srozumitelnou jeho řečí vlastní. Z hlediska soudobého byzantského pojetí to byla myšlenka přímo revolučně převratná. Už od 7. století byla výlučným jazykem byzantské církve jen řečtina, ale i předtím byl vznik literatur a liturgií v národních jazycích v okrajových oblastech říše či za jejími hranicemi především záležitostí domácí iniciativy, nikoli však cílem oficiální císařské politiky.

Myšlenka přeložit Písmo svaté a případně i jiné texty do slovanského jazyka a vytvořit pro něj zvláštní abecedu nevznikla zřejmě naráz v důsledku Rastislavovy žádosti o vyslání misionářů, přestože to tak Konstantinův životopisec líčí. Oba bratři se tímto záměrem zabývali patrně už po nějaký čas, zejména v době svého společného pobytu v klášteře na pohoří Olymp v severozápadní Malé Asii, v jehož okolí žilo — podobně jako kolem jejich rodné Soluně — početné slovanské obyvatelstvo. Uplatnit však slovanskou řeč jako církevní jazyk nepřicházelo v tomto prostředí v úvahu. Byzantské úřady se sice usilovně snažily o pokřestění různých etnických celků a zejména Slovanů usazených na území říše, ovšem spojovaly je vždy s jejich helenizací. Christianizace byla jedním z prostředků, a to dokonce hlavním, k dosažení jejich kulturní asimilace.

Slovanského jazyka nebylo použito ani při christianizaci slovanského obyvatelstva ve vlastním Řecku, jež byla uskutečňována po celé deváté století, ani při žádné z misií, které patriarcha Fótios vysílal do sousedních nezávislých zemí, v nichž slovanské obyvatelstvo tvořilo většinu, ať už to bylo Bulharsko či Kyjevská Rus. Konstantinovy představy o literatuře v národním jazyku jako základu misie mezi Slovany se tedy výrazně lišily od soudobé byzantské praxe a příležitost tento záměr přece jen uskutečnit mu poskytlo až nečekané pozvání moravského vládce. Snad jenom proto, že šlo o zemi tak vzdálenou a ležící mimo sféru jejich vlastních mocenských zájmů, dali císař a patriarcha souhlas k uskutečnění plánu, který nebyli ochotni tolerovat na vlastním byzantském území.

Poměry, v nichž se Konstantin a Metoděj na Moravě ocitli, byly značně složité. Bavorští i italští kněží, kteří tam už po několik desetiletí působili, považovali tuto zemi za svou zákonnou doménu a na byzantské misionáře pohlíželi jako na vetřelce, kteří se tam usadili sice se souhlasem knížete, ale v rozporu s kanonickým právem. Jurisdikční rozpory byly navíc umocňovány hlubokými kulturními rozdíly mezi oběma skupinami duchovenstva. Latinští kněží sloužili bohoslužby přirozeně podle západního ritu a byli pobouřeni zvyklostmi, které nově příchozí zaváděli a které se značně lišily od jejich praxe: byzantskou liturgií, odlišným systémem pokání, držením postu v jiné dny, než bylo zvykem na Západě apod.

Především však jejich odpor budilo užívání slovanského jazyka. Západní misionáři sice také hlásali zásady křesťanské víry v jazyce domácího obyvatelstva — to by jim jinak ani nerozumělo — a dokonce už někdy začátkem 9. století v jejich prostředí vznikly překlady některých modliteb (Otče náš), Vyznání víry a některých formulí (zpovědní formule, křestní slib) do západoslovanského dialektu. Zůstalo však jen u těchto několika jednoduchých textů nezbytných pro základní náboženské úkony.

Naproti tomu Konstantin a Metoděj si vzali za cíl vytvořit skutečně slovanskou literaturu a svou práci zahájili překladem rozsáhlých částí z Nového i Starého zákona a posléze kompletního textu všec

plamínku ,díky moc za sobotní seminář! Moc mi to pomohlo.

V úterý bude od šesti PlAMÍNEK VYSTUPOVAT V GALERII NORA V PRAZE V TRUHLÁŘSKÉ ULICI.
ZVOU FANOUŠCI Z DEJVIC!

Po několika letech jsem v...Kveta a kedy bol Tvoj manžel v južnej Amerike? Lebo ja sa s chalanmi taktiež chystám vyliezť na najvyššů hóru Ekvádora - Chimborazo s eleváciou 6,310 metrov. A kedy sa zadarí tak sme sa s chalanmi rozprávali, že prubněm aj to K2. Ale potreboval by som vediet estli to ozaj vyliezem. Niesom zvedavý na to, aby si zo mňa chlapi v hospodě robili srándu, že som to nevyliezol.
Preto asi zavolám Plamienka a kedže je tak dobrý ako to o ňom hovorítě, tak mi isto bude vedieť poradít.
Ďakujem za týp.

Po několika letech jsem v Turnově opět navštívila pana Brůčka a opět jsem byla velmi spokojena s jeho výkladem. V roce 2007 mi řekl, že budu mít do tří let 2 vnoučata- 2 dcery, že vyhraji nemalou částu peněz a že můj muž podnikne náročnou cestu do hor jižní Ameriky- vše se stalo včetně dalších doplňujících informací. Pana Brůčka mohu doporučit a doporučuju jej. Už u něj bylo mnoho mých známých a nikdo nepřišel s výtkou.

jo, je to nadčasový objev! Ať se mu daří a pomáhá dávat lidem humor a naději.

Plamínku, bylo to včera excelentní! Moc děkujeme- holky a kluci z Jamu a endrix!

No my se těšíme u nás v Brně na něj! To bude určitě parádní!

Pokud mluvíte o jeho vystoupení včera, nevím co viděl on, ale já jsem viděla jeho naprostou převahu nad Anie, která se ztrapnila natolik, že lidi během jejího parodování Eza odcházeli z hlediště.
Plamínek měl z toho evidentně srandu ale na druhou stranu jsem byla šokovaná jeho přesnou a konkrétní věštbou náhodně vylosovanému divákovi odměněnou velkým potleskem.
Dva naprosto různí lidi, kteří mi ukázali jak se ezoterika má a nemá dělat

Vlastíku,co Tvoje vystoupení? Viděl jsi to, co jsi vidět měl?

Díky a co ten kamaraman?dobře se bavil

...Díky a co ten kamaraman?

http://youtu.be/-OBvXm-AEp4
Tygře, dárek pro Tebe.
Obyčejně mi je těchto lidí líto, ale proč proboha ji dávají tv prostor. Bude vystavena posměchu. Plamínek je silný, zdravý chlap, ten si kritiku přebere, ale u této paní si nejsem tak jistá.Je to zřejmě krutý trik od dramatiků, aby přitáhli pozornost. Ale nevím. Jaký je váš názor?

Martino, no tak...

děkuji, ´mému nočnímu zástupci, ale své názory, jestli dovolíš, si budu tlumočit sama.

Ty už nevíš,co by jsi roupama dělal. Nemůžeš spát?

Pokud se podíváš na důstojné dámy v punčochách, tak mají podvazky kousek nad polovinou stehem - to výrazně ulehčí zapínání. Když jsem nosil punčochy, které byly až těsně pod zadek, tak jsem k nim nosil body se šesti podvazky, lépe držely a zapnout zadní podvazek byl velmi náročný úkon. Nyní se mi podařilo domluvit výrobu na zkrácení punčoch a stačí mi jen 4 delší podvazky. Ty se zapínají výrazně snadněji.
Teď nosím spíš body, ale u podvazkového pásu mi pomáhalo při oblékání stažení kousek dolů a po zapnutí potažení nahoru. Tím jsem se dostal do situace, kdy se podvazky zapínají asi v polovině stehem. Pokud jsi menší postavy a punčochy ti sahají vysoko, tak můžeš ještě zkusit zadní podvazek potáhnou do boku, punčochu vytočit, po zapnutí ho vrátit dozadu a pak zapínat zbývající podvazky. Poloze z jógy se stejně nevyhneš. U tebe taky bude záviset, jak dlouhé sukně nosíš a jak vysoko musíš mít punčochy.

Ezo už je totálně na dně. Plamínek měl alespoň úroveň a humor stejně jako Stanley nebo Alenka.

někdy chlapsky...Jen si hrají s písmenky...