Mužnost

Jinak uvážíme-li, že Konradin vtrhl do jižní Itálie se svou armádou a podporou italských ghibbelinů, aby skoncoval s vládou Anjouovců v Neapolsku a na Sicílii, tak mi přijde hrdelní trest, kterého se mu za to dostalo, z hlediska Karla z Anjou jako naprosto přirozený a logický. Panovníci si nepřejí, aby někdo prováděním vojenských invazí ohrožoval jejich vládu. A Konradin této vůli Karla z Anjou jistě dobře rozuměl.

Někde jsem četla, že za...Rád bych, kdybys byla tak hodná, a vyhledala mi příslušný pramen. Já jsem zase kdysi v nějaké historické bichli na Klementinu, na jejíž titul si už ani za boha nevzpomenu, vyhledal, že poprava Konradina údajně neodpovídala tehdejším pravidlům rytířské etikety, v čehož důsledku trpěli Anjouovci nějaký čas diplomatickým bojkotem na řadě evropských dvorů, včetně pražského dvoru Přemysla Otakara II. Nebylo tam ale přesně vysvětleno, jaké pravidlo či pravidla Karel z Anjou popravou Konradina porušil.

Každpádně si myslím, že Konradin byl ve svých 16 letech jistě všeobecně vnímán jako mladý dospělý panovník a vojevůdce, a bylo mu jistě umožněno přijímat vlastní dospělá rozhodnutí. A popravy šestnáctiletých i mladších osob mužského pohlaví jsou v řadě zemí světa jistě běžné i dnes. Relativně donedávna k nim výmečně docházelo dokonce i v demokratickém světě.

Někde jsem četla, že za popravu Konradina získal Karel z Anjou přezdívku vrah dětí.

A ač Konradinův boj...Přesně tak. A právě v tom tkví jeden z Konradinových největších vkladů do světových dějin mužnosti.

Děkuji - myslím, že jsem...A ač Konradinův boj skončil tragicky, veřejnou popravou, daný mladý muž mocně a se ctí vstoupil do dějin jako někdo, kdo neohroženě šel za svou příležtostí, a nebál se pro ni riskovat. Naproti tomu jeho strýc Ludvík Přísný, ač zemřel přirozenou smrtí v nesrovnatelně vyšším věku, již dávno upadl v zapomění coby bezvýznamný středověký drobný despota a vztekloun.

To je velmi bravurní a...Děkuji - myslím, že jsem opravdu hoden chvály.

Vůbec bych se nedivil, kdyby Ludvík Přísný, ještě než se od Konradina kdesi ve Veroně odpojil, svého synovce důtklivě varoval v pokračování dále na jih. Konradin se mu hodil spíš ve Švábsku jako jeho spojenec v rámci Říše. Konradin však myslel v širším politickém rámci. Chtěl, jako pouhý titulární král obojí Sicílie, získat nad jižní Itálií reálnou kontrolu, a stát se tak jedním z předních aktérů na tehdejší evropské politické šachovnici. Ze svého ambiciózního pohledu neměl co ztratit. Pokud neměl mít zdar v tomto svém záměru, bylo mu jedno, zda se udusí a unudí ve své relativní švábské bezvýznamnosti, zemře v boji, nebo bude (jak se nakonec opravdu stalo) zajat a popraven.

Konradin, dědic slavných...To je velmi bravurní a hluboký vhled do konradinovské problematiky.

Konradin, dědic slavných...... poněvadž si tam chtěl vydobýt vojenské ostruhy...

Konradin, dědic slavných říšských králů a císařů, chtěl ve své osobě obnovit slávu rodu Hohenstaufů. Táhl do Itálie, poněvadž si tam chtěl vydobít vojenské ostruhy, a vypracovat se v respektovaného vojevůdce a panovníka. Chtěl se stát Chlodvíkem 13. století. Byl to ranař a hazardér, ochotný riskovat vlastní život, život svého kamaráda Fridricha, i životy svých leníků a prostých vojáků. Svou hru vabank prohrál. Myslím, že tuto prohru nesl statečně, jako ji už ranaři obvykle nesou.

Toto je lehce efeminně homoerotická představa Konradina a Fridricha Bádenského dozvídajících se o své chystané popravě:

http://tinyurl.com/hvagdaa

Je ze štětce malířky Pauline Suhrlandt Soltau (1833-1902).

... a vezměte sebou nějaké strašidlo,máme to rádi?

Eraso, Eraso... Jenom tři řádky, a jakákoli sémantická koherence je fuč. Omez se raději napřed na jeden řádek, a pár let či dekád trénuj, aby dával jakýkoli smysl. Teprve pak zkus víc řádků...

Noblesní dáma v krásných šatech,šperky,dokonalý účes,vystupování a zájem o historii. Slečno,zastavte se na drink s D a vezměte sebou nějaké strašidlo,máme to rádi...

Odpuštění a smíření je...A nebo mu podobné jalové a vyčpělé socio-mentální blafy nabízejí velebníčci. Ti tptiž nic kvalitnějšího ve svém sortimentu stejně nemají. Člověk s normálně vyvinutým pudem sebezáchovy však místo toho touží po útěku, komutaci trestu, odkladu, nebo aspoň po tom, aby neminula pomsta ty, kteří jsou za jeho plánovanou smrt zodpovědní.

a Fridrichem Bádenským v...Odpuštění a smíření je to,po čem člověk touží před blížící se popravou...

jsou předsmrtné modlitby! Z jak hlubokého nepochopení bezútěšného charakteru veškerenstva vyvěrají! Jak zoufale falešnou naději implikují!

a Fridrichem Bádenským v posledních třech dnech jejich života k sexuálnímu aktu? Osobně o tom pochybuji. Informace o brzké popravě nikomu na sexuálním apetitu právě nepřidá. I když pár výjimek by se asi teoreticky najít dalo. Tam, kde existuje trest smrti, se vždycky najdou lidé, kteří usilují o to, aby byli odsouzeni k smrti a popraveni. Pro takové je blížící se poprava nejednou vyvrcholením jejich životních snah, což na ně může působit eroticky, afrodisiakálně.

Nevěřím ale příliš tvrzení, že sám synovec Karla z Anjou usmrtil Roberta z Bari ihned poté, co tento přečetl rozsudek na popravišti. Mělo se tak stát ještě před stětím Konradina, a daný šlechtic měl být motivován rozhořčením z faktu, že Robert z Bari formálně odsoudil daleko urozenější osoby, než byl on sám.

Domnívám se, že záadní...Ano. A jistě si též navzájem připomínali svoje radostné zážitky z dětství a jinošství (respektive, v případě Konradina, toho úplně nejútlejšího jinošství) na dvoře Ludvíka Přísného. Vybavovali si své lovecké a sokolnické úspěchy.

Bavili se spolu i o Kristu? Možná okrajově. Ale třeba se i trochu společně, nebo sice odděleně, ale simultáně, modlili.

Konradinu a Fridrichu...Domnívám se, že záadní roli zde sehrála jejich rytířská výchova, a zejména jejich mimořádně urozený původ. Před popravou si nemohli dovolit přiznat jakýkoli strach nebo slabost ani sobě samým, tím méně pak jeden druhému.

Navzájem se utěšovali, poskytovali si falešnou naději, ale v žádném případě se ani jeden nezmínil o Robertu z Bari, notáři Karla z Anjou, kterému bylo nařízeno při popravě předčítat rozsudky.

Konradinu a Fridrichu Bádenskému se velmi pravděpodobně dostalo ve Vaječném hradu milosti společné cely. V posledních třech dnech života, když už znali svůj ortel i termín své popravy, spolu tito dva urození mladí muži jistě rozmlouvali. O čem a jak se spolu asi bavili, a jakými faktory asi byl obsah a tón jejich posledních rozmluv ovlivněn? To jsou otázky, o kterých zde stojí za to diskutovat.