Gamblerství

Dobry den,ja jsem z toho pekne popleteny,nevim ktera Lenka pise...."lenko,nevadilo by Ti,kdyby jsi se nejak vyrazneji odlisila od Lenky?Protoze pak ma muj psychiatr se mnou vic prace za stejne penize....
Zuzko,na zavislosti lidi okolo Tebe pracovat nejde,Ty to nezmenis,ale co se tyce Tveho zivota a stesti,o tom si muzes rozhodovat jenom Ty,a Ty to mas ve svych rukach,a ja jsem presvedceny,ze Tvuj zivot je v spravnych rukach...

Dobry den,ja jsem z toho pekne popleteny,nevim ktera Lenka pise...."lenko,nevadilo by Ti,kdyby jsi se nejak vyrazneji odlisila od Lenky?Protoze pak ma muj psychiatr se mnou vic prace za stejne penize....
Zuzko,na zavislosti lidi okolo Tebe pracovat nejde,Ty to nezmenis,ale co se tyce Tveho zivota a stesti,o tom si muzes rozhodovat jenom Ty,a Ty to mas ve svych rukach,a ja jsem presvedceny,ze Tvuj zivot je v spravnych rukach...

Ahojky, vítám nové dušičky, moc zdravím staré dušičky....
Nějak se mi nechce rozebírat, co všechno bylo a nebylo, zjistila jsem, že když se tady do toho moc nořím, tak je spíš hůř. Vezmu to zkrátka, Luhačovice se nekonaly, dala jsem přednost cestě za synem, po dlouhé době. Dojela jsem do Brna a pak do vesnice, kde žije, šli jsme do cukrárny
(vidíš Murate, funguje to) Ještě přišel s kamarádem, tak to bylo takové v pohodě, jakoby se nic nestalo. Netlačila jsem na pilu, to je můj problém, chtít mít ve věcech jasno, když to prostě nejde. Potom jsem je hodila do Brna. Byla jsem Brnem velmi zklamaná, těch heren a tak vůbec. Brňákům se omlouvám, ale docela ráda jsem zmizela zase domů, nesehnala jsem ubytování. Byl to takový 500km výlet, ale odjížděla jsem docela šťastná. Došlo mi, že to je pořád můj syn, kterého ráda vidím, i když byl mírně ošuňtělý, neoholený. Co se dá dělat, nic. Nestačili jsme sečíst dluhy, ale přijede zítra a budeme to možná řešit a když ne, tak ne. Tohle je milé přítelkyně, manželky, maminky asi jediný způsob, jak to přežít. Konec telefonátů, shánění, stopování, chceš, nechceš, dělej , jak myslíš. Hraj, nechoď do práce nebo se prober a začni něco dělat. Vezmi tu zodpovědnost za osud, za život do svých rukou. Ale je to velmi těžké, učím se to čtyři roky a byly doby, kdy se mi nechtělo žít. Je to "rada" pro Vás pro všechny,ale je to nepřenosné a každý si na to asi musí přijít sám.
Myslím na Vás na všechny, snad to tady má smysl, zvlášť pro Vás mladé, že něco pochopíte. Jsem tomu ráda, a tak se mějte fajn a pište, co Vás bolí a trochu to přestane.
Máma - mamča
Myslím na Vás, kdo má pocit, že jeho trápení se táhne z minulosti,kde je rodinná zátěž, sebevraždy apod., z ezoteriky moc doporučuji dobře vedené rodinné konstalace. Ani tomu nemusíte věřit a nic znát, jen dobře poslouchat. Je to nad všechny terapie.

Tak to Zuzanko už dobře víš, jak to vypadá na dně. Na tom je veselé aspoň to, že ze dna vede cesta jenom vzhůru. Buď statečná a bojuj. Hlavně za sebe. Jsi zodpovědná jenom za svůj život. Můžeš pomáhat, ale nedovol, aby ses stala obětí. Možná právě tehdy, když se tak cítíš, se cítíš v pasti. Mysli na sebe, holka, možná se pak budeš cítit svobodnější a silnější.

Lenko, tu větu si opakuji vždy když se cítím v pasti. Bohužel není vše tak jak se může zdát, já už se ztratila, jen se snažím najít cestu ven. Bohužel to jde těžko. Táta alkoholik, máma duševně nemocná, brácha momentálně abstinující feťák a partner abstinující gambler. Co z toho plyne? Nic moc, nevím co.
Ale jinak děkuji.m život jak na horské dráze, vždyť to tu znáte všichni. Jinak je mi 23 let, aby to mé mládí bylo konkrétnější.
Přeji všem krásný večer.

Dluh je v korunach,samozrejme.
Me v zivote na penezich prilis nezalezi,pokud tedy mam strechu nad hlavou a co jist,jsem skromna.
Je mi smutno,ze se mi manzel nesveril hned,ze mi lhal,ze me okradal,ikdyz jsem se musela starat o dite,ktere si pritom tolik pral-uz jsme o jedno prisli...
Je mi lito,ze me opoustel v poslednich tydnech tehotenstvi s vymluvami,a pritom travil cas v herne...
A ted nevim,jestli jeste nekdy se na nej budu moci podivat tak oddane,s uctou,kterou jsem k nemu mela...
Milovala jsem ho a citim se zklamana a prazdna.Citim se,jako bych vsechno ztratila.

Zdravím všechny,
jsem rád,že se tato diskuse vrací tam,kde je užitečná.
Petr Ivan-skoro new.Vdaná,2. děti atd....
Rybíz-nebyl,bo mám teď fofry s tím dluhem a nejsem přesvědčen o tom,že bych dokázal mámu povzbudit.
Xy-všechno vždy nějak dopadne.Co je mi předurčeno (teď myslím na nemoc) se stane.
Jinak můj názor ohledně genů je jednoznačný.
Kdyby neplatila teorie o genech a dispozicích,tak bych si jinak nedovedl vysvětlit,proč někdo dokáže nakreslit krásný obraz,zahrát nádhernou hudbu atd. Jasně jsou lidé,kteří svůj talenet (předpoklad) využijí a jiní ne. A tam si myslím,že už záleží na kombinaci genů,okolí,výchvy atd.,jestli "rozjede" to či ono.That´s all.

Zdravím všechny po čase! Tak jsem tu teď napsala takový elaborát a potřebovala jsem se kouknout na něco z předchozích příspěvků a všechno mi to někam ulítlo. Tak pokud se to tu třeba objeví, tak se omlouvám, že se teď budu opakovat. Nechtělo se mi moc psát, ale pořád vás sleduju. Je mi někdy na zvracení, jindy si pořvu nebo se i zasměju (zvlášť tradičně s Toxim) - ale to je tak dobře.
Chtěla jsem si přidat úvahu o dědičnosti: myslím, že každý má větší či menší dispozice ke všemu možnému, ale záleží na tom, jak se vším naloží. Sama vím o sobě to, že pokud mám nějaký stres, ráda sahnu po skleničce. Stačí mi třeba jedna, ale to uspokojení psychiky - jednoznačná úleva. A tak to i trochu chápu, že to máte, kluci, někdy hodně těžký.
Petře Ivane - je od Tebe milé, že se vždycky zajímáš blíž o příběh, když sem někdo napíše. Kdysi ses mně také ptal. Nezdvořile jsem neodpověděla. Nějak jsem neměla náladu se v tom zase babrat. Už jsem to tu popisovala, ale asi v rychlosti: manžela znám 10 let, hraje asi od 15, od stovek..., přesně jako ty - kvartální hráč. Vždycky, když to vypadá, že už bude dobře, něco se stane a jede se nanovo. Stres, několik opileckých návratů do herny, aby to dostal zpět, pak loučení se životem (což mně drtí asi nejvíc), pak pokání, pláč a sliby. Změnit život od základů má v plánu pouze, když je mu ouvej, jak je mu pomoženo, má pocit, že má zas vše pod kontrolou, relativně seká latinu. A já pitomec si myslím, že je to už nadobro, ale přitom v koutku mně hlodá červík pochybnosti, který stejně s velkou parádou vždycky vyleze a dá mi co proto. Já vím - bez komentáře!!!
Miku, jsi silnej chlap, pragmatik a logik. Jistě sis "spočítal", že s takovou proklatou nemocí jsou jen 2 varianty, kam jít. Vybral sis dobře a obdivuju Tě, za Tvůj postoj a optimismus, i když Ti asi moc dobře není. Budu na Tebe určitě myslet, až půjdeš na operaci a věřit, že to dobře dopadne. Je toho teď i kolem mne hrozně moc, 2 kamarádky podstoupily téměř totéž a vše snad ok.
Mámo, nebylo Ti dobře, jak jsem si přečetla. Doufám, že už je líp!! Napíšu Ti brzo soukromě, to mé pozvání pořád trvá, třeba Ti udělá dobře.
Mějte se, zase se někdy ozvu!
Jo, ještě k "U" - ten výpad byl opravdu silnej, ale pokud se mu/jí udělalo líp, tak to jsem ráda. Omluvu žádnou nečekám, spíš se omlouvám já, že jsem už tak očividně nervově labilní "U" přivedla k výbuchu hněvu. Chudáček malej!
Takže se přáním hezkého (i když u nás deštivého) dne se loučím!

Ahoj všem,měl jsem krásnou neděli,byli jsme s malým v těch termálech a užívali si to.
Mrkal jsem,že přibily nové tváře,Markéto obdivuju Tě,musíš být jako moje máma,milující a silná žena,ještě jsem zapomněl na přítelkyni,ta je taky hodně tolerantní a chápavá,akorát u ní mně v některých případech dél trvá než pochopím co mně tím nebo oním chtěla vlastně říct a držím Ti palce ať je Tvá víra,která Ti dává sílu a pomáhá Ti pořád taková pevná jaká byla doposud.
Moniko67,když jsem byl na léčení,byl jsem ve skupině i mezi alkoholiky,byl tam jeden jmenoval se Pepa,byl už na 7léčení a ve finále si chodil na baňku v papučích růžovém pyžamu a pruhovaném županu naproti do bistra,ale jinak to byl fajn kluk,tak vydrž ať to nemáš podobně jako on,ale všechno je to o vůli o svém vlastním rozhodnutí a o svém přesvědčení,ať je to taková nebo maková závislost,ale to už dneska nějak moc filozofuju.
Mám dnes celkem volno zařizuju si věci na pojišťovně kvůli mé havárce a zítra už zase do práce,tak si to celkem užívám,i když počasí nic moc,tak ať to není moc dlouhé už budu končit.
Miku,akorát dotaz,už jsi byl s Mámou na to kafe,jak vypadá,není moc utrápená,možná Doktorku jenom čte a nechce se jí psát.
Mámo tak doufám,že se máš dobře v rámci možností,a že Ti starosti nepřerůstají přes hlavu,tak zatím ahojte Rybíz

Zuzko pokud je Ti skutečně tak málo, jak píšeš, tak si myslím, že se rozhodně v životě neztratíš. Drž se věty, kterou jsi napsala KAŽDÝ JE STRŮJCEM SVÉHO ŠTĚSTÍ,PROTOŽE KAŽDÝ Z NÁS MÁ ŠANCI VE SVÉM ŽIVOTĚ NĚCO ZMĚNIT AŤ JSOU NAŠE DISPOZICE JAKÉKOLIV. a hodně štěstí.

Ahoj lidičky,mne ještě neznáte, tedy krom jednoho človíčka. Ahoj mamčo:-)
Už dlouho se odhodlávám sem něco napsat,ale nechci zatím o sobě.Nezlobte se, jediné co vám zatím prozradím,že žiji s abstinujícím gamblerem.
Proč píšu, muže za to Petr Ivan,se svou otázkou dědičnosti a vlastně Monika67.
Víte,dle mého názoru, je závislost hrozně složitá,ale pokud jde o dědičnost. Závislej může být každej,ale pokud je někdo v rodině na něčem závislý, je nějaká indispozice nebo dispozice, spíš asi dispozice, ktero buď větší nebo menší částí předává dál svým potomkům.....Pak už záleží na způsobu života každého jedince,jeho okolí.Někdy má ta daná dispozice větší šanci se vyvynout a projevit a to je potom ten průšvih. A ikdyž se říká, že si děti vybírají rodiče(myslím,že to se týká Rybíze). Víš, podložený to asi nikdy nebude,ale něco na tom určitě je, jen si nejsem jistá,zda je to aby ukázali na chyby rodičů. Myslím, že to je trošku jináč. Navíc člověk může být v poho, něco se stane, změna situace, okolností, dítě už je na světě a táta nebo máma mají najednou problém. A upozorňuji, že je jedno, zda s alkoholem nebo gamblem. Nejhorší jsou kombinace.
Moniko67, jsem mladá a dokonce dost lidiček by mi tady moho dělat mámu nebo tátu,dost lidí si také řekne, že zkušenosti o životěě, nemám vůbec žádný. Ano spousta mi jich chybí a některé možná nikdy mít nebudu. Moje maminka mne vychovala jako čestného a poctivého človíčka(také umím lhát,neboj, nejsem nezkažená),ale jsou věci, který jsou si myslím pořád důležitý, hrozně důležitý a to je upřímnost.Moc dobře vím,jak jeobtížné říct na sebe něco špatného,ale ve vztahu musí být důvěra a upřímnost. Ptala jsi se,zda nové známosti se přiznat či nikoliv. Netvrdím, že to máš udělat po první schůzce, to rozhodně ne,ale určitě bys to říct měla.Nejen Ty, ale každej, kdo má nějakej takovej problém.
Já jsem se o problému svého přítele dozvěděla zhruba 1/2 roku po začátku našeho vztahu a to částečně od něj a částečně od známejch. A za další 1/2 rok jsem se dozvěděla,že ještě asi první 3 měsíce našeho vztahu hrál. Jenže,kdybych se nezaeptala,asi by mi to neřekl. Chápu to, že se stydí, každý z nás za svou závislost, když je takhle abnormální nebo ve větší než zvládnutelné míře. Nad vším jsem si tak mávla rukou a řekla si, my to zvládnem. Dneska občas nevím,zda to vydržím. Za poslední půl rok měl 2 recidivi,omlouvat ho nebudu,to rozhodně ne. Mohla jsem odejít, nebyly malé,ale v porovnání s některými částkami co se tu občas objeví zase nebyli tak velké. V každém případě, nejde o částku, jde o sttrach, kam až to půjde. Dělá na směny a když jde po noční na pivo a náhodou se zdrží dýl než je zvykem,také volám a když to nebere, honí se mi hlavou ty nejhorší myšlenky. Mám strach, jestli se mu něco nestalo, zda nehraje. Nádhernej je pocit úley, když mi řekn, že se s klukama jen zakecali a že nehrál.
Ovšem, jak je jemu? Asi hrozně,když ho kontroluju,ale jde to jinak. Po druhé recidivě prostě nejsem schopná mu 100% veřit,bylo to nedávno, je to čerství a tentokrát to bude trvat dýl.
KAŽDÝ JE STRŮJCEM SVÉHO ŠTĚSTÍ,PROTOŽE KAŽDÝ Z NÁS MÁ ŠANCI VE SVÉM ŽIVOTĚ NĚCO ZMĚNIT AŤ JSOU NAŠE DISPOZICE JAKÉKOLIV. JEN JE PROBLÉM, JAKÝ SI ZVOLÍME SMĚR.
Všem vám držím palce a až budu připravená,možná víc popíšu i ten svůj příběh. Pa Z.

Dobré ráno,
my alkáči můžeme brát aspoň antabus, je to pro začátek velká pomoc, škoda že není něco pro vás. Podíváš se na bednu, pobliješ se(pardon). Já si myslím, že to něco v genech je, říkali to i doktoři v léčebně. Jo a manžela jsem si prochlastala a nový vztah, až si budu víc věřit. Přiznat se novému partnerovi nebo ne? Jak to řešíte vy, pokud máte od abstinence nového?

Tak Markéto, naskákala mě "husí kůže" po přečtení Tvého příběhu. Nebudu zdržovat svým příběhem, protože pokud si to přečteš celé, jak píšeš, poznáš příběhy i názory nás zde "stabilních pisatelů a pisatelek", ale i lidí, kteří sem napsali třeba jen párkrát nebo dokonce jen jednou. Je to v podstatě druh terapie, sdělování pocitů, úvah, člověk zjistí, že není v této diagnoze sám...Musíš nesmírně milovat manžela, to mě první napadá po přečtení Tvé story. A věřím tomu, že impuls k abstinenci byl manželův infarkt. No a poslední Tvé 4 řádky mě "odpálily" totálně a zůstal jsem tlemit do jednoho bodu...A to mám leccos za sebou včetně 1 pokusu o sebeodkráglování se. Moni67, alkohol je také démon. O závislostech typu chlast, drogy, apod. se v našem státě, kde v jedné prdeli vesnici je 9 elektronických rulet, vždy psalo a píše, je toho všude plno, ale o diagnoze gambling to pozoruji teprve poslední 3 roky. Ted jsem trochu odbočil. Píšeš o podezírání partnerů. Vím, jak to myslíš. Konkrétně u mě partnerka poznala, že jsem prodrbal hrachy, ihned, jak se na mě podívala - hromada hnusu. A poznala to i v případě, že jsem vyhrál - mistr světa ve všem alias euforický blbeček. A vždy to měla usnadněné tím, že jak existují kvartální alkoholici (Ty jsi jaký tip?), tak já patřil ke "kvartálním gamblerům" - jednou za čas (třeba 2 měsíce nic) a pak pořádně - BAAAAAAC, např. 70 litrů v hajzlu, a to na mě poznala okamžitě, proto to měla usnadněné. Nebyl jsem ten tip "denního gamblera" - pondělí mínus 1800, úterý mínus 2100 apod. BACHA!!! Píšu v minulém čase, což je chyba, gambler stále jsem, ale abstinující. Manžela a práci jsi ztratila díky chlastu ? Asi jo, že? Píšeš o svém dědečkovi gamblerovi a že Tě děsí podobnost jeho a Tvé závislosti - ikdyž diagnoza je jiná u Tebe a dědečka. Občas tu někdo "vyhodí" na stůl dotaz na nějaké téma, kdo s tím tématem má zkušenost, pokud ji má. Uvedu příklad - ahoj Miku, Tys vyhodil na stůl téma "kontrolované hraní" a kdo chtěl, vyjádřil se k tomu a vůbec nevadí, že řada lidí se tu neshodla.(Miku depka - žena...??? Tvoje žena nebo jsi někoho potkal - new???) V souvislosti s příběhem Moniky67 bych uvítal Vaše názory na dědičnost závislostí, geny apod. Můj praděda byl totiž gambler a vše prohrál v kartách a jeden léčitel mě řekl, že proto já za svoji nemoc nemůžu, že to mám zakodované dědičně v hlavě v hemisféře a že mě to zkusí odblokovat. Tak nevím, no. Ale už jsem četl mnohokrát, že to dědičné je, ale také četl, že ne, ale dispozičně k tomu máme blíž. Co Vy na to ? Zas tu "budou 2 tábory" ? No tak budou, no a co. OSUD MA KAZDY PREDURCEN? nebo KAZDY STRUJCEM SVEHO STESTI?....RANO JE MOUDREJSI VECERA? nebo CO MUZES UDELAT DNES, NEODKLADEJ NA ZITREK? Dobrou noc......p.s. 1.setkání Anonymních hráčů Zlín již zítra 10.7. mezi 17.-18.hod.u Městs.divadla Zlín.

Dobrý večer.Na tuto diskuzi mě upozornila kamarádka.Něco jsem tady už četla skoro celé odpoledne a pak i večer a chci si to přečíst postupně celé.Manžel prohrál na automatech a v ruletě zhruba 5 milionů,byl na léčení,které mu vůbec nepomohlo,měl 2 neúspěšné pokusy o sebevraždu,museli jsme prodat rodinný dům a nyní bydlíme se dvěma dětmi v pronajatém 2+1.Změna nastala u něj až po té,co dostal v 38letech těžký infarkt,což byl určitě následek stressů a od té doby po tomto varování vyší moci nehraje již 4 roky a doufám,že to tak zůstane.Já mu dokonce říkávala radči mě zahýbej s jinou ženskou,měj jakékoliv koníčky,kuř,dej si pivo,jen prosím tě skonči s hazardem,on stále dokola jak mlýnek mlel,že už se to jednou musí otočit,někdy se 3dny neukázal a mě už na policii znali a mě bylo trapně,že zas jdu ohlásit pohřešování manžela.Moc z vás i mí známí si tukají na čelo,proč jsem od něj neodešla,ale děti jsou na něj fixované,v podstatě je to hodný člověk,ted si tukáte ještě víc na čelo,ale mám ho ráda a možná ten infarkt ho zastavil a v jeho umíněné hlavě se cosi přehodnotilo,je jak vyměněný a od infarktu se obrátil k bohu a chodí i do kostela,čekají nás dlouhé roky splácení dluhů a mnoho úvěrů je i na mě napsaných,tak ikdybych ho opustila,splácet bych musela.Nenávidí všecky soutěžní pořady,ber nebo neber a podobné,bere prášky od psychiatra,a ty asi bude brát doživotně.Píše tu i hodně žen s podobným osudem,který nám asi osud dal do vínku,tak jsem se chtěla podělit o můj příběh.Mojí kamarádce zemřela jediná dcera v 5letech,shroutila se,rozvedla,onemocněla těžce,ale peněz má dost,ale k čemu jí ted jsou,dceru jí to nevrátí,tak to srovnávám s mým osudem.Já mám 2zdravé děti ale zas obrovské dluhy z manželem.Tak dobrou noc,Markéta.

Ahoj všem,97.den bez gamblu
Bože chraň nás a neuveď nás v pokušení.Opět depka,tentokrát je v tom,pro změnu žena.

Ahoj, moc vás všechny zdravím, přečetla jsem všechno. Můj dědeček prohrál v kartách babičce i psa, je to 20 let a i když byl jinak milej a hodnej, po jeho smrti a prvotním smutku se dostavila úleva. Je to hnusný napsat, ale bylo to tak. Tehdy nikoho nenapadlo vyhledat psychiatra, nebralo se to jako nemoc, spíš jako charakterová vada. No je to pryč a já, jeho vnučka teď bojuju se závislostí na alkoholu. Snad zatím úspěšně. A je si to tak podobné až mě to děsí. Mám za sebou léčbu i recidivu, halušky při příšerným absťáku, ztrátu manžela, ztátu práce. Jen jsem to nějak ustála bez dluhů. Jinak je to stejný, problém je v mozku. Ale proč píšu, to podezírání partnerů a rodiny je pochopitelný, ale pro mě bylo naprosto demotivující. Ty otázky, jestli jsem nepila i když jsem nepila byly hrozný. A bude to tak asi i u gamblerů. Je těžké pro blízké závislých najít správnou míru důvěry a nedůvěry. Oni si to přece nevybrali.

Předpokládám Leni, že těch třičtvrtě milionu je v kč. Pokud by to bylo v librách, tak to je přes 31 milionů kč a to už je "fakt blbý", nedá se jednoznačně pochopit, je-li to v kč, ale asi ano, že jo. Jak dlouho to trvá a má manžel "zájem" aspon o dítě? Chápu, když neodpovíš, hodně životních sil Ti přeji. Třeba se to "spraví" a opět k sobě naleznete cestu, to záleží na manželovi, jestli se pomalililinku bude z žumpy škrábat ven a zároven jestli mu dáš šanci, nebo se z něj po čase stane bezdomovec.

Jenom zdravim a prasim dal...hahahaha

hur se vyrovnavam s tim,ze jsem si ho vazila,vsude ho chvalila...cert vem prachy,ale i kdybych je mela,uctu a duveru za ne nekoupim.
pujcila jsem mu samozrejme a cini to kolem 120 000.40000 uz vratil.Diteti je pul roku.

Ahoj Lenko,
sílu máš.Použij ji tedy k tomu,jak najít způsob
se s tím vyrovnat.Jen doufám,že nejsou nějaké půjčky napsané i na Tebe.Jak máte staré miminko?