Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

zkus stránky www.help24cz jsou tam lidé s podobnýmy problémy

Vážený NN, je mi velice líto, co jste prožil, ale nechápete podstatu OCD. Tito lidé jsou nešťastní a nenávidějí násilí více než kdokoliv jiný. Násilí je přímo děsí, v tom spočívá jejich problém. Prosím najděte si psychologa Vy a nesuďte.

Marti, pokud chceš, písni mi mailík na zuzad"post.cz

ahoj Zuzko, chtěla jsem se tě ještě zeptat jak na tento problém reagoval tvůj manžel? Svěřila si se mu s tím problémem, řešíte ho společně?Ví o tom, že užíváš léky a proč?Jinak tě zdravím a je dobré, že si člověk alespoň může s někým touto formou popovídat zdraví Martinka

hele, normálně se svěřte a začněte se léčit, dokud to ještě půjde lehce. Obsedantní a podobné poruchy nejsou žádná legrace, to vidím, když dělám brigádu mezi seniory. Některým z nich za totáče hrdost nedovolila, nebo měli strach, že je dostane nějaký Chocholoušek a tak se domnívali, že svatá zpověď postačí.
No a snad je pánbůh nevyslyšel, nepomohlo to.
Když mluvím s jejich dětmi (no, ty děti jsou starší než já:)) tak se často dozvídám takový horory...Začalo to citovým vydíráním, pak klasickými hrozbami, jako vykopávání zubů a tak...Pokračovalo fackma a hůř. Nebo to nebylo až tak akční, naopak, některý rodič se bez zjevné příčiny stáhl do sebe, zahořkl a stal se z něj velmi nepříjemný člověk, nebo se začal práškovat:). Nebo prostě začal pít přes míru.
No, tehdy se za tím nehledala chorobná psychická porucha, svádělo se to nejčastěji na na totalitní režim,pak třeba hysterickou manželku, nevěrného manžela...No,nepřála bych to svým a hlavně vašim dětem!
Já jsem měla jen něco, co bylo odborníky rozpoznáno jako laktační syndrom, chuť praštit s křičícím dítětem se střídala s chutí se vším skoncovat...A taky jsem si nepřála nikomu ublížit. Navštívila jsem psychologa, v té hloupé době kousek po revoluci, kdy to starší ročníky pokládaly za předstupeň hospitalizace na samotce a nestyděly se komentovat. A kdy byl psycholog ještě stále tak trochu pokládán za agenta tajné služby určeného provádět zkoušky bojových látek na obyvatelstvu:)
Nakonec, kdo četl Havla a disidenty, tak psychology psychopaty "potkal" skoro v každém díle. A lidi v česku jsou zvyklí myslet černobíle:(
No,ale mě záleželo víc na životě, než na pokrytecké morálce našich babiček. A možná díky tomu mám zdravé děti a sama žiju.
Takže nebojte se, navíc už je jiná doba.
Lepší trocha tý "ostudy" než potom ty problémy. I když nehádám se, kdo si zvolí místo "zpovědi u lékaře" zpověď u kněze, možná mu to v jeho případě pomůže víc.
Protože zázraky se dějí a hlavní je, že s tím místo čekání a trápení seba i okolí něco začnete dělat!!!!

Ahoj Marti, no to víš, že mi trvalo strašně dlouho, než jsem se odhodlala někomu to říct přesně tak jak to je, nakonec jsem to "riskla" a svěřila se paní doktorce na psychiatrii, která kupodivu reagovala klidně. Vysvětlila mi, že nejsem jediná matka na MD, kterou tyto myšlenky trápí a že jak se na mě dívá, nemyslí si, že bych synovi ublížila. (Opravdu jsem mu dosud nikdy neublížila a věřím, že nikdy neublížím, protože z celé duše nechci). Posléze jsme to probírali i s psycholožkou, která mi taktéž potvrdila, že nejsem jediná, kdo s tím přichází. Co se týče diagnózy, tak se léčím s depresí a obsesemi

No a vidíte, moje matka taky trpí jakousi poruchou a když mě měla ublížit neváhala...Pořídila si napřed vojenskej pásek a pak i pravou devítiocasou kočku a už to jelo. A když jsem byl větší, tak i gumový penis. A bylo jí to málo, nakonec přesvědčila i mýho nevlastného tatíka, který měl papíry na hlavičku a nesměl mít ani řidičák, že jsem šílenec a je mě potřeba mlátit, za ty moje nesmyslný obvinění, dokud chroptím...Svazování a zavírání do hodně těsné skříně, nebo dupání po bříšku bylo taky jeden z mírnějších trestů. Několikrát mě taky už soudruzi z různých institucí málem rodině odebrali, ale vždycky máma udělala nějaký ten zázrak a nechali mě v pekle. No víte, jak jsem byl rád, když jsem mohl v osmnácti vypadnout z baráku?
No a pak ten šok, když potkávám svoje rodiče v Konfederaci politických vězňů jako ty, kterým režim zničil život...
Asi ne. Kdo nezkusil, nechápe.
Dodnes mě zvednou ze židle takovýhle články:
http://www.novinky.cz/krimi/zena--ktera-svazovala-sveho-syna--je-ve-vazbe_114844_tae88.html
To proto, že vidím, že Peklo zůstává a ještě bude v demokracii a za pomoci ochránců lidských práv horší. Tu ženu jako obvykle pustí, ona začne s nějakým laktačním syndromem, nebo že syn byl cvok a řval tak, že se nemohla modlit.
KURVA UŽ TOHO SNAD BYLO DOST!!!
NAJDĚTE SI RYCHLE PSYCHOLGA, NEBO SI JÁ ZAČNU HLEDAT A NAJDU VÁS A BUDE TO HORŠÍ!!!

Zuzko chtěla jsem se zeptat, jak si se svěřila lékařce, jak reagovala? Užíváš nějaké léky, o jakou diagnozu se u tebe jedná o OCD?Připadáš si sice nenormální, ale už to svědčí o tom že o sobě přemýšlíš a to je pozitivum.Napiš zdraví Martinka

text

já také měla ataky takových myšlenek. Poprvé v pubertě, když se mi chtělo udusit polštářem svou sestru, když spala.Hrozně mne ta nutkavost myšlenky vyděsila. Šla jsem za matkou, ale tohle jsem jí říci nemohla..., ta mne neuklidnila. Ještě pár nocí po to této se myšleky objevovaly. Pak když jsem porodila syna, kterého miluju, bylo by to tak jednoduché, mi cosi říkalo. Až je to děsivé... Já si to vysvětluji tak, že kolem sebe máme dobro i zlo vedle sebe. Sami jsme i dobří i zlí a není na světě člověk, který by chtěl být zlý...vše jsou okolnosti. když porodím dítě, vynoří se tolik zodpovědnosti, povinností a strachu a tendece každého je, být šťastný, nejraději nemít žádné strachy, povinnosti, zodpovědnost a to zvíře v nás, jakýsi zvrhlý pud(nevím proč u někoho víc) nám našeptává takovéhle nesmyslyné šílenosti. Ale jsme lidé, myslící tvorové a je naším úkolem nad takovými myšlenkami vítězit a bojovat proti nim. jinak jsem ráda, že nejsem sama, koho podobné zrůdnosti v hlavě potkaly a moc se mi ulevilo. pravda je, že mám moc lidi ráda a v pioslední době, letech jsem i moc šťastná, mám ráda i sebe a takové myšlenky už nemám. Jen vzpomínky na minulost mne zavedly do této diskuze a otevřely černou jámu v mé hlavě, přímo ďábelskou. Brrrr.Zdravím Vás, všechny, kteří se dokážete k těmto věcem přiznat,myslím, že takové myšlenky měl jistě někdy každý, někdo víc, jiný méně a ti, co říkají, že ne, řekla bych, že nezají sami sebe, své temné stránky anebo to jsou pokrytci.

Tak přesně tohle mě taky trápí! Mám syna, letos mu budou 2 roky a asi od jeho 3 měsíců mám dodnes šílené myšlenky, že mu můžu ublížit - utopit ho, upustit, prostě zabít. To samé, ale v mnohem menší míře pociťuji i vůči lidem okolo. Jak už tady někdo psal, taky mám období klidu a pak to začne nanovo. Chodím na psychiatrii a na psychoterapii, kde mi řekla psycholožka, že je to projev potlačeného vzteku, tak to rozebíráme. Opravdu nejhorší je to, že někdy je člověk opravdu tak blízko tomu, aby to udělal, až ho z toho mrazí... Je to hrozné. Vím, že to má více lidí, ale i tak si připadám nenormální.

Pro Ivanu, zdravím a chci se tě zeptat, když si se s tímhle problémem svěřila své psychiatričce, musela si absolovovat nějakou terapii, nebo pomohly jenom léky které se používají při léčbě OCD? Jak se k tobě psychiatrička zachovala.
Předem dík za odpověď.

Nejhorsi je to, ze si clovek rekne ze uz je v pohode a vysadi leky. Pak se to vrati a zhorsi a je to v pr....

MILA IVANKO MAM STEJNOU PORUCHU JAKO TY TROCHU JINEHO RAZU PRED 6 LETY ME NAPADLA MYSLENKA CO KDYBYCH SKOCILA Z OKNA NEMOHLA JSEM SE TOHO ZBAVIT NESPALA NEJEDLA,PORAD TO OKNO,NEMOHLA JSEM SE Z NEHO ANI PODIVAT LEKARI MI NASADILY LEKY ANAFRANIL A LEXAURIN MELA BY JSI JE BRAT PRAVIDELNE A NA TERAPIE NEZ SI UVEDOMIS ZE JE TO JENOM MYSLENKA ,JE TO ROK CO JSEM ZATIM V POHODE ALE JAKMILE NEBERU LEKY VRACI SE TO DRZIM PALECKY KDO TO NEPROZIJE NEVI O CEM MLUVI.PA A NAPIS

Stalo se mi to také , je to tři roky zpátky z ničeho nic jsem měla bušení srdcenemohla jsem spát,v noci mělastavy,že jsem se bála o život pak jsem navštívila psychiatra a dostala léky ty nevím co mi udělaly v mozku,a já po týdenním užívání se bála usnout,protože jsem myslela,že ublížím mému synu,pak jsem dostala jiné a byla jsem v pohodě, nyní je zkouším vyysadit, ale nevím ,jak to půjde.

Karin, když je to teda diskuze o OCD, jak nás laskavě poučuješ, tak proč se věnuješ kritice Jarky? Jsi s tím svým OCD tak zblblá a důležitá, že vůbec neregistruješ, že jiní se neberou tak vážně jako ty. Proto ta husa.

nevím jestli ještě máš svůj problém,ale přesto ti chci napsat.Nejprve se ti chci zeptat,zda věříš na tajemno?myslím,cokoli je nejasné i vědcům.Musela jsi se v minulosti s něčím takovým zaplést a teď platíš daň.Znáš z bible příběh,jak satan vynesl na vysokou věž Ježíše Krista a řekl mu,aby z ní skočil dolů?nebudu dál popisovat podrobnosti,jen se chci dostat k tomu,že ten stejný hlas promlouvá ve tvé mysli a chce tě zničit,vrahové taky slyšeli před vražfou svých obětí hlasy,které je navádí.To nejsou tvoje myšlenky v žádném případě,tyhle myšlenky ti podsouvá ten zlý!!!Volej k Bohu,aby ti pomohl a zbavil té hrůzy,kterou nikdo nepochopí,dokud to nezažil.Volej a věř,že Bůh je schopen tě osvobodit a navrátit kli a radost.Vidíš,že lékaři na tvůj problém nestačí,neurozu mají skoro všichni,každý je nějak citlivý a to není problém na prášky.Zaměř se opravdu tam,kde pomoc je.Pro uklidnění si čti v Bibli,hledej odpověď tam.Zlo dokáže mistrovsky implantovat záblesky do tvé mysli,takže si myslýš,že to jsi ty!!!Bůh stvořil ženu a dal ji do srdce lásku ke svým dětem,ty je miluješ a máš požehnání,že máš 3děti,buď za to vděčná a už se nenech terorizovat,opravdu to nejsi ty,kdo chce ublížit,ale zlá moc,která má na svědomí hodně neštěstí na tomhle světě.Bůh ti požehnej Emílie.

Já myslela že je to diskuse o OCD, ale když někdo nemá co říct, tak aspoň uráží.

..a Karin je husa

Jarka má asi nějaký svůj osobní problém, který nechce řešit, tak se alespoň vyventiluje jinak.