Jak se o sebe postaráte, když zestárnete?

Andreo, už jsem psala i do téma Péče o seniora. Nechápu, proč jsou domovy důchodců tak zatracované. My jsme v jednom měli babičku, takže jsem se tam často vyskytovala. Byly tam usměvavé sestřičky, které chystaly pro důchodce různé programy a výlety. Přes týden tam chodila lékařka, rehabilitační sestra, studenti zdravky a pajdy, kteří tam pomáhali např. při rukodělných pracech. Lidé jsou tam v kontaktu s dalšími lidmi. Moje máti se do domova vyloženě těší a já také nevidím důvod, proč bych stáří nemohla strávit tam. Bohužel tady převládá názor, že postarat se, znamená postarat se osobně.
Strávila jsem nějaký čas v cizině, kde jsem pracovala s mentálně postiženými a tam bylo naprosto běžné, že takový člověk byl přes týden v nějakém domově a na víkend jezdil domů. U nás se za to div nekamenuje.

Už jsem si přečetla podobná témata ( moc jich tu není). Ty, co psali do rubriky Péče o seniory, obdivuju, ale protože si myslím, že já bych něco podobného nezvládla, založila jsem tohle téma, abych viděla, jak to řeší ostatní.

klikni si tady na Péče o seniora

No tak v dětství jsme bryndali v jeslích a školkách,tak budeme bryndat zas jinde.Zádnej pres.

Andreo,vzhledem k tvému věku teda máš přehled.Jo,tak skončíme všchni.Je to smutné,že děláme pořád ty samé chyby.Vyštavíme se pro dobro rodiny,státu,ačehokoliv.A pak?Tvrdé poučení,pro kohože,a v jaké ideály jsme to vlastně se zbytečně plahočili.Já to pochoit v tvojem věku,vyhrál jsem soběstačné stáří.Gratuluji,pokud se tímto budeš řídit.Stěstí člověka totiž v této sobecké splečnosti spoléhá v to,být soběstačný až do posledního dechu.Jinak člověk pozná,jak hluboce se celý svůj život mýlil,a čemu bláhově věřil.

,,Těšíte se do domova důchodců?
Nejspíše na to ještě nemáte věk, ale jednou to přijde. Stanete se přítěží vaší rodiny a ta vás tam bez velké diskuze šoupne razdva, zejména když budete zcela bez finančních prostředků. V každém případě byste měli vědět, co by vás v takovém případě čekalo a možná vás to přinutí si začít odkládat nějaké ty peníze na zlé časy. Domácí ošetřovatelka je bez diskuze lepší varianta, než naše domovy důchodců, ale pro dost lidí je to finančně neúnosné""...

Už nevím, kde jsem narazila na torzo tohodle článku, ale přestože je mi pětadvacet, musím na tohle téma dost myslet. Není přece nepravděpodobné, že i já budu jednou závislá na pomoci jiných... Přemýšleli jste o tom? A jen mi, prosím, nepište, že se má každý spolehnout na dobře vychované potomky, ty se o něho postarají. (Že by byly domy důchodců plné samých bezdětných? Nebo si ti stařečci své potomky tak špatně vychovali?) Myslím si totiž, že celodenní péče o někoho úplně bezmocného je z časového, nebo finančního hlediska prakticky nemožná.Jak jste tuhle situaci vyřešili vy, co jste se do ní už dostali?