NYKTOFOBIE - STRACH ZE TMY

Trochu se mi ulevilo, že nejsem sama, kdo má tento problém. Já trpím fobií ze tmy už od mládí a nějak se to nelepší. Už jsem zkoušela všechno možné, ale v současné době jsem na tom tak, že mám rozsvícenou malou lampičku celou noc, jinak bych asi vůvec nemohla usnout...

Ahoj,je mi 13 a mám taky...Ahoj princezno, tak to tě chápu. Mám to úplně stejně, také si představuji v té tmě hrozné věci a ve tmě mám hrůzu, ještě k tomu ta bujná fantazie a sledování filmů, kde jsou únosy mimozemšťanů a nadpřirozené jevy.. . Lidé, kteří touto fóbií netrpí, to nikdy nepochopí. Mně částečně pomohla regresní terapie, kterou jsem podstoupila loni ve svých 34 letech. Sama už mám 2 děti, ty se tmy nebojí, jsem u nás doma největší poseroutka :-) Žít se s tím dá, už jsem si na ten strach zvykla.

To je pravda, já to mám od...Ahoj,je mi 13 a mám taky strach ze tmy.Nevím přesně od kdy a čím to je že se tak bojím,ale jednou když jsem byla malá,tak 5 let,tak se mamka s tátou dívali na nějaký film a mě mamka řekla at se nedívám,zakryla jsem si oči ale samozřejmě mě lákalo co tam je tak jsem se podívala a byl tam nějaký pán už přesně nevím co to bylo ale od tý dobý se hrozně bojím. jednou jsem se zrovna koupala,ležím si ve vaně a najednou vypli proud. strašně jsem se lekla a takový hysterák jsem ještě nikdy neměla,začala jsem strašně křičet a potom to přešlo v strašný pláč! měla jsem obličej v dlaních a zařené oči,protože mám takovou fantazii že když se podívám do tmy tak vidím hrozné věci takže jsem zavřela oči a strašně brečela.Nešlo to ovlivnit. potom naštěstí přišla mamka s baterkou,ale stejně jsem se bála. nejhorší je že když to říkám mamce,tak mi řekne jenom: ale vždyt je to jenom tma. a nepochopí jak moc se bojím,nikdo mě nechápe a já sama bez televize nebo rozsvíceného světla alespoň na chodbě skoro nikdy neusnu! Je to hrozné,vždycky když vidím tmu nabýhají mi strašné myšlenky a nedokážu po tmě ani přejít chodbu z pokoje do kuchyně!

Ahoj všichni trpím strachem...To je pravda, já to mám od útlého dětství také. Je zajímavé, že u mě to nastartovala jedna pohádka, kde byla smrtka. V prosinci mi bude 35 let a ve tmě se bojím. Musím si také rozsvítit v každé místnosti a je to děs.

Ahoj všichni trpím strachem ze tmy celý život v noci jak jdu na záchod musím mít všude rozsvěceno když zhasnu jdu nazpět pozpátku ten strach mám od mládí taky jsem si myslela že to věkem přejde ale nepřešlo běhěm života jsem to ani tak moc neregistrovala protože pořád byl někdo doma děti , manžel, pes, ale ted jak už nikdo doma není zas je strach zpátky u mě. Věkem to nepřejde to můžu všem potvrdit. Je mi 61 let

Jo a vůbec by mi nepomohlo...ahoj tak to je asi tím ženad tím moc přemýšlíme nachytala jsem se i přes den že na to myslím a myslím že je to jen vsugerované.ne že by to celé byla blbost ale jen většinu si přivodíme jen tím že na to myslíme pořád.je asi fakt že s tím nic dělat nejde protože strach nám narůstá do určité míry a dál už nemůže a postupně zeslabuje.a čím díl to člověk asi má tím si na to zvyknem a nebude to tak strašné třeba.ale někdy mám pocit že kdyby mi někdo posunul ovladač kousek nastranu tak se po.... strachy.

Bojím se tmy ale ty...ahoj taky mám poslední dobou šílený strach ve tmě tedy hlavně v noci.nikdy jsem nechodila dvakrát za noc na záchod ale za posledních 14 dní musím a ten starch je u mě jen co otevřu oči.napadaj mě myšlenky které by mě ani ve snu nenapadly.nevím jak je to možné ale mám na to antidepresiva a je to s nimi mnohem lepší.

Ahoj, je mi 21, strachem ze tmy trpím taky, vyřešila jsem to tak že mám v pokoji okolo trámů omotaná vánoční světýlka, na noc je zapnu a v pokoji mám příjemné tlumené barevné světlo což mě uklidňuje :) Když u mě přespává přítel tak mi tma tolik nevadí, ale jakmile jsem sama tak usnu jedině s těma světýlkama :) vřele doporučuji :)

Ahoj... mam taky strach ze tmy. Je mi 17 (skoro 18)... ten strach jsem nikdy nepocitovala tak silne, ted ale za posledni rok se to zhorsuje. Casto se mi stava, ze kdyz spim jinde nez ve svem pokoji, tak jen tak napul usnu a zda se mi sen,ze se k nam.nekdo vloupa nebo tak.neco a ja se nemuzu pohnout ani cokoliv vykriknout... pak najednou mi telem projede takovy pocit a najednou jsem vzhuru. kouknu na hodinky a zjistim ze cas skoro neutekl a nejsem si jista jestli je to doopravdy nebo sen takze mam pak strach a usnu jedine se svetlem. Minule jsem mela dokonce panicky zachat breku, protoze ve tme kdyz se rozkoukam tak vidim ruzny veci... stiny a svetla vypadaj.jako.postavy.. je to k zblazneni. Nedokazu si to vysvetlit...jestli to je smes zazitku z detstvi z bojovek.ktere jsem nesnasela a tak a nebo jestli to.je necim jinym... mela jsem obdobi kdy jsem casto kourila.marihuanu. Mohlo by to byt tim? Nebo treba stresem? Stava sr mi to casto.kdxz je mi.spatne pres den nebo kdyz jsem ve stresu...

Je mi 14 .Trpím také fobií ze tmy. Pořád v noci slyším kroky nebo zvuky jak když někdo páčí dveře mám stažený žaludek , jsem celá pod peřinou, zatajuji dech ... a to jsem si nikdy žádný horor nepustila. Myslím , že bych to mohla začít nějak řešit s psychologem , ale jak říct mamce ,že potřebuji psychologa...stejně mi řekne ,že mi nic není ,že je to normální atd.

Jinak loznici si zamknu a vedle postele mam kbelicek a hajzpapir. Pouze kdyz se mi chce srat tak uz na ten zachod musim:(

Taky to neni jen o te tme. Jsme v melem domecku a okolni poulicni lampy mi dvitej vic nez dost a clovek si muze nechat i lampicku svitit,ale jde o to hrobovy ticho. Jak se nekde neco sustne,tak sem na noze a uz si predstavuju jak mi sem leze chlap s kuklou a sekyrou.

Tak jsem myslela ze jsem cvok a jak to tady tak ctu, tak nejsem:) Bydlim s pritelem v Britanii,jsme oba Cesi,ale on je tu ma rok sluzebne. Nikoho tu neznam a kdyz obcas jede na par dni nekam na chatu jen s kolegy(panska jizda) tak ja kdyz musim zustat 3-4dny doma sama tak je to hotovej horor! Spat jdu az k ranu vycerpanim,kdyz uz je trochu svetla. Pred tim zkontroluju 3 krat za noc celej byt,pod posteli,skrine zda v nich nekdo,neco neni. Samozrejme ze vim, ze tam nikdo neni,ale nemuzu si pomoct. Kdyz je pritel doma tak to nedelam,jen se ujistim ze jsou opravdu zamceny hlavni dvere. Jesteze odjizdi jen 2krat do roka.Parkrat aby mi jedna z noci rychleji ubehla sem si v 10 vecer otevrela lahev wizoura abych se oblbla a temer pulku vyzahla. To si clovek pak z noci nic nepamatuje,ale kdo ma pak druhej den uklizet ty blitky. Navic kdo zije sam to takhle resit nemuze,jednak by nebyl achopnej fungovat a jednak by si propil jatra. Proste psychicky slabsi jedinci si musi najit spolubydliciho jebo se s tim smirit. Ja bych kvuli tehle sve uzkosti nikdy nebydlela sama. Bud bydlim s partnerem,nebo o ovdovelym otcem,u baby,boze jen ne sama! Nejde ani tak o tu komunikaci,nemusime spolu mluvit,ja koukam na telku,druhej spi,ale ten pocit ze se mnou doma nekdo je,je k nezaplaceni!

Nemám úplně panickou hrůzu ze tmy, ale třeba stanovat někam do lesa bych nejela, protože bych se tam asi zbláznila. Doma mi tma tolik nevadí, bydlím sice v sedmém patře, ale hned u silnice, takže lampy díky tomu nemám v pokoji úplnou tmu. No a pokud spím na nějakém jiném místě, tak mám vždy po ruce tuhle mini svítilnu http://www.nitecore.eu/nitecore-sens-mini-kapes-svitilna-s-aut-reg-cree-xp-g-r5170lm-1xcr2. Je lehoučká, takže ji mám vždycky sebou v kabelce nebo jenom v kapse bundy třeba, ale vždycky jsem připravená :)

Je mi 23 a bojím se tmy pořád. Hrůza je to pro mě na chalupě, která je v lese a od chaty k záchodu je to nějakých 20 m po tmě. Vždycky jsem měla pocit, že umřu strachem a pokud jsem nemusela, tak jsem z postele nevylezla, ale občas to prostě jinak nešlo. Ale naštěstí mám báječného tatínka. Pře rokem na vánoce ležel pod stromečkem pěkně zabalený dáreček, který byl pro mě. Když jsem ho otevřela byla v něm čelovka a klasická svítilna od Nitecore, které dosvítí až 1 km daleko. Tehdy jsem se smála, ale je pravda, že na záchod bez nich nejdu a cítím se díky nim mnohem bezpečněji. Tak to je jen takový typ pro všechny, co jsou stejní strašpitlové jako já.

Trpěl jsem tím jako dítě taky. Asi do 15 let. A jako malé dítě jsem měl i noční můry, proto jsem se bál tmy a usínání. S nikým jsem o tom nemluvil, ani s rodiči. Ve snech mě navštěvovaly šedivé divné humanoidní bytosti, které jsem si později pojmenoval "UFOni". Ty mě ostatně navštěvovaly ještě cca před deseti lety, ale už jsem z nich neměl strach, nějak jsem se v těch snech s nimi zkoušel skamarádit a asi to fungovalo. Pamatuju si jen, že vždycky před jejich příchodem jsem v tom snu nějak vytušil, že přicházejí. Ani nevím, co po mně vlastně chtěli. Tohle má víc lidí, jak jsem později zjistil, ale mě to zapříčinilo strach ze tmy viz výše.

Mám 15 a tmu nenávidím. Keď sa zhasne hneď som úplne prebratý a zaspím až keď vyjde slnko. Kým sú prázdniny nevadí to ale keď sa znovu začne škola tak budem stále nevyspatý.. poraďte.

Já se bojím také ve tmě, musím si všude rozsvítit když jdu :)

bylo na mou osobu.Za...hele´dte, nechte mě na pokoji už.

bylo na mou osobu.Za normální komentář tak divné vyjádření? Jsem doma,Ivánku.