Cipralex

Pete nebude lepší zažádat.....no Věri, já vím, že to myslíš dobře, ale já si myslím, že můj postup je zatím ještě v intencích zdravého rozumu..je jasné, že jako součást mé neurozy pravděpodobně hypochondrie hraje určitou roli-ale to je u úzkostných poruch poměrně běžné...měj pěkný večer..

..jinak je mi trochu...Pete nebude lepší zažádat si o hospitalizaci? Tam ti pomůžou.Už to u tebe soudím je HYPOCHONDRIE.Nikdo se ti asi nezavděčí ani radami na těchto diskusích.

Pete a jak se úzkosti...Leniku (Lenko)..dcerka má problémy s komunikativností od toho, co začala mluvit..prostě s cizejma lidma ani ťuk..ale po úsilí odborníků se to trochu lepší..už občas i odpoví (třeba ve školce atak..)..ale je to fuška...neboj, kdyby se to náhodou začalo u tvýho kluka projevovat, tak dnes jsou fakt dobří odborníci..podchytíš včas-tak se to nerozvine nijak tragicky..

..ještě jsem strašně rád, že je Ti Lily trochu lépe...jednu dobu jsi psala tak stísněně..fakt jsem strašně rád..

apropo..nevíte co je s Irčou?..strašně dlouho jsem ji zde nezaznamenal..

...jé Mončo, Lily, Šárko.....jinak je mi trochu líp..ale musím zobat ty bzd(střídmě)...halucinace a podobný ,,sračky,, ustoupily..ale o víkendu zazlobila trochu větší depka..napadla mne i poklidná sebevraždička...no tak na vánoce určitě stabilizace rivoušem je nezbytná..

Ahojte, tak jsem si vás......jé Mončo, Lily, Šárko a ostatní..tak jsem rád, že tam jste (sice jsem chlap..máme trochu odlišné mozky:-):-)), ale strašně rád si s vámi sděluji své úspěchy a když je ouvej, tak i vyslechnu a nechám si poradit..mějte krásný večer..
p.s.dnes jsem byl na psychoterapii..chodím tam teď každej týden..s MuDr jsem se rozloučil nakonec vcelku smířlivě-napsal, že mi stejně chtěl navrhnout změnu doktora, protože věděl, že mu nedůvěřuji...jinak zítra jdu k bývalému dr (no vcelku je jasné, že to bude rivouš...), psychoterapeutku budu navštěvovat nadále...

To naprosto Susan chápu, já...No přesně, taky když mě to přejde, tak si říkám, proč vždycky tak plašim, ale ono to nějak dělá samo. Tak snad to bude ok. Za chvíli jdu holky dom z práce, tak zase zítra. A děkuju.

Šári jsem úplně jako ty, když je mi líp, tak jsem hrdinka a říkám si, to už zvládnu, už s tím zatočím, sž to příjde, no a pak je skluz a taky jsem napadrť.
No raději nebudem křičet a uvidíme co bude :-). Děkuju za podporu! Vám všem.

Děkuju Šárko, fakt je to...To naprosto Susan chápu, já třeba měla skluz po 2měs.kdy mi bylo OK a málem jsem se pokadila strachy i když mi dr říkala, že jak to přišlo tak to odejde, ale já jsem stejně byla na krupici, a když mi bylo dobře tak jsem si hrdinsky říkala, že příště to zvládnu, ale stejně jsem pak byla na padrť.
Mončo to jsem ráda, že to vypadá dobře, ale radši pšššššt, uvidíme :-), ale už by sis ten životní normál tedy opravdu zasloužila.

Ahon Mončo, nějak mám pocit, že mi nedělá dobře ani to počasí, už se těšim na jaro :)
No, fakt hrozný strachy, představa nebo myšlenka mě dokáže zvednout ze židle a mám vždycky pocit, že polykám všechny svatý, fuj. Nejhorší je, když jdu a nejednou mi něco bleskne hlavou, třeba, když jdu na tramvaj a co s tim v tu chvíli, tak to nějak vydržim a jdu dál, ale je to hrozný. To je dobře, že ti je líp.

Ahojte, tak jsem si vás akorát přečetla. Souhlasím s tou dědičností, moje mamka je taky dost úzkostná a já jsem to pobrala bohužel víc. Jen doufám, že syn bude flegmatik po manželovi :-).
Šári, jinak jsem teď celkem dobrá, sice vždycky to ráno to na mě leze, ale pak se držím. Tak snad to půjde už konečně dopředu! To je bezva, že snižuješ! Držím palce, aby to šlo jako po másle!!!
Susan, vím jak se cítíš, bylo mi přesně tak, strachy kam se podíváš. Neboj, přejde to!
Leniku a co ty,tobě je dobře?
Pete a Lily, jak je vám?

Určitě jde se toho zbavit....Děkuju Šárko, fakt je to děs. Mám pořád strach, že jě něco špatně, víš. Když to na mě přijde, mám strašný pochybnosti a tak, až mám z toho pak nervy a strachy hrozný.

Určitě jde se toho zbavit. Já když chodila na psychoterapii tak to občas taky bylo drsný, někdy se člověku udělalo blbě, pak to odeznělo a někdy bylo o něco dřív líp, to je dobře, že chodíš, určitě to je dobrá věc.

S léky lze být úplně bez...Chodim na tu terapii a vždycky po ní mám v hlavě guláš, než se to usadí a já si to tam srovnám. Tak se bojim, aby to nebylo s tou terapií ještě horší. No, prostě, když mám z něčeho nervy, tak se pak bojim a honí se mi hlavou hnusy a z těch mám ještě vác nahnáno. Psycholožka říkala, že to je průběh té terapie, že to pracuje a že bude chvíli trvat než to zpracuju. Nevim jestli se toho udá zbavit, ale říkám si, že když to jde skoro na rok, proč by to nešlo na furt.

S léky lze být úplně bez úzkostí, to je má vlastní zkušenost, bez nich to ale u mě nejde, to je pravda.

Pete a jak se úzkosti projevovaly u tvé dcerky nebo podle čeho jsi usoudil, že možná něco podědila? Já mám 2,5letého chlapečka.

Susan, když už jsme si řekli, že tady budeme mluvit upřímně, tak já si tedy myslím, že z úzkostí se nikdy nikdo nevyhrabe na 100%, že by už pak měl pokoj. Dá se to ale o dost procent zlepšit a eliminovat pomocí léků. Neboj, LÍP určitě bude, úplně dobře PODLE MĚ nikdy. Ty pocity, že to není úzkost, ale je ti něco víc, moc dobře znám. Bohužel to k tomu patří. Proto je asi dobré mít doma k nahlédnutí v nouzi knížku od pana Janíčka - Když úzkost bolí. Je slabá, dobře se čte a píše ji hlavně člověk, který úzkostmi sám trpí. Všechno, co tam je, jej pravdivé a radí i, jak to rozdýchávat, jak si pomoci. Koukni http://obchod.portal.cz/produkt/kdyz-uzkost-boli/
Na tu knížku nedám dopustit.

Susan to je ošklivý co prožíváš, já taky nevěřila, že se z toho vyhrabu, a jelikož mi k večeru vždy bývalo o hodně líp tak jsem si i říkala, že budu asi muset ty dny vždy vydržet do večera, večer se věnovat dětem a takhle žít, normálně hrozný strachy a hnusný pocity, že nikdy nikdy nebudu žít normálně. Je to hrůza, ale určitě to tu známe všichni, neboj, to přejde a zase bude naděje a zase to bude lepší.

Holky, já mám strach, zase, ach jo. Zase nebudu spát, už to vidim. Se bojim, že se z těch problémů nikdy nevyhrabu nebo, že to bude ještě horší. A strašně se bojim co se mi to honí hlavou. Taky se pořád bojim, že mi je něco horšího než jenom nervy a úzkosti. Fuj.

A jak vidíte je potřeba si to v hlavě srovnat než něco napíšete a taky si to po sobě přečíst.Chtěla jsem se tak vypovídat a dopadlo to jak to dopadlo.Lily prominˇ,to vysazování Rivotrilu bylo docela krutý.Když mi byla nasazena AD tak mi dr. dala na výběr - Rivouše nebo Neurol.Jelikož jsem ho dřív brala tak mi ho opět psala.Ale to jsem brala dokud AD úplně nezabrala.Takže od letošního července jsem už bez něho.V peněžence ho jako berličku mám 1/4 schovanou.