Nosíte rádi korkové dřeváky?

Ale kdepak, to jen vrozená skromnost... :-) Nebo si nalistuj můj první příspěvek tady, z 31. srpna. :-)

Daly nám mnoho. Na druhé straně nám vstoupily do života natolik, že jej v některých ohledech zkomplikovaly. Ale nevzdáme se jich.

V tom s tebou souhlasím jdu s korkáči životem a již k němu neodmyslitelně patří. Vzdát se jich by znamenalo významné ochuzení intimního života. Jako komplikaci je vůbec nevnímám.

Vzdát se korkáčů i v mém případě si nedovedu vůbec představit i přes to, že je můžu nosit jen doma. Také jsou už mým důvěrným společníkem. Vaše odpovědi a celá diskuze se mi neskutečně líbí a doufám, že to tak bude pokračovat.

Ty to máš dobré, partner je vzorně vychován a naladěn. Ale ti, co nemají takové štěstí na partnera, případně jsou v situaci, kdy jsou single a do případných vztahů vstupují s otazníkem, co ten druhý, neuteče až to zjistí? To jsou komplikace, které mám na mysli.

Znám. V botníku odpočívají černé Kordany. Vybrala si je partnerka, netrvalo to ani dva týdny, a odložila je. Mám smůlu.

To se stává. Můžeš udělat první, poslední, splnit každé přání a stejně máš smůlu. Kašli na to. Když neměla ani odvahu říct jdi pryč, nestála za to. Třeba potkáš jinou. Já kdybych chtěl nějakou, co v tom pojede se mnou, musel bych rozbít rodinu. A to nechci.

To sem někdo zkopíroval, co jsem napsal a vložil, když jsem spal?

Já narazil na človíčka, a vypadalo to na souznění názorů. Ale štěstí nemělo dlouhé trvání. Něco se stalo a přišel konec beze slova vysvětlení. I to je život. Je třeba brát věci, jaké jsou.

To se stává. Můžeš udělat první, poslední, splnit každé přání a stejně máš smůlu. Kašli na to. Když neměla ani odvahu říct jdi pryč, nestála za to. Třeba potkáš jinou. Já kdybych chtěl nějakou, co v tom pojede se mnou, musel bych rozbít rodinu. A to nechci.

Co už. Stalo se. Sice to mrzí, ale život jde dál.

Ale stejně je to zbabělé a sprosté useknout všecko a odejít bez vysvětlení. Normální člověk to přece neudělá.

Já jsem to taky nečekal. Ale už to neřeš. Stalo se. Já mám svědomí čisté.

Neřeš, neřeš. Chápu, jak se asi cítíš. Mě ta moje korkáče sabotuje, tebe zase kamarádka přes korkáče jen tak beze slova hodila přes palubu. To máme dost podobné osudy. Oba bez toho, co nás láká.

Rozumím. No, mrzí to. Ale třeba se najde nějaká žena, která vloží svou nožku do korkáčů ode mně.

Předpokládám, že ty si korkáčků užíváš i za ni.

Samotného mě to nebaví. A ji nepřesvědčím

Tak ty máš třeba teď na nožkách korkáče nebo už i ty jen vzpomínky, kdy krásně přilnuly k noze?

Já ano, jenže všechny ty společné věci, které naznačuješ, a pohled na její nohu v korkáčích jsou nedostupné.

Tak jsme v nich zrovna oba. Jaké to máš? Plně se dovedu vžít do tvé situace. Byla také doba, kdy jsem byla sama, ale korkáče jsem si vždy užívala naplno a naprosto se uspokojila. Ovšem párové soužití je naprosto o něčem jiném. Tak ty svoje vnímej naplno je to úžasné.