Nosíte rádi korkové dřeváky?

Korkáče vždy nosily a pořád nosí mojí rodiče, tak jsem je už jako malá chtěla taky. Nosí je i sestra. Tak to začalo. Po roční pauze a domácí výuce jseme si s kamarádkou do školy koupily nové, bílé, tak se těším, že je konečně zase budeme nosit i ve škole.

Blíž! Jak jsou odlišné?

Jasně, máš pravdu, každý má jiný zaměření a není možné nikomu nic vyčítat. Jsem naprosto hotová z chlapa v bílích korkáčích, když nejsou, tak ale vůbec nevadí, jde hlavně o ty korkáče.

Potřebuji více informací o chlapech v bílých korkáčích. Například o jaký typ korkáčí jde, jaký střih pásku, jaký typ stélky. No a také jaký typ nohou by měl takový chlap mít.

Můžeme korkáčové téma probrat případně mimo tuto veřejnou diskuzi?

Velice rád si o tom napíšu i s tebou...

Tak na :[email protected]

OK, ozvu se. Teď jdu do sprchy a pak večeře...

To bys jako udělala i subinku?

Pouze s manželem, který korkáče střídá jak ponožky, cokoliv a vyhovujeme si navzájem k naší spokojenosti.

Hodně dětí si vyslechlo, že má náběh nebo už ploché nohy. I já dostala vložky a nosila korkáče. Zůstalo mi to dodnes. Nechávám si dělat speciální vložky vyvýšené na podélnou klenbu s srdíčkem na příčnou. Úplná nádhera, jak je pořád cítím a vpředu silně tlačící srdíčko. Korkáče mám taky strašně ráda, to jejich lupání při chůzi je naprosto úžasný. Jen kdyby bylo podélné tvarování jednou tak velké a pata více prohloubená, tak ve spojení s haluxovou úpravou budeme vzrušení hned po jejich nazutí. Stejně jako já na svých speciálních vložkách.

Pěkně vysvětleno, děkuji. Přesně tak to bylo i se mnou. Taky jsem měl v dětství ploché nohy. Už na prohlídce ve škole, když nám v tělocvičně prohlíželi chodidla jsem se cítil skvěle. Pak u lékaře ortopeda to bylo taky úžasný, když mi různě měřili a vyšetřovali chodidla. Pak nošení ortopedické obuvi a samozřejmě korkáčů bylo moc fajn. To si často se zájmem prohlíželi spolužáci, ale i dospělí. No, přesně tak začali ty moje dřevákokorkobosonohochodidloviny!

Korkáče si najdou vždycky svoje publikum s obdivovatele, už ve škole se půjčovaly korkáče těm co je neměly. Od nohou může každý zažít neskutečně rozkoše, jen vědět, jak, kam sáhnout, kde zatlačit a jak chytnout. Bohužel mnoho lidí to vůbec neví.

Tak to v tý škole muselo být hrozně fajn. Ani nevím, co bych dělal, kdyby mi tak půjčili korkáče a musel bych v nich chodit po škole. Asi bych se styděl...

Nejsou všichni tací. Někteří nohy a korkáče a doteky na nohách neřeší. Znám holku, která je právě opačně laděná. Říká, že nesnáší pohled na nohy a doteky, ty už vůbec! Prý má vysloveně fobií z chodidel.