Nevěra

jééé, Time, děkuju za tak rychlou odpověď. No já si myslím, že jsme právě s manželem v pohodě (po 6 letech), dokonce to všichni tvrdí. Manžel mi dokonce i navrhnul, že ji se mnou seznámí, což moc nechci. Prostě prý našel kamarádku, se kterou si má co říct, prý to je přece jedno, jestli se jedná o ženskou nebo chlapa. Nevím, štve mě to (možná víc to že mi o tom lže, než to, že s ní chodí do kavárny). Ale jinak dík za radu, budu se snažit něco víc vymyslet. :-)

Ahoj Mlho, vycitani a zarlive sceny by pomohly akorat tomu, ze by jste se od sebe s manzelem vice vzdalili. Moje rada znit snazit se obohatit Vas spolecny zivot, vymyslet zajimavy cinnosti, prekvapeni. Zkratka posilit Vas vztah. Potom je to na nem a s tim nic neudelas. Vis, kdyz chlap odchazi od manzelky, se kterou zazil prijemne chvile, tezko je schopen nevery. Naopak po hystericke scene je nevera zpusob jak e sebe uvolnit negativni energii.

Evko, cituji Te: "Zarlivost a snaha byt pro partnera prvotnim a jedinym intimnim druhem je prirozena ...". Musim nesouhlasit s tim, ze zarlivost je prirozena. Zarlivost je patologicke chovani podminene strachem o sebe, presneji o ublizeni ve forme ztraty nekoho, koho velmi chci a potrebuji. Clovek by si mel ve vztahu uvedomovat, ze partnera nevlastni, ze je s nim dobrovolne a nema pravo omezovat jeho svobodu.

jsem tady poprvé a tak věřím, že mi někdo poradí. Nedávno jsem zjistila, že se manžel schází s (jak on říká) kamarádkou. Začalo to psaním SMS, voláním a teď už si tak 2x týdně zajdou někam sednout. Když manžel zjistil, že mi to vadí, začal to dělat tajně a zjistila jsem že mi lže, řekne že jde jinam a přitom sedí s ní. Vím (od manžela ve slabé chvilce), že už padla i pusa, ale přesto mi pořád tvrdí, že mezi nima nic není, že si prostě jenom rozumí. Ještě bych chtěla říct, že náš vztah s manželem je velmi dobrý (jak sexuální tak komunikativní), má mě rád, nechce mě ztratit. Co mám dělat, aby to s tou "kamarádkou" nedošlo dál, mám to přecházet mlčením, když na něco přijdu? Nebo mu mám vyčítat jejich schůzky? Nebo být dokonce hystericky žárlivá a dělat scény? Nevadí mi že si s ní sem tam něco napíše, jenom se moooc bojím, že pokud nepřestanou, že to půjde dál a začne mezi nima něco víc. dík za odpovědi.

Myslím, že jsem se nevyjádřil úplně jasně. Nemám v úmyslu nikomu brát jeho dobrý pocit z monogamního vztahu. Násilně zavádění vícečetných vztahů by měly stejně smutný výsledek, jako násilné udržování výlučně dvoučlenných "celoživotních" svazků. Výsledkem jsou neurózy a pocity nenaplněnosti, pocity viny, pocity zrazeného v případě narušení tohoto těsného modelu, atd. Prostě by to lidem ubližovalo stejně, jako dnešní přísně monogamní model dlouhodobosti. Pocit bezpečí ženy je jistě dobrým důvodem k zachování pozitivního vztahu k partnerovi. Naproti tomu pocit nebezpečí není dobrým, a jak se zdá, ani účinným, důvodem pro to, aby se vzdala své potřeby případného jiného paralelního, třebas i krátkodobého vztahu založeného třeba i na mnohem méně hluboké znalosti druhého partnera...Můj postoj není propagace všeobecně promiskuitního modelu, ale ROVNOPRÁVNOSTI VŠECH FOREM PARTNERSTVI, včetně těch vícečetných. A mluvím o morální změně, nechci zahajovat diskusi k problematice legislativní. Je pozoruhodné, že partnerství homosexuálů, kterým vlastně moc nerozumíme, jsme schopni tolerovat lépe, než druhy partnerství, které jsou nám ve skutečnosti bližší a zhusta je skrývaně vlastně už využíváme!Islámská polygamie není pro mne nijak zvláště rozdílná od naší evropské monogamie. Je prostoupena majetnictvím a výrazným pro mne nepřípustným omezováním práva projevit svou přirozenost. Ta restriktivní teze "patříš jen mne" a duch majetnictví je dobře vidět, když se zamyslíte nad tím, co všechno za "vnější projevy" je kým považováno za nevěru - o tom jsou časté debaty: pro někoho je nevěra pouze duševní a citové opuštění partnera, a není nevěra dokonce ani to, když mají sex s jiným člověkem, pro někoho je ale kopulace důkazem nevěry a bezcennosti dosavadního vztahu, pro jiného je to i orální sex, pro někoho je nevěrou už i líbání, pro někoho pouhé letmé dotknutí rukou, a pro některé extrémně majetnické modely je naprosto skandální už představa, že by bylo možno některému muži spatřit tvář jeho partnerky (kterých VLASTNÍ dokonce více)!!! To je přece typické právě pro islámské ženy, které, nechtějí-li být morálně odsouzeny jako flundry, musejí svou tvář skrývat!!! A dělají to kupodivu dobrovolně, protože v opačném případě by samy cítily pocit provinění. Kdyby chodily s hlavou odkrytou, připadaly by si srovnatelně zahanbeně, jako evropská žena, kdyby veřejně souložila s více muži najednou! Vládnoucí morálka je svazuje tímto způsobem. Islámské ženy nemohou ani pomyslet na to, zda by měly právo vyhledat si samostatně jiného partnera nebo partnery, když je jejich současný zařadil na nedůstojné místo, které jim nevyhovuje. Jsou prostě nesvobodné. Vládnoucí morálka u nás dovoluje sice ženám vybrat si muže podle svého a dokonce ho i vyměnit za jiného, pokud nebude ve vztahu s původním spokojena. Vždy ale omezuje v jednom okamžiku na rámec 1+1. Ale ani tento rámec nepřináší dost hledané svobody, aby nebyl zhusta překračován - ani muži na tom nejsou jinak. Takže se tváříme, že je monogamní vztah to pravé, ale ve skutečnosti se podle toho nejsme schopni chovat.Není samozřejmě třeba nic měnit, pokud máte šťastný monogamní vztah a nic vám nechybí!

Pro JIŤU:Najdu si Tvůj příspěvek. V mém případě jsem já ta podvedená. Dva roky jsem se utápěla v depresích, protože můj partner si pouze "neodskočil", ale zamiloval se a udržoval dlouhodobý vztah. Tu ženu měl velmi rád. Nakonec podvedla ona jeho a on se zhroutil. Dala jsem ho do kupy a pak se zhroutila sama. Pomalu se z toho dostávám, budujeme náš vztak od začátku, ale... neseme následky, které to zanechalo na naší dceři. Bere drogy. To je zase jiné téma a bolí ještě víc než nevěra. O to víc, že jsme se na tom s manželem podepsali oba.

Danko,mas pravdu,boli...asi jsi necetla mne,ale sama vim,ze jsem pekne potrapila pritele,skoda,ze nekdy nejde vratit cas..ci slova..Ahoj.J.

Ta předchozí zpráva byla pro ABBY. Omlouvám se, že jsem to zamomněla napsat. A pokud jde o nevěru, bolí, bolí, bolí. Všechny zúčastněné. A hlavně - zabíjí důvěru.

Vsaď na rozum. Po čase se Ti stane, že i s novým partnerem budeš ve stejné situaci, v jaké jsi teď s manželem. Už nebude ten pocit něčeho nového, zrychlený tep a srdce v krku při setkáních, bude zase jen každodenní realita a zůstane Ti i to vědomí, že jsi někomu ublížila. Nevím ale, jestli nepíšu už pozdě. Ahojky a ať Ti to dobře dopadne.

Jiri,dle Tveho nazoru nynejsi model vztahu mezi zenou a muzem reflektuje moralku, ktera neni v souladu s prirozenou, pudovou podstatou cloveka a popira realitu. Realita z Tveho uhlu pohledu predstavuje fakt, ze lide maji potrebu polygamniho chovani, meli by odhodit predsudky a chovat se dle svych pudovych potreb. ....to je ovsem znacne zjednoduseny pohled, nebot napr.zena, pokud je ve vztahu spokojena, vetsinou tuto potrebu nema. Naopak, spojeni s jednim muzem prinasi jistotu a melo by chranit rodinne hodnoty. Zarlivost a snaha byt pro partnera prvotnim a jedinym intimnim druhem je prirozena a nejedna se o reakci na model spolecnosti ve ktere zijeme. Predstav si polygamni arabsky svet....domnivas se, manzelky jednoho muze nechovaji k sobe navzajem rivalitu? Nezarli na sebe a nebyly by radeji tou "jedinou"? Samozrejme ze ano, musi ovsem nasledovat model chovani, ktery je dan tamni moralkou, ktera tudiz popira realitu.

Diky Evce a MM.Ja moc dobre vim,ze jsem tu horkost prenesla na partnera,take vim,ze jsem ulehcila svedomi.Uz to nikdy neudelam,hlavne uz nikdy pritele nepodvedu!nemam totiz srdce na to,ne co zapirat...Muj ulet byl spatny...je to trosku slozite a na delsi vypraveni,ale Ja uz se v tom pitvat nechci...jsem na rok v cizine,prijedu na otocku v lednu,proto jsem se ptala,co si o tom myslite.Mejte se!zatim Ahoj!

Doplnění - oprava věty (asi 3 věta mého předchozího příspěvku: "Je zcela zřejmé, že mnoho lidských osudů je tragicky poznamenáno nikoli tím, jak reálně jednají, ale rozporem mezi jejich potřebami a tím, co po nich vyžaduje vládnoucí morálka."

Milane! Máš pravdu, že popírání reality nekončívá dobře. Ani jsem se o popírání reality nesnažil. Konstatoval jsem, že v současné době jsme (i já, ač se vzpírám) stále pod vlivem doznívající podoby morálky, jaká tu vládla celá tisíciletí. Je ale nepochybné, že naopak tato morálka popírá realitu. To jsem se snažil popsat. Je zcela zřejmé, že mnoho lidských osudů je tragicky poznamenáno nikoli tím rozporem mezi jejich potřebami a tím, co po nich vyžaduje vládnoucí morálka. Člověk vládne mimořádnou schopností uzpůsobovat věci tak, aby mu vyhovovaly a nevidím důvod, proč by úpravu neměl udělat i v tomto případě. Zatím to dělá jaksi potají, ale dělá to v poměrně hojné míře. O tom pojednává prakticky celá umělecká klasická literatura, vidíme to kolem sebe, cítíme to v sobě! Říkáš, že se mohu dočkat hořkosti, pokud nebudu v souladu s realitou. Ano, máš pravdu. Mnoho tragických pocitů a zážitků je ale způsobeno nikoli tím, že by lidé prožívali či cítili "mimo realitu"! Tragédii nezpůsobuje samotné polygamní chování, ale to, jak na něj nahlížíme. Podle mne je lépe změnit (a věřím, že k tomu postupně dojde, ačkoli my se toho bohužel asi nedožijeje) tento prudérní náhled, který ignoruje naše skutečné sklony a odsuzuje naše skutečné jednání, než popírat skutečné sklony a utajovat skutečné jednání. Tím, že prohlásím nevěru a pohnutky k prolomení monogamního modelu za neexistující, nic nezmohu. Tím, že nad nimi budu dále vztyčovat inkviziční prst, nezmohu nic jiného, než že dále potrvají pocity viny, dále budou lidé sužováni nejrůznějšími neurózami, dále budou propadat pocitům méněcennosti "zrazeného" a dále budou kvůli těmhle všem věcem paradoxně opouštět své milované. Rozhodně se vzdejme falešných nadějí, že by to vedlo k nápravě lidského chování, a že by lidé začali konat pouze to, co jim velí morálka. Kdyby tohle byla cesta, tak už jsme se promiskuity za ta tisíceletí jistě dávno zbavili!Takže sečteno a podtrženo: mimo realitu nejsem já, ale současná podoba povrchně uznávané morálky.Pokud jde o moje osobní výhledy, vidím je stejně neradostně jako Ty - asi toho moc nezmůžu. A pokud jde o hippies, konec jejich koncepce volné lásky nebyl způsoben podle mne ničím jiným, než prostým návratem k spotřebním hodnotám. Šlo tedy opticky o vítězství reality, ale pouze v tom smyslu, že realitou je v tomto případě příliš silná okolní společnost lpící dosud na majetnickém vztahování se k realitě. Za obdobné vítězství reality bychom mohli považovat z minulosti například některé marné historické pokusy o prosazení demokratických principů do modelu společnosti. Byly v té době asi naivní a jejich podoba možná nebyla příliš dokonalá, ale ty snahy vyrůstaly z přirozených potřeb, mimo tyto reálné potřeby bylo naopak tehdejší monarchistické absolutorium, které progresívní demokratické snahy úspěšně potlačilo. A dneska je demokracie velmi rozšířený způsob sociálně-ekonomického uspořádání v mnoha státech světa! :o)

Kdyz nevera, tak aspon na urovni.Kazdy vi do jakeho rizika se neverou pousti a co muze ztratit. Proto je pouze pro ty, kteri ji dokazou ukocirovat, ovladat a predevsim ZATAJIT.Zvladnes to? Uchovas to v tajnosti a neublizis tim svemu partnerovi? ...budiz, kdyz si veris.Jses citlivka, mas potrebu se sverit, neuneses vlastni svedomi? Tak to nedelej! ....a kdyz uz se to nahodou stane, tak...Zapirat, zapirat, zapirat....zakladni pravidlo, uprimnosti tomu clovek rozhodne nepomuze, naopak. Ulehcit vlastnimu svedomi a hodit to na partnera je to nejlehci co lze. Proc by mel tu horkost pocitovat s nama? Jeste se mi to nestalo,nevylucuju moznost ze k tomu nekdy dojde.... ale nikdy, nikdy to partnerovi nereknu. Tot muj nazor.

Tohle já právě nepochopím. Proč mu to říkat? Pokud to byla nepodstatná (pro budoucí život) situace, tak sis jenom ulevila vlastnímu svědomí a ten problém přenesla na svého přítele. Ty to máš vyřešené. A on má ještě odpovídat na dotazy, zda to taky někdy udělá? Píšeš, že jsi to prožila v předchozích vztazích jako ta podvedená, ale zkušenost Ti to asi nedalo. Sorry, možná si chtěla číst slova pochopení.

AHOJ!!Vsichni tu mluvite o nevere,otom jak jste podvedli pritele,ci pritelkyni,ale mne zajima,zda jsem to nekdy priteli rekli..take jsem podvedla kluka,ktery mne miluje nadevse,udelala jsem to v opilosti s kamaradem ktereho mam moc rada a zname se 6 let..Po mesici jsem to nevydrzela a rekla to svemu priteli...Rekla jsem si,ze jsem udelala dalsi chybu,ale jeho reakce byla,ze na to zapomene,ze mi to nevycte a na otazku,zda to neudela mne,mi rekl,ze ne...Nikdy jsem kluka ve vztahu(drivejsim )nepodvedla,oni spali s jinou;vadilo mi to,ted kdyz mam super kluka...udelam to jemu?Nechapu to a nekde v hlave me zere predstava,ze me kvuli tomu opusti...(uz je to 3 mesice,co jsem mu to rekla)Dik za pochopeni J.

Milý Jirko,Tvůj příspěvek mi připoměl hnutí hippies - ti také propagovali myšlenku volné lásky, ale po čase to vypadá, že se přes relativní masovost jejich ideály moc neuchytily. Neštěstím je, že chce-li někdo ideálem popřít realitu, většinou takový pokus končí tragicky. Jseš-li o své pravdě přesvědčen, jdi do toho - možná, že dokonce máš partnerku/manželku se stejným pohledem na život (a na lásku), tak jen aby to vaše štěstí bylo celoživotní a nebylo vyváženo bolestným rozchodem, pocitem prázdnoty a zklamání.

Monco, zdravim te a preji stastny zivot s vysnenym partnerem...Mam ale pocit z toho, co pises (27.11.2002), ze pro tebe neni Milan "to prave orechove". Citim z toho, ze on je do tebe "uplny blazen" (proste je zamilovany az po usi), ale ty to asi tak necitis, ze? (naklonnost k nemu) Myslim, ze s nim zijes spise polovicni vztah. Vim, ze je odchod od partnera velice tezky, ale v tvem pripade asi je to nejvhodnejsi reseni. Ochuzujes totiz sama sebe a Milanovi ublizujes, vis? Zkus si to poradne promyslet a rozmyslet... Do niceho te nenutim, je to jen muj nazor. Preji hodne stesticka a stastnou ruku v rozhodovani.

G.B.Shaw říkal: Existuje jeden způsob, jak se zbavit pokušení - podlehnout mu. :o)Víte, otázka, zda se řídit rozumem nebo citem, je vlastně nesprávná. Je rozumné řídit se citem a nerozumné neřídit se jím. Řídit se citem je hluboce racionální. Racionální v tom smyslu, že vede ke štěstí a svobodě namísto k nesvobodě a pocitu neštěstí, nenaplněnosti. Požadavky tradiční morálky přísně monogamních celoživotních vztahů stále více narážejí na přirozené tendence člověka a podle mne jsou odsouzeny pro budoucnost lidského vývoje k zániku. Dnes se ale nacházíme teprve v počátcích rozbití těchto svazujících struktur našeho kolektivního myšlení. Nacházení nových vztahů a třeba i paralelních, a to dokonce bez ambicí k dlouhodobosti, není nijak v rozporu s požadavkem lásky. Je ale nutno přiznat, že určité kvality je možno objevovat a dosahovat jen při dlouhodobém trvání vztahu, - jak jinak se můžete radovat z úspěchů druhého, z jeho rozvoje, jak jinak můžete mít radost z toho, že se na jeho vývoji podílíte - zkrátka tohle například nejde za den. Ale já osobně si považuji za hloupé vynucovat si, aby druhý partner nesouložil s nikým, než se mnou anebo vyzdvihovat jako morální zásluhu, že já s nikým jiným nesouložím, nelíbám se, nepokukukuji, nezatoužím. Takové postoje jsou nejen hloupé, ale dokonce vlastně falešné. Pokud jsem po nikom nezatoužil, nejsem normální. Pokud jsem zatoužil a ke své touze se nepřiznal jednáním, nechovám se přirozeně a jsem vlastně pokrytec.Všechno tohle jsou pozůstatky majetnicky orientované morálky uplynulých staletí, kdy byla monogamie vynucována z pozice moci a také jako prostředek k udržení majetkové kontinuity. Tak a jsme u toho, - je totiž někdy otázkou hlubší analýzy osobnosti "nevěrné" ženy, zda její nevěra pramení z přirozených potřeb sexuálních, potřeb po lásce a důvěrnosti, anebo z pseudopotřeb neurotického charakteru moderní spotřební společnosti- snaha po bohatství, hromaděí, chtivost, moc, možnost ovládat druhé, atd. Tyhle motivy a charakterové vlastnosti totiž už svědčí nikoli o racionálním způsobu řešení otázky smyslu života a nejde zde o rozvíjení životních schopností, lásky atd. nýbrž o vlastnosti nekonstruktivní, ba destruktivní. Takže v takových případech nelze hovořit o lásce k životu, pro kterou je cit shodný s rozumem. Sexuální charakter některých emocí nemusí být tedy vždy nutně racionální, jak tvrdím na začátku svého příspěvku o citech. Je iracionální, pokud nemíří k uplatnění, rozvoji a posílení životních sil a schopností.

Všechny moc zdravím, Mám přítele a jsme spolu 4 roky. Je super, má mě moc rád a já jeho, můžu mu ve všem věřit. Problém je, že má kamaráda, se kterým jsme si až moc padli do oka. Čím dál častěji se stávalo, že když byla nějaká akce, tajně jsme se někde sešli, aby jsme si mohli dát aspoň pusu, posílali jsme si SMS... Vše vyvrcholilo o dovolené, kde jsme byli celá parta. Byli jsme si pořád na očích, tajně jsme se líbali, nenápadně se drželi pod stolem za ruce, jednou málem došlo i k sexu, ale to se nakonec nestalo. Jednou večer jsem mu poslala SMS, ale někdo mu sebral telefon a přečetl, že je to ode mě. Zprávu naštěstí už přečíst nestihli. Samozřejmě to slyšel můj přítel a byl z toho strašně špatný. Musela jsem mu slíbit,že už to neudělám. Ale ve skutečnosti na to nemám sílu. Vidím, jak ho to pořád trápí, a to ví pouze o té jedné SMS. Nechci mu ubližovat, nedovedu si život bez něj představit, ale toho druhého mám taky ráda a nedokážu to skončit. Pořád si večer tajně píšeme a já nevím, co dělat, jak to vyřešit. Pořád po sobě toužíme a já si říkám, že kdybych se s ním na té dovolené vyspala, třeba by se to nějak uklidnilo. Takhle na to pořád musíme myslet a chceme to oba. Poraďte prosím, co dělat. Nechci ztratit nikoho. Všem i za malou radu moc díky!!!!