alkoholismus

V pohodě, Jiří, možná ještě stihnu tu nedělní chvilku poezie, teď se ale musím věnovat návštěvě. Budu reagovat později.Nemůžu zapomenout, jak mne Karin prohlasovala za krávu a podobné vulgarismy na mou adresu. I proto si nepřeju, aby mne s ní někdo porovnával. Ne proto, že je závislá, chraň Bůh. Já totiž pracovala s tvrdým alkoholikem, kterého jsem si nesmírně vážila a vážím dodnes už jen pro jeho osobní kvality. Nepohrdám nikým. Ještě přijdu!

Ari, učím se stručnosti dosti marně a velmi pozvolna:o) Ale až po odeslání předchozího mne napadlo lapidárnější vysvětlení:ubohost úrovně Karinčina současného života jsi ve své mysli mohla srovnávat sama se sebou. A to se tě bytostně dotklo. Proč? Protože v případě Tvého partnera byla tato ubohost velmi lákavou alternativou k možnosti žít s Tebou. A dalo Ti hodně práce, abys tento nedůstojný srovnávací souboj vyhrála. A protože na Karince vidíš, jak je její život příšerný, tak tím víc Tě uráží, že jsi byla ve svém životě dána na misku vah s něčím takovým. A Karinka Tě navíc ještě dráždila svým libováním si v tomto způsobu života, abys věděla, že i Tvého manžela jistě něco takového mohlo velmi lákat. Srovnání tedy neprovádím ve skutečnosti já, ale provedla jsi ho ve svém podvědomí Ty sama - v nevědomí ses hodnotově utkala na úrovni JÁ ARI proti UBOHOST ALKOHOLIKOVA ŽIVOTA. A on fakt, že to rozhodně nebyl souboj, v němž by závislost byla předem jasný outsiderem, tě vlastně hluboce uráží. Ano, v tomto smyslu se cítíš uražena správně a já Ti dávám zapravdu. Alkoholikovo váhání mezi partnerem a závislostí je vlastně hluboce urážející. Nicméně je třeba mít na vědomí, že jde o projev choroby, nikoli zcela primárně o charakterový nedostatek.A zase jsem myslel, že budu stručnější :o))) Tak dnes už asi dost.Mějte se všichni! Zdravím všechny a dnes hlavně Ari - vše v dobrém!Jiří

Ari: nikoli, nesrovnával jsem vůbec duševní úroveň nikoho z vás. Nikdy bych si nedovolil známkovat něčí duševní úroveň a říkat, čí úroveň je výš a čí níž anebo dokonce z toho vyvozovat ještě navíc hodnotu člověka. Je jistě faktem, že Karinka trpí duševní chorobou, která může být označena za jakousi kombinaci některých závislostí s další poruchou. Nicméně předmětem mého příspěvku nebyla úvaha nad tím, že jste na tom snad duševně stejně. Ty jistě netrpíš duševním onemocněním. Nevyvozuj z toho ale, že Karinka je člověk nižší hodnoty, na takové náznaky ona samozřejmě reaguje popudlivě. Člověk má svou hodnotu i když je nemocný. Právě kvůli této hodnotě to stojí za ten zápas. Stejně jako Tvůj manžel měl svou hodnotu i přesto, že se na něm projevovaly nepříjemné příznaky alkoholismu. Řekněme, že hodnotu jaksi spící, latentní,či pouze nestabilní. Kdyby tu hodnotu neměl, nebyla bys mu věnovala tolik pozornosti. Ale zpět k tomu, co jsem chtěl vyjádřit minulou úvahou. Možná trochu příměji: napadlo mne, že žárlíš ještě teď právě na tu závislost nedokážeš pochopit, jak vůbec mohl Tvůj parter kolísat mezi Tebou a tím ubohým životem, jehož ubohost vyčítáš Karince. A přitom Tě musí děsit, když vidíš na případě Karinky, že alkoholikova volba může docela dobře dopadnout hůře, než jak dopadla u Tvého manžela, a ještě se Ti může vysmívat do obličeje a provokativně zvolat "mě to baví". Riziko, že ses mohla setkat se stejným pohrdáním hodnotami i v případě vlastního manžela, opravdu existovalo... či existuje. Také on mohl , a moc tomu nescházelo, zvolat, že ho to prostě baví, a na Tebe se mohl úplně vykašlat. Tak jako Karinka teď okázale kašle na celý svět. Karinčina póza samozřejmě je poněkud křečovitá a z dalšího jejího vysvětlení vyplynulo, že šlo spíše o provokaci než pevně utvořený postoj. Alkoholické ostentativní požitkářství je ale stejně nevyvážené, jako prudká reakce na něj, v němž se pokoušíme napadat nikoli jeho chorobu a její nepříjemné projevy, ale jeho samotného jako osobu. Nemusíš se cítit uraženě, nebylo mým úmyslem se Tě dotknout. Stejně tak by ses necítila uražena, kdybych komentoval situaci, kdy se na chodníku vyhýbáš s protijedoucím vozíčkářem. Asi by Tě nenapadlo říct "snad mne nechceš, proboha, srovnávat s tím ubožákem" :o) A asi by Tě nenapadlo říct, že tento ubožák tedy rozhodně nemůže být srovnáván s Tvým manželem, protože ten už chodí o berlích. A právě proto, že v případě Karinky Tě taková slova napadla, jsem si začal myslet, že je tu něco, co Tě jaksi zasáhlo, co způsobilo Tvou ne zrovna logickou reakci, co Tě vybočilo do rakce, jejíž smysl byl více v rovině emoční, než faktické. Ale to samozřejmě jsou mé dohady a Ty si s nimi můžeš dělat, co chceš, tak jako kdokoli jiný s kteroukoli jinou zpětnou vazbou, jíž se mu zde dostane :o) To je svoboda. Využiju - nevyužiju - zahodím. V pohodě. :o)

Ústavní léčba je hrazená ze zdravotního pojištění a zdravotní pojištění je ze zákona povinné, takže takto obecně se dá odpovědět. Hrazena je tedy kompletní zdravotní péče, v níž je krom samotné terapie zahrnuta také strava, nocleh a případné medikamenty předepsané lékařem (nikoli naordinované sama sebou), takže k rozhodnutí jít do léčebny není nutno předem naspořit ani haléř. Otázka ale byla míněna patrně komplikovaněji, zda totiž k tomu všemu by dostávala navíc ještě jakousi náhradu mzdy v době nemoci. To je otázka, kterou asi nebudu schopen odpovědět zpatra, protože to patrně záleží na tom, zda je vůbec co "nahrazovat", tedy zda vůbec dotyčný pacient - tedy v daném případě Karinka - je někde zaměstnaná. To je nutno si asi promluvit se sociální sestrou, která je jistě v léčebně k dispozici a zjistit, na co má či nemá nárok a za jakých podmínek. Jde o to, zda Karinka pracuje na černo anebo zda je ve standardním pracovním poměru. Pokud je ve standardním pracovním poměru, zaměstnavatel je ze zákona povinen za ní zdravotní pojištění hradit. Pokud zaměstnána legálně není, je její povinností toto nahlásit na pracovním úřadě a po dobu nezaměstnanosti za ní, pokud vím, platí základní nemocenské pojištění stát. Ale zda se v takovém případě klientovi vyplácí nějaká nemocenská v době nemoci, anebo zda pobírá klasickou podporu v nezaměstnanosti, to přesně nevím a nevím také, zda by stát vyplácel nezaměstnanému, o nějž je všestranně postaráno v léčebně, ještě navíc nějaké další peníze, nejsem si jist. Logické by to ovšem bylo, a to s ohledem na to, že pacient bez jakýchkoli dávek by prakticky nemohl platit nájemné ve svém bydlišti a tím by se prakticky dostával do velmi svízelné situace po ukončení léčby, a ocitl by se rázem v záchranné síti sociálně nejpotřebnějších, čímž by stát prodělal ještě daleko více. Ale to jsou jen mé úvahy a je možné, že stát se takto velkoryse nechová. Když jsem se léčil já, nastoupil jsem léčbu 25.11., již v době, kdy jsem měl podanou výpověď (v mém případě žádost o uvolnění ze služebního poměru u PČR) a ta vypršela 31.12. I poté, až do ukončení nemocenské (=ukončení léčby 25.2.) mi byl mým - v té chvíli již bývalým - zaměstnavatelem vyplácen náhradní plat za dobu nemoci. Obdobně to měli také mí ostatní spolupacienti, kteří nastoupili léčbu v době, kdy byli zaměstnaní. Nevím ale přesně, jak byla situace řešena u těch, kteří se do léčby dostali jako nezaměstnaní (jen vím bezpečně, že nemuseli nic platit ani za léčbu ani za jídlo, ani za léky ani za nocleh). Pozitivní na tom ale je, že po léčbě prakticky všichni nevycházeli z úžasu, kolik vlastně ušetří, protože nepijí, takže jejich abstinence jim umožnila nejen najít si solidní zaměstnání a udržet si ho, ale navíc byli schopni vyřešit si i bydlení, protože byli schopni platit i tržní nájem nebo najít jiný způsob, jak se o sebe postarat. Věřte mi, že s otevřenou hlavou a zdravým otevřeným přístupem k životu se dá všechno řešit daleko lépe než s nutností stále se opíjet. Nikoli snadno, ale přece jen to jde. S alkoholem ale nejde nic. Vůbec nic.

Jiří, obdivuju, jak dokážeš přesně formulovat a napsat to, co já vnímám jen jako pocit. Píšeš to určitě bez přípravy rovnou. Na podzim, když jsem na tom nebyla dobře, přiznala jsem si svou závislost a vrhla jsem se na ní na potvoru jsi pro mě byl ohromnou oporou. Tvoje rady a postřehy a zkušenosti mi tenkrát pomohly víc než celý Apolinář. Jenže já jsem si chtěla nechat poradit a pomoct. také jsem měla skvělé zázemí, rodiče jsou rozvedení, tak mi pomáhaly obě znepřátelené frakce ( tak jim říkáme s bráchou) i se svými novými partnery, kamarádky, bratr i manžel. Ten se má teď někdy vrátit z Malty, celou dobu se neozval, jen napsal mému tátovi. Stále se upínám k tomu, že se ke mně vrátí, ale jde mi spíš o ekonomickou stránku než o city. To asi nebude dobrý důvod, co? Karinko, po šesti letech života s chlastem není divu, že máš poruchu osobnosti. Je mi to tak líto, babráš si život. Takový život bez radosti. Sex na jednu noc, opilá, co ti to může dávat. Nejsem svatá, taky jsem to zažila a přineslo mi to jen znechucení. Nevidím kolem tebe nic pozitivního. Láďa mi připadá podle příspěvků trochu hloupoučkej, Jehovisti se svým jednoduchým a vylhaným viděním světa ti nepomohli a ani nepomůžou, nemáš žádný zdravý vztah, ať už přátelský nebo milostný. Je to hrůza. Začínáš tady působit, jako varování pro ty, co pijí. Nemyslím si, že platí jak psala Ari, že si řeknou, to vlastně alkoholik nejsem, když Karinka vypije 2l vína a půl láhve vodky. Já si říkám, ještě že jsem s tím sekla poměrně včas, mohla jsem dopadnout podobně. Před delší dobou ti někdo psal, že stejně v léčebně skončíš, že tě donutí okolnosti, až se ocitneš úplně na dně. To už se blíží mílovými kroky. Jiří, jak je to s penězi, dostávala by Karin nemocenskou pokud by šla do léčebny? Mějte se krásně, Liliano, Zůzo pít nebudeme, co? Ne že bych neměla chuť. Tak jednoduchý to není.

Trochu jsem se Jiří lekla při čtení tvého příspěvku, na první pohled to vypadá, že mne /proboha to snad ne?!!!!/ pokládáš na stejnou duševní úroveň jako tu nešťastnici. Naštěstí mi neunikla pointa, ale to se může snadno stát nemocnému člověku, který toho už na myšlení moc nemá.Já ty vzájemné provokace vidím celkem opačně jako ty, Jiří. Např.: Karinino mládí ve mne neprobouzí žádné vražedné chutě. Co jí mám závidět? JAKÉ mládí to ona žije? Vždyť to není život - ráno začít vodkou s vínem a večer skončit vínem s vodkou. Chci tímto jen zdůraznit, že je od tebe, Jiří, nefér mne jakkoliv přirovnávat k této osobě a vlastně jsem se cítila dost dotčena. Nechám si to projít hlavou a pak se ještě rozhodnu, co z toho všeho napsaného na mne sedí a co ne. Ale opravdu mne znepokokuje, že mi stavíš stejnou latku a porovnáváš mě s ní, to je nad mé síly. Jdu si dát něco proti leknutí, co tak třeba becherovku?

Karinko, tak jsem teď chvíli přemýšlel o tom, co vlastně je pro Tebe nějakým naplněním? Co Tě baví? Jaké máš záliby? Čemu by ses třeba ráda věnovala, kdybys nebyla brzděna svým stavem?

Hm, no, zdá se mi, že když někdo napíše v diskusi, jíž se pravidelně účastní, že je mu jedno, co si o něm druzí myslí, tak je na omylu. Kdyby mu to bylo jedno, tak by se této diskuse asi neúčatnil. Mám za to, že tu podobný postoj naznačila dříve i Ari i Karinka. Vzájemně se ubezpečují, jak bezvýznamnou osobou jedna pro druhou jsou. Zajímavé. Vzájemné provokace je přesto vždy znovu vyprovokují :o) Ve skutečnosti si myslím, že Karinku Ari vnímá jako ztělesněnou závislost a bojuje proti ní, bojuje o svého manžela, přičemž ji provokuje, že Karinka (=závislost) je pro jejího manžela tolik atraktivní (což zejména vystupuje do popředí zejména citlivě v souvislostech, kdy se tu hovoří o erotických vazbách). A Ari je v očích Karinky zase někým, kdo má protivnou pravdu, co se týče nutnosti opravdu se postavit své závislosti - jít se léčit, takže neváhá vyrukovat se svým mládím, aby zasadila co nejtvrdší ránu. A tak se nám tady holky kočkují :o) A obě předstírají, že je to nechává naprosto v klidu a ani v nejmenším je nedokáže nic takového rozhodit. Ani sama sobě žádná z nich nepřizná, jak se cítí ohrožená a bezradná. Oběma Vám, děvčata, přeju lepší sebepoznání vedoucí ke skutečné vyrovnanosti, nikoli jen k té takticky předstírané, kterou dosud aktivujete při domnělém střetu s protivníkem.

Jiří, "dobrý den", jak píše Ari si dělám jen z nějakým příspěvků, co se tu objevily. Ale určite ne z Tebe, Evy, Ivana, Monči a teď jsem určitě na někoho zapomněla.

Evo, no souhlasím, že Jiří a Ivan vědí o čem mluví. Inteligentní rozhodně nejsem, to může potvrdit Martin, sám mě poznal. Takže co by vlastně dělali s dementem v léčebně ?Jsem tu opět na skok v intern. kavárně, tak jsem jen na doktorce, Jiří ten dlouhý příspěvek předtím si v klidu přečtu zítra mezi 8,00-11.00, kde budu v centru, kde je to zadarmo.Nezlob se fakt, přečtu si to, píšeš rozumně, inteligentně, s přehledem a ¨zájmem o ostatní, zato Ti děkuji i za ostatní.

Ari, přijdeš mi zakomplexovaná z Tvým projevů. Jestli jsem pro smích Tobě či někomu jinému virtuálnímu je mi úplně jedno. Stále si stěžuješ na manžela a on je třeba v pohodě.Zdrogovaná nejsem, prochlastaná možná jo. Jestli jsem žena ? No tak fyzicky jo, ale psychicky jsem rozdojená osobnostiJak vypadá můj den ? No většinou od rána piju dokuď nepadnu do postele, ať už sama či s někým. Baví mě to.Matkou být nechci, pač nemám ráda děti. A narodily by se jako dementi, to je jasné.

dnes bylo sváteční slovo, zítra můžeme pokračovat nedělní chvilkou poezie, kdo je za?Nic, Jiří, neskracuj, Karin si z toho i tak dělá dobrý den. Ale najdou se nešťastníci, kteří potřebují poradit, a hodí se jim každé dobře míněné slovo.

:o) ano, sváteční slovo. Ode mne to je ale přece jen trochu všední, protože se tu vykecávám řekl bych dost rozsáhle, takže to zas tak sváteční není. A koneckonců právě tím to není ani slovo, jako spíš záplava slov :o) Jen občas si uvědomuju, že tím zahlcením slov vlastně ten obsah devalvuju. Například Karinka velmi často nemá ani čas si to přečíst :o) Tak se zkusím trochu ovládat. Pokud to ode mne však vyznělo jako kázání, jsem sám sebou trochu zklamán. Ale přežiju to. V každém případě dík za upozornění.

Beato, drž se, fandíme Ti!

Díky za odpověd?, Karin, už věřím , že to píšeš ty.Škoda, že tě ten alkohol táhne níž a níž- jak už tu několikrát zaznělo-jsi inteligentní, ale zřejmě málo odvážná, když nechceš podstoupit tu protialkoholní léčbu...A je to tvá jediná šance - dej už konečně na rady Jiřího i Ivana - oba tím prošli,vědí dobře, o čem píší - a navíc - myslím si, že by ti mohli hodně pomoct, kdyby ses pro léčbu už konečně odhodlala...

Karin, číslo tvé psychiatričky ani náhodou nechci. Proč bych si dělala zbytečné výdavky a navíc, volat ze zahraničí kvůli cizímu vygumovanému mozku mně ani trochu nenaplňuje pocitem blaha.Proč si myslíš, že bych měla řešit svého manžela? A jak to víš, že HO neřeším? Je to dospělý člověk, zdaleka ne tak prochlastaný a zdrogovaný jako ty, nechej to na něm, ať se pořeší sám! Naštěstí si dal říct a neřeší se vodkou a vínem a neurolem jako ty , mladá dámo!Dej si říct, Karin, nepiš tu bláboly, stejně jsi jen na smích, vlastně každý každý noťák je jen na smích, neblbni, nemáš na vybranou!Nic tímto žvaněním nedokážeš, propadáš se níž a níž, nikdo tě nemůže brát vážně, jak můžeš takhle existovat?!Bože, uvažovala jsi vůbec o tom, že jsi žena? Že je tvým posláním být matkou? Co vlastně od života očekáváš? Jen chlast a sex? Nic víc? Umíš aspoň něco uvařit? Máš na to čas? Jak vypadá tvůj denní rozvrh? Hodinu po hodině!Potom ti napíšu já, jak vypadá ten můj!

Jé Martine, Ty už jsi to napsal, díky. Ivane, píšu to já, zatím nebyl příspěvěk, který by psal někdo jiný pod mým nickem. Láďa to taky psal, jen nechápu pointu.Jiří, Tebe si přečtu po víkendu, už musím jít.Ahoj všem. Nebojte se šťastná NEJSEM !!

Eva, ať se to tak třeba nezdá, jsem to stále já. Martin to může potvrdit, třeba jen jednou větou, mluvila jsem s ním po telefonu po dlouhé době, ale jisté věci jsou jen mezi námi a už to tu nebudu zveřejňovat. Jen měl pravdu s tou rozdvojenou osobností, není to prý schizofrenie, ale porucha osobnosti. Podrobnosti můžete slyšet od mé psychiatričky, když máte pochybnosti.

Ivan Ast, ano přečetla jsem si to znovu, omlouvám se.Invisible, nehraju komedii, ale žiju život v tomto těžkém období a do církví chodím, akorát teď jen k Jehovistům a adventistům. S přítelem taky nevím, co bych hrálea maximálně s ním sexuální hrátky.

Kiki, já mám taky vztek nato co vidím a slyším kolem sebe. K Tobě bych měla stejný příspěvek jako k Ari, co se týče manžela alkoholika. Střílet můžeš, jestli chceš do kriminálu nebo mít papíry na hlavu.