alkoholismus

Ivane, nene, nezlob se ale to není žádná matematika; pokud tedy máme na mysli matematické operace. Ad1) proč by jeden z tohoto skvělého páru měl přestávat? To by snad mohlo přicházet v úvahu, jak píšeš, tou "čirou náhodou

No, a že tu jsou různé voloviny tvrdím i já, stačí si přečíst diskuzi Pěstování strelicií, bonsají... Ale fakt, je, že kdyby tu nebyly i tyto kraviny, tak se žalem nad pitím asi usoužíme. Smích léčí.

To Protektor: Právě jsi velmi přesně popsal, proč se rizika násobí. Kdyby chtěl jeden z chlastajících čirou náhodou přestat, ten druhý jej vždycky stáhne, protože má dostatečnou zásobu vodky i bílého vína. Takže matematika platí i v tomto případě.

Jiří: zrovna čtu, co píšeš o dvou závislých a jejich společné sebevraždě. Přijď někdy k nám a posuď, k čemu přirovnáš vztah jednoho závislého a jedné abstinentky. /a to jsi měl vidět tak před půl rokem!/ Za sebevraždu tě aspoň už nikdo neodsoudí. A všimla jsem si, že Anny měla také všelijaké myšlenky, když se dívala oknem na ten keř s bobulkami:)))))

To Jiří Datum: 26.8. 2005 23:45:06Opravdu si myslíš, že ta rizika se násobí? Proč?, v tomhle případě přeci nelze použít matematiku. Pokud vím, tak Karince chutná bílé víno a vodka a to mě přesně taky, takže je to spíš výhoda, když oba pijí "z jednoho soudku". Je to výhodné i finančně, protože když pije každý něco jiného, tak se musí tříštit sortiment pitiva a tahat zbytečně flašky navíc. A nemalou výhodou je taky to, že kdyžjeden usne nebo zrovna už nemůže, že to ten druhý dojede. To jsou poznatky z praxe a je to tak. Tak zatím ;-"

Pěkné sobotní ráno***

Ještě to Hanka: zapomněl jsem reagovat na připomínku týkající se mého poučování, co jsou voloviny a co ne. Šlo mi prostě o to, aby tu krom volovin byly i jiné názory. Jasněže poučuju, co jsou voloviny. A dělám to s velikým gustem, a nejspíš s tím asi nepřestanu. Diskuse totiž není nic jiného, než přesvědčování ostatních o správnosti svých názorů - a vyvracení názorů opačných. To je prostě a jednoduše poučování o tom, co jsou voloviny. Také já jsem zde byl mockrát poučován, že cesta léčby je někdy volovina, že jsem dogmatik nerespektující výlučnost každé osobnosti, že příliš úporně hájím naprostou abstinenci, když přece stačí jen trochu pití omezit a pít pro radost, že jsem bezcitný, když nejsem schopen "dát se" do služeb neabstinujícího alkoholika... Nu, tak to je diskuse. Rozlišení mezi pitomostí a realitou je opravdu na každém a v tomto smyslu je, to uznávám rovněž, již nadbytečné mé neurotické žehrání na to, že stojím proti bludům. :o)

Jo, a kontakty na nejbližší odbornou pomoc najdete v každých Zlatých stránkách.

to Hanka 25.8.2005 12:03 - tohle je podle mne příspěvek (Tvůj), který opravdu vystihuje celou podstatu. A je to stručné a srozumitelné. To říkám naprosto bez jakékoli ironie a jsem rád, že to někdo dokáže. Já jsem opravdu někdy moc šroubovanej a upovídanej, vím to.Proto jsem se ohlédl za posledním svým příspěvkem, abych se podíval, co za odborné výrazy jsem tam použil, protože zejména cizím slovům se fakt pokud možno programově vyhýbám. Ale tentokrát jsem použil snad jediný nezvyklý výraz, a to exkrement :o) No, jde vlastně o hovno :o)Uznávám ale Tvou připomínku. Jdu na to většinou moc nimravě a příliš to rozebírám.Takže: kdo máte problémy z chlastem, jděte se léčit.

Protektore, myslím, že to není moc dobrý nápad. Zkušenosti hovoří jasně v tom, že jsou-li spolu dva závislí, jejich rizika se násobí. Nešlo by tedy ani tak moc o účinnou oporu, jako spíš o společnou sebevraždu. Ale nakonec - proč ne, stejně na ní pracujete (patrně oba, zatím odděleně), tak proč to neurychlit :o) Trochu drsná ironie, vím.

Ahoj, já už jsem si prošel několika léčebnami a vždycky pak odtamtud po týdnu až dvou zdrhnul na revers; s Karinkou bychom si asi mohli podat ruce. Láďa tady nedávno psal, jaké je to krásné děvče, takže třeba...

No, jestli, Anny, dospěješ jako sailorr taky k tomu, že nepomůže ultimátum ani nic jiného, tak je asi fakt nejlepší to zabalit a nepřihlížet tomu, jak se Ti upíjí manžel a nenechat tomu přihlížet i děti. Zní to ale hrozně beznadějně :-( Asi by nepomohlo, kdybys to dala svému manželovi přečíst, že? Zatracený chlast...

Není to, Karinko, léčení, je to jakási psychoterapie. Ale to psychologické působení má podle mne velkou moc. Jenom je to dlouhodobější záležitost. Navíc jsme začali s autogenním tréninkem a pokud budu trpělivá a důsledná, doufám, že se to otočí v můj prospěch. Byla jsem překvapena, jak uklidňující účinek toto cvičení má na psychiku. Nejmíň půl dne po tom mám pocit, že se mi všechno daří, že nic není tak složité, jak se zdálo. Je mi dobře na těle i na duši. Doma se mi zatím moc cvičení nedaří, občas mám pocit brnění v končetinách, ale to je všechno. Nedá se to uspěchat.Ivan s Jiřím měli pravdu - je to senzační vynález. Úžasně uklidňuje.

To Láďa: S tebou, ty vesnickej vypatlanče se už zabývat nehodlám. Ale dej si bacha -jestli nedáš pokoj tak tě vezmu znova do pořádný palby a poděláš se z toho jako apoštol do stříbrnech kalhot, šmudlo.

Obávám se, že tady ultimátum nepomůže, Anny. Možná tak k tomu, co už znáš - a je jedno, jestli to probíhalo v nemocnici, nebo by to bylo teď v léčebně na detoxu. Po přežití dalšího deliria ( už druhé prý bývá smrtelné)by se ti vrátil(podepsal revers)a začalo by to znova.To není moje zkušenost, ale viděl jsem dost takových chlapíků a bylo jedno, kolik mají dětí, firem, majetků, soudů, rozsudků apod...když se sami nechtěli pokusit dostat k podstatě své nemoci - pochopit jí, jak se projevuje, jak funguje a jak s ní bojovat. Většinou z léčby zdrhnou, jakmile udrží lžíci v ruce a můžou se najíst, aniž by si vysypali jídlo za košili.Nevím, proč to tak je, ale je to velmi časté.A čím starší ten člověk je, tím je to častější. Na druhou stranu, při další léčbě mu to jde mnohem lépe a při další zase lépe.....pokud zbyde čas.Napsal bych, co si myslím, ale nějak mi to nejde přes...rty - poturčenec horší turka, říká se. No, pud sebezáchovy může být silnější než láska,někdy.A někde daleko se stejně spojují.....

Linda, chceš jako tvrdit, že jsi se vším jako OK?

Linda, jestli Tobě někdo nevyvrtal do makovice otvor a vyslověně Ti tam "nenablil" ta Tvá moudra, tak si se asi něčím ošklivým nakazila. S tou Tvojí "inteligencí" by jsi v léčebně sotva mohla lízat hajzly...

Anny, myslíš, že by na Tvého manžela nepomohlo ultimátum? Buď se sebou budeš něco dělat, nebo beru děti a odcházíme (jestli máte kam jít). Tohle nikam nevede. Ty vyděláváš, o všechno se staráš, Tvému manželovi nic nechybí a nemá žádnou motivaci se sebou cokoli dělat. Sama říkáš, že jestli nepřestane, má před sebou jen pár let života. Chtělo by to tedy udělat něco rázného a bez otálení. A máš pravdu v tom, že pro děti to taky není dobrý vzor - jestli tě manžel doma ponižuje atd., tak klukům to bude připadat jako normální chování a pozděj to můžou taky aplikovat. Když už jsme u těch rodičovských vzorů - já si nemyslím, že mám geneticky dány sklony k závislostem po mojí matce, ale myslím si, že opravdu hraje dost velkou roli to, co dítě odkouká. Prostě jsem se párkrát přistihla při tom, že při nějaké krizové situaci mě napadlo "řešit" to tak, že si koupím flašku vína a vykašlu se na to. Nikdy jsem to neudělala, ale kdybych si tohle neuvědomila a nedávala si na to pozor, tak věřím tomu, že bych mohla pít taky. Asi stejně jako Kateřina.

Jak jsem změnila názor na léčebnu? Ani ne kvůli vypité sangrii, alkohol je spíš vedlejší problém, tím to nechci bagatelizovat. Ale mám za sebou hodně přemýšlení a myslím mám velmi malou sebekázeň, často nesplním co slíbím, ne kvůli alkoholu, ale prostě se mi nechce, stačí malé narušení mého stereotypu a celou noc předem nespím a děsím se druhého dne (a to jde třeba jen o výlet na Křivoklát). Chci být zavřená doma, nechodit moc mezi lidi, tohle trvá daleko déle než moje pití. Pití byl následek a ne příčina. Takže se musím vzpamatovat, rozebrat a znovu složit a bez toho ten alkohol nevyřeším. No a to rozebrání a složení sama nezvládnu a hodina a půl skupiny týdne je asi málo. Už se nenervuju, smířila jsem se s tím, naučím se nějaký režim, ne jen vstát kafe cígo knížka a 3x týdně práce. No i ta práce je pro mě malé vítězství, vypadá to že mi ji podrží. Dám vědět jak jsem dopadla, ale ještě se ozvu. Snad nebudu muset dlouho čekat.

Ještě k mému manželovi. Zhruba před 3 lety prodělal stav "deliria" spolu s těžkým zánětem slinivky břišní v nemocnici. Byl 14 dní naprosto mimo, "přikurtovanej", blouznil, křičel, vyváděl. Proseděla jsem u něj hodiny, hodiny. . ., když se probral tak jsem mu oznámila, že jsme s dětma oslavili vánoce, silvestra . . Byl jak Alenka v říši divů. Potom se přidali další nemoci, stavy deliria ale už nepřišly. Při každém pobytu ve špitále byl vždy v pohodě. Doktory "oblbnul", věřili mu, že je soudnej. Teď už má i silnou cukrovku (píchá si inzulín 5x denně), polyká cca 8 prášků ráno, v poledne, večer. Je asi v depresi z toho všecho, já to beru, ale musí se tomu postavit. Přece kvůli dětem. Doktoři řekli, že pokud nezměmí životní styl - přeloženo "nepřestane chlastat" tak mu dávají zhruba 4 roky života. Aby jste rozumněli, on pije doma, vodku si chodí kupovat do různých trafik po plácačkách, aby nikdo neřek, ten teda vychlastá. Nikoho neobtěžuje, jen mě doma tiše dusí, uráží, ponižuje... A proč vlastně pije? Protože já vychovávám děti, já vydělávám, já jezdím ve služebním autě, já mám lepší vzdělání než on, problém jsem vlastně já, jsem příliš "dokonalá" jak on říká, přesto mě strašně miluje. ., ale že je to tak proto, že on nic nedělá a já se musím ohánět? Nechci shnít ve špíně, mít hladový děti, který se flákaj po ulici. Chci žít jako člověk. S dětma jsem se snažila to probrat, vysvětlit jim to tak, aby tátu pořád brali tak jak mají. Mladší kluk na něm visí, mám strach, že přijde brzo o iluze. Starší je už rezervovanej a chce všechno řešit jen semnou, a to je problém . . Aby jste věděli můj chlap byl správnej kluk, někde uvnitř je "skvělej", ale jak to vrátit . .