alkoholismus

Ahoj Moniko, dekuju, ze jsi sem napsala svuj pribeh, myslim, ze je pro vsechny moc a moc poucny. Jsi uzasne statecna! Preji do budoucna hodne sil a at jste brzy tri! B.

...no zdravím všechny :)a Karinko, začni už jednat jinak bude jen hůř...a jde to, uvidíš

zdravím i Moniku :)

zdravím bystrého abstinenta Jirku :)

Ještě jsem si v jiné rubrice vzpomněl na něco, - nevím, jestli to tady už zaznělo, ale neškodí to připomenout, mně aspoň se to moc líbí. Cituji z Anonymních alkoholiků- touto modlitbou končí každé jejich setkání: "Bože, dej mi odvahu, abych změnil, co změnit mohu, sílu, abych se vyrovnal s tím, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal jedno od druhého rozpoznat.":o)Tak ahoj!

Monika je u mne opravdovej hrdina. A navíc má pravdu i s těmi kroky, které radí. Skutečně i Anonymní alkoholici mají podobně postavený program v deseti bodech. Ta první věc je i tam přiznat si svou chorobu. Zdá se to jako samozřejmost a snadný úkol, vždyť jsme myslící bytosti a máme své vědomí. Ale není to zdaleka tak snadné. V pozadí myšlení závislého člověka stále běží pochybnost, že v jeho případě možná nejde o nevyléčitelnou závislost, ale jen o občasné výrazné vybočení v míře konzumace atd. atd. Na pavilonu 35 se mnou byli někteří pacienti, kteří uváděli, že teprve u třetí opakované léčby si opravdu přiznali svou chorobu. Zdá se to neuvěřitelné, protože i první dva pokusy dělali naprosto dobrovolně. Ale takhle složitě prostě to lidské myšlení pracuje. Člověk je schopen sám před sebou předstírat, že si svou nemoc uvědomil a připustil, a přitom to tak úplně není a on musí dvakrát spadnou do stejných sr...k, aby to přijal opravdu. To je zrádná věc, protože to pronásleduje člověka i po delší abstinenci, když už se navenek zdá, že je jakoby vyhráno. Náhlé opojení "snadným" úspěchem jakoby tak trochu dává za pravdu vnitřní pochybnosti, podle které bylo tvrzení o zhoubném nebezbečném alkoholismu v jeho případě přehnané. Člověk se nepotýká při své abstinenci vlastně z žádnými velkými problémy a tak snadněji uvěří, že nikdy nebyl tak ohrožen, jak se zdálo, anebo že síla tohoto nebezpečí už pominula... Ostražitost poleví, dotyčný se rozhodn "nedramatizovat" nadále svou situaci a vydá se zrádnou cestou "řízeného" pití. A tady je první krok k cestě zpátky do těch s....k, to jde rychle. Řízeného pití je schopen dlouhodobě jen člověk, jenž není závislý, a ten nic řídit nemusí... Závislý toho schopen není. A proto se u těch mých kolegů stalo, že se fakt objevili v léčbě i třikrát... Já jsem měl tu kliku, že jsem si jejich zkušenost mohl vyslechnout a připomínat si to ve chvílích, kdy jsem v sobě začal podobné příznaky vzdálených úvah pozorovat. To je jeden z velkého množství důvodů, proč byla ústavní léčba nesmírně cenná. Díky, Moniko, žes svými příspěvky podpořila tuhle diskusi a žes mi připomněla i tyhle věci.Všechny zdravím Nešporovým stále opakovaným heslem: Abstinence je všestranně výhodná!Ahoj! :o)

Toto je hlavně pro KARINU a pro lidi s osudem podobným jejímu. Budu Vám vyprávět můj příběh a prosím přemýšlejte, jak dál. Máme to každý ve svých rukou, vše co děláme je jen a jen naše osobní rozhodnutí,nikdo nás do ničeho nenutí. Od roku 1989 se léčím na Crohnovu chorobu, více na www.doktorka.cz/nemoc.asp?id=10, je tam jednoduše popsané co je to za nemoc. V té době jsem měla kluka na vojně a já se ocitla na operaci slepého střeva. Nic zvláštního, jenže při operaci zjistili, že mám tu nemoc.. Bylo mi dvacet a celý svět se mi zhroutil. Proč? Měli jsme před svatbou a lékaři mi řekli, že nemohu mít děti ze zdravotních důvodu, protože při té spoustě léků co jsem začala brát by se nám mohlo narodit postižené dítě, v budoucnu prý budou muset má střeva operovat a musím dodržovat nedráždivou, bezezbytkovou dietu. Po tomto jsem mému milému oznámila, že se budeme muset rozejít. Nechtěl, to byla největší výhra mého života. V roce 1990 jsme se vzali, byla jsem po lécích opuchlá, jiná, ve svých očích ošklivá. Dietu jsem nebrala moc vážně, chodila do práce, velice často navštěvovala nemocnici a bydlela u manželových rodičů, moc to neklapalo. Do roka jsme se odstěhovali do bytu. Pak přišel rok 1993, přidělení invalidního důchodu, ztráta super práce u počítačů a já musela opravdu

Zdravím všechny, omlouvám se za zmatenou zprávu z noci, ale teprve nedávno jsme si pořídili internet a tak jsem ještě některé úkony nezvládla, třeba

Omluvam se za chyby, ale nepredpokladala jsem,ze se mi to povede. Vsem Vam moc dekuji, za Vase poznatky, jste super. Muj otec je celozivotni alkoholik a jiz mam jasno co mam delat a jak mohu pomoci me mamince, jeste jednou dik. Monika

Druhy pokus se povedl a proto budu strucna, je to vzkaz pro vsechny kdo si nevi rady jak prestat pit, ale chteji pro to neco udelat. Vemte si priklad z Andy, to je sikulka, moc ji fandim a jen proto jsem tak dlouho vzhuru, abych se dovedela jistli to nadale zvlada.Strucne o me osobe. Muj pribech je velice podobny Tvemu Anicko, to jest mam otce celozivotniho alkoholika, terorizujiciho celou rodinu, ziskala jsem nekolik skvelych napadu, moc dik vsem, jste takova supr velka rodina. Ja sice nejsem alkoholicka, ale celý zivot jsem od vseho otce nic jineho nevidela. Dala jsem si predsevzeti, ze tak nesmim dopadnout a zvladla jsem to.No a proc pisi? Mam nevylecitelnou strevni nemoc, od svych devatenacti se potykam s problemy, ale i pres priklad otcuv je neresim alkoholem. Dnes jdu jiz spat, ale jeste se ozvu.Preji Vam vsem pevnou vuli, odhodlani a hlavne dobre zazemi.Zdravi Monika

Cetla jsem vse, coje zde napsano, mela jsem napsanou predlouhou odpoved, ale selhal intrnet. Toto je zkouska, az to pujde tak se ozvu, cau Monika

Karinko, k těm tvým důvodům proč piješ: když budeš pít dál, tak o práci přijdeš, pověst bude ještě horší a strach se stejně nevytratí..Toto co uvádíš jsou spíš důvody, abys pít přestala. Je to asi jen tvůj pocit, že nikdo to, že piješ v práci a okolí nevidí.Moje máma si to taky myslela a ono to vidělo asi tak 99% celého okolí.Ale stejně tak vidělo, když se šla léčit a neznám nikoho, kdo by o ní mluvil špatně a díval se přes prsty.Tím víc jí lidé pomlovuali, když si ona myslela, že na ní nikdo nevidí, že je v podstatě permanentně v náladě.Jakmile se rozhodla s tím něco dělat, všichni jí drželi palce a pomáhali,aby to zvládla. Depresi a stres ještě víc alkoholem prohlubuješ..Upiješ se, když ne k úplném ukonci, tak k trvalému poškození mozku, jater, zničíš si zdraví, zničíš si život..Mně spíš připadá, že ty se jenom lituješ, ale pomoct v podstatě nechceš.Odrážíš veškeré rady, které se ti tady píšou, a to i cenné rady Jiřího, který tím sám vším prošel.. Napiš, Karinko, co tedy vlastně chceš??? Víš to vůbec? Omlouvám se za asi pro tebe tvrdá slova,ale byla bych ráda, kdybys postoupila v tom, co pro sebe chceš udělat trochu dál, než jen k tomu, že budeš denně pít jako nezavřená a psát, že bez pití to nejde, litovat se, jak strašný máš život.. Neurážej se, začni přemýšlet a napiš!!

Pavlino, tak tech duvodu je vice, naprl prace, povest, strach atd. Dokud jeste funguju tak mam pocit, ze jeste to vydrzim a co bude dal se uvidi. Vcera jsem toho vypila hodne, byla jsem jeste u zname, dnes mi je tak zle. Pritom vim, ze za chvili budu pit opet. Normalni clovek by si dal den pauzu nebo vice dni, ale ja to nevydrzim.Jiri, na ambulantni leceni nemam kam jit, protoze jsem z mensiho mesta, nemame tu nic takoveho. Ja bych potrebovala ustavni lecbu, jako jsem byla nedavno na kratkou dobu v lecebne, tak me to pomohlo. Pak jsem asi tyden nepila, slo to a najednou ten stereotyp, obcas nuda, deprese, samota, stres, strach. Vsechny tady ty stavy zapijim, protoze ten strizlivy stav, ten cisty, ta realita me boli , tezko se mne v ni zije. Ja utikam pred ni prave do toho alkoholu.

Dekuji za Vase lichotky! :o)Karinko, opravdu bude nejlepsi, kdyz vyhledas odbornou pomoc. Muzes si vybrat mezi ambulantni lecbou a ustavni. Ambulantni znamena, ze tam jen dochazis vlastne na konzultace s lekarkou, ktera je specializovana na zavislosti. Zakladni ustavni lecba trva tri mesice. Casto lide voli ambulantni z obavy, ze dlouhodoba absence v zamestnani by je prozradila a meli by ostudu atd. Ale jsou to zbytecne strachy, protoze doopravdy paradoxne lide dovedou lepe ocenit toho, kdo podstoupil ustavni lecbu a maji ho za hrdinu, zatimco ponekud podezrivavejsi jsou k tem, kdo "jen" prestali sami pit, o tech si pak mysli, ze stejne piji dal anebo se o nich casto domnivaji, ze vlastne nejde o alkoholika, ale o protivu, co se nechce napit! Vyhody ustavni lecby jsou ale predevsim v necem jinem - je to mnohem ucinnejsi komplexni system, ktery ma vliv na celek cloveka, behem tri mesicu si clovek uvedomi, co je vlastne zac, je to cenne nejen kvuli abstinenci: kdo z vas mohl na tri mesice ze vseho vypadnout, zastavit se a pokouset se odpovedet na otazku, kdo jsem vlastne ja, co bych vlastne chtel, co je opravdu dulezite? To, co jsem sdilel se vsemi pacienty, byl ohromny pocit nahle moznosti videt veci z nadhledu a odstupu, ve skutecnych rozmerech. Plne jsme si tam uvedomovali, ze otresne zivotni tempo vlastne dela z lidi prchajici stroje, ktere nemaji cas zabyvat se vubec svym zivotem, svou cestou za stestim, protoze v tom spechu jakoukoli otazku pokladaji za trestuhodne zdrzeni. Po par tydnech pobytu jsme my, pacienti psychiatricke lecebny, jasne vnimali, ze nikoli uvnitr arealu, ale venku, za jeho zdmi, je svet nezdravy a postizeny! Nemyslim to vubec jako nejaky bonmot, - nemyslim to obrazne, ale doslova! Doporucuju ustavni lecbu. Rozhodne stoji za to zkusit to jakymkoli zpusobem. Sam, ambulantne, ustavne. Nezavirej ale oci nad realitou, pokud jeden ze zpusobu opakovane ukazuje, ze neni ucinny.

Ivano, gratuluji k tak velkemu vitezstvi a preji hodne stesti do budoucna. Urcite nas-nealkoholiky Tvuj pribeh vede k jasnemu zaveru - nikdy nerikej nikdy, tj. to, ze jsem zazila alkoholika ve svem okoli, nemusi znamenat, ze ja sama jsem tak obrnena, ze do toho nikdy nespadnu. A krasne samozrejme je, ze ses z toho takhle dostala!!!Karinko, prosim Te, res to, fakt neni v tehle chvili nic dulezitejsiho! A sama to viditelne nezvladnes (promin tu uprimnost!).Moc na Tebe myslim a drzim palce, ale vic bohuzel udelat nemuzu, to zalezi jenom na Tobe. A zivot si tak nicis sama. Hodne sily. B.

Karinko, napiš důvod, proč to zatím nemůžeš řešit!!! Copak je důležitějšího než tvůj život, zdraví a důstojnost??!!!Jsem opravdu zvědavá,jakou výmluvu si najdeš nyní..A napiš, vždyť ten důvod musí být asi opravdu velký, když opět piješ!!!!Co zvítězilo nad zdravým rozumem?!!

Milá Ivano, mám tetu, kterou mi tvůj příběh připomněl.Měla problémy, pila, pak najednou nic, přišla motivace, začala chtít a nepije dodnes (jen ve vyjímečných případech a jen opravdu skleničku).Kéž by všechny příběhy tady měly takový konec jako ten tvůj..Přeju ti, abys už nikdy v životě nemusela svůj starý problém řešit.Pavlína

Chtěla bych napsat svůj příběh o alkoholismu, třeba to někomu pomůže. Rozvedla jsem se, protože manžel byl alkoholik, nemohla jsem s ním vůbec počítat, nikdy jsem nevěděla v jakém stavu přijde domů a prostě jsem ho měla dost. Pracovala jsem na pracovišti, kde se hodně pilo. a co myslíte? Po odstěhování a zklidnění dětí jsem začala pít já. Napřed jen příležitostně v práci, když mi někdo něco nabídl. Pak jsem si začala pití kupovat. Před koncem pracovní doby jsem začala pít a někdy se stalo, že jsem přišla i pozdě domů. Prázdné lahve jsem měla v zaměstnání na všech možných i nemožných místech. Stalo se mi, že jsem i zašla v opilosti do bufetu¨mezi opilce, kam bych střízlivá nikdy nezašla a bavila se s těmi ožralci - sama jsem byla opilá - že se mi to hnusí ještě teď, když si na to vzpomenu. Pak se podnik rušil a já si našla jiné zaměstnání. Bylo to pro mě něco nového a co je nejdůležitější: dostala jsem služební auto. Dnes je to už deset let a můžu vám říct, že jsem nikdy nesedla za volant byť jen s kapkou alkoholu v krvi. Vůbec mi nedělá problémy nepít, klidně si dám pár skleniček, když je příležitost. Ale ta je tak dvakrát do roka a vůbec mě nenapdne si doma něco nalít, i když mám doma vždycky nějaký alkohol pro návštěvy. Alkohol mi nechutná a dávám přednost ránům s čistou hlavou. Asi mam v podvědomí nějaký strach ale jsem za něj ráda. Byla jsem alkoholik? Nevím. Asi jo.

Ahoj vsem, nejak nikdo neprispiva, to se asi vsichni mate, ze nemate problemy s alkoholem ?Jen chci rict, ze opet piji kazdy den v mnozstvi cca 0,75-1 l vina. Zatim to nejak resit nemuzu, jen se vam vsem priznavam.

Přidávám se k Betce, máme všichni velké štěstí, že se Jiří připojil do naší diskuze.. Jiří, díky..