alkoholismus

Zdravím všechny po víkendu. Pro gm: jen tak dál, držím palce.Pro Kateřinu: je mi to líto, ale maminka si nese odpovědnost za svůj život sama. Myslím, že teď Tě nejvíc potřebuje tatínek.Možná si o tom potřebuje promluvit a Ty určitě taky.Přeju všem hezký den.Kiki

Zvláštní je, že jsem si myslela, že si máma sáhla na dno. Nesáhla. Může být všechno ještě mnohem horší. Měla jsem s ní totiž zásadní rozhovor o všech věcech, které nás trápí -její přístup k celé naší rodině, její přístup coby matky ke svým dětem ( řekla jsem jí, že totálně selhala jako matka, že nikdy nebude hlídat vnoučata, o tom, že přichází o všechno pozitivní, co ještě může na tom světě mít - rodinu) její přístup k otci coby podporujícímu manželovi,najednou jako by jí to došlo a pět dní se nenapila..Po pěti ndech naprosté pohody v rodině abstinenci zničeho nic porušila a momentálně jí pravidelně nacházíme pomočenou v kalužích vína a jiného alkoholu na zemi.. Zjistili jsme, že už opravdu nic nezabírá. Proto se otec stěhuje k bratrovi, ať se tam máma třeba uchlastá. mrzí mě, že to tak dopadlo, ale máma jako by pro mě umřela. Netuším, co se teď stane, co bude dál..

Všechny Vás zdravím, včera jsem měl za sebou měsíc bez. Takže vydržte, jde to, vše Vám dškuji a promiňte - jsem teď bez internetu, píšu z kavárny a spěchám na setkání AA.

Napsat knihu o alkoholicích mě drželo přesně touto dobou před rokem. Něco jsem už začala, ale pak se mi zhnusil celý svět a nechtěla jsem slovo alkohol ani slyšet, ne to ještě o něm psát. Tady si určitě, Zůzo vybereš, o příběhy tu není nouze.Kdysi jsem zuřila, když mi manžel na mé naléhání, aby přestal pít kvůli mně a dětem, vysvětloval, že v první řadě to musí chtít sám kvůli sobě. Chápala jsem to jako oddalování abstinence a trápila se. Nějak podvědomě to člověk tuší, že je to jeho osobní záležitost a pak až záležitost těch druhých. A tak jak Ivan a Jiří řekli - pít musím chtít sám kvůli sobě - je to nejdůležitější. Vztahy se můžou rozpadnout, člověk je zase sám se sebou a musí se se sebou i vydržet. Ahoj - Ari

Jasně, beru vše...důležité jsou i pohledy z druhé strany...i důvody proč..? ALKOHOL+ČLOVĚK=PŘÍBĚHa my všichni máme co vyprávět

Zdravím všechny. Jiří napsals to skvěle. Určitou dobu jsem byla v roli "rukojmí". Jenže běda když jsem udělala něco, co se manželovui nelíbilo, to se pak zmatlal a za všechno jeho pití jsem mohla já. zůzi, jsi úžasná. Pokud by v knize bylo místo pro pohled druhé strany, toho, který žije s alkoholikem, ráda přispěju. Navíc mi sloh nedělá problémy, takže nabízím se ke spolupráci.Hezkou slunnou sobotu přeju všem a obzvlášť těm, pro které to bude další den bez alkoholu. Kiki

Jiří, to jsi napsal moc pěkně, jak nějaký psycholog :-)Zůzo, to je dobrý nápad, napiš knihu, prý je to i dobrá terapie. Ráda si ji potom přečtu. Nevím, jestli by se lidi na netu byli schopní domluvit na knize. Možná, že by každý napsal nějaký Svůj příběh, nebo tak něco...? Já sama tedy vůbec psát neumím (slohovka na A4 je byla pro mě vždy nadlidský výkon), a navíc vlastně (naštěstí) žádné alkoholické historky zatím nemá:-) U mě to bylo v poslední době práce-flaška-práce-flaška-práce... no a předtím škola-láhev... nevím, co bych k tomu jinak dodala. Jen možná rozpsat ty důvody, proč jsem po té láhvi vždy sáhla...

Jiříku,uvažovala jsem napsat knihu o svém zápolení s alkoholem, myslím, že by to byl hit roku.Pár historek jsem dala přečíst mamině a ta se chudák rozbrečela..no a ty Jiří bys to dal dohromady po odborné stránce a věř mi, že by to byla senzace roku, co ty na to?Mám toho teď sice hodně a ty jistě taky, ale když si dokážeme najít čas číst a psát sem...proč to nezkusit?A mám ještě jeden nápad...každý z vás má neuvěřitelné vlastní příběhy o tom nepochybuju...co sepsat DENÍK ALKOHOLIKŮ! Hodně lidem by to mohlo pomoc, poučit a i ulevit v těžkém životě. Kdo má zájem, napište mi své příběhy nebo jen scénky ze života, PROSÍM, na mou email adresku, díky.Myslim to vážně, když už se do něčeho dám, tak to nejsou planá slova.CO VY MYSLÍTE? Každý se na tom může podílet...krásný víkend zůza

Karinko,samozřejmě jen kvůli sobě jsem se rozhodla přestat pít - a tím pádem to bylo i pro mé bližní, protože se jich to týkalo, jako já sama.jééé to jsem vyplodila rozum:))

I já si myslím, že jsem přestat kvůli sobě na 100% Ale co to znamená, kvůli sobě? Ono Já má totiž v sobě už včleněn - integrován - celý systém hodnot. A v těch hodnotách hraje velmi podstatnou roli i vztah k ostatním. Jestliže mám k ostatním vztah naprosto lhostejný a největší uspokojení by mi v hloubi duše přineslo, kdyby ostatní nadobro zmizeli, pak patrně nemohu svůj úspěch v abstinenci úspěšně opřít o někoho jiného. A když bych kdesi v nitru duše toužil druhého ovládnout, moci jím manipulovat, podmanit si ho anebo ho využít jen jako svou berlu nebo kdybych ostatní pokládal jen za vhodnou kulisu pro svůj narcistický impozantní hrdinský výstup, pak by také nebylo vhodné sázet svůj úspěch v boji proti závislosti právě na tento svůj neurotický vztah. Ono to ty druhé totiž omrzí, když zjistí, jak málo od nich vlastně očekávám a posléze přestanou být ochotni tuto roli, kterou jsem jim v hloubi neznalosti sebe sama vlastně přisoudil. Tím, že mne "opustí" by mi totiž zákonitě vzali onen hlavní důvod mé abstinence a tím by můj boj se závislostí skončil nezdarem, protože by ztratil onu vnější oporu. Pokud jsem ovšem takto narcistickými sobeckými motivy uvnitř své nepoznané duše opravdu ovládán, pak je bohužel snaha o abstinenci ve skutečnosti dosti v nevýhodě i v případě, že se rozhodnu abstinovat "jen pro sebe". Život takového člověka totiž nemůže být skutečně naplněn a on to dál cítí jako závažný deficit, i když si to třeba neuvědomuje. Tento neklid a tápání pak může mít dost silný vliv na další pokračování rozčarování a může vést k návratu do alkoholického chování.Takže shrnuto - mám za to, že vždy je lépe svou motivaci opírat o lásku k sobě, dělat to pro sebe. A to ať už jsem sobec anebo láskyplný člověk. Jako láskyplný člověk nemám problém dělat něco pro sebe, poněvadž můj systém hodnot lásku k ostatním již obsahuje. Jako sobec mám šanci abstinovat a tvrdou prací v oblasti sebepoznání mohu třeba časem přestat být sobcem... (k začátku tohoto složitého procesu mj. obvykle slouží tříměsíční mnohostranná psychoterapie). Ovšem delegovat smysl svého života a motiv k svému uzdravení na někoho jiného, to je jen vyhýbání se svému vlastnímu úkolu, své vlastní hodnotě. Mít v úctě sám sebe natolik, abych sám sobě pomohl, je výraz nejvyšší zodpovědnosti a dospělosti. Vkládání hlavního motivu na někoho jiného bývá alibismus a vratká záležitost. Když náhodou ztroskotá tento vztah, pro nějž jsem "to všecko dělal", zboří se logicky i abstinence. Dotyčného, kvůli kterému bych se rozhodl abstinovat, stavím tedy do role rukojmího, a říkám mu: jestli mne naštveš či opustíš, máš mne na svědomí, poněvadž já zas začnu chlastat. To je právě výraz onoho ovládání a manipulace, o které hovořím v odstavci výše, a které pokládám paradoxně jen za skryté sobectví přelakované na růžovo. :o) Tahle podivná analýza je můj názor, nikomu to necpu. Ačkoli možná nebyla doporučení terapeutů v léčebně takto rozvedená a příkrá k jiným typům motivace, vedla rovněž k opírání abstinence a jejích důvodů o sebe sama.

Karinko, já jsem přestal pít pouze a výlučně kvůli sobě. Zjistil jsem, že moje sebeúcta podstatně vzroste, přestanu-li se životem probíjet jako ožralé hovado. Kromě toho jsem se chtěl zbavit alkoholických halucinóz, kterými jsem trpěl. Moje rozhodnutí přestat pít pak mělo pochopitelně příznivý vliv i na blízké osoby, zejména manželku, ale prvotní impuls a definitivní rozhodnutí vyplývalo ze sebelásky.

Ahoj Karinko, přestat chci pít hlavně kvůli sobě, nikdo jiný to totiž pořádně ani neví;, a taky kvůli mojí sestře, která si toho začíná všímat a má o mě asi trochu strach. Ale na procenta se to nedá vyčíslit, chci přestat na 100% kvůli sobě i na 100 % kvůli sestře. Když se tak nad tím zamýšlím, tak chci přestat vlastně i kvůli všem lidem okolo sebe, i ty které zatím vůbec neznám (myslím s kterýma se v budoucnu seznámím :-) jestli mě dobře chápeš) - chci mít sílu být i nadále užitečná a nebýt nikomu na obtíž. Nechci tedy přestat pít alkohol jen kvůli jedné osobě (ať jsem to já, nebo někdo jiný).

Kateřino, je mi 27 let, děti bych chtěla, ale až budu O.K.Na depresi jsem napsala teď pod jménem Karinka, jinak dříve už nevím Ivo.Ale na pppinfo jsem jako Kristýna.Odpoví mě někdo na moji otázku ? Jiří, Ivane, Zůzo.......

A Karinka vás jenou dostane všecky :oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Ale---- my jsme tedy nějak vyměkly, Ivo, Kateřino! Pochopte, že když naší Karinku vyhodí z práce na tom malém městě, tak v Praze jí vyhodí taktéž. Nebo to řeknu ještě přesněji: když si práci (zaměstnání) prochlastá na malém mědtě, tak si jí prochlastá i v Praze, je to logické, je to ztracená existence, bohužel. "Jste tak mladé", tak s tím něco dělejte a nebulte.A Karinka se nám opět dostává do středu všech oběžných drah, to je ono, "A přece se točí!!!"

Karinko, já jsem se tě zase chtěla zeptat, kolik ti je let a jestli plánuješ mít někdy děti...

Ahoj všichni, tak jsem zjistila, že mi dělá problémy nepít, že to třeba pár dní vydržím, ale pak se trochu opiju (tak, že se ráno budím s kocovinou). Je to lepší, když si nekupuju víno, ale "jen" pivo, to mi pak stačí třeba 3 piva na den. Myslíte si, že je pro mě lepší přestávat pít alkohol postupně anebo pít ty 3 piva denně (to mi nepřijde zas tak moc a tak to zvládám v pohodě)? Nemám vůli přestat pít úplně. Zatím se mi jeví nejlepší cesta kupovat si ty 3 piva denně, a občas se snažit to vynechávat... Cítím to tak, opravdu mi ta abstinence nejde a mám strach, že bych se tak stala alkoholička (když se pak po pár dnech opiju, což dřív vůbec neexistovalo). Mám teď dost starosti s bydlením, budu si brát hypotéku, tak si nemůžu dovolit být alkoholička....Karinko, pod jakým jménem jsi psala na Depresi? Já jen, až bych měla někdy čas, že bych si něco přečetla... myslím si, že máme podobné problémy (PPP, deprese, alkohol + prášky). Ach jo, to je život, jsme tak mladé, a jednou nahoře a jednou dole... je mi z toho nanic, chápu, že jsi nervózní, že nemáš práci a chybí ti možná energie to řešit. Ty bydlíš v podnájmu nebo ve svém bytě? Já bych ti doporučila jít pracovat do Prahy, dokud jsi mladá a pružná, tady totiž si zaměstnavatelé na tebe tolik nedovolují jak v malých městech a práci najdeš prakticky ihned. Ale je fakt, že na to musí uzrát čas, aby ses byla schopna osamostatnit či udělat nějakou větší změnu. Já mám zase hrozný strach, že ztratím kvůli svým problémům práci a to mě motivuje k tomu, abych to řešila.

Karinko, a Ty se divíš, že už Tě tady skoro nikdo nebere vážně? Se trochu zamysli.

Když jsem tady psala, že jsem 23 dnů vydržela abstinovat a že se léčím ambulantně, tak to je pravda. Nemůžu zato, že si děláte ze mě legraci a neberete nic vážně. Mám jeden dotaz na ty veléčené, na kolik asi tak procent jste chtěli přestat pít kvůli sobě a na kolik procet kvůli někomu jinému ?U mě je to teď trochu jinak, já chci více přestat kvůli jedné osobě.

Jiří, nevidím do Tvého srdce ani Ty do mého.