alkoholismus

Dekuji mockrat! za odpovedi. Mysim to i zertem i doslova. Boze, tohle jsem opravdu slyset nechtela. Vlastne nemam co dodat, jen diky.

Ahojky Karinko, dívala jsem se na tu léčebnu. Podívej se na stránky www.plhb.cz/Proglec_prim_AT_htm. Dívala jsem se na to, přijde mi to super, hned bych tam šla. Asi to na jedné straně bude tvrdé, ale na druhé straně mi to přijde bezva, takhle v přírodě a prostě "vyčistit" si hlavu. To bych taky potřebovala :-) Přeju Ti, ať to vyjde a ať tam vydržíš... Kdy bys tam měla nastoupit?

Napsala jsem to tak blbě, doufám, že tomu porozumíš, prostě si myslím, že to je v Havl. Brodě, ale kde je ten, to nevím a ta léčebna už vůbec ne.Moniko, jak jsi na tom ? Díky za držení palců.

Martine, já nevím přesně, kde ten Želiv ani je, vždyť je to v Havlíčkově Brodě a ten je kousek od Prahy nebo Vlašimy ?? Znáš přece moji blbou orientaci.Tak mě můžeš navštívit pak, ok ?

Tak třeba já jsem byl v Želivě, hodněkrát, ale ne zavřenej -jen tak, je to pár kilometrů od nás :-/) Břeťo, počítej veřejně, nenech se rozhodit; všichni si to rádi přečteme... tedy já určitě***__

Všechny zdravím, jen počítej GM, za chvíli už to budou měsíce a to potěší. Docela se mi teď daří, dnes jdu na první noční. Nepiju. Karinko, držím palce. Máš všechno ve svých rukou.

To Milena: bohužel, nezbývá mi nic jiného než souhlasit se Zůzou a Sailorem. Bolí to, bude to strašně těžké, ale asi se to jinak řešit nedá.Tak strašně rád bych řekl něco jiného...všechny Vás zdravím a dny si počítám raději už sám. Ahoj.P.S.: Moc pozdravů Lilian

Ahoj, byl jste někdo v Želivu ? Je to prý největší pakárna, ale má největší úspěšnost. V prosinci v polovině tam nastupuji. Dnes mi to doktorka zařizovala.

Zůzo, řečeno stručně a jasně. Nemám , co dodat. I když by to zabralo hoodně místa, kdybych tady popisoval, jak to probíhalo, když jsem si myslel, že téměř identickou situaci zvládnu. Kdo uteče, vyhraje...to se člověku špatně přiznává.

Mileno, bude to tvrdé, ale jediná cesta je léčebna a rozchod.Začni od začátku. Jinou radu nemám a ostatní mi to tady jistě jen potvrdí.Přeju ti hodně síly a pevné nervy.První a nejtěžší krok máš zasebou-chceš s tím něco dělat.Držim pěsti.zůza

Chtela bych se zeptat nekoho z vas na nasledujici vec. Ze mne a meho pritele se asi stali alkoholici. Jsme spolu sedmym rokem a nepamatuji si den, kdy jsme bud nepili nebo alespon nemeli kocovinu. Vsechno tohle jsme si uvedomili asi pred 2 roky a ted - bojujeme, kazdy den. Dnes je to paty den co jsme nemeli alkohol, a pripada mi to jako vecnost. Tohle vsechno ale neni nic noveho, ja vim. Cemu nerozumim, je to, ze cim vic se snazime prestat, tim vic jsme v "opici" agresivni. Nas posledni incident byl, ze jsme se samozrejme vyprovokovali k hadce, ktera skoncila rvackou, nechci jit do detailu! Jen zacinam mit strach, co se to deje? Jsme agresivni protoze si zakazujeme pit, a pak to nezvladneme, je to frustrace? Anebo jsme tak vycerpani, ze nase telo to uz nezvlada, jsme jaksi vypiti? Bojim se, ze to jeden z nas priste neprezije, a nedelam si legraci. Take me napada stale casteji, ze bysme mozna meli nas vztah ukoncit, ale opravdu se mame radi, i kdyz, neni to jen ta zavislost? Dekuji predem za jakoukovi odpoved, opravdu prosim o pomoc.

Ech, dvoklik, caramba

Ivane: ale jdi Ty kecko (to myslím žertovně)-- nevím jak to Jiří myslel, protože jsem v práci a pořád mám někoho za pr...í a nemám čas jeho článek přečíst, vííííííííííííííš?Vždyť je to úplně jedno, ať si to každý vyjadřuje jak chce; netřeba se nad tím pozastavovat -mě osobně to nerozhodí ani náhodou ale myslím si, že třeba Břeťa z toho má děsnou radost když může prohlásit, že "x" desítek dnů nepije_____tak proč mu do toho šťourat nebo se o to otírat -mohlo by mu to brát radost---/-/-/- alespoň to tak tedy pociťuji.Jen počítejme, jen se chlubme, jen fetujme.. tedy fetišujme.... to je dobře***

Ivane: ale jdi Ty kecko (to myslím žertovně)-- nevím jak to Jiří myslel, protože jsem v práci a pořád mám někoho za pr...í a nemám čas jeho článek přečíst, vííííííííííííííš?Vždyť je to úplně jedno, ať si to každý vyjadřuje jak chce; netřeba se nad tím pozastavovat -mě osobně to nerozhodí ani náhodou ale myslím si, že třeba Břeťa z toho má děsnou radost když může prohlásit, že "x" desítek dnů nepije_____tak proč mu do toho šťourat nebo se o to otírat -mohlo by mu to brát radost---/-/-/- alespoň to tak tedy pociťuji.Jen počítejme, jen se chlubme, jen fetujme.. tedy fetišujme.... to je dobře***

Jirka to odhadl naprosto přesně, jde o to, asby se počítání dnů nestalo fetišem a jedinou náplní žýivota.

Ivane z 6.11. 2005 17:33:15>> já nejsem na protialkoholním léčení a ani nebojuji, já naprosto obyčejně abstinuji. A to, že počítám dny -no počítám, protože to umím :-)), nic jiného v tom není; Ty také víš třeba kolik je Ti let... -a jak to víš? -prostě si to spočítáš, umíš to.Pěkné ponělíčko; a počítáníčko je moje potěšeníčko***

Nejsem si jist, jak jsi to, Ivane, myslel s tím počítáním dnů abstinence. Každý den abstinence je mezi lidmi, kteří vědí, oč jde, přece velmi uctivě oceňován. Např. na setkání Anonymních alkoholiků bývá odměněn potleskem dokonce i jeden jediný den. Je pravda, že v léčebně se dny nějak zvlášť nepočítaly, ostatně abstinence se alespoň dle zvyklostí pavilonu 35 počítá od prvního dne po ukončení léčby. Přemýšlel jsem, proč vlastně. A napadlo mne, že z pohledu terapeutického týmu je to logické: kritérium bezpečnosti auta není, jak dlouho vydrží bez nehody v garáži, a stejně tak kritériem úspěšnosti jejich postupů není, zda dokáží pacienti abstinovat v době léčby, ale jak úspěšně dokáží obstát v normálním všedním životě. Pacient z toho může mít zejména na počátku trochu pocit křivdy, protože při konci léčby vlastně už tři měsíce alkoholu nenapil a říká si, že to je nespravedlivé, že se to neuznalo... :o) Takové myšlenky mne tedy vlastně taky napadly, ale nepředstavujte si to tak, že bych se jimi užíral, on člověk má ve chvíli, kdy úspěšně končí léčbu, hodnoty docela srovnané a ví, co je důležité a tak si uvědomuje, že tohle je vlastně malichernost. Nicméně dny jsem od opuštění léčebny počítal. Docházel jsem pravidelně 1x (nebo 2x?) týdně do AT na antabus a od primáře Nešpora jsem dostal nějaký sešitek "Deník abstinenta", kde byly, myslím, právě nějaké předtištěné dny k zaškrtávání. Antabus jsem bral asi půl roku nebo rok. Ten jsem bral zodpovědně, věděl jsem, kterej den v týdnu tam jdu, nikdy jsem nevynechal. Ale s tím zaškrtáváním dnů to bylo tak, že jsem to pravidelně dělal jen zpočátku, pak jsem tu a tam zapomněl a musel pak odškrtnout dodatečně i včerejší den, pak jsem zapomněl víckrát týdně až jsem to musel najednou zaškrtávat třebas měsíc zpět atd. Prostě se to nakonec vytratilo úplně. Prostě, Ivane, možná máš pravdu, že počítat dny není to úplně nejdůležitější. Ale pokud to lidem pomáhá cítit uspokojení nad tím, jak jsou v abstinenci úspěšní, pak nic proti tomu. Pochopitelně není vhodné upadnout do extrému a celý život jen trávit tím, že budu počítat jeho dny, aniž bych se pokoušel je jakkoli něčím naplňovat. Abstinence není smyslem života. Nežijeme proto, abychom abstinovali, naopak, abstinujeme proto, abychom mohli žít. Na začátku abstinence v reálném životě je závislý nucen vypotřebovat asi šedesát (před časem jsem myslím říkal o něco míň, ale kdo to chce spočítat?) procent své psychické energie jen na to, aby udržel svou abstinenci. Postupně se poměr zmenšuje a člověk získává daleko větší část své energie pro realizaci svých životních hodnot, než kolik jich měl na počátku abstinence. To je možná ten hlavní důvod, proč na začátku svého "nepití" máme sklon co nejvíce počítat ty dny, tím měříme svůj úspěch v boji se závislostí a právem jsme na něj hrdí, protože je to opravdu nelehký boj. Jsem si skoro jist, že Ivan to myslel tak, jak o tom teď píšu. Ale pro jistotu jsem se na to téma rozepsal, protože jsem měl chvilinku dojem, že by na někoho mohla jeho slova působit málo povzbudivě nebo by si mohl připadat jako hračička, když počítá dny své abstinence. Prostě - počítání dnů není žádná ostuda nebo chyba, jde jen o to, aby se to nestalo jedinou modlou. Ale to se Vám asi nestane, nepředpokládám, že jste se toužili upsat abstinenci jen kvůli ní samé. Každý z Vás má svůj dobrý nápad, co by chtěl se svým životem udělat, co by chtěl prožít, vytvořit, pocítit, k čemu by chtěl zaujmout postoj. A nemusí to být žádný zrovna konkrétní racionální plán, ale třebas "jen" sen, takové lehké vanutí, pocit :o)

ahóóój,jo-jo-já tu knihu píšu a je to zároveň výborná psychoterapie.Moni, neboj učim se i odpočívat-teď jsem dorazila z práce a nechávám se hýčkat a zítra se prospim a budu lenošit, hlavně dávej pozor na sebe-často na tebe myslim.Díky za starost.Ono je dobré psát si i deník, když jsem nedávno četla svůj deník z Bohnic, tak mi to dost pomohlo z pochmurné nálady.Všechny vás moc zdravím a dobrou zlatíčka.

Moniko, g.m./vlastně Břeťo) a Martine, bojujet hezky a důsledně. Jenom.....já jsem na protislkoholním léčení nepočítal dny. Ale tato cesta je také možná. Hodně úspěchů.Ivan

Ahoj, přemýšlela jsem o Jiřího příspěvku a zkusila jsem se na svůj život opravdu podívat jako na knihu. Je to docela zajímavý, vidět se z odstupu. Takže tu mou knihu doufám nikdo znechuceně neodloží, protože "hlavní hrdinka" je nemožná rozmazlená osoba, která není schopná se postavit na vlastní nohy jen z lenosti a pofiderního strachu, ale v polovině si řekne, no konečně něco dělá, už to vypadalo zle, ale nakonec to zvládla. Sebelítost ne!!! Díky!