alkoholismus

U alkoholiků, kteří se rozhodli pro ústavní léčbu, dochází v jejich životě v poměrně krátkém časovém období ke dvěma výrazným životním zlomům: první z nich je nástup na léčbu a přechod do ústavního režimu života, druhým, a to v mnoha případech mnohem více stresujícím zlomem je přechod a opětovné zařazení se do civilního života.Zatímco první přechod bývá snášen dobře a za pomoci zdravotnického personálu i nového kolektivu probíhá ve většině případů bezproblémově (jenom si člověk nesmí myslet, že je středem světa a že všechno se bude točit kolem něj), představuje opuštění léčebny a zejména zátěž spojená se zařazováním se do běžného života nezanedbatelný stresový faktor. Ono totiž nic není, jako předtím. Je velice zvláštní, že naše společnost je ochotna tolerovat a omlouvat pijícího alkoholika, který má mnohdy pověst dobrého parťáka, který to jenom občas přežene s alkoholem co na tom, že s tím má občas problémy. Postoj společnosti se však mění, jakmile se dotyčný rozhodne pod nátlakem řešit svůj problém s alkoholem ústavní léčbou (ono stačí i ambulantní). Postižený je v tu ránu zaškatulkován, stigmatizován, je mu přilepena nálepka alkoholika a jednání okolí bývá v prvních chvílích přinejmenším rozpačité. Pracovní příležitosti zanikají a při shánění nových se člověk nesmí zmiňovat o tom, že byl na protialkoholním léčení, jinak ztrácí šanci za šancí. Naše společnost bohužel ještě nedospěla do takového stadia poznání, jako kupř. v USA, kdy i prezident Bush měl problémy s alkoholem a v současné době abstinuje, ovšem to o jeho problémech je dostatečně známo. Kromě těchto důvodů přistupuje při přechodu do běžného života ještě to, že v léčebně je člověk prakticky tři měsíce ve skleníkovém prostředí, kde prostě chybí běžné starosti a život je určitým způsobem nalinkovaný. Navíc celé prostředí v léčebně je zaměřeno na to, že vede člověka k abstinenci a k vybudování určitého životního řádu (a ne u každého se to musí podařit, viď, Mončo), zatímco v běžné životě se nachází řada svodů a lákadel. Obvyklým jevem po přechodu do civilního života bývá ztráta dosavadního zaměstnání a už jenom tento moment představuje velice silný stresový faktor, v mnoha případech může být dalším stresorem rozchod s životním partnerem. Není-li člověk dostatečně silně obrněn a nemá-li vybudované dostatečné zábrany, lehce upadne do deprese ze ztráty životních jistot a perspektiv a nevidí důvod, proč situaci neřešit tak, jak to dělal už miliónkrát předtím

Ari, děkuji, to bylo od Tebe milé.Jiří, nekomentuj Mrs. Práškovou, to nemám vůbec cenu, dělám si z ní akorát legraci nebo nereaguji vůbec.

Moniko prosím vydrž!! Zkus to zvládnout, nic není tak strašný, jak si člověk představuje, vždycky se může najít nějaký východisko! A že nemáš pro koho se hodit do pohody? A co třeba pro sebe? Tvému manželovi rozumím.. Když to totiž neuděláš kvůli sobě, nemá tvoje odhodlání žádný význam. Musíš totiž vědět že to chceš udělat, i když nemáš pro koho žít.. Žij a buď v pohodě hlavně pro sebe!!! Jdi se projít, pozoruj lidi, zkus se rozhlídnout kolem sebe, zavzpomínej na hezký chvíle, který si prožívala i před tím, než si manžela potkala..

Monika, nie som skvela mama, pretoze aj ked nie kazdy den, tak chlastam, aby som si pomohla z depresie. Asi nieco take, ako Vas herec Kaiser. Ty mozes este byt skvela mama bud biologickym, alebo inym detom. Mozno taky maly Maddox caka na teba a moze mat pripadne aj inu narodnost. Nevzdavaj to, ja ta mam napriklad velmi rada.

Ivico,máš děti, jsi určitě skvělá máma. Já jsem nikdo, nemám nic. Manžel mi říkal, že je rád, že aspoň nemusí živit další hladovej krk. Jsi mi moc sympatická, nejsi žádnej slaboch. Já se z toho srabu, ve kterým jsem musím nějak vyhrabat. Ale teď to nejde, zase piju, brečím a nedělám nic. Ta závislost je hrozný prokletí, ničí to všechno kolem víc než rakovina.

Mam podobneho manzela doma, ver mi, ze viem, co citis. Lenze ja sa nemam kam uchylit, lebo uz nemam nikoho. Ty mas pokial viem rodicov. Ja aj koli detom zostavam.Monika, naozaj nevies kto ta neustale potapa? Lebo ja to uz viem.

Ahoj všichni,ne sebevědomí mi nikdo nepodkopává, nikdo tu totiž není. Manžel mi hodil na stůl před týdnem tisíc korun a od té doby se tu neobjevil. Když jsem byla v léčbě přinášel plný tašky jídla a dárků, sestřičky byly úplně nadšený, jakou mám doma oporu. Jenže opora nejsou finance, já potřebuju člověka. myslím, že byl naprosto spokojenej s tím, že jsem zaopatřená v Bohnicích, nemůžu pít a on si užívá klidu. Zasloužil si to, to je pravda. Ale nemohla jsem tam být na doživotí, tomu, že jsem si dala perník se smál, ale pouze do té doby, než mě kvůli tomu vyhodili. Nejradši bych se tam schovala zpátky, ale to taky není řešení. Kdybych aspoň věděla, že se na mě už úplně vykašlal, ale živím se nadějí, že se vrátí, že zase budou hezký chvíle. Jsem moc nešťastná, můžu si za to sama, to vím. Sedím teď u PC v prázdném bytě a nevím proč a pro koho se snažit. Poslouchala jsem 2 měsíce, že kvůli sobě, ale nepřijala jsem to za vlastní, i když jsem se moc snažila, to mi věřte. Martine, díky za noční telefonát, bylo to moc milý. Vůbec nevím, co bude dál, v Bohnicích mi vysadili antidepresiva ze dne na den, má se to prý dělat postupně, cítím se děsně.

Monika, v antikvariate ta bola beztak skoda. Ty s tvojim vzdelanim, vynikajucim pisomnym prejavom a empatiou by si skor knihy mohla pisat! Nepodkopava ti niekto z okolia sebavedomie? Urob prosim ta to, co ti radia ti nado mnou. Od rana na teba neprestajne myslim. Ustojis to, lebo si silna a odvazna.

Ahoj, moc sem nepíšu, spíš čtu. Mně blízké případy jsou Ivica a Iva. Ale teď bych jen chtěla vzkázat Monice, ať se drží a nevzdává se. Totéž Břéťovi.

Moniko, jsem na tom prakticky stejně ale řekl jsem si, že to jen tak nevzdám. Sice už 48 dní nepiju ale o té sebevr....přišel jsem o vše, o práci ( odešli mi klienti, jsem sám, bydlím v "kutlochu"...),ale když už toho člověk tolik vydržel, vydrží víc. Přestaň pít a zkoušej to znova a znova...jednou ta šťastná karta spadne i Tobě....kdyby jsi chtěla něco akutního a já dokázal pomoci, můj tel. je 732 645 139.Prosím seber se ( říkám to i sobě) jednou bude určitě líp!

Neblázni a bojuj!Zakopnout se může, ale zahrabat se? Každým propitým dnem ztrácíš týdny....které sis "vydobila" v léčebně a za chvilku na tom budeš opravdu hůř, než před léčbou, teď si to jen myslíš a snad podvědomě přeješ...no, to nebyla osobní ivektiva, zase jen moje zkušenost. Práce ani nic jiného není důvod se huntovat, protože když nebudeš mít čistou hlavu, nenastartuješ znovu, když ano, probudí se v tobě po pár dnech střízlivosti, které musíš přetrpět alespoň ty základní návyky z léčby a začne ti zase bezalkoholový život chutnat...Do toho, držím palce.

To je fakt síla.Nebyla jsem na těchto stránkách asi tři měsíce.Když jsem si přečetla příspěvek Kariny z 24.10. "Přemýšlím znova o Apolináři . . . nezvládám nic . . . "Nebyla jsem tu tři měsíce, nebo snad tři roky ?To je vlastně jedno . . . . . . .Nevím zda jsem víc naštvaná, nebo smutná . . . .

Mončo, neblazni a bojuj. Vsechno se da napravit, jen ta smrt je nezvratna. Zkus najit silu a otocit to. Jsi silna zena, verim, ze to zvladnes. Hlavne nebud sama, nekoho navstiv, vyraz ven a vymysli, jak se z toho dostanes. Ale smrt neni reseni, tim vsechno zkazis - i sobe i svemu okoli. Drzim Ti palce. B.

Už zase piju. Piju právě teď, včera jsem byla v antikvariátě a šetrně mi sdělili, že mají za mě náhradu, takže jsem na tom hůř než před léčbou, to jsem aspoň měla práci. Poprvé v životě myslím na sebevraždu, včera jsem dala do zastavárny náušnice a koupila jsem si pití. Před chvílí jsem se vzbudila, dopíjím láhev a pak nevím co bude. Jsem nepotřebná a k ničemu, Karin má aspoň sílu sehnat práci, já jen spím nebo chlastám. Před léčbou mi bylo líp. nenávidím se.

Martin, Ari sa pytam preto, ze v prispevku pre Moniku jej odporuca, aby zacala robit nieco uzitocne,rozumne, alebo tak.. Inak, gratulujem.Velmi,velmi

Ahoj, ahoj, jen jsem nakouknul; 5. listopadu budu mít >>DVA MĚSÍCE ABSTINENCE

Ari,ty si mudra, silna zena. A to si naozaj myslim. Ziadna ironia. Viem, ze to s tvojim manzelom mas tazke.Rada by som vedela, co podla teba ma alkoholicka (napr. ako ja) robit? Co by si pripadne robila ty, keby sa to stalo tebe? Co rozumne a zmysluplne by si urobila? Viem,ze to je absurdne, co a pytam,ale pokus sa vzit. Aj do depresie, ktoru alkoholizmus vyvolal,alebo sprevadza.Povedz mi, co mam urobit ako prvy krok, a ja ho urobim.

Mrs. Prášková - nějak Vás nechápu. Je tu nějaká osobní zášť, která Vám nedovoluje přát si Karinčino uzdravení...Karinka - pokolikáté už jdeš po té nepravé cestě a snažíš se vkládat naděje do něčeho jiného než do léčby? - Opatřila sis další důvod k tomu nejít do léčebny, nic víc. A fakt, že budeš pracovat v depresivním prostředí? - To Ti bude sloužit jen k zdůvodňování, proč "musíš" brát prášky, proč "rozhodně nemůžeš" obejít se bez chlastu... No, je to tak, to mi nevymluvíš. Tak na zdraví! :o(

....ani ne.....

Ale bylo by to hezké, kdyby nás třeba překvapila...