alkoholismus

...a schválně nepodíváme, protože je to jen reklama ;o)

Karinko, v porovnání s léčebnou je daleko horším zážitkem pobyt na detoxikačním oddělení. Panickou hrůzu bych měl spíše z něj. Přitom máš šanci i na tuto zkušenoust, kterou Ti z hloubi duše nepřeji.

Tak to mne je spis lito Alexe, respektive jeho zeny. Narknout nekoho z alkoholismu za to, ze denne vypije 2 - 4 dc vina, mi pripada zvracene. Ja si taky davam kazdy vecer 2-4 dc vina a k tomu svatecni cigaro, protoze pracuji v nekuracke firme. Je to pro mne ritual a chvilka klidu. Presto si myslim, ze alkoholik nejsem. Nijak se na tyto "chvilky" netresu a kdyz si vyjimecne tuhle vecerni siestu odpustim, tak se se mnou taky nic nedeje. Alexi, radim Ti: Jasne rozved se. Mas opravdu "padny" duvod.....

Ahoj Petro díky že je tě mně líto ,ale dělam si jen srandu. Ve skutečnosti jsem slušňák prostě dobrej borééés ze Štatlu.

Tomasi, je mi te opravdu lito!

ahój Karinko, vždyť už jsme Ti všechno napsali...teď už je to na Tobě! :o)

Zdravim vsechny a predevsim ty, co mne radi a reaguji na moje prispevky. Hlavne Jiriho, ano mas pravdu, mela bych rychle neco delat, jenze ja mam panickou hruzu z protialkoholni lecebny, stacilo mi, co jsem zazila. Proste mi to prijde jako vezeni. Zatim zvladam odpoledne pit a rano si vzit neurol,tak nejak funguju. Jenze problem bude, kde najdu dalsi praci a jakou. Neumim si predstavit pracovat na smeny, kdyz bych do vecera nesmela pit a to nevydrzim. Je to zacarovany kruh, nevim, jak to dlouho budu takto delat. Piste vy vsichni, kdo pijete i vy vyleceni alkoholici. Piste !!!!!!!

Alex: pokud po dobu 6 let pije pravidelně stejné množství, tak bych to tak tragicky neviděl, že by byla přímo alkoholička, ale nějaký problém už by zde mohl být. Záleží na tom, jak se jinak chová? Jestli zvládá práci?

Já mám problemy s abstynentama jako jste vi. Nemám vás rád ,jste nenormální. Normální je chlastat ,hned je na světě líp a tak chlastam jak protrženej hrnec tak začněte taky SLUŠŇÁCI.....Brrrrr

Tak jsem se taky rozhodla pripojit do diskuse. Moje sestra, ktere je 34 let, je alkoholik, ale nechce si to stale priznat. Nechce si priznat, ze ma problem, ze tim nici svoje blizke, kteri ji maji radi, ze ztraci svoji rodinu. Je rozvedena a s pritelem, se kterym zila 10 let, se take uz rozesla, spise on uz nezvladl jeji kazdodenni piti. Ale on byl ten, ktery ji jeste jakztakz drzel. A co se potom stalo, bylo to, ze si nasla pritele, ktery ma take problem s alkoholem, stehovali se z bytu do bytu, cestovala z prace do prace, ale nejhorsi na tom je, ze asi rok tomu se jeji 15-tileta dcera byla nucena od ni odstehot, protoze moje sestra se nebyla schopna o ni uz vice postarat a uzivit ji. Moje neter, jeji dcera tim strasne trpi, sla bydlem k vym rodicum, babicce a dedeckovi, kteri zaplat pan buh jsou stale schopni se o ni starat. Moje sestra ztratila spoustu kamaradu, spoustu blizkych z nasi rodiny a stava se z ni troska. Vzdycky kdyz ji clovek neco rika, tak jak to je, co si o tom myslime my, co to vidime strizlivymi ocima, tak si mysli, ze ji vsichni krivdime a skonci to tim, ze se nastve a nebavi se s nami. Vzdycky naslibuje, ze zavola svoji dceri, ze ji prijede navstivit, ze s ni zajde k doktorovi, ale vetsinou k tomu nedojde. A jsou to zase jen plane sliby. Moji rodice tim strasne trpi a stresuji se. Mama v posledni dobe zhubla spoustu kil a nevypada zdrave. A moje neter, jeji dcera, probreci cele noci, a stale ceka na ten telefon od jeji mamy. Jenze jeji mama se pravdepodobne ted zrovna nekde opiji a to je vsechno, ceho je schopna. Pres den spi a vecer a v noci pije. Rikali jsme ji uz tisickrat, ze je alkoholicka, ze by se mela jit lecit, ale to jsme potom jen ti nejhorsi a odcizi se od nas. Uz nevime, co delat, mame ji moc radi a strasne nas to trapi ji videt, jak se nici psychicky i fyzicky. Ale nevime, jak pomoci, kdyz domluvy a promluvy nepomahaji. A jeji pritel ji v tom jedine podporuje. Kolikrat mam strach, ze dostanu telefonat, ze se neco moji sestre stalo a pak bych si vycitala, ze jsem proto nic neudelala. Ale co mam delat, kdyz ona si v prve rade nechce pomoci a nechce si priznat, ze ji alkohol nici zivot. Uz ji skoro ani nikdo nechce zamestnat, protoze vubec nema strach si dat i v praci a kolikrat v praci usla a pracovni pomer netrval dele nez par hodin, jeden den, tyden. Nejhorsi na tom, ze si uz vyhledava praci v hospode nebo baru jako servirka, kde je primo u zdroje. Ona je velice pohledna holka, tak ji i zamestnaji, ale jakmile zjisti, co se deje, tak o praci prijde. Pritom vystudovala velice krasnou profesi, je kadernici, ale v tomto oboru si praci uz vubec nehleda. Kdyz mi strihala vlasy, tak se ji strasne trepali ruce i kdyz byla ve strizlivem stavu. Je to smutny.Tak jsem si trochu vylila moje bolavy srdicko a snad ten muj pribeh nekomu pomuze v tom, aby se chteli vylecit, aby netrapili lidi, kteri je maji moc radi, ale predevsim, aby prestali trapit sami sebe. Preji vsem moc pekny den. :-)

Mám problém s manželkou. Jsme spolu 9 let a posledních šest let si vždy večer vypije 2-4dl červeného vína. Nikdy jsem ji neviděl opilou, na setkáních s přáteli nebo ve vinárně si také vypije své 4dl a pak pije minerálky nebo kávu. Ale když jsem ji požádal aby nepila každý den, smála se a měla mě za blbečka, to jsem poznal z jejího výrazu. Řekl jsem jí na rovinu, že je u mně alkoholička a ona mě nazvala malicherným troubou. navíc občas při společenských akcích kouří, sice málo ale mně to vadí. Mámj se s ní rozvést? Když jsem to naznačil, vypadala jako by jí to bylo jedno. To už je ke mně díky alkoholismu lhostejná?

Typickým postojem člověka, který zjistí, že má problémy s alkoholem (či jiným typem závislosti) je jeho bagatelizace. Věty typu

Ctěla bych znát váš názor ohledně pití mého otce. Od mého dětství pije není agresivní prostě určitou dobu pije mín a jindy docela dost třebas nyní vypije denně tak láhev bílého vína a tak plechovku piva podle mě je to dost ale asi se to uz neodnaučí jen nechápu proč!Je mi to dost protivné ale nemůžu furt na něj jen hubovat bydlím u něj nyní i smanželem a já pomýšlím se uz i odstěhovat je mi tím dost odpornej ataky proto že když ted tolik pije uz se moc nezajímá o higienu a je to dost znát prostě zesantusačil. co stím a proč to dělá?

Milá me,Tvá otázka je špatně zformulovaná. Alkoholikem je člověk, jemuž jeho konzumace alkoholu způsobuje problémy v životě. Bez ohledu na to, kolik toho alkoholu pije. A že Tvému příteli způsobuje alkohol problémy přinejmenším ve vztahu k Tobě je myslím nad slunce jasnější. Je to tvrdé, ale podle mne nemáš jinou možnost než dát mu na vybranou: buď alkohol (a gamblerství), nebo Ty. Budeš-li mu jeho excesy tolerovat, on je bude velice rád využívat čím dál, tím více. Budeš to Ty, kdo se bude trápit. Třetí cesta neexistuje. Problém musíš před něj postavit naprosto jednoznačně a nekompromisně. Nezapomeň ovšem, že alkoholici jsou schopni naslibovat cokoli,být velice milí, klečet před Tebou a slibovat Ti modré z nebe, rozhodující jsou však pochopitelně skutky. Teprve až zjistí, že Tvoje rozhodnutí je pevné a neodvratné, mělo by to s ním otřást - jestli ovšem Tvoje city opětuje. Tehdy se ukáže jeho pravá povaha.Přeju Ti hodně štěstí. Budeš jej potřebovat.

Mam velike trapeni.Muj pritel se kterym jsem 7 let ma problem.Pred 4 roky byl leceny v Bohnicich jako patologicky hrac.Cela doba po leceni se zdala byt,az na male vyjimky idealni.Byla jsem opravdu stastna,ze je "vse" za nami.Posledni dobou,ale pochybuji.Spoustecem pro jeho hrani byl alkohol.Pamatuji si,ze kdyz se vratil z Bohnic rikal mi,ze musi abstinovat i v alkoholu,ale to pry mu nevadi.Postupem casu si dovolil dat jedno pivo, potom dve,...Nikdy,kdyz jsem s nim byla na sezeni AA jsem se nesmela zminit,ze pije.Ted pije cim dal vice,vyhledava prilezitosti,nebavi se se mnou o svych problemech a lze mi vyhledava situace kdy muze zmizet z meho dohledu a nekontrolovatelne se opiji.Denne po praci vypije nejmene pet piv.Neumi pit tak,ze ma dobrou naladu,ale vzy skonci naprosto opilej.Nevim jaka je hranice alkoholizmu.Vzdy si rikam,ze ma zizen,ale po peti pivech a vice?Je to skvelej clovek,ktereho moc miluju,bohuzel mu,ale nedochazi jak strasne mi nici zivot a cim jsem s nim uz musela projit.Ted prave se nekde opiji a ja uz opravdu prestavam mit silu! Zacinam vsechno shazovat na sebe,protoze si myslim,ze je se mnou nestastnej.Nejvice me nici poopicni rana kdy se omlouva slibuje,ze uz nikdy.A ja presto vim,ze nikdy nemluvi pravdu,vzdycky mu na to skocim,protoze ho miluju.Ted zrovna mam pocit,ze stejne jednou prijde den,kdy zustane sam A JA UZ SE NIKDY NEVRATIM! Prosim napiste mi nekdo kolik alkoholu denne staci,aby se clovek stal alkoholikem .Nevite jestli ma pan Dr.NESPOR nejakou internetovou poradnu??DEKUJI

Je to velice zvláštní, ale většina lidí, kteří přispívají do této rubriky, už mají za sebou ten úplně první a základní krok k tomu, aby něco začli řešit. Uvědomují si totiž, že mají problém. Ten problém se nazývá nezvládnuté pití alkoholu a - jak ukazuje zkušenost - je řešitelný.Jenom ve vyjímečných případech tento problém může člověk vyřešit sám. Naprostá většina lidí se s tímmto problémem - pokud je rozvinutý - samostatně vyrovnat nedokáže a potřebuje pomoc. Proto je alkoholizmus diagnostifikován jako nemoc. Ale pozor - alkoholizmus je doživotní onemocnění, které často recidivuje. Jedinou známou profylaxí je úplná a naprostá abstinence. A protože alkoholizmus je onemocnění doživotní, musí být i abstinence doživotní.Psychoterapeutické skupiny nebo setkání AAA (Anonymních Alkoholiků) představují velmi výraznou pomoc pro každého abstinujícího alkoholika. Utvrzují jej v jeho rozhodnutí pokračovat v nastoupené cestě. Stejný význam mohou mít i internetové diskuse, jako je tato. Ono sdílené problémy se jaxi stávají menšími a možnost pomoci jiným lidem třeba radou nebo vyprávěním vlastního příběhu je rovněž léčba duše. Po prvním kroku - přiznání si problému s alkoholem - by měl logicky následovat další - rozhodnutí něco s tím udělat. Ale ten je už mnohem těžší a hodně lidí vlastně ani neví, jaké další možnosti jsou a jak tento druhý krok technicky realizovat. Jak jsem četl některé příspěvky v diskusi, jsou tu i tací, kteří ještě dostatečně nedozráli k tomuto druhému kroku. Jenom odhodlání nestačí, člověk musí být v té správné fázi rozvoje své osobnosti. Stručně se tomu říká, že ještě není dostatečně propitý. Je to velice zajímavé, protože jedině další konzumací alkoholu, který ničí jeho zdraví jak fyzické, tak psychické, se nakonec většina lidí dostane do stavu, ve kterém je schopna vyhledat a co je mnohem důležitější především přijmout pomoc. Ale to je delší povídání a hlavně o něčem naprosto jiném.Závěrem: Jsme tu (myslím v této rubrice), protože máme problém. A my jej jako problém pociťujeme. To je první malý krok na cestě, která vede někam jinam, než naše dosavadní cesta životem.Je na každém z nás, jestli na této cestě udělá i další kroky.

takže zase dobré ránko bystří abstinenti! :)

ahoj Pavlinko,je mi to moc lito prave jsem si precetla tvuj dopis zkus se podivat na web starnky ALANON treba ti to pomuze je to program pro cleny rodin co ziji s alkoholiky hodne stesti Vlada

ahoj vsechny se stejnym problemem alkoholismus, mam jenom dnes. Dneska jsem nepila, nevim co bude zitra. Jsem v programu AA mam sponosora co ma 23 let nepit,pracuji 12 kroku. Ziji v Los Angeles mame tu 24 hodin prez 2000 meetings. Jedu ted v lete do Cech moje obavy jsou co, kdyz budu pit?? Nasla jsem si na web strankach kontakty jsem moc rada, ze je sance meeting's v okoli odkud pochazim. Alkoholismus je to nemoc. Mam alergii na alkohol moje telo se stane nemocne. Pomaha me mi sila vetsi nez ja..... meditace ....chodit na meeting.... volat dalsimu alkoholiku ...mit sponsor.... a neztracet viru a nadeji.... Hodne stesti Vladka

Ahoj všichni s tímto celoživotním problémem.Nejdůležitější je,si vůbec přiznat ANO já mám problém s alkoholem.Ale sám v sobě..Je to začátek toho dobrého a pak,když chcete,všechno jde.Jen si najít tu cestičku,jak z toho ven.Já osobně jsem abstinentka,ale mám tu odvahu vám radit,protože pracuji na protialkoholním oddělení.Není univerzální recept jak se "vyléčit",protože vy se nevyléčíte(pozor,teď se nelekejte).Pouze,pokud se to povede,budete abstinující alkoholici.A před těma já smekám.Je to spousta dřiny,ale stojí to za to.Sama vydím,jak se klienti z těch fyzických a psychických trosek stávají jinými lidmi,kteří na sobě(pokud chtějí)pracují a můžou tak něčeho dosáhnout.Začněte zítra alespoň tím,že se objednáte ambulantně k psychiatrovi,jsou i tací kteří se specializují na závislosti a udělejte ten první krůček.Je to o tom nestydět se vyhledat pomoc,kterou rozhodně potřebujete.Málokdo to zvládne sám.A nebát se!!Já říkam pacientům:KDYŽ SE MOC CHCE,TAK TO JDE.A je to pravda..A někdy prý pomáhá pořádně bouchnout do stolu a naštvat se sám na sebe :-))P.S.:velmi doporučuji článek Evy Holubové v časopisu Style,myslím,že se tam poznáte a má to něco do sebe..