alkoholismus

Ještě ad) "všichni alkoholici" - dva mi byli velmi blízcí (oba již zemřeli), jeden vyléčený (bez léčebny), jeden nevyléčený a neléčený... mimořádně cenný člověk, s nímž žít rozhodně nebylo utrpení, leda lítost.Promiňte. Možná mám extrémní zkušenosti, ale mám je./Ovšemže jsem poznala také takové ty "běžné"/Přeji všem štěstí ve tvaru, jaký jim vyhovuje.

Marie,přečti si to ještě jednou, neporozumíš-li ani pak, pak prostě neporozumíš.Dávám přednost eufemismům - "pardonovat" těžce opilému = nepokoušet se okamžitě řešit, neb nelze... dokud nevystřízliví.Pokud jde o Karinku, aniž jsem před necelým rokem věděla, co vím dnes, z jejích poměrně kusých mailů jsem vycítila její situaci dost zřetelně (včetně role její matky, včetně jejího způsobu potřeby hledání i nezávislost - ano, nezávislosti.) Závislost na droze se MÚ?E vyskytnout paradoxně uosoby s nezávislou osobností i silnou vůlí, je-li osoba velmi deprivována. Skutečně pak "osvědčené" metody "léčby" selhávají a ona osoba si musí věc osedlat a zkrotit sama, přičemž PODPORA apriori přirozeně ten úděl ulehčí.Bílá vrána nebo černá ovce... vždy to mají těžké. blbec se lehce zhoupne na vlně. Karinka ovšem je bohatá, citlivá, inteligentní a plně si svou situaci uvědomuje - a trpí.

Smutno - mne nastvala tvoje necitlivost vuci tem, co ziji s (nelecenymi) alkoholiky (ty tuhle zkusenost evidentne nemas). Kiki tady napise, jak je ji ze vseho nanic, a ty se stavis v podstate na obranu alkoholismu, to me stve. Ja znam taky vic alkoholiku - ano, jsou to ruzne osoby, ale zavislost je v jistem smeru haze do jednoho pytle, Ivan to myslim vyjadril dobre. Proti Karin nic nemam, prala bych ji (jako vsem alkoholikum), aby se z toho dostala. Ale nebudu se kvuli nikomu stavit do role obrance zavislosti jenom proto, aby se Karin nebo kdokoli jiny zavisly citil lip.Pises, ze hrubianstvi se "da pardonovat jen u oslabeného alkoholem - na chvilku - dokud nevystřízliví.". Jo tak to je ten zakladni omyl. Co se neomlouva u nealkoholiku, alkoholikum projde, ze?? Ale tak to byt nema, vzdyt kazdy ma nest "stejnou" odpovednost za sve chovani a alkohol neni zadna omluva!

Ještě ke Karince a jejím předchozím pobytům v léčebnách. - Díky. - Možná ale je to málo podrobné. Nejde totiž o to, kdy jsi jak dlouho kde pobývala, jako spíš o pocity, o to, jak ses cítila, co to s Tebou dělalo. Jde o to, jaký byl pravý důvod těch přerušení léčby. Vím, něco už jsi napsala, ale kořen těch pocitů tam jakoby chybí. Dělá to na mne dojem spíše jakési neposednosti, nutkavého pocitu nedostatku silných zážitků, nějaké neschopnosti soustředit se... To jsou běžné pocity závislých. Chtějí silný zážitek. Potom jim přijde jako velmi fádní svět, když přestanou užívat drogu. Málo silných emocí jak pozitivních, tak negativních, náhlé jakoby prázdno, jak popisuješ i dnes Ty. - Léčba právě do tohoto prázdna právě postupně zavádí nové aktivity, nahrazuje staré myšlenkové stereotypy novými postoji, vede člověka k zamyšlení a k úvahám, co vlastně se životem chce udělat. Závislý je totiž dosud veden pouze stereotypem "co mi život nabízí", a v léčbě se jeho myšlení namíří právě směrem "co svému životu a sobě nabídnu já". A toho může být moře. - Tedy za předpokladu abstinence! :o) Tohle píšu proto, abych připomněl, proč ústavní léčbu pokládám za daleko komplexnější a také za důvod, proč je úspěšnější než jiné formy boje se závislostí. Za všedního běhu života lze jen ztěží dosáhnout takového téměř filozofického základu, od nějž se může změna postavit na pevný základ. Takže Karinko, jestli Tě můžu požádat. Zkus napsat (a jestli se Ti nechce, tak alespoň pro sebe si v duši zapátrat), co tedy vlastně přesně stálo za těmi důvody. Jaké to byly pocity, které Tě vedly k ukončení těch pobytů. V jednom místě sama uvádíš, že argument zaměstnání byla jen záminka... To je první taková sonda, která svědčí o tom, že jsi schopná určité sebereflexe. Pokračuj v tom. Víc ke kořenu věci. Může Ti to hodně pomoct. Ale i tak díky za to, žes tu svou anabázi popsala. Z tónu, jakým jsi formulovala své líčení, jsem vytušil, že to pro Tebe nebylo lehké a že očekáváš, že lidé, kteří by o Tobě tohle věděli, by se kvůli tomu na Tebe koukali skrz prsty. Proto dvojnásob oceňuji, žes nám to sem napsala. - Skrz prsty se na Tebe rozhodně kvůli tomu nedívám - a troufám si tvrdit, že ani nikdo jiný tady. A pokud by ses někdy kvůli takové věci setkala s opovržením, troufám si předem tvrdit, že takový "pohrdač" za mnoho nestojí. Tak buď v klidu. :o)

Rovněž mne, stejně jako Ivana, překvapila informace o tom, že i v dnešní době je terapeuticky využívána aplikace Antabusu a alkoholu a jejich vzájemného drastického účinku jako podmíněného reflexu. I mně se dostalo v léčbě (před osmi roky) informace, že tato metoda negativních zážitků byla opuštěna a nahrazena mj. kvůli své rizikovosti modernějšími pozitivními přístupy, které se ukazují v kompexním působení jako účinnější. Ale připojuji se k Ivanovi také v tom, že se léčebné programy mohou v různých léčebnách lišit. Zcela určitě to ale není jediná součást terapeutického programu, takže je velmi pravděpodobné, že v případě, že je tato metoda užívána, je jistě kombinována s těmi pozitivními přístupy, kterými jsme prošli my. Představuji si to něco jako cukr a bič, kde bič je to utrpení z reakce na alkohol s Antabusem, a cukr jsou ostatní programy, které rozvíjejí u člověka jeho osobnost, jeho produktivní síly, navozují jiný pohled na život, probouzejí jeho chuť do života a utřiďují jeho žebříček hodnot.

Ari: mohu potvrdit to, co říká Ivan. Autogenní trénink je otázka cviku. Zkušenost mám stejnou jako Ivan (dvakrát denně po 15 minutách). Za sebe můžu říct, že první týden či dva jsem také žádné zvláštní úspěchy v tomto neviděl. Ale netlačil jsem na pilu (ono v tomto případě usilovné "chtění" právě není účinné), a postupně jsem z toho opravdu začal čerpat a naučil jsem se relaxovat (není to totéž co odpočívat) skutečně poměrně kvalitně a do onoho stavu jsem byl schopen dostat se velmi rychle, ke konci tříměsíční léčby jsem dosáhl dokonce stavů, které by se daly označit za meditativní. Jsou to zajímavé stavy lidské duše a určitě stojí za to. Se usínáním jsem já osobně problém neměl, ale někteří pacienti skutečně zpočátku při autogenním tréninku spánku podléhali. Nic se neděje, to je v pohodě.

Tak po celodenním kolapsu mého počítače se mi snad podaří odeslat aspoň toto pozdravení všem.Karinko - zkus ze svého přirovnání se Zůzou vytěžit zvládnutí toho relapsu a navaž na svou osmidenní abstinenci.Zkus to. Ale obecné doporučení trvá nezměněné: léčba. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Těch je samozřejmě mraky. Ale ten hlavní důvod je přece plnohodnotný život. A pro ten hovoří jasně léčba.

Smutno, prakticky nikdo tady neodsuzuje Karinku jako člověka. To, co je tady nekompromisně odsuzováno je závislost Karinky. Píšeš, že jsi poznala více alkoholiků a že nejsou všichni stejní. To je pochopitelné, lidi jsou různí. Mohu Tě však ujistit o jedné věci, kdy se budou všichni alkoholici chovat stejně: projevíš-li byť i jen špetku empatie, budeš ze strany alkoholika podrobena manipulaci s cílem tolerovat a omlouvat jeho pití. Alkoholik

Marie,zelený čaj je nejlepší pitivo, snad tě uklidní a bude ti lépe. Možná - zkus číst pozorněji a přemýšlet o napsaném. Není tam nic špatně.(Alkoholiků jsem bphužel poznala několik... nejsou stejní.Já si nemohu pomoci, za Karinku bych dýchala, kdybych mohla, takže mi některé soudy o ná vadí a pokouším se naznačit, že je za zrcadlem velmi bohatý život. Nevím, proč se tak často spojuje nesouhlas s hrubiánstvím či třeba s napadáním diskutéra z blábolen apod. Je to škoda (to se dá pardonovat jen u oslabeného alkoholem - na chvilku - dokud nevystřízliví.:))

Dobrý postřeh, Ládíku, teplá opravdu nejsem. Jsi šikovný a máš správný odhad.Tebe je tu mezi námi fakt škoda.To slovo psychyatr jsi ale nenapsal úmyslně?

Dnes vecer me neznami telepate zkopali doposud nejvic od te doby co me zacali napadat!!! Nakonec jsem se zachranil utekem do vany, horka koupel, pena snorchl a hodina pod vodou az prestali kopat. Na pedikuru nebyl cas protoze hned ukryt pod stolem a pomazal jsem se dvojnasobek vrstvou olejem EXTRA VIRGIN coz v noci pomaha. Zabrousit smirklem cislo 2 nahladko. Sestra se od pitvy uz dlouho neozvala doufam ze je v poradku reakce zadna sousede zde v novem luxusnim byte Praha Bohnice mnohem lepsi nez v Olomouci. Ukradli bambusovou rohozku a vymena za slamenou coz vi kazdy alespon ja urcite ze hodnota je jina ale jinak klid pouze uveznei ve vytahu jiz 4 krat. Lana vydrzela a !!!dekuji!!! timto vrchnimu hasici panu Marakovi za zachranu sabotaz sam v protokolu nevyloucil!!! a take dvakrat sirka v zamku. Vylet autobusovym autokarem ridic se snazil nabourat do Podebradskeho mesta lazni vyborna voda ale slysel jsem nenavistive poznamky mnoha lidi kdyz me mijeli NEDUVODNE!!! a nakonec klid cukrova vata v usich pomohla bez zastrelu. Lazen byla blaha moc ale tepla chteli me drzet pod vodou, privolany doktor stiznost neuznal ale odvolam se na mestskem urade ci policii. Jim mnohem zdraveji uz ne chobotnicky dostal jsem zasilkou ze zamori Japonsko od pritele z internetu slonove hulky cervene a cerne s jemnym vyryvanim krasna prace nicmene v lacinych restauracich mi nedovoli jimi jisti! Opakovane stiznosti nepomahaji i v tech nejlepsich podnicich kde chci stravu vegetarianskou bez chobotnicek, zase cukani a rana do zatylku a privolana policie nepomaha minule mi chteli zabrat hulky nedal jsem je az se jedna zlomila!Vsechno je modre svet se meni pred ocima je stale tmavsi nevim proc baterka do oci nepomaha. P.S. Prosim vsechny kteri se mnou Zkopaným sympatizuji, aby tuto zpravu sirili siti!!!

sunny, správný názor, že to není pomluva, nepsala jsem něco, co bych si vymýšlela a dokonce jsem napsala Láďovi sms, ať se nediví, až bude číst doktorku, že jsem tam napsala o něm něco, co mu nebude moc příjemné ale myslím, že mu to nevadí. My si vždy říkáme vše upřímně do očí i ty hnusné věci, takže Láďa je zvyklý a i já.Tak to nevím už co říct k Tvé mamce, neznám ji, nevím, kolik toho vypije, to je důležité vědět, alespoň tedy pro mě, ale chápu Tě, že to raději nechceš vědět. Každý jsme jiný.Pomalu se loučím se všemi, jsem tu už přes 4 hodiny, budu tu až v pátek od 8.OO.

já myslím, že máma se tím i někdy trápí, ale prostě je pro ní jednodušší to neřešit. vždyť mi stejně vždycky děláme jen bububu (rozvod, záchytka...) a nikdy se nic nestane. chtěla jsem to vždycky dotáhnout do konce, ale táta s bráchou na to neměli. tak jsem to prostě vzdala, naučila se to moc neřešit, odstěhovala se a snažím se žít svůj živottaky ses, karinko, ptala, kolik toho máma vypije. nevím to a raději to ani vědět nechcijinak práci teď zase má. doufám, že tam vydrží hodně dlouho

mně to jako pomluva nepřijde, když si to tady může láďa přečíst a reagovat na to. třeba to i karince pomůže si uvědomit, že ji láďa moc nepomáhá, spíš, troufám si říct, že naopak.jinak si taky myslím, že by se měla karinka od ládi odpoutat. co je to za kamaráda, když jí řekne, že předtím byla lepší. to je teda podpora

invisible, já už tady napsala tolik soukromých věcí, že tohle mi přijde jako drobnost viz i ty zkušenosti s léčebnami.Psala jsem to spíše pro Monču, když mi psala,ať se na něj vykašlu a tak. Nechtěla jsem lhát, jak je to všechno O.K. a že je jediný, s kým si rozumím.Nevím, proč Tě to tak zajímá, taky by ses mohl/mohla starat o jiné věci.

Marie, díky za bližší vysvětlení. Ale stále třeba nevím, zda Tvá matka pije hodně a jak dlouho, jestli někdy zkusila sama přestat, jestli chodí do práce apod.Když jsi byla malá, tak taky pila ?No, měla jsem zkažené dětství, kdybych po rozvodu mohla jít k tátovi, tak bych tomu nebyla svědkem. Já alespoň nikoho nemlátím, proto vím ,že bych nebyla dobrá matka, no možná byla, ale to bych musela už si věřit a mít zkušenost, že alespoň rok nepiju. Ale nikdy bych nechtěla se chovat k dítěti jako mám ke mně.Víš, já bych ji nikdy neodpustila, kdybych se neobrátila k Bohu, nešlo by to,takže vás docela už chápu, jak to cítíte.

To si s ním můžeš ale vyřídit soukromě a ne to propírat na veřejném foru, měla bys řešit jiné věci.

invisible, já ho nepomlouvám, jen konstatuji skutečnost. On si to stejně přečte a bude sice trochu naštvaný, ale to se nedá nic dělat. Nemůžu stále psát, jak je vše ideální, když není.

Karinko, ikdyž Láda není dokonalý, tak ho tady aspon nepomlouvej, zvlašt když tady není a nemůže se bránit. Navíc je to přece jen jeden z Tvých kamarádů ne? Hlavně že víš, že v léčebně nevydržíš, tak nevydržíš no, aspon to zkus, kolikrát chceš ještě dostat šanci?!?!

Mončo, Láďa už tu není, ale to je jedno.Máš pravdu, že když jsem to tehdy řekla po pravdě lidem v Apoštolské církvi, tak Láďovi vynadali, nelíbilo se jim to a doteď ho nepokládají (někteří hl. pastor z Kolína) jako důvěryhodnou osobu, řekl mi to přímo pastor do telefonu.Je to těžký víš, když moc nikoho nemám, Láďu znám 5 let, nemůžu tvrdit ovšem, že se často nehádáme a hlavně kvůli blbostem. Když jsem v sobotu zahloubaně studovala vaše příspěvky, co jsem si vytiskla, tak na mě začal ječet, kňourat, že se s ním permanentně nebavím. Vysvětlila jsem, že tato komunikace je pro mě důležitá a šlo jen o nějakou chvíli, taky jsem mu zdůraznila, že 6.den abstinuji a místo aby mě podporoval, tak mě urážel a dokonce řekl, že jsem byla lepší dříve. Tak jsem mu nato řekla:,,Tak to mám jako začít kvůli Tobě pít,jo ?" Řekl nato,že tak to nemyslel, ale.....Pak řekl, že je u mě zbytečně, tak jsem mu řekla, ať jede domů, nato mi řekl, proč ho vyhazuju. Řekla jsem mu,že si hrozně protiřečí a opravdu mě to unavovalo, jako malé dítě se choval. Když jsem se chtěla uklidnit a žádalo ho o chvíli ticha, tak to nerespektoval a mluvil dál. No nebyla to dobrá sobota, jediné co bylo fajn, bylo dopolední shromáždění u Adventistů.Škoda, že nejsem z Prahy, šla bych aspoň na skupinky. Tehdy jsem tam poprvé s Martinem byla, ale bohužel moc opilá, tak z toho nevím nic. Já mám teď cestu do léčebny zavřenou, napsala jsem dopis Příkrylové a mé psychiatričce, budou naštvaní, tohle byla má poslední příležitost v září, řekla mi to paní Příkrylová. V dopise jsem ji ale napsala, že když se to jednou změní, tak ji poprosím o nástup. Ale teď tam nemůžu, i kdyby to šlo, tak z důvodu stejného, že to nevydržím.