alkoholismus

Karin, kocourek je úplně stejnej jako ten bývalej. Ale nějak k němu musím najít vztah.

Evi a Moni, četli jste můj konečně delší příspěvek z 3.3. ? Myslím, že tam byly nějaké otázky na vás. Už asi dvakrát jsem se ptala Moniky, co její kocourek.
Jo a Evi, já jsem si vždy myslela, že Ivana Chýlková ráda pije, že by opak byl pravdou ? Když někde jste, pije ona před Tebou nebo má respekt, aby Tě nesváděla ?
Jinak já v sobotu bohužel vypila za dopoledne půl litru vodky a vůbec to na mě nebylo nějak vidět, zvládla jsem normálně shromáždění, mluvila jsem bez problému, to už je fakt síla vypít tolik za krátkou dobu.

No nikdy už nebudeme mít normální vztah k alkoholu.To se ani nedá. Znáte odnaučený kuřáky? No a my jsme odnaučený pijáci. A protože ten strach z ohhrožení je silnej, zlobíme se na ty co pijí.
Evi, ty jsi byla v Třeboni? Já mám chaloupku v Nových Hradech, to je kousek..

Zdravím všechny spolubojovníky ani nevím,koho dřív, všichni jste moc fajn. V sobotu jsem byla na tom mejdanu - no dvě piva jsem si dala (ale od osmi do jedné do noci). Vím, že jsem srágora, ale na druhou stranu oproti tomu, co jsem dokázala doslova vychlemtat dřív, to je celkem úspěch. Všichni se nejdřív ptali, jestli nejsem těhotná - no klasika. A ještě jeden postřeh - člověk se s postupujícím večerem cítí mezi těmi rozjetými lidmi trochu jako mravokárce, trochu jako morous a má málem obavu, jestli nakonec nekazí zábavu.

Moniko tohle si neříkej, každý člověk tady na světě más smysl i jeho život. A jsi mladá na tyhle úvahy. Panebože tohle jsem nechtěla, jen kdyby člověk neměl pořád ty výčitky. Ráno s nima vstávám večer lehám

No Serafínko, každý je tu vítán. Já nemám děti, teď už ani manžela, sedím tady sama v bytě, žádná špína, ale normální nepořádek. Je mi 38 a mám pocit, že můj život nemá smysl. Nejsem matka, nejsem manželka, nejsem nic.

Martine, takže mi vyšlo Vyšší hodnoty v otázkách 1) - 3) svědčí pro nebezpečné pití.

tak to mám opravdu čas se sebou něco dělat.
Jinak naprosto chápu Holubku s těma výčitkama. Někdy si říká, že možná ten alkohol moc řeším, teď si možná dělám určitá alibi, ale je fakt že já řeším všechno. Zda jsem dobře uvařila, dostateně uklidila a místo toho že jsem seděla jsem mohla dělat něco užitečnějšího. Já si spíš říkám, že je to o tak malém sebevědomí a přitom určitě nemám důvod, pracuji - docela úspěšně, mám rodinu a přesto ty výčitky ve mě jsou. Takže naprosto chápu co cítí Holubka přitom když má papíry na stole a cítí jak to chce mít hezky uklizený, ale nejde to prostě při tom vytížení zvládnout. Vždyť ten den nejde natahnout. Jestli i z tohole důvodu člověk nezabředne k tý skleničce, protože já mám jasno, jak si začnu popíjet, tak už toho moc neudělám, možná je to moje obrana. Promiňte mi tady ty úvahy. Jste tu sehraný tým a já sem vstupuji možná s problémeme neproblémem.

já jsem si v pátek dala víno a měla jsem z toho depresi jak hrom, chci si dát závazek nepít ale bojím se k tomu odhodlat

Ahoj Evo Holubko. Není to k tématu, ale včera jsem byla s dcerou na "krokodýlech" a musím Ti říct, že máš výstavní nohy.....jinak jsem také jedna z Vás zápasících s démonem (zatím měsíc vyhrávám já....)

Já si dovolím popřát k zítřejším narozeninám paní Evě. A jsme u toho já mám v pátek a ryby tam je prý typická závislost. No jdu si Vás přeci jen trošičku víc počíst. Hezký den

Dobré ráno,:o)
Lehnout jsem si šla, ale usnula až kolem druhý.Jsem trochu jako zmlácená, ale jakýsi zvláštní uspokojivý pocit, že buduji cosi solidního, spolehlivého a pevného, jakýsi řád, mě dodává hned po ránu dobrý pocit.

dobré ránko :o)
Jiří-já jen copy&paste a ani jsem nedoufal že to udělá odstavce...

Jo, a Jiří, závidím Ti ten Tvůj zápas s kouřením. Vydrž to, počkej na mě, za čas se přidám. Já vím , že to je blbost, takhle Tě motivovat, dělám si legraci. Ale začíná mě moje kouření vadit, jenom mi taky strašně chutná. Nebo kecám??? Zkusím ho omezit. Kouřím tak deset- patnáct denně. Jsou dny, kdy si nezapálím, a chvíle, kdy si odpaluji jednu od druhé. Jak dlouho už nekouříš?

Ty, Moni, a vidíš do toho? Tohle se z venku hrozně těžko posuzuje a já už se několikrát sekla, když jsem , byť někdy i jen pro sebe, hájila jednu stranu, aniž jsem znala druhou. Abysis mohla udělat trochu obrázek, musela bys mluvit i s rodiči a znát tu holčičku. Kolik jí je?
Jiří, ještě k Tvojí češtině a k mojí češtině a k češtině nás všech tady. Všechny chyby mě přijdou roztomilé, kromě těch mých. Některých si ani nevšimnu, kromě těch svých.Já hlásím, že mám skoro uklizený psací stůl. Ozdobila jsem si ho fotografiemi starých Benátek. Byla jsem tam dvakrát, naposledy o pauze mezi dvěmi natáčecími dny. To jsme si udělaly výlet s Aničkou Polívkovou. Byl už říjen, a tak město nebylo zdaleka tak plné turistů. Krásně jsme si to tam užily, ale mě se mimo vzpomínek vybavil ještě jeden fakt. A to, že kdybych pařila, jako dřív, zůstala bych s ostatními chlastat poblíž místa natáčení nebo bych se ožrala v Benátkách, podle toho kolik bych měla peněz. A okradla bych se o ty krásné zážitky, na které se PAMATUJU!!!, a které by bez abstinence nebyly tak krásné.
Dále se připojuji k myšlence chodit spát před jednou hodinou. Prostě si půjdu lehnout, v léčebně by se mnou asi nikdo taky nediskutoval, jestli mě ničí čumět do stropu nebo ne.

teď mám velkou starost o jdnu holu z léčby, její rodiče si požádaly o její dceru do péče. Je jí 29 let. Sakra já už nevím,

No jo, tak už to umim, ono to jde. Ale před tím to nešlo...

Nebo to je jako v tom filmu s Voskovcem a Werichem, kde jeden z nich zuří, že zbytečně trpěl: "A vono to šlo! - A vono to vždycky šlo, vono to šlo porád!!!" :o)))

No, nevim, jestli to šlo porád, hlavně, že to už jde, protože bez možností odstavců byl text dost nepřehledný.
Tak a teď už opravdu dobrou! :o)

Ahojky, všem!

- No, Jílek machr je. Jsem hrdej na to, že jsem si roční abstinencí po ukončení ústavní léčby vysloužil právo tykat si s ním. On je člověk naprosto na svym místě.

Ivi - to je nádhera, že máš za sebou už dva měsíce léčby. Nám venku to utíká docela rychle - skoro bych řekl, že je dva týdny, ne měsíce :o) Je skvělé, že se cítíš už tak dobře, že to označuješ za "brnkačku". Měj se nádherně, přeju hodně síly a pevné půdy pod nohama na první civilní svobodné kroky bez alkoholu mimo léčebnu. A piš nám své dojmy, jak jsi to tam prožívala, zvládala, jak to vidíš a zvládáš teď. Myslím, že to může hodně pomoct těm, kdo se teprv rozhodují. Tvůj příspěvek mně hodně potěšil a zahřál u srdce. :o)

Evo Holubko, tak jsem si dnes na Tebe vzpomněl a musím říct, že nebýt Tebe, asi bych se na úklid úplně vykašlal. Ale bylas mi motivací. Ne že bych byl nějak zvlášť precizní a trávil celý den gruntováním, to ne, ale pravda je, že jsem se chopil i vysavače. No, dosti už uklízení.

Prožil jsem jinak docela hezkej den, ven jsem tedy vyrazil jen koupit něco k jídlu, jinak jsem si doma četl různé věci o psychologii, historii, pak jsem se snažil dávat si do pořádku svou videotéku a podobně. Takže to byla docela pohoda. Potřeboval jsem to. Minulej tejden byl nějak vyčerpávající a ten předchozí taky.

Monika je šikulka.

Jo, ještě pořád nekouřím, ale myslím si, že asi nevydržím. Vlastně jsem si dosud nezapálil jen proto, že jsem se bál síly toho pocitu prohry.

Teda, přátelé, já jsem se díval zpět asi na uplynulé čtyři dny, abych si přečetl Vaše příspěvky. Ty mne samosebou potěšily a vesele Vás zdravím. Ale co jsem zároveň narazil na ty svoje, tak jsem docela strnul hrůzou. Ono se řekne, že každej přece může udělat někdy pravopisnou chybu. Ale u češtináře by se to stát nemělo. Když ale navíc jde o něco takového, jako měkké i ve slově "my", tak si říkám, že to už není tak úplně samo sebou. Není to proto, že bych natolik byl nejistý v pravopise. To zas až tak velkej idiot teda podle mne nejsem. Jenže tohle mne teda docela znepokojilo až vyděsilo, protože já bych byl přísahal, že něco takového bych nenapsal ani ve spánku! A napsal. Bohužel to, co tu člověk napíše, je tu navěky důkazem :o)))
Ale proč to píšu - vzpomínám si na Mgr. Bezvodovou, která ve chvílích nějaké mé roztržitosti v léčebně vždycky mírně nadzdvihla obočí a říkala "s Vámi se něco děje, pane Čížek". Chtěla tím naznačit, že bych měl zvýšit svou ostražitost a více reflektovat sám sebe. No, tak tedy svou pozornost, paní magistro, zvyšuji :o)
A taky zvyšuji svou péči o lepší spánek a budu chodit spát před jednou hodinou ranní.

Filipe, jak se Ti podařilo tak hezky naformátovat ten test? Já nevím, jak se tu dá udělat konec řádku a odstavec?

Jen ještě, aby si to nikdo nespletl. Mě vám vehnal do náruče článek o mojí Třinácce. A pak se zmiňuji o úžasným článku, to je jinej a našla jsem ho tady na těch stránkách a Jiří tam má opět hezkou reakci. A pan Jílek je asi machr.

Ano, jsme skvělí, všichni, včetně Tebe, Mončo,od té doby, co sem chodím, tak jsem pookřála. Já jsem si to ani neuvědomovala, ale měla jsem špatné nálady, byla jsem popudlivá, zapšklá. Při tom po určité době abstinování, asi po dvou letech, jsem si začala život bez chlastu užívat.Mluvím o svém posledním pokusu, ty před tím byly smutný očistec. Teď to začalo být chvílemi tak krásný, že jsem úplně zapomínala, co mám za sebou a stávala jsem se takovou nevrlou paní. Pravda je, že jsem si toho nabrala víc, než mi svědčilo, ani ne v práci, ale v jiných aktivitách. Pak přišla Třináctá komnata a já jsem jí otevřela víc pro sebe, než pro diváky. Pak přišel ten článek a mě zajímalo, jak se k tomu staví PROFÍCI a vzpomněla jsem si na tyhle stránky. Jen jsem se bála, aby nebyly zrušeny. Ale takový přijetí a vzájemný porozumění jsem nečekala. V tom úžasném článku pan Jílek píše, že odvykání závislosti není boj, ale tvrdá práce. Já to tedy jako boj mám a pomáhá mi to, ale když to mám k něčemu přirovnat, vyhrála jsem válku, což neznamená, že nemůžu být znovu napadena, takže musím být pořád ve střehu, tak tedy vyhrála jsem válku a teď musím tvrdou prací likvidovat její následky. A vy všichni mi v tom nesmírně pomáháte. Myslím na Alžbětu, jak včera dopadla.
Bětiško, dej vědět, i kdybys to nevydržela, nazavírej se se svou výhrou ani svou prohrou. A co Ty, Ivo, jak to jde?

Bože lidi, vy jste tak skvělí, to snad ani není možžný.