alkoholismus

Ebolo, jak jsi to myslela se mnou Ty alfo či omego .....???

Slávko, teď, když se blíží jaro,tak bych už vůbec v léčebně nevydržela, když to jinak nepůjde, tak to zkusím příští podzim, nejdéle do konce roku. Nemůžu jít někam, kde vím, že nevydržím.Moniko, mně by prášky brát celý život nevadily, ale ten alkohol a deprese, ty ano.

Ebolo, ne v noci si dávám preventivně Neurol SR s postupným uvolňováním, aby ty rána nebyla tak hrozná. Pak se donutím vstát se šílenou depresí a nejraději bych všechny své aktivity zrušila, ale vím, že zase bude líp, pak si dám cca tak 2-3 skleničky v týdnu, o víkendu je toho více. Jinak piju tak podle potřeby v průběhu celého dne.MRP, jo máš pravdu, ještě jsem závislá na církvích- na všech třech, nicméně tam chodím ale ráda, proto do všech třech.

zdravím všecky! ..a než si začnete vybírat jakej kdo je typ-tak je to jen teorie a navíc většinou se jedná o různý kombinace jednotlivých typů-tak se neunáhlete :o)

Ono je totiž 5 druhů alkoholismu,jukněte na net-typy alkoholismu.Každý je jiný,každý má jiné fáze a stavy-Já jsem před pár lety o sobě usoudila,že jsem alfa alkoholička,a sama od sebe se stala dobrovolnou abstinentkou.Teprve,když jsem byla 7 měsíců absolutně "čistá",šla jsem navštívit psychiatričku,protože některé duševní stavy,kvůli kterým jsem občas pití "přepískla",totiž nezmizely.Ani nemohly.diagnostikovala mi generalizovanou úzkostnou poruchu,léčím se antidepresivy a je mi fajn.Alkohol fakt nechybí.Ani žádné absťáky jsemneměla,alfy nebývají fyzicky závislé,jen psychicky.Asi nejtěžší je to rozhodnutí "už nikdy".Ale uleví se vám a zmáknete to.Pokud tedy nejste Karinka!!:-)

Ivico, těším se :o)

Moniko, ahoj,tak malo chodim uz na tieto stranky, pretoze som zistila, ze ma svojim sposobom deptaju. Tak som len nakukla a vidim...Rozmyslam o tom, ako pises, ze sa stale snazis dokazovat si, ze alkoholickou vlastne nie si. To ja poznam dobre. Robila som si desiatky testov, v odpovediach som niekedy bola k sebe velmi prisna. Obycajne mi vyslo, ze zavisla na alkohole jednoducho som. Uz tie testy nerobim, nevyhladavam clanky s tematikou alkohol. Doslo mi, ze som nekonecne citovo vyprahnuta, ze tie uzkosti a prazdnotu, na ktore tak dobre a rychlo posobi prave alkohol mam zo vztahov, ktore su zle, vlazne, nijake...Najhorsie na tom je, ze v sucasnosti s tym nepohnem. Neda se svitit... Musim to jednoducho takto prezivat a priznam sa, ze to riesim podobnym sposobom ako anonymka. Drviva vacsina zien zacne popijat pre tieto priciny. Riesia tak svoje neriesitelne citove problemy. Ja by som ti rada niekedy napisala na mail. Ak by ti to nevadilo, napis svoju aktualnu mail. adresu.Vrele pozdravujem vsetkych, ktori citaju tuto diskusiu.

Ahoj Zůzo,máš to teď opravdu těžký, docela si umím představit s jakou radostí chodíš do práce. Ale o tebe strach nemám, jsi cílevědomá a víš co chceš. ta škola je důležitější, než nějaký blbý manažerský kecy. Beru si tě trochu za vzor, i když jsem starší. Momentálně jsem Ok, ale vstávám a usínám s myšlenkama na pití. Už mám jednu sankalpu( Houdek), dám si zítra. Dnes to vydr..., ach jo, to je prokletí ten chlast. A ještě si říkám, můžeš úplně všechno, jen to jedno hoď za hlavu! Copak je to tak těžký? No, ale zpátky k tobě. Hlavně se prosím, nepřetěžuj. Jsi moc statečná holka, při těch zkouškách se určitě cítilo bídně víc lidí. Ale poradit ti nemůžu, prášky určitě nechceš. Potkala jsem z léčby IB. To si ani neumíš představit, přemýšlela jsem nad tím, vzít ji domů aspoň vykoupat a dát jí nějaký oblečení. Nakonec jsem jí nepůjčila ani tu stovku, koupila jsem jí cigarety a bagetu. Je mladší než já a vypadá na 60. Bylo to ale takové varování. Držím ti všechny palce, fakt o tebe strach nemám. spíš si neumím představit, jak holka jako ty mohla propadnout pití.

Všechny zdravím..hlavně Monču,kdepak se zatoulal Břéťa, doufám, že je v pořádku.Tak vám řeknu, že alkoholu se zdárně vyhýbám, ale jsem v poslední době tak nervózní, že mi z toho asi brzo klepne.Byla jsem u doktorky a ta mi dala antidepresiva, ale vůbec mě to neuklidnilo, jsou to 4 týdny a nic.Ve škole se blíží konec a já panikařim ze zkoušek, ikdyž se pravidelně připravuju...hrůza.Od konce listopadu mám super práci, je to tam hodně náročný, vzali mě hned a chválili si mě, jen je tu problém..a to je má škola...hlavně, že jsem se jich před nástupem mnohokrát ptala, zda to nebude překážka a už je!Každý den to mám na talíři, už mě to sere, promluvila jsem si s manažerkou, která mě přijímala a ta mi řekla, že s tím nepočítala, že budu chybět na poradách(v tu dobu jsem ve škole)skoro nikdo se semnou nebaví..už jsem tam navíc..má se vrátit kolegyně z mateřské a holčina, co dala výpověď se chce taky vrátit a dávají ji přednost, protože má pětiletou praxi...je to podraz..neudělala jsem od nástupu jedinou chybu a oni dokolečka argumentují s mojí školou...jsem z toho zoufalá..dozvěděla jsem se, že se na poradách baví o mě a druhý den se semnou nikdo nebaví..je to vážně nepříjemné..mě má končit zkušební doba a asi dostanu výpověď..cítím to.Bavila jsem se o tom s mojí vedoucí a ta řekla jen..

Moniko to znám :-))))) Ty pocity a myšlenky jsem také mívala :-))))

Karinko a opravdu nechceš zkusit ústavní léčbu? Jako, když už jsi se odhodlala alespoň přemýšlet a diskutovat s lékařkou o možnosti brát antabus, což také každý nedokáže, v tomto vidím kus pozitivního :-)))) co Ti brání zkusit to ústavně? :-))))))))

Zdravím!Doktorka mi vynadala, kvůli pití, kvůli tomu, že jsem se nedostavila, ale bylo to jen tak naoko, to se pozná. Antidepresiva jsem nedostala, jen léky na úzkostnou poruchu, Lexaurin. Hledala jsem to na netu a je to vhodné pro abstinující alkoholiky, tak to snad k něčemu bude. Mám brát 2 denně. Alkohol je k tomu jed. Stejně mě to štve, kde jsem ta normální Já, z doby před třemi lety? Nikdy bych tenkrát nevěřila, co mě potká, do čeho vlítnu. Zbavím se někdy vůbec léků a psychiatrů? Půjde to někdy i bez toho všeho? Jak to řešili lidé dřív, když takový prášky nebyly? Jsem na sebe tak hrozně naštvaná a snažím se najít ten prvotní moment, kdy to začalo a proč a vůbec na nic nepřicházím. Pořád doufám, že by mi to pomohlo a rozjasnilo by se.

Ebolo, to je (asi) tak, že Karin vychrupne ty dva litry aby mohla "vstát a něco dělat", takže pak tedy vstane a to "dělat" znamená to, že nasává pak celý den aby si zase mohla jít lehnout; tedy mě to tak alespoň připadá a zřemě to tak i je; ztracený případ :-((

Karin,rozumím tomu tedy dobře,že ty dva litry vychrupneš v posteli,a pak teprve jsi schopná vstát?A stojí to ještě za to,pak vstávat?

Slávko, tralala... buď v klidu, příspěvky Moniky? -možná by ses divila.Karinko, hezky vyjmenováváš svoje milé závislosti -zapomněla jsi ještě na církve. Když chce už uvádět své závislosti, tak řekni všecky, ne? Církve a sekty, to je přeci taky Tvoje slabost, děvenko.

Moniko, tak to opravdu nepiješ moc, myslela jsem si, že více. Já musím vypít každý den alespoň 2 litry vína, jinak mám depky a nejsem schopna vstát z postele a cokoliv dělat.

Já už 2 roky nevypila ani celostátní průměr. Takže málo. Jen na uvolnění. Třeba placku fernetu, pak 14 dní nic, pak 2 dny za sebou po sedmičce vína, pak zas nic. To je těžký, nevedu si evidenci:) Jde spíš o okolnosti, kdy piju, o to, že je mi lhostejná chuť a jde mi jen o účinek. Mnozí pijí víc a alkoholici nejsou. Ale já jo. prostě nepiju jako běžný konzument, alkohol je vždycky náhražka něčeho.

Je jedno, zda je Monika doslova alkoholičkou či ne, ale zcela jistě trpí diagnózou F112- syndrom závislosti, stejně jako já. Já mám závislost na prášcích, jídle, alkoholu, lidech.Moniko, kolik toho tak vypiješ ?

Ono je to vlastně jedno, pokud ještě alkoholička nejsem, stejně mám sklony v krizových situacích sahat po alkoholu, místo abych je nějak smysluplně řešila. Takže je jasný, že pro mě bude lepší se mu vyhnout úplně. Včera jsem potkala jednu holku z léčby. Vlekla za sebou starou dětskou kárku plnou igelitek, opilá, odulá. Když si vzpomenu na to jaká byla v Bohnicích, plná elánu a plánů... Jenže venku je najednou všechno jinak. Takhle dopadnout nesmím.

MRP - já jsem přece nebyl ten, kdo tvrdil, že jsem si jistý diagnózou. Jen jsem pokládal za svou povinnost zpochybnit Vaši suverenitu, se kterou Vy vyslovujete Moničinu diagnózu dokonce i s jasným postupem léčby. Ne ne, nejsem to já, kdo trpí nedostatkem pochybnosti o svých závěrech. Já si uvědomuju, jak to může být nebezpečné... :o) Svůj příspěvek jsem pojal jen jako pokus o vyvážení možné jednostrannosti, která by v případě chybného úsudku na dálku mohla být pro Moniku velmi nepříjemná. Je dokonce i možné, že pravdu máte Vy, ale to takto po internetu skutečně nemůžete vědět a tak tu sázíte lehkověrně něčí osud prostě 50:50. Vím, že chcete pomoci, ale není to moc zodpovědné. Nechme to raději na odbornících.