alkoholismus

Jeden můj známý věří,že alkoholismus překoná s podporou AA,bez léčení odborníky.Má šanci?Díky za odpověď.

Tak se drž :-)))) A hlavně to nevzdávej :-))))

Palce držíme všichni. Drž se a po léčbě se tu určitě ukaž. Mělo by to být cca za tři měsíce. Záleží na tom kterém ústavu, jak dlouhou určuje základní dobu ústavní léčby závislosti. V Bohnicích to je na mužském pavilonu tři měsíce. Ne přesně, protože ty tři měsíce se aspoň v Bohnicích na pavilonu 35 počítají až od okamžiku, kdy člověk opustil detox. Tak hodně síly a gratulace k odhodlanému přístupu v rozhodnutí uzdravit se. Ať už bude výsledek léčby závislosti celek ovlivňovat jakkoli, rozhodně je tohle odhodlání hodné úcty a řekl bych, že výrazně zvyšuje šance na šťastný život. Ahoj! Abstinenci zdrar! :o)Jiří

Hodně štěstí, síly a držím palce.Kiki

Lidi v pondělí mám nástup do ústavní léčby.Tak naschle za pár týdnů.

Jiří: Původní diagnóza byla NEUROTICKÁ TETANIE.Později, kdy se stav zhoršoval to byla AGORAFOBIE, dále SOCIÁLNÍ FOBIE a dnes je to GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHA.Ale jsem přesvědčen že správná je asi ta první,protože v té době jsem nebral žádné léky.Pouze jsem pil alkohol,proto ty problémy (trnutí levé poloviny těla a nohou od kolen dolů).Jenom že paní psycholožka mně opravdu přesvědčovala, že alkoholik se stává člověk, až po 15 letém pití alkoholu, ale já pil pouze 4 až 5 let.Tak,že jsem vesele pil dál a do toho ty léky.Určité dispozice k tomu pití byly,protože se říká že děti alkoholika,budou pít taky.Můj otec pil jak by to bylo zadarmo.Matka absolutně čistá abstinentka. Za celých 21 roků co jsem s tím psychopatem žil, jsem ho neviděl střízlivého.Dále to nebudu rozebírat jistě víte,kdo to zažil tak není třeba.Tak že si myslím ,že jsem se mněl jít léčit už v té době na alkohol.A nebyly by léky jako(xanax,neurol atd.),protože kombinace alkohol a tyto léky vznikají tyto psychické stavy a někdy už i u samotného pití alkoholu.Proto jsem přsvědčený že chci a půjdu do ústavní léčby jiná cesta není. Jiří: S panem Nešporem jsem mluvil nedávno telefonicky,doporučil mi odborníka na tuto problematiku u nás v Ostravě.Tak jsem se objednal, hned mu řeknu o ústavní lečbu.Jinak ti chci poděkovat,ty tvoje příspěvky mně hodně pomohly.Musíš být dobrý člověk.Ivane: Ptáš se proč jsem se ptal, jak myslí alkoholik? Protože teď už vím, že tak nemyslím.Slávko: Vím, že na to nejsem sám.Děkuju ti za tvé povzbuzujicí věty.

Ivi: Já bych léky sama rozhodně nesnižovala, natož vysazovala. Myslím si, že klasická hospitalizace na "psychu" také nemá význam. Podle mých zkušeností, ani nemají zájem léky příliš snižovat, naopak, vrátila jsem se vždy s léky jinými a také s vyššími dávkami. Já bych to opravdu riskla na tu protialkoholku. Ono se to jmenuje sice protialkoholní, ale léčí se tam i toxikomani a gembleři. Domluvit se přímo tam. Tam si udělají vlastní vyšetření a mají tendenci léky spíše odbourávat. Také to, že neustále jsi v činnosti a prostě musíš něco dělat i kdyby se ti stokrát nechtělo (holt protialkoholní léčba je režimová léčba :-))), tak tě to pomalu zmobilizuje a strachy a deprese začnou opadávat. Strašně se mi líbí, jak máš v sobě tu vůli něco s tím dělat :-)) Držím moc palečky :-)))

ivi a Ivane - nedovolím si utvořit si takto letmo z papíru a navíc ještě neodborně názor na to, jak je v Tvém případě vhodné či nevhodné postupovat. Jaká je původní hlavní diagnóza projevující se trnutím levé poloviny těla a bušením srdce... To všechno jsou záležitosti, které zcela určitě lékaři zkoumali daleko detailněji a blíž a odborně. Nemáš-li důvěru v to, že Tě lékař léčí správně a účinně, zvol jiného, máš-li dojem, že diagnóza u Tebe je závislost, zkus se spojit rovnou s odborníkem specializujícím se na závislost. Některé vhodné odborné kontakty např. na této adrese:http://www.plbohnice.cz/nespor/telpac.doc.Nestátní organizace zabývající se touto problematikou jsou také Návykové nemoci Anonymní alkoholici: www.alcoholics-anonymous.org/ Anonymní narkomané: www.na.orgAnonymní marihuanisté: www.marijuana-anonymous.org/ Anonymní hráči: www.gamblersanonymous.org/ Manželky a dospívající děti závislých: www.al-anon.alateen.org/National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism : www.niaaa.nih.gov/ National Institute on Drug Abuse: www.nida.nih.gov/ Především ale doporučuji opravdu konzultaci se specializovaným odborníkem na závislosti. Jinak se také může opravdu stát, že léčba bude vedena zcela jiným směrem, než je v Tvém případě vhodné. Je-li ve hře jiná diagnóza, bylo by možná i nebezpečné ji zanedbávat a vydávat se na falešnou stopu. To stejné ovšem platí i o závislosti, takže ten pohovor s expertem skutečně vřele doporučuji - zanedbat závislost rozhodně také není záhodno.Hodně síly a rozhodnosti,Jiří

Ivi,Nerozumím tomu, proč jsi chtěl po Jiřím rozbor myšlení alkoholika, když Tvůj prvořadý problém je zcela zřejmý: léková závislost. Z toho, co jsi napsal, vyplývá, že jsi léta užíval silně návykové psychotropní léky a z popisu toho, jak se cítíš, když tyto léky vysadíš, je laická diagnóza zcela zřejmá. Tím nechci říci, že bys (možná) neměl problémy i s alkoholem, to je však v tuto chvíli podružný problém a měla by ses soustředit na to hlavní: jak překonat svou závislost na lécích. Máš-li dostatečně pevnou vůli, zvládneš to i sám, jednoduše léky vysadíš a protrpíš si všechny abstinenční příznaky, včetně úzkostí a depresí, do kterých se možná dostaneš. To potrvá pár měsíců. Teprve po odeznění abstinenčních příznaků

Jiří:Děkuji ti za vysvětlení,jak myslí alkoholik.Chtěl jsem se jenom ujistit,zda jsem alkoholik či né.Piju už několik let a na to beru prášky (xanax,neurol frontin).Podotýkám, že napřed bylo pití a potom prášky.Jednoho dne, tak asi před 10 léty, mně začalo takové nepříjemné bušení srdce a trnutí levé poloviny těla,tak jsem zašel k doktorce a řekl jsem ji moje problémy, ale řekl jsem ji taky, že piju alkohol. Nic méně ona na nic nepřišla, tak mně poslala k neurologovi,ten mi bez váhání napsal xanax, řekl jsem mu, že piju alkohol(pivo).V tom jsem ještě chodil k psycholožce na autogení trénink,můžu říct, že u mně naprosto k ničemu.Možná to bylo tím, že jsem tu paní psycholožku znal dobře i v civilu,takže výsledek nulový.Po 6 letech mně byl doporučen psychyatr,tak jsem tam šel s tím, že konečně budu vědět, co mi vlastně je.Řekl jsem mu co mně trápí a on mi napsal neurol, to je to samé co xanax akoráz bez doplatku asi za 3roky jsme to vyměnily za frontin ,ten prý není návykový,ale to už jsem bral 9let návykový xanax a neurol.A taky jsem řekl, že piju alkohol,taky jsem ho žádal o ústavní léčbu, ale on mi řekl, že já nejsem alkoholik, takže žádná léčba nebude.V dnešní době beru 1mg frontin denně, někdy více podle potřeby,ale to nechodím skoro vůbec ven,do obchodu to vůbec nejde,trolejbusem a autobusem nejezdím.Mám velké úzkosti prakticky pořád, k tomu se přidaly nějaké fobie,takže nevím jestli to je alkoholem nebo nadměrným požíváním léků.Bez piva jsem vydržel i 4 měsíce a žádné abstinenční příznaky nebyly,teď jsem nevypil alkohol asi 3 týdny bez problémů.A když si nevezmu prášky, tak mám absťáky jako hrom,za pár hodin se mi ucpe hrtan nosní dutiny a vyjede mi teplota tak na 37.2, jako bych mněl chřipku nebo něco podobného,obrovské tlaky v hlavě ,velké šumění v uších,jsem strašně citlivý na zvuky a šílená úzkost a strach.Jakmile si dám prášek tak 0.5mg frontin do půl hodiny, to všechno opadne,kromě té úzkosti, ta je neustálá.Takže si začínám myslet, nevyléčený pacient, dobrý pacient, za ty roky mizerného léčení mám na toto tvrzení nárok.Vím, že se chci z toho dostat.

Ahoj Kiki, já se nestratila.../já se nikdy nestratím/)))Zdravím také všechny ostatní, dlouho jsem na doktorce nebyla, těším se na čtení.Příjemný nový rok...

Přeji hezké nedělní poledne. Právě jdu k rodičům na husu. :o)Co si Vy - ostatní abstinenti nejraději dáváte při takových příležitostech k pití? - Já preferuju nějakou jemně perlivou minerálku bez příchuti. Ale musím říct, že už ani cola mi k tomu nepřijde jako něco mimořádného a nezvyklého. - Pro ostatní to tedy musí znít jako řeč mimozemšťana nebo zvráceného exhibicionisty (sám bych před deseti lety asi reagoval na podobné vyznání stejně). Ale věřte nebo nevěřte, vnímám to tak opravdu. :o) V každém případě - buďte všichni v pohodě a mějte se fajn.

ahoj všici! tak já zase léků co nejmíň a nejlíp žádné..ale nějakej multivitamín občas slupnu a na tom tryptofanu taky nevidím nic špatnýho...teda krom toho že se toho zase chytila Karin :o))

No stojí 231,-Kč. Více se o tom dozvíte na www.bwy.czJe to balení o 30 kapslích. Bere se normálně 1 kapsle denně, ale startovací dávka je lepší vyšší. Já jsem vždycky brala a beru prvních deset dní 2 denně a pak po jedné. Mrkněte se na ten web. Konzultace s lékařem taky nezaškodí.

Pracuji pro firmu, která se zabývá zdravotní technikou a pomůckami - zjednodušeně řečeno. Víc o tom psát nebudu - nechci tady dělat reklamu. Pila jsem takhle asi deset let. Ale tři litra vína to by mě asi zabilo. Bylo to tak v průměru 1/2 litru až litr. A také ne každý den. Někdy ano, někdy ne. A přes den vůbec, jen večer.

dike:Máte pravdu, každý si z přečteného vždy vezme, co uzná za vhodné a někdy může bez povšimnutí minout hlavní obsah článku. Také se mi to dost často stane - jak autorovi článku, tak i jako čtenáři. Souhlasím s tím, že určitá zdravá míra pochybností by samozřejmě měla být - je to elementární sebeobrana, té bychom se zbavovat neměli. Jakmile po nás někdo žádá, abychom bezvýhradně něčemu uvěrili a navíc v případě, kdy nepředkládá žádné důkazy, pak jde zcela jistě jen o manipulaci. Je téměř jisté, že Vaše poznámka o farmaceutických lobby je naprosto na místě. Zisk jako hlavní logika, hlavní modla, hlavní pilíř západní společnosti, skutečně dělá i z lidských nemocí výnosný obchod - tržní zákon je neúprosný: poptávka a nabídka. Jestliže svou poptávku zlikviduji tím, že ji prostě levně uzdravím, pak jsem v tržní společnosti naprostým bláznem. Nicméně na druhou stranu existují poměrně přísné exaktně měřené testy účinnosti té které látky či procedůry a do státem garantovaného systému lékařské péče se jinak nedostanou, pokud se jejich účinnost neprokáže. Pouhé placebo by se objevilo na trhu pouze za předpokladu enormní celoplošné korupce a současné kartelové dohody všech farmaceutických lobby. Nicméně alternativní bylinkáři žádnou takovou soutěží procházet nemusejí, nemusejí dokazovat, že jejich předepisované lektvary mají vůbec nějaký účinek, naprosto jim stačí, že tomu věří jejich klienti (slovo pacient se mi v této souvislosti trochu příčí použít). Stejnou zdravou míru skepse, jakou máme vůči farmaceutické mašinerii bychom tedy měli chovat i k ostatním, ať je to tedy spravedlivé. Došli bychom ale bohužel k tomu, že míra ziskuchtivosti je patrně obdobná, ale míra skutečných účinků je v případě lidových léčitelů bohužel někde jen lehce na úrovni nahodilosti, lehce podpořené psychickou silou té víry v účinek. Objektivně potvrzuji, že i v léčbě závislostí se využívají jako součást léčby některé metody, které bychom dříve v medicíně označovali patrně jemně řečeno za velmi neortodoxní. Nemám teď na mysli využívanou techniku autogenního tréningu - relaxačního cvičení, ale zejména techniku tzv. sankalpy, což je technika, která sem pronikla z východních učení (správně formulované přání těsně před usnutím má velmi dobrou šanci stát se natolik pevnou součástí mysli, že se splní). Další pro někoho možná nezvyklou součástí je jóga, nebo biblioterapie (určité sebepoznávací skupinové setkání nad biblickými texty). Pro každého pacienta ale je tu opravdu volba určité skladby léčebných programů jaksi "na tělo", je tu variabilita odpovídající naturelu pacienta, ale také určitý společný povinný základ. Například skupinová terapie, komunitní programy nebo pracovní terapie jsou povinnými součástmi. Takže potvrzuji, že oficiální medicína není zdaleka nějakým přísným pánem vztekle se rozčilujícím nad jakýmkoli novým aspektem. Má-li totiž něco nezpochybnitelné výsledky, pak pro skutečnou vědu není žádným problémem tyto výsledky uznat a zároveň konstatovat, že tyto úspěchy nedokáže zatím uspokojivým způsobem vysvětlit. U některých zdánlivě záhadných projevů ale věda dokonce vysvětlení má a přesto zásluhu o účinek někteří pacienti kladou raději mimo toto exaktní vysvětlení, protože se jim prostě víc líbí, že je vyléčila nějaká krásná neznámá síla... :o) Ale to je lidské, a koneckonců pak už je vlastně jedno, co si o tom vyléčený pacient myslí, důležité je, že je vyléčený. :o) Rozlišuji ale přesto případy, kde je seriózní statistickou metodou dokázaný účinek nějaké neobvyklé metody, jejíž podstatu věda neumí vysvětlit, od případů, kde neexistuje ani žádný přesvědčivý důkaz o tom, že by daná metoda měla nějaký prokazatelný účinek. To jsou zcela jiné případy. A nezřídka se setkáváme s tím, že obhájce nějaké nesmyslné metody tvrdí, že je účinná, když je tázán, zda provedl standardní statistický test účinnosti, řekne, že on se takovými pitomými exaktními hovadinami nehodlá zabývat. Když mu řeknete, že pak tedy nemá žádné právo tvrdit o své metodě, že je účinná, protože to vůbec nemusí být nic jiného, než jeho dojem, řekne vám, že váš názor je mu ukradený, protože jemu stačí, že mu věří jeho klienti a že řada z nich odchází spokojena. Kdyby přitom prokázal na nezávislém statistickém testu, že jeho metoda je účinná, mohl by tím prospět a pomoci daleko většímu počtu lidí, možná na celém světě. Tu se ale ukáže, že je mu do lidí starý pendrek a že ať mu raději rovnou uvěří i bez těch blbých zkoušek, že jestli mu nevěří, ať si tedy klidně umřou. Hm, náhle je z blahosklonně se tvářícího léčitele sobec non plus ultra. Nevím, mně jsou tedy tihle lidé docela podezřelí. Dike, prosím, nerozčilujte se, :o) - vím, žes ve svém příspěvku nehájila šarlatány, jen jsem to musel dopovědět. Shrnu - shodujeme se. Zdravá pochybnost o "osvědčených" pravdách oficiální medicíny, oficiální vědy, uznávané "pravdy", je právě základní vlastností každého pravého vědce. Proto s Vámi opravdu upřímně souhlasím. A zároveň říkám, že budu-li tuto zrdravou pochybnost používat také na druhé straně - na frontě alternativní medicíny, tam totiž poseká sekačka této pochybnosti daleko více plevele a jen opravdu mrňavá část toho, co se dnes nazývá takzvanou alternativní medicínou. Nepleťme se totiž: Věda nikdy nestála proti duchovnu, ale stála vždy proti falešným modlám a falešným prorokům. A dnes je většina toho, co se staví jako duchovno právě jen falšným bezobsažným nicem - většinou navíc sloužícím ve skutečnosti naprosto neduchovním principům, jako je zisk, dosahování světského úspěchu atd.Zatím ahoj,Jiří

dike, můžete o sobě prozradit, kde pracujete, když píšete, že se setkáváte denně s lidmi ? A ještě by mě zajímalo, kolik toho vína jste vypila, já piji tak 3 litry denně (bohužel), a to už 7 let, je mi 27 let. Vše mám v pořádku-minerály,moč, tlak, jen ty jaterní testy mám v hodnotě 1,71 a před půl rokem 0,50.

dike, tak to možná zkusím, záleží na tom kolik stojí. Mě čeká antabus, ale ještě to není jisté, mám dost špatné jaterní testy.

Dobrý den.Tak mám pocit, že jsem Vás všechny nějak popudila. Je zajímavé jak si každý z mého příspěvku vzal něco jiného a na to pak reagoval. Ale to pro mne není nic nového. Když dva lidé budou číst stejnou knihu a pak o ní budou vyprávět někomu třetímu - ten nabyde dojmu, že každý četl něco jiného.Já tady vůbec nechci dělat paní chytrou, jen jsem napsala svůj názor.Já prostě bezvýhradně lékařům nevěřím. Je to dáno mou profesí, kde se dnes a denně setkávám právě s lidmi, kteří mají určité psychické problémy i závislosti. Setkávám se s jejimi blízkými. Dobře znám i problematiku a vztahy mezi lékaři a farmaceutickými firmami. Léta se v tom pohybuji. A věřte nebo ne - právě farmacie je obrovský nechutný obchod. Léky nebo preparáty mnohdy velmi účinné velmi často nemají šanci prosadit se na trhu - jednoduše proto, že by z nich nebyl patřičný zisk. Protože v konečném důsledku není žádoucí vyléčený pacient, ale člověk který se svou nemocí dlouho vydrží. Věřte, že zdánlivě složité problémy mají mnohdy jednoduché řešení - jen se někdy právě nehodí takříkajíc do krámu právě farmaceutickým společnostem. Protože jde jen a jen o zisk. Možná je lepší to nevědět. Dnes a denně vidím lidi, kteří prošli tzv. odbornou léčbou třeba depresí na lůžkových odděleních psychiatrických pracovišť. Jsou to zpravidla trosky. Jsou na tom hůře než předtím. Změna obvykle nastane až v momentě kdy si uvědomí, že se také musí sami o něco snažit a ne pasivně a bezvýhradně přijímat co jim kdo řekne.Když jsem tady zmínila alternativní postupy, určitě jsem neměla na mysli kartářky, jasnovidce atd. Ale například bylinky, celostní medicínu a třeba také Schultzuv autogenní trénink. Ten už je naštěstí i běžnou součástí psychoterapií méně zabedněných psychologů i psychiatrů. Předpokládám, že i součástí protialkoholní léčby.Možná můj problém před časem s alkoholem asi nebyl problém. Možná dělám machra neodůvodněně. Já jsem zkrátka asi před třemi lety došla k závěru, že piju asi víc než je zdrávo. Nějak jsem zjistila, že mi to zdravotně už nedělá dobře. Do té doby jsem to neřešila. Nijak mne to neomezovalo. Ani v práci, ani v soukromí. Nikdy jsem nic nepila přes den ani jsem se nikde nepotácela opilá, ani jsem nezanedbávala sebe a své povinnosti. Prostě večerní relax bylo víno. Tak jsem si jednoho dne řekla, že zdraví mám jen jedno a o vysoký tlak a ucpané cévy moc nestojím. Tak jsem přestal po večerech popíjet. Jenže ouha - nebylo to tak jednoduché. Byla jsem jak Pavlovův pes. Večer mne honila mlsná a byla jsem bez nálady.Tak jsem začala právě s autogenním tréninkem a pozitivními sugescemi a autohypnozou. A také jsem právě tehdy zvolila ten výše zmiňovaný Tryptofan. A bylo po špatné náladě. Ze začátku jsem ho brala stále. Pak čtrnáct dní v měsíci. Dnes tak měsíc na jaře a na podzim. Když se blíží období jarních a podzimních depresí. A jsem v pohodě. Po večerech nenasávám, zhubla jsem deset kilo, tlak mám v pohodě. Je také pravda, že se alkoholu zuřivě nevyhýbám. Klasické společenské pití. Na rautech, při oslavách, na Silvestra. Takže asi můj problém nebyl problém. Nebo jsem to dokázala utnout včas. Nevím. Před dvěma dny dávali na ČT 2 pořad o alkoholikách. A to je fakt děs. V tomhle stadiu už si asi člověk vážně sám nepomůže. To vůbec nejsem schopna posoudit. A jestli jste se z tohoto dokázali dostat, tak před Vámi smekám. Jen si pořád myslím, že člověk musí vždycky zapojit i vlastní rozum, hledat i svoji cestu a ne jen pasivně přijímat to co mu ostatní předloží.

Přátelé kam jste se všichni ztratili: Co Ari?Monika?Ivan?Kikina?a prostě všichni ostatní? Dejte vědět jak se vám daří.Kiki