alkoholismus

Kateřino, to je mi opravdu lito :-( A nebyla prilezitost se ji zeptat, proc selhala? Neni treba nestastna s tvym tatou? Ja mam tak trochu dojem, ze moje mati zacala pit tehdy, kdyz zjistila, ze jeji manzelstvi za moc nestoji...

Škoda.Mohl bys to zkusit znovu.

Hezký den pro všechny, ale pro mě ne, myslel jsem si, jak jsem dobrý a že alkohol už nebudu potřebovat nikdy, ale včera jsem to pokazil, dal jsem si pár dvojek a zase v tom jedu.

Nikdo na Láďu nereagujte, prosím.

gm, cos tam dělal vole jen 6 dnů, k čemu ti to bylo ? Tak si dej několik panáků a bude ti líp, když ses vrátil, jsi pěkný srab, tos tam nemusel ani lízt.

kateřina, říkám ,že léčebna je na hovno, lepší je chlastat tak nějak normálně. Už se tím nějak netrápím ani netajím. Naši to vědí a je jim to jedno.

Všechny zdravím, bohužel nemůžu říct nic pozitivního, naše obavy se potvrdily. Máma nevydržela. Naprosto to nechápu. Tři měsíce zahodila za hlavu. Co proboha máme dělat víc? Byla šest dní zpátky.

Zdravím všechny. Kateřino vím, že skupina pro příbuzné je v Bohnicích ve středu odpoledne.Zdravím gm a držím palce, vydržte.Všem přeju hezký den.Kiki

Dobrý večer všem. Dnes jsem se vrátil po 6 ti dnech z detoxu a bylo to takové peklo, že ho nikdy v životě již nechci zažít. Stále mi je zle, ale ještě víc mi je zle, když si vzpomenu na alkohol.

Kateřino, nejsem si jist, že se organizují zvláštní skupiny pouze pro příbuzné. Příbuzní jsou ovšem srdečně zváni na setkání abstinujících alkoholiků, které organizuje každá léčebna pro své propuštěné pacienty. Není tam podmínkou, že musíš přijít jako doprovod někoho. Předpokládám, že tvoje matka se bude setkání podobného druhu účastnit. Můžeš tam jít s ní, můžeš tam pochopitelně jít i sama a dostane se ti odpovědí na tvé otázky. Zkus to, může to být pro tebe hodně objevné.

To by asi bylo jedno z možných řešení. Otec byl na jakémsi "rodičovském združení":-), když mámu pouštěli, nicméně je vidět, že to moc nepomohlo. Netušíte, kde bych mohla sehnat kontakt na nějakou skupinu, která by byla zaměřená na příbuzné?

Zdravím všechny a hlavně Kateřinu. Musím říct, že souhlasím s každým slovem Ari o pocitu nespravedlivosti. Jsem už asi v takovém stádiu, že si vlastně nedokážu představit, že by se manžel šel léčit a úplně nepředstavitelné, že se vrátí z léčení a jak žít dál?Ptoto naprosto chápu Kateřinu.Neměla bys možnost navštěvovat nějakou skupinu pro příbuzné léčených? Myslím, že tam by Ti nejlépe poradili a naučili krok za krokem jak se s tím vyrovnat.Určitě to takhle cítí všichni blízcí a potřebují čas.Jak se daří Anny?A také všem ostatním?Kiki

Díky za odpovědi. S mámou ve společné domácnosti už nežiji, já ani bratr. Máma žije společně s tátou, všechno se seběhlo tak rychle, že od začátku mámina pití do jejího nástupu do léčebny uběhlo zhruba třičtvrtě roku. Ovšem docela drsně. Stejné stavy, jako popisoval Ondřej v prvním příspěvku tohoto diskusního fóra. Její nástup do léčebny byl pro nás na tři měsíce vysvobozením. Žádné stresy, žádná úzkost, komunikace s mámou najednou normální. Teď se vrátilo to, co bylo před tím. Strach z každého telefonátu, obava, jak na tom máma bude, dokonce se stresujeme jako ostatní členové rodiny navzájem otázkami - mluvil jsi s mámou? Jak se ti zdá? Myslíš, že je v pohodě? Fakt peklo. Včera to prý nezvládl táta, vytknul mámě to, že si šla přes den lehnout. (Dříve se tím totiž snažila maskovat opilost, poslední měsíce spala vlastně nepřetržitě)Vím, že je to pro všechny hrozně těžké, nedokážu se soustředit na práci, pořád jí mám potřebu telefonovat, abych zjistila jak na tom je. Jasně, že je mi jasné, že to tím můžeme pořádně pokazit, ale jak z toho ven?

Umím se vžít do Tvých pocitů, Kateřino, a věřím Ti, že to není jednoduché a jsi zmatená. Trochu i naznačuješ, že je to sice nemoc, ale může si za ni alkoholik sám. To jsou pocity, které jsem zažívala minulý rok já s dětmi, a zažívám to při nejmenším problému vlastně dodnes. A právě proto jsem se odevzdala do rukou psychologa, abych se dokázala ubránit náporu nespravedlnosti, která se na mě valila ze všech stran, ale nejvíc ze strany pijícího manžela. Nenáviděla jsem ho, ale postupně se s ním učím vycházet a zacházet, abych udržela rodinu. Nezvládla bych to bez odborné pomoci, vlastně mi terapie zachránila život - chráním tak sama sebe a učím se naslouchat i druhé straně. Pomalu mi z toho vychází, že pokud se alkoholik spíjí, je doma větší pokoj, než když přestane pít. Potom je ho najednou "všude moc", chce dohnat zameškané a plete se každému pod nohy. Vlastně je to s ním už otrava, nemám pravdu, Kateřino? Mezitím si ale ostatní vybudovali vlastní řád bez opilce a on se teď chce zařadit mezi nás - a zase musíme být silní my, ne oni, musíme být rozumní my, pomáhat jim, protože oni jsou ti slabí a nemocní - tak to je ta nespravedlnost, kterou cítí snad každý, kdo je sdílí společný život s alkoholikem. Přeju Ti, Kateřino, hodně síly a vytrvalosti, měj s maminkou svatou trpělivost, konečně - zaslouží si to, když vychovala děti, jako jsi ty.

Kateřino, sailorr to formuloval naprosto pregnantně a výstižně. Já bych to jenom trochu rozšířil

Vím, že teď je podpora hodně důležitá. Je to zároveň ale poměrně složité, vzpomínky a nedůvěra mě ve spojitosti s mámou budou provázet do konce života. Mám strach s ní jakkoli počítat. Asi je to pud sebezáchovy, strach ze zklamání. Samozřejmě to nesmí poznat, ale nedokážu zatím v sobě vrátit vztah, který jsme s mámou měly před tím, než jí ovládl alkohol.Do všeho se momentálně hrozně nutím. Snad to přijde časem... Zatím mi pomáhá myšlenka na to, že alkoholismus je nemoc za kterou člověk nemůže.. (I když nějak se do toho člověk musí dostat ne? Z vlastní vůle..)Je zvláštní , že ve chvíli, kdy bych měla být šťastná, že máma zvládla léčebnu, sedím a nevěřím..

jednoznačně nejrizikovější je první měsíc. Hrozně špatně se zvyká na "normální život". A nejvíc záleží na tom, (pokud s ní žijete), jak ji budete přijímat.Má teď přátele tam, zažila, co vy ne a myšlenkama tam ještě dlouho bude a to je dobře.¨Musíte ji chápat a když bude chtít mluvit o tom, jaké to tam bylo, naslouchat. Také ,(a to je moje zkušenost),jí v žádném případě neošklivte doléčování - musí na něj chodit, to je nezbytně nutné a možná se bude stydět, tedy je to to nejlepší, co by měla dělat a mít vaši podporu. Musí cítit, že si ji vážíte za to co udělala a nepodlehnout pocitu, že od ní očekáváte, že když tam byla tři měsíce, tak že už je vyléčená. Ještě dlouho nebude a bude teď potřebovat víc lásky, než předtím. Já na tohle dojel a recidiva přišla přesně po měsíci - neuměl jsem nikomu vysvětlit, že nejsem nový, že jsem furt stejný a myslel jsem si, že jsem nejchytřejší, po všech těch terapiích. Nebyla to samozřejmě pravda....To nejtěžší vás čeká, ale pochopení a s ním to, co si přejete přijde. Držím palce a stůjte při ní Kateřino.

Mám dotaz. Máma je z léčebny po tříměsíčním pobytu zpátky doma. Chtěla jsem se zeptat, které období po návratu je nejrizikovější? Nepředpkládám, že by mohla začít pít hned, i když.. (Samozřejmě doufám, že pochopila a vše je na dobré cestě..)

Spíš si myslím, Martine , že chlastáš jak duha , to je zase jedna ze Tvých dramat a her...

Přivedlo: možná poslední nalezená špetka rozumu :-oA víno z Chorvatska: tak to by mělo být dobré pochutnání, pokud je to Postup, Plavac nebo Dingač z jižních svahů Pelješacu, znám. Tak na zdraví!