Ženu kolem 50

proč tvoje Herberte? napsala přece MOJE, ty hlupáku'

té mé: Prozradíš, proč jsi sama sebe mou nazvala a tedy všem (včetně mě) vlastně dáváš najevo, že se ke mě hlásíš? A je jedno zda důvodu zatleskání, nebo zaplácnutí.'

moje.....jsem tady a sleduji váš rozhovor, nechci rušit.'

tím vaše hlubokomyslné úvahy končí? To je škoda, tolik duchaplného se toho dá od vás dozvědět...'

Není tu někde Herbert, ten ubožák, zakladatel téhhe rubriky?'

nebýt žárlivosti, ať je to co je to, tak jsme ještě na stromech, že'

Zajímavé je, že tyhle dvě vlastnosti, žárlivost a závist, vždycky měnily dějiny.'

Jo, něco splnila žárlivost a něco závist. Nevím co z toho je lepší a nebo horší, ale v důsledku to má stejný dopad.'

té mé: Pravdu, kam se poděli, znají pouze oni. Ale s největší pravděpodobností pracují.
A na obhajobu přízemních pudů (i když by se dalo polemizovat o tom, zda konkrétně žárlivost pud je) musím podotknout, že spousta z nich se stala hybnou silou lidského pokroku.'

Chtěla bych znát jen pravdu. Nic víc, nic míň. Žárlivost je přízemní pud. A pak, zde je to nezávazné a aninymní. Ale fakt je na tom, že i zde se dá rozpoznat, kdo je ti příjemný a kdo ne.'

už se na ty tvoje blitky moc těším'

té mé: Chceš snad ve mě probudit červíka žárlivosti?'

Kde je Natálie, její ctitel a Josef? Kam se poděli?'

té mé: Těžko říct, zda právě tobě jsem naznačoval, že bych o tvou společnost nestál. A proč mi předávat myšlenky? Přece proto, že já ti je budu oplácet těmi svými. Tedy v případě, že o ně budeš stát.'

Ne, tady to bylo o nečem jiném.
Upoutat pozornost někoho určitého.'

někdo to považuje za náročný intelektuální rozhovor, psát si sám se sebou pod cizími nicky'

Řekla bych, že lepší je psát jako anonym, než si půjčovat nicky.'

Ale ty o mou společnost nestojíš. Bylo mně to už několikrát tebou naznačeno. Proč bych tedy měla s tebou prohazovat slůvka? Proč bych měla předávat své myšlenky?'

někdo monolog pod cizími nicky moc rád'

Náhražko, nediv se, mohlo by tě to zůstat.'