diskuze - komentáře

Písen i klip k "Ertrinken" je o nápravě a velké očistě skrze slzy, kterými končí i trýzen i zoufalství a přijde hluboké i krásné tolik euforické sklidnění..

Pro mě to je ted skutečně hodně více i o klipu k písni "Ertrinken" od německých Die Toten Hosen, hodně už o duševní trýzni, ve které vždy slzy, když přijdou připomínají už tolik déšt, který ve vás všechno špatné vždy smije a mnohem častěji to vše nakonec už je podobné tomu, jako když se ve vás rozbouří řeka a utrhne se přehrada, která řeku držela a vezme ve vás její silný rozbouřený proud všechno špatné v životě pryč uplně s sebou, jsou vždy tou fází života, kdy přijde hluboké sklidnění a i vždy největší už skutečně hluboká očista (pak i nakonec tolik) právě od hluboké vnítřní samoty v sobě a nacházíte díky tomu v sobě vždy větší upřímnost už právě hluboce v sobě, slzy nejsou nikdy slabostí, ale upřímností v hlubokých citech, sklidněním i očistou zároven. Tu písen "Ertrinken" i ten klip k písni mám upřímně už tolik právě rád, je v něm hodně hluboké pravdy..

Vždyť jen jójové řeší někoho dle dgn..
Přece je normál,že postupem času změníš vkus hudební,filmový,pobaví tě to,o co bys před pár lety ani nezavadil,ten středobod zůstává,jen se k němu vracíme svátečně a nebo v někt.obdobích,Když se ti líbívaly blondýny,teď to můžou být třeba zrziny.Za mne zábavné fáze života tyhle změny preferencí.

Hodně moc se ted skutečně i nenávidím, že už vubec nedokážu prožívat emoce v sobě už právě tak intenzivně a plnohodnotně stejně jako dříve, mám v sobě hodně oslabenou emoční afektivitu a i díky tomu už právě vubec nedokážu prožívat už emočně v sobě právě rockovou hudbu i filmy už nikdy nakonec právě už tak stejně jako dříve v minulosti jsem byl na to zvyklí, že mě rocková hudba a sledování filmu vždy hodně moc inspiruje a motivuje, honí se mě v poslední době proto i nakonec ted hlavou ruzné, hodně už nepříjemné a smutné věci, nevím asi se s tím někdy skutečně vubec už nějak osobně vyrovnám a smířím, proto už v poslední době pomalu vubec ani nemám už pořádně ani náladu poslouchat rockovou hudbu a sledovat filmy, protože už všechny ty emoce z toho nedokážu v sobě vubec silně už prožít, přicházím s tím hodně i nakonec pak o náladu a o všechno, co jsem měl v životě tolik rád. Kdyby to mělo být už uplně to poslední, co jsem tu ted nakonec právě napsal, byl bych s tím skutečně i nakonec hodně spokojený. Proto mě to občas tolik vnitřně táhne k písním Okean Elzy a Veremiy, vidím v tom své mnohem více už vyrovnané -své tolik právě už melancholické- vnitro, už mnohem více vyrovnaný, ale hluboce smutný vnítřní svět. S poslechem německých punkeru zustanu mnohem více už u takových písní, jako jsou právě "Wofur Man Lebt", "Alles Wird Voreburgehen", "Nur Zu Besuch", "Auflosen", "Tauschen Gegen Dich", "Alles Hat Seinen Grund", "Fallen", "Alles Ist Eins", "Altes Fieber", "Schwimmen", "Am Ende", či snad právě i "Urlaubssgruse" a snad mě to tolik ted více apatickou, už více netečnou náladu v sobě někdy ještě snad i zlomí..

V poslední době si už nejvíce už ze všeho začínám uvědomovat, že ty nejlepší alba německých punkeru Die Toten Hosen, které jsem měl upřímně tolik rád - "Kauf Mich" (1993), "Opium Furs Volk" (1996) až právě po album "Auswartsspiel" (2002) - jsou už ve srovnání právě s Veremiy a s Okean Elzy na mě dnes už tolik skutečně moc nakonec už masochistická a neurotická, já hledám v Okean Elzy a ve Veremiy taky vždy pěknou melancholii, ale vždy už nakonec mnohem hlubší a vždy mnohem více pak i nakonec stabilnější introverzi, někde mezi hlubokou melancholií a stabilním flegmatismem, ale největším stabilním introvertem - nejsilnějším a největším flegmatikem je vždy sám o sobě už právě kanadan a folkař Leonard Cohen, při poslechu už jeho písní často nabýváte vždy tolik už toho svého dojmu, že ten se snad nikdy ve svém životě už neuroticky nerozčílil, a asi nejspíše skutečně ne. PUNK mám s německými punkery Die Toten Hosen hluboko zažitý v srdci, ale jejich poslech zanechává vždy pěkné jizvy a šrámy hluboko na duši, hlubokým a vždy duševně žalostným a tolik trýznivým už smutkem, který není pro každého, a když vždy na svých albech vždy už i uspěšně natolik vždy rychle mění a vystřídají všechny nálady, nakonec odejdete od poslechu vždy s pořádnou a s hlubokou emoční deprivací, že ta nálada v každé písni bohužel vždy skončila vždy dříve, než jste se nakonec do ní už právě tolik mánio-depresivně i bohužel tolik nakonec vždy zaposlouchaly. Ale nejkrásnějším a nejupřímnějším na tom všem vždy je, že nakonec už sami nikdy nevíte, asi ta hudba je veselá nebo smutná a máte z ní vždy tolik smíšené a protichudné, tolik už nejednoznačné ambivalentní pocity, někde mezi smutnou i hlubokou depresí a silnou pořádně vždy rozjetou mánií, ale bez ohledu na to vás ten stesk z toho všeho vždy dojme k slzám

Už ve společnosti žádné hluboké stigma díky "nálepkování" diagnozy, nevidíme člověka už nikdy skutečně objektivně a správně přes tzv. jeho diagnozu jeho nemoci a ani podle diagnozy jeho nemoci. Odstrante nálepku a odstaníte pak i hluboké stigma ve společnosti, resp. když zmizí nálepka, zmizí i stigma a budete vidět pak i druhého člověka konečně mnohem lépe a správně. Myslím, že s tou nálepkou diagnozy a se stigmatem a s předsudky jiných lidí tady hodně bojuju! Je třeba vždy už vidět druhého člověka jako vždy sobě rovného, rovnocenného partnera, bez nějaké nálepky a stigmatu. Přesvědčuju tu svými argumenty, protože o pravdě vždy rozhodují a rozhodovat by vždy měli dobré a rozumné argumenty, a ne xenofobní předsudky, objektivně nakonec už jen právě skutečně z toho, že se vždy mnohem více už osobně tolik vždy už bojíme u druhých lidí právě nakonec toho, co sami ještě osobně vubec neznáme, to vytváří předsudky, stigma a strach o sebe, co by s námi taková zkušenost v životě už udála. Zamysleme se všichni konečně i tolik ted právě nad tím, každý s nějakou tzv. "diagnozou" má vždy stejný právo na život a na osobní dustojnost, protože má už vždy tolik bez rozdílu už stejné osobní potřeby, touhy, sny a problémy v životě jako máte právě vy..

Гурт ВЕРЕМІЙ — Віталій КАЛІНІЧЕНКО & Тетяна СОБАКАР — Ше.Fest 2023 VIII фестиваль Тараса Шевченка... akustický živý koncert zpěváka Veremiy s houslistkou s dostupným českým překladem už samotného textu písní Veremiy s českými titulky právě na YOU_TUBE mám vždy od srdce nejvíce rád, jeho skvělý hlas a vždy skvělá intonace ve zpěvu vždy nakonec pozorného posluchače hodně i tolik dojme, jen by mohl být koncert mnohem delší, Veremiy myslím si mají na kontě už za sebou nahraná a vydaná právě na 3 hudební alba, které mám stažené v MP3 formátu kdysi ještě právě z Ulož.to, omlouvám se tu trochu za ty své vtípky o rockovém klubu v Trutnově, bylo to asi namyšlené a trapné, pravdou je, že folk rocková a melodicky folk-metallová hudba Veremiy je ted skutečně na Ukrajině vždy velkou podporou a velkou nadějí Ukrajiny i hodně velkou oporou a pomocí Ukrajině v její tolik už těžké válečné situaci, hudba skupiny Veremiy?.. - to je skutečně to vubec už právě tolik vždy nejlepší z celé dnešní hudební tvorby na Ukrajině, právě už vedle tolik už uspěšných a oblíbených pop-rockově alternativních Okean Elzy, a právě na samotné Veremiy by se nemělo na Ukrajině nikdy už zapomínat, klidně tu reagujte a pište komentář koho jejich hudba osloví a zaujme, budu jedině moc rád..

Віталій Калініченко - про ‪@veremiyband‬і світогляд, проблема авторських прав, плагіату і винагороди... skvělý dlouhý rozhovor se zpěvákem Veremiy s českými titulky už právě na YOU_TUBE..

k jeho etickým zásadám patří spravedlnost, laskavost, upřímnost, pokora, pracovitost, respekt k rodině a předkům. (zdroj: wikipedie)

K dalším pěti důležitým ctnostem dle Konfucia patří: vážnost, velkorysost, upřímnost, pracovitost a laskavost. Další důležitou hodnotou je rovnováha a vyváženost. Například nejvíce velkorysý člověk není ten, kdo obdarovává nejvíce, ale ten kdo nedává ani mnoho, ani málo. (zdroj: wikipedie)

už odcházím, ale zatím tu otevřete své srdce čipmánkum...

Božínku!, jak chcete... už raději nepíšu a mlčím. PS. i dezoláti by to v rockovém klubu s mím hudebním playlistem měli těžký.

PS. s vlastencemi by to bylo těžký, ty by v rockovém klubu neměli co poslouchat a nadávali by mě, kde mohli.. stejně už jako metallisti a rappeři. Ty by z rockového klubu nevyvázli "živí.".

Nejhorší, co muže dnes už v hudbě být je, když je metallista už totálně vypatlanej a vymaštěnej už nějakým satanismem a rapper prozměnu zase už zločineckým a násilným Gangsta rappem, takový individua, co by v hudbě vždy jen trvali tzv. na svém extrému bych už v rockovém klubu raději neviděl, s vlastencemi v rockovém klubu by to bylo taky těžký, to pak raději rockový klub asi otevřít už jen vždy pro dobře vybranou veřejnou malou klientelu, jsem v rockové hudbě i skutečně hodně tolerantní, ale v rockové hudbě nikdy nemusím už žánrový extrém, jako už právě agresivně tvrdý metall či gangsta rapp, a právě takový technaři?... - Ty jsou na tom už asi stejně.. já bych jel bohatý a pestrý, hodně žánrově už rozmanitý hudební playlist z dobře, z dukladně a pečlivě už vždy vybraných písní německých punkeru Die Toten Hosen s TV Smith, z pop-rocku Ukrajinských Okean Elzy a melodického folk-metallu Veremiy, až po folkaře Leonarda Cohena a některé i písně irských U2, až třeba po to vždy už nejoblíbenější a nejznámější už tzv. právě z anglo-amerického pop-rockového už hudebního tzv. mainstreamu, zajímá mě, kde se už rockeři spolu v Trutnově pak nakonec sejdeme?...

Tak a jsme ted u toho - v Trutnově mi hodně moc už tolik chýbí právě nějaký rockový club...

V takových hudebních interpretech, jako jsou pro mě němečtí Die Toten Hosen a TV Smith, Ukrajinský Okean Elzy a Veremiy až po Leonarda Cohena jsem se už posluchačsky tolik "rockersky" hodně i našel, a nehledám už v rockové hudbě dnes už moc dál, občas ještě mužu i některé písně od U2, a snad právě svuj nepřekonatelný kultovní statut v rockové hudbě pro mě mají už navždy i tolik nakonec ještě i právě už i písně "Wind of Change" od německých Scorpions, "Walk On" od zmíněných irských U2, "Desert Rose" od brita Stinga, "Its My Life" od amerických Jon Bon Jovi, "Nothing All Matters" od americké Metallici, "Streets of Philadelphia" od američana Bruce Springsteena, až i tolik vždy po instrumentální kytarový skvost "Moldau" od Wolfa Hoffmana, až konečně i třeba právě po už tolik melancholickou baladu "Snad Nám Naše Děti Prominou" od našeho Michala Prokopa s Framus 5 a stejně tak i melancholickou písen "Mikri Istoria" řeckých Endelehia.. To je pro mě vždy to uplně nejlepší z rocku..

Všechno je to pro mě v punku vždy o hudbě německých Die Toten Hosen a TV Smith, na jejich dobré hudbě, textech písní a myšlenkách jsem vyrostl, všechno je to pro mě v punku o návratu k písni "Generation Y" od TV Smith, a k "Expensive Being Poor", to jsou v Punku nepřekonatelné a vždy i tolik jedinečné a pro mě vždy hodně vyjímečné a neopakovatelné písně, láska k Ukrajinským pop-rockovým Okean Elzy a k melodicky folk-rock, k folk-metallovým též Ukrajinským Veremiy přišla už hodně pozdě, a některé písně folkaře Leonarda Cohena v éteru na radiu BEAT už taky vubec neuslyšíte, velká škoda, klasický rock není v hudbě tak vyjímečně a sugestivně už nikdy tolik melodický a v textech písní nikdy tak srdečný, upřímný, skutečně tak melancholicky už hloubavý a právě už nade vše ostatní hluboce už pak tolik nad životem a jeho hodnotama i smyslem už tolik zamyšlený, tak cenný, přínosný a nadčasový, pro mě osobně klasický rock má mnohem blíže vždy více k bluesovému cítění v rockové hudbě, a proto vždy i její melodie i texty písní jsou vždy hodně jednotvárně už ubíjející, prostě už hodně monotonní. Interpreti, už takové skupiny jako Die Toten Hosen, Okean Elzy, Veremiy či Leonard Cohen, to už není v hudbě nikdy žádný masoví spotřební prumyslový, tolik komerčně už uspěšný a masově populární hudební mainstream, právě už vždy ten tolik už nakonec jen anglo (britsko) - americký. Punková, folková, pop- rocková a melodicky folk metallová hudba, kterou jsem tu tolik už právě nakonec i zmínil a kterou osobně nejvíce už mužu, nejvíce od srdce tolik miluju má v sobě vždy hodně pozitivní a kladné energie a melodicky se vám vždy vryje skutečně hluboko do duše a tolik i vždy do srdce, že zahojí každé, i ty hluboké rány srdce i duše a otevře vám vždy líp oči, než nějaký klasický rock už rádia BEAT..

I pro rappery i metallisty to tu skutečně byla už poslední kapka v diskusi, to víte, punkery si nikdy už nedobírám, Konfucius v Číně učí velké skromnosti, umírněnosti a velké štědrosti, silné sebeuctě, vzájemnému respektu i lásce, svědomitosti a zodpovědnosti, a punkeři zase prozměnu vás (na)učí velké toleranci, vždy dobrému i vždy spolehlivému přátelství, velké svobodě i nezávislosti tolik vždy na systému i ideologiích, vše z toho mám hodně v sobě, jsem asi trochu punker i rocker_bizár, ale vždy hodně upřímný, co se snaží psát hodně nezaujatě i pravdivě, prostě objektivně, a to vubec není snadné, zvláště když už to občas vypadá i hodně už i na to, že mě v sobě má emoční inteligence a dobrá intuice nikdy nezklame, a pomalu už v diskusi tolik už častěji i vynahrazuje vše ostatní, čemu vás vždy už tolik nakonec učí tzv. objektivní matematická logika, vždy k mnohem už většímu osobnímu zájmu o ekonomiku a politiku v zemi, mě zajímají už jen vztahy mezi lidmi a na to ostatní vždy rád seru, ale nejvíce mě vždy teprve učí už lásce, partnerskému obdivu i vzájemnému respektu a toleranci ve vztahu i právě nakonec Darinka..

A tady? Nová verze Aladina?