alkoholismus

Jak byste reagovali, kdybyste zjistili, že vyše dítě pije nebo fetuje?
Mně se to zatím nestalo, děti ještě teprv vstupují do puberty. Ale měla bych být na to připravená. A nejsem. Jak asi takové dítě přijme rady od mámy, která si tím taky prošla?
Jedině nechat jednat druhého rodiče, to by mohlo fungovat.

nedal neumím psát znaky,třeba...Jo, takhle! :-)
Záleží, co máš za klávesnici.
mně jdou na noťasi procenta tak, že zmáčknu Shift a vprao nahoru od písmenka "p" jsou procenta. %%%%%
Jinak při přepnutí na EN jazyk by to mělo jít klávesou s č. 5.

ty už sis dneska něco dal,...nedal neumím psát znaky,třeba ty a já,neumím napsat ty znak nad7 já

Jako 100procentné já to čtu...ty už sis dneska něco dal, viď? :-)

Nesmí to být jedno z dalších...Vize je to dobrá, zdravá.

I když nezastírám, že jsem v tomto spíše skeptik.
Spousta lidí opakovaně přestává kouřit, pít, drží diety...a pak to zase sklouzne zpět.
Někdy pomůže fakt jen VELKÝ PRŮSER, kterého se tak bojíš, než se to nastartuje doopravdy.
Nicméně třeba budeš výjimka, kdoví.
Budu držet pěsti.

Belzebub,
obávám se, že toto...Nesmí to být jedno z dalších planých rozhodnutí. Tady končí veškerá sranda, když to neudělám teď, tak příště už může být třeba pozdě.
Zkusím navštívit AA. V minulosti jsem jednou ze zvědavosti zašel na AA a moc mě nenadchli, tak doufám, že jiná skupina bude lepší. Psychiatricko-psychologickou pomoc zatím nechci.

Moje motivací je především vyhnout se Velkému průseru. Co chci jako střízlivý dělat vím jen v hrubých rysech, protože za ty roky jsem samozřejmě ztratil přirozený kontakt sám se sebou, takže vlastně ani nevím, jaký doopravdy jsem a co doopravdy chci. Bude to znovuobjevování sebe sama.

Jaká procenta?
nespletl sis...Jako 100procentné já to čtu myslím opravdudík

jak se dělaj procenta já na...Jaká procenta?
nespletl sis diskuzi, :-D

Svoloč pomlouvačná PL a spol....OŽRALCI BUDOU OŽRALCI POZNAMENANÍ,TY MEZI NĚ PATŘÍŠ TAKY jc!

Belzebub,
obávám se, že toto...jak se dělaj procenta já na to nemohu přijít dík

Já vím p. doktorko.Škoda toho...Bylo to moc pěkný, máš odvahu, takhle jít na veřejnost.Já bych se bála.Ale určitě to dalo někomu podnět, že tak vzdělaní lidé, dopadali strašně, bylo to vidět, a Ty jsi spokojená, pozná se to, a je to tím, že nepiješ.I jsem se zasmála, jak tam mluvíš u toho obrazu M.Jaggera.

Konopí kouřím denně asi 10 -...Belzebub,
obávám se, že toto bude jen jedno z dalších rozhodnutí "od zítřka jiný život", zvláště pokud jsi jich už dřív zažil několik.

Doporučovala bych ke Tvému chvályhodnému rozhodnutí připojit i něco víc, než jen naše sledování a podporu.
Protože tady můžeš přestat chodit kdykoliv, když selžeš, ale když se budeš muset zpovídat někomu "naživo", tak to selhání bude složitější.

protože jde o zkříženou závislost, jsem přesvědčena, že by si to zasloužilo péči lékaře, nejlépe specialisty na toxikologii.
Zmiňuješ i následné psychické problémy, takže klidně bych vyhledala psychiatra, řekla mu o co jde, určitě Tvou snahu ocení a podpoří Tě.
My samozřejmě taky, ale nám nejsi ničím zavázán, můžeš kdykoliv zmiznout... Na Tvém místě bych si udělala tuhle pojistku, sledování lékařem /(i kvůli možným zdravotním komplikacím z absťáku), abys to nemohl tak lehce vzdát.

jakou máš motivaci, vizi...? povídej.
Co bys chtěl, až nebudeš hulit a chlastat.

Konopí kouřím denně asi 10 -...Jsi normální závislák.Je dobře, že si uvědomuješ průšvih, nechceš skončit na dně.Nejlepší věc, chceš skončit.Děláš si to pro sebe, bude to těžké, zvládneš to!Jen se neboj!!Návratnost v abstinenci je zázrak, poznáš to, budeš šťastný.Najdeš klid na duši, čistý rána, radost , že jsi.Budeš rád na světě.Každý den střízlivý je úspěch. Nevzdávej to.Trávu nekouřím, znám ji 35 let.S alkoholem jsem si užila peklo.Jestli chceš, zavolej mně, k večeru, dnes budu jezdit po doktorech, na AA.Tak až v 8 večer.Tel-724 978 049.Představ si, že já toho nechala ve svých 53 letech, stará, nemocná, vdova.Žádná budoucnost, motivace k životu.Ale bude to už 6 let,nejlepší roky mého života.Měj se rád, žij!Moc Ti to přeji.Sem piš , cokoliv Tě napadne, potřebuješ ze sebe dostat co nejvíc bolesti, [email protected]

Konopí kouřím denně asi 10 -...Budeš očekávat a odepisovat na odezvu,nebo chceš jen psát?
Držím ti pěsti a budu tě číst.

Konopí kouřím denně asi 10 - 11 let, prvního jointíka obvykle odpaluju už ráno po probuzení. Alkohol mi chutnal vždy, poslední 2 – 3 roky je to však napováženou, vlastně také skoro každý den nebo obden. Vlastně se dá říct, že si téměř neustále udržuju hladinku toho nebo onoho. Už několik let si uvědomuju svoji závislost a čas od času se pokouším svépomocí přestat. Takové to klasické „od zítra začnu žít nový život…“ Jenže to není zdaleka tak jednoduché. Většinou to dopadne tak, že abstinuju jen od jednoho a o to více si užívám druhého. Mým největším dosavadním úspěchem bylo 6 týdnů 100% abstinence někdy před 3 – 4 lety. V mém okolí nikdo nic netuší, ani nejbližší. Stejně by mi to nevěřili, jsem takovej ten typ, co na to vůbec nevypadá. O tom, že kouřím konopí neví vlastně nikdo. A že se občas trochu napiju je přece v naší společnosti norma: nezvracím, nejsem agresivní, nedělám ostudu, 2. den si všechno pamatuju. Zkrátka a dobře, žiju dvojí život a svoji závislost pečlivě tajím.

Jenže s tím musím přestat. Cítím, že se ocitám na hraně a že právě teď nastane to zlomové období, které definitivně rozhodne. Buď budu žít spořádaně anebo bídně zhynu pokrk ve sračkách. Čeká mě více zásadních změn, nejen abstinence, a mám strach, jak to celé dopadne. Zda zvládnu zcela překopat svůj život a postavit ho na nových, zdravých základech. Taky mám obavu z psychického absťáku, že nebudu dostatečně silný a vytrvalý, že selžu.

Budu sem průběžně psát o tom, co budu prožívat. Bude to taková moje deníková terapie, která mi pomůže nesejít z cesty a vytrvat. Kdo ví, třeba to pomůže i někomu dalšímu. Držte mi palce, jízda začínáááááááá…

PS: Chýlí se ke konci můj 1. den a „bolelo“ to mnohem míň, než jsem čekal  Když jsem začal večer klesat na mysli, vrhnul jsem se na tento příspěvek a teď se cítím daleko líp.

Dnes je 11. 1. 2010, můj den D.
Den Jedna.
První den Nového života.

Včera jsem prostě došel z závěru, že takhle už dál nemůžu. Že můj život je zbytečnej, mizernej, prázdnej, plnej bolesti, výčitek, sebelítosti a zklamání. Že toho dobrého je poskrovnu a stále míň a míň. Že to se mnou jde pomalu ale spolehlivě z kopce. Že už dávno pouze přežívám. Skoro na nic se netěším, z ničeho nemám radost, většina věcí ztratila smysl, jsem cynickej, apatickej, na životě mi příliš nezáleží a často přemýšlím o eventualitě sebevraždy. Většinou existuju ze dne na den, z hodiny na hodinu, jedu na „autopilota“. Cítím v sobě nekonečnou prázdnotu, jako by ve mně něco odumřelo. Nevěřím v sebe ani v okolní svět. Izoluji se od ostatních a zároveň se cítím zoufale sám. Jako by všechno bylo od základů úplně, ale úplně špatně…

Je těžké si to přiznat, ale můžu si za to hlavně sám. Jsem totiž závislák. Konopí. Alkohol. Nebo oboje. Konopí mám mnohem raději. Když není konopí, přinese denní dávku zapomnění a uvolnění alkohol. Když není ani jedno, je zle. Pak přijde úzkost, výčitky svědomí, strach, tenze, nuda… prostě k nevydržení. To bych pak udělal skoro cokoliv, abych utekl sám před sebou, před těmi trýznivými myšlenkami a pocity. Jenže schovat se sám před sebou neumím. Uvolnění a klid na duši pak přinese zase až konopí nebo alkohol. Mysl a tělo se příjemně uvolní, svět se zdá na chvíli hezčím a snesitelnějším, problémy na chvíli ustoupí do pozadí, nemusím nic řešit.

Jóó,u toho kolotoče,tak jsem to popletl,to je fuk.

Mluvili o Vás,coby o lékařce.To byla ta bezdomovkyně s přítelem.Já jsem tam jediná abstinující, sama, u toho rybníka.......

Doktorka nejsem,osobně ty...Mluvili o Vás,coby o lékařce.

Já vím p. doktorko.Škoda toho...Doktorka nejsem,osobně ty lidi neznám, jen jsem slyšela o nich vyprávět.S tím advokátem, spisovatelem, byl mladý Forman,jeho kámoš.