Toužím po amputaci

No dneska už jsem chtěl utrhnout nohu plyšovému medvědovi , ale byla přišitá fest a tak jsem šel utrhnout aspoň jednu nožičku  od párku . To bylo radosti .

Lucka jsem já

Tak proč udáváš jehí číslo ?

To je telefon na Lucku

To je pravda sakra 

No takhle se to nenacvičuje. Na mrtvolách se spíš učíš jak co v těle vypadá. Klasické operace až na sále samozřejmě pod dozorem zkušeného kolegy. A nejprve jen koukáš co a jak. Pak sem tam něco přidržíš a až pak třeba něco řízneš nebo zašiješ.

Co tě na tom přesně bere? Jak by sis představovala "role play"?

Dej kontakt 

Někdo se tu za mě vydává, ale to jsi asi poznala. Chceš email nebo jaký kontakt? Adresu fakt psát nebudu :-)

Ideálně mobil

S mobilem neblázni, zrovna tady bych to neriskoval. 

[email protected]

Dej ty

Ne ,ty dej

Ne,ty dej

Po prvotním šoku lze žít jakž takž normálně, protože protézy jsou dneska velmi dobré, ale noha je noha. Záleží pak na člověku, jak se s tím psychicky srovná. Někdo to vezme v pohodě a nějak si na nový život zvykne, byť bude mít vždy nějaká omezení a někdo se třeba i s protézama stydí jít jen ven nebo se svléknout před partnerem. Záleží taky na práci- třeba v kanclu vám toto skoro nevadí, řidiče ale např. už dělat nemůžete. Je to individuální.

Mě by nevadilo hrát v sexu tyhle scénáře, ale nikdy bych svojí partnerku nenutil ke skutečné amputaci, protože to už je nevratné. 

Jen jednou, holčina šla z hospody zřejmě ve stavu jak zákon káže (u nás měla v krvi pořád přes 1 promile), usnula v mrazu venku, na sobě jen lodičky a obě nohy jí silně omrzly. Jednu nohu jsme zachránili, ale o druhou přišla pod kolenem. Věděla o tom předem, když se probudila, tak měla obě nohy a dělali jsme vše pro to, aby je měla i nadále, ale jednu se nepodařilo zachránit. Snad už tolik nepije.