Podvazky a punčochy

Je velká škoda nechat vlákno o punčochách zapadnout. Aktuálně byly 2 dny po sobě nízké teploty, kolik žen, dam, paní a slečen vyšlo k volbám v sukni? Včera v šest večer jsem měl štěstí vidět v sukni dvě dámy, obě členky volební komise a venku jeden manželský pár. Za paní jsem se otáčel jak vystupovala z auta. V sukni umožnila pohled na ladné nohy výš než chtěla, ale rozkrok si uhlídala. 

Já také rád nosím podvazkový pás s punčochami. Je to proto, že to  nosím už od puberty. Líbí se mi, jak na mně vypadají a jak se v nich moje nohy cítí. A když jdu s punčochami, které mně  tahají za podvazky, je to opravdu vzrušující. Také v chladnějším počasí mi udržují nohy v teple.

Moje posedlost nošením  punčoch pramení z toho, že se mi prostě líbí, jak na mně vypadají a jak se cítím. Oblečení podvazkového pásu a punčoch je skvělý způsob, jak začít den. To je něco, co si užívám už od rané puberty. Ale na druhou stranu je to něco, co si člověk musí sám vyzkoušet, aby si to opravdu užil a pochopil

Když tady čtu, o sukni nad kolena, dovolte několik vzpomínek. Ostatně, jeden francouzský filosof řekl, že vzpomínání je drogou starců. Prosím, hned v úvodu, případné odchylky od normálu, o pochopení. Chci popsat dobu, kdy svět byl ještě normální.

Na velikonoce jsme se všichni, tedy, my muži, kteří měli mimořádně kladný vztah k ženám,  léta 1968 až 1970, docela těšili. Pojem nějakého "harašení" byl naprosto neznámý a chlap, který po zadku nepoplácal okolojdoucí kolegyni byl zkrátka "teplouš."

Na pomlázku nás chodilo většinou víc, tedy,  kolegové dam, se kterými jsme sdíleli společné pracoviště. Ty dámy nás většinou očekávaly, jejich partneři obcházeli své kolegyně a tak nebylo nikoho, kdo by se zastával počestnosti oněch žen. To, že se odehrávaly události, z dnešního pohledu  nepochopitelné, nám tehdy vůbec nedocházelo. Pomlázky nebylo třeba, neboť ony dámy jsme většinou vypláceli na tu část stehna, mezi koncem punčochy a zadkem. Pokud někdo nechápe, jak to. Tehdy, jaksi, bylo dobrým zvykem, aby žena nosila sukni. V roce 1971 jsem měl možnost prožít Velikonoce v jednom Maďarském lázeňském městě. Tam o "pomlázce" neměli ani tušení. Možná, proto, dámy naháněli s nějakými parfémovanými stříkadly. A jak ty dámy prchaly, ti mládenci je chytali za sukně, které, jak jsem později pochopil, byly záměrně tak strojeny, aby tomu "stříkači "zůstaly v ruce". A tak, po lázeňském resortu pobíhalo několik děvčat, ve spodním prádle, pohled k nezaplacení. "Drezkot" těch dívek předepisoval černé punčochy. Tedy, ještě jednou se omlouvám všem, které jsem svým vzpomínáním pohoršil. Někdy mě napadá, že od těch dob  neuplynulo pár desítek let, ale přímo staletí. Nezbývá, než povzdechnout, jak krásná doba to byla. 

e

Vždycky mi udělá velkou radost, když vidím takovou typickou decentní dámu okolo padesátky. Samozřejmě v dlouhé sukni těsně nad kolena.

A jak si taková dáma sedne, tak, nechápu proč, rozhazuje nohama na všechy strany a odhalí přitom mimo jiné okraje samodržících punčoch. A punčochy má samozřejmě krátké či "spadlé" až do půli stehen. A když si sedne, tak s nohama maximálně od sebe, co jen sukně dovolí. A tohle všechno jí na image dámy rozhodně nepřidává

Teď už je moc teplo a chodí se spíš naboso. To období, kdy na začátku jara vytáhnou baby sukně, ale ne ještě takové teplo, takže chodí v punčochách, ja strašně krátké.

Zázraky se dějí. dnes, v Lidlu, dáma v sukni nad kolena, černé punčochy se švem.

Den byl hned krásnější. Pamatuji dobu, kdy to byla denní realita.

Já je nosím,ale vetšinou mi z nich docela fest smrděj nohy.