existuje posmrtný život?

A co duše zvířat? Co myslíte, kam odejdou, nebo se někam ztrácejí? Taky se o nich člověku přece zdá, když je měl rád...

Take jsem videla bytosti(duchy?),jsem si jista ze po smrti nas ceka dalsi cesta,nase duse si vybrala telo ve kterem jsme ted a mela k tomu svuj duvod,pak to telo opustime ale tym to nekonci...

Mě se stalo něcopodobného jako Martě. Před pěti lety zemřela moje nejlepší kamarádka na rakovinu prsu, bylo jí 40 let. Před smrtí jsem jí slíbila, že se postarám o její dvě děti.Nezvládla jsem to a hodně mě to trápilo. Asi před rokem se mi zdál sen,kamarádka přišla ke mě do ložnice, sedla si ke mě na postel a říkala mi, že je všechno v pohodě a že se má dobře.Cítila jsem, jak se mě dotýká. Ráno jsem vše vyprávěla rodině a dcera na mě udiveně koukala pomalu s otevřenou pusou. Teta Šárka tu noc byla u ní také, ve vedlejším pokoji. Takže věřím v posmrtný život, je to určitý přenos energie, kterému nerozumíme, ale který cítíme. O Šárce se mi zdálo tenkrát poprvé a zatím naposledy.

Ahoj všichni - dovolím si svou zkušenost. Asi před 7 lety mi zemřela kamarádka (26 let) na rakovinu. Byla to úžasná bytost. Všem dokázala poradit a povzbudit - její životní nadhled byl posilující. Nemohla jsem se s tím vyrovnat, nechápala jsem proč "bůh" (je-li) jí dal takové nadání a krásu aby ji pak nenechal dokázat to co v ní bylo. Tápala jsem v otázkách v co věřit. Jestliže věřím, tak rozhodně ne v Ježíše Krista, o Aláhu nevím nic. Můžu věřit jen ve smrt, kterou vidím, ale jestli je něco po smrti?

Mám zkušenost, že když zemře člověk příliž blízký, tak v ten den se objeví ve snu. V živém snu - že to snad není ani sen.

Když zemřela Lenka, zdálo se mi, jak jsem ji chtěla zoufale obejmout a nemohla jsem - stále se mi někam ztrácela a když jsem ji konečně objala, tak se mi rozsypala na hromadu kostí. Byla jsem tak strašně nešťastná, ale uslyšela jsem její nádherný a uklidňující smích a řekla mi, doslova co blbnu, vždyt smrt není nic strašného, je to naprosto přirozený jev. Není to ani konec ani začátek, ale přechod. Tohle bych si mohla vykládat jako sen. Ale když jsem se ráno probudila, můj tehdy 4-letý syn mi řekl, že se mu zdálo, že létá v nebi (doslova). Lenka ho nikdy neviděla, ale přála si ho poznat. Byl to pro mě důkaz, že se opravdu přišla rozloučit, a že je stále někde její duše a tam zpívá. (Studovala zpěv na konzervatoři).
Nic na tom nemění, že mi strašně chybí, ale věřím, že ji zase potkám. Leničko jestli mě slyšíš tak tě mám moc ráda.

Taky mám fobii z porodů, doktorů, taky si myslím, že to má souvislost s nějakým mým předešlým životem, nemůžu se té fobie zbavit((( věřím že se člověk pak znovu narodí

A já viděla ve 13 letech doma ve dveřích postavu muže,myslela jsem že je to otec a tak jsem na něj volala,jenže on zatím seděl na Wc. Po 30 létech jsme likvidovali obrazy na chalupě,jaké bylo mé zděšení když na jednom byl namalován onen muž ,kterého jsem viděla ve 13 letech. Otec mi řekl že je to jeho otec,který zemřel dávno než jsem se narodila. Takže nevím, co to mělo znamenat.Zřejmně něco zvláštního se po smrti děje.

Pavouků se mnoho lidí bojí proto, protože naši předkové žili v Africe a tam jsou pavouci jedivatí a životu nebezpeční. Prpotože se s jedovatými pavouky setkávali dlouho, "přešlo to do genů". A teď to tam máme, i když u nás pavouci nebezpeční nejsou.

Mě zase děsí pavouci a vůbec hmyz. Nevím proč. Možná jsem byla v minulým životě někde v džungli a najednou se spustil jedovatá pavouk...

Podle mě se po smrti stane NĚCO a pak člověk může znovu vstoupit jako dítě do dalšího života. A v některých výjimečných případech se může stát, že si něco přinese z minulého života do nového. Dokazují to třeba geniální děti, kteří mluví v předškolním věku cizími jazyky, zvládají složité výpočty-a nebo lidé trpící všelijakými nevysvětlitelnými fóbiemi.
Mám úplně odmalička taky takový nevysvětlitelný problém. Strašně mě děsí pohled na vyvrácené kořeny stromů a nechápu proč. Když vidím vyvrácený strom, jak do vzduchu trčí ty kořeny, naběhne mi okamžitě husí kůže. A od toho místa si držím odstup několik metrů.
Napadlo mě tohle-co když jsem byl v minulém životě lesníkem? Když vezmete pilu a odřezáváte vyvrácený strom od kořenů, hrozí velké nebezpečí. Bal hlíny a kořenů má oporu právě v tom kmenu. Když se to uřízne, může vám spadnout na hlavu a rozdrtí vás. Co když se mi stalo právě tohle? A poslední okamžik života jsem viděl ty kořeny, jak mi padají na hlavu? Jiné vysvětlení nemám.

Poměrně dost lidí žije dvojí život. Jeden svůj,kde existují biologicky. A pak ten druhý, v pověstech a pomluvách. Taková virtuální realia nezávislá na nositeli a jeho tělesných pochodech. Tyto životy často mohou být zcela rozdílné. Sám to zažívám denně. Například 70% lidí, kterých se zeptáte na Horský hotel,hru od V.Havla, odpoví, že je to něco úžasného,objevného,geniálního. Já jsem tu hru viděl doopravdy, četl na ni recenze...Většina těch, kteří tuto hru shlédli doopravdy, pochopili, že když je něco kompilované z díla jiného autora s příznačným názvem "pláč nad lejnem" tak by byl, vzhledem k téměř nezměněnému obsahu výstižnější ten název původního díla:).
Ne že bych nenáviděl demokracii, jak to mnozí z vás pochopí. Tento příklad rozdílu mezi pověstí a skutečným životem a dílem dávám proto, že jiný český autor úzce intelektuálních děl není tak populární:)
Pokud někomu něco brání v tom aby to pochopil, můžu vložit stručný obsah pověsti o Babinském, nebo příběh pana poslance Čunka.

asi jo, vždyť se stále dějí nevysvětlitelné věci.

Zajímavá je myšlenka, že když na zesnulého myslíme, bude žíti s námi dál. Ale vždyť podobně na nás myslí známí i když žijem, ne? Že bych teda žil dvojí život? :)

Monku, Ty jsi morbidní!
(Zapomněls na červíky, kteří si z nás udělaj dobrou sváču ;) )

Ivanko, jistě. třeba mouchy, rakev, náhrobek..:)

určitě existuje něco po smrti.

Pythagorovy žlutý trojúhelníčky jsi zapomněla, kikuš:) On dělal na celé barevné soustavě, kde mu ze tří základních vyšly všechny barvy duhy. Dneska známe podobnou soustavu jako Oswaldovu:)
Pythagoras ale ještě věřil, že můžou být i barvy mimo tento systém, lidem naprosto neznámé. Dneska se tomu smějeme. Možná z blbosti, černání určitých látek v neviditelném UV záření nejspíš znal, teplo také považoval za záření a možná právě to myslel...
Co si myslím o posmrtné existenci? Tak předně, nevím jak souvisí se sebeuvědoměním, podle učení behavioralismu je sebeuvědomění prostě jen pokročilý systém organizace potřeb systému. Takže nějaké sebeuvědomění má každý, kdo se je schopen učit, i pes, i nějaká améba. Ale améba ani váš pes, jak na to odpovídá Eisenhower, neumí anglicky a nespoří si doláče:) Je jim to tedy houby platné.

Posmrtná existence jako mitochondriální DNA, jak to vnímá současná věda, taky není nic moc. Možná nám pokrok ve čtení genetických kódů jednou umožní stvořit výrobní linku na lidi, jak psal třeba scifista Souček a po něm to opsal a značně zpopularizoval A.C. Clark:) Ale aby se na nich "vezlo" vědomí jednotlivce, to se tam asi nevejde.
Záhrobní život jako duchové, třeba jako z Pottera, když už český pohádky neznáte?
Ještě jsem neviděl ducha, už jsem navštívil pár strašidelných míst, byly tam různé anomálie, třeba zvýšená hladina CO2 , ethylenu...to dostačovalo, spolu s činností kněží nebo spisovatelů, placených z kapsy podnikatelů v turistice, nebo místních správců, toužících po slávě, k vytvoření potřebné atmosféry:)
na druhou stranu, proč by nebylo nějaké "podhoubí" . Ale každé podhoubí je cítit, nosem:) Existuje snad něco takového i u "duchovního podhoubí"? Kdyby nasazování sensibilů nebyla forma psychického terorum nebo nátlaku na vyslýchané osoby, nebo prostě jen dobrého obchodu bez záruky, pak bych tomu snad i věřil. Nicméně, už jako dítě, když jsem se zmínil o záhrobí před farářem, málem mě tam jeho trestající ruka a rantl kostela odeslal. Když je pro správné ovce Ráj a Nebe, není potřeba nic dalšího...zbývající půjdou do teplíčka za sexem a tancem,zatímco já jako křtěný budu mrznout s píšťalou někde na mráčku:(
No, jsou i jiná náboženství, ale v současné době mají zanedbatelný vliv, v porovnání s těmi s judaistickými kořeny. Takže co?
Leda tak počkat, až odejdu do Valhaly, tam bude aspoň sranda:)

Po mnoha letech práce vidí každý, že je unavený a život na prd. Tak se dá na Víru, aby měl jméno na kostelním okně:) A nemusí to bejt vědec, třeba děda bejval horník:)
Newton právě počítal částici jako "kus vlnění",ve svý korpuskulární teorii , právě proto, že ještě nebyla žádná De Broglieho vlnová hypotéza:) s jeho znalostma by jsme se asi k popisu stavu systému nedostali, maximálně tak k tomu, jakou barvu má světlo:) A vůbec, nejlepší byl Pythagoras který si myslel, že modré světlo jsou kolečka, protože je méně ostré než červené, to si zase myslel, že jsou čtverečky:) No, ale na svou dobu, když ostatní uctívali Bohy a předky:)

Plně souhlasím s Josífkem. Ale nemohlo by to být třeba takto ? (a teď přijde hodně kulhající přirovnání): V lesní půdě je stále víceméně neviditelné podhoubí. Občas z něj vyrazí viditelné plodnice (houby). Stejně tak by bylo možné si představit, že existuje jakési univerzální vědomí (nevím jak to nazvat), jehož malá část se za určitých okolností "přeleje" do vzniku jednotlivých tvorů.
Zdůrazňuji, že se jedná o ničím nepodloženou fantazii. Její jediné plus je to, že snad není s ničím podstatným ve sporu. Tvorové mohou být různí, může jich být v různé době různý počet. Lidé i zvířata mají jednu podstatu.
Na opačné teorii, že totiž člověk je dokonalý (chemický) stroj je zarážející to, že tento stroj je schopen si uvědomit sám sebe, což se vymyká našemu chápání.