Cinkali byste znovu klíčema?

Díky, psala jsme to jak jsme slyšela  aněco mi uniklo. Nejsi první, kdo mě upozornil. Já za sebe vyzdvihuji: 

"Lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednodiüché, hádejte se"

Psala jsem, vše je třeba dát do kontextu doby. TGM slova jsou nadčasová. Tehdy se Němci radikalizovali. Ale jasně můžeme očekávat, že si to někteří vyloží po svém. Dopis vznikl v roce 1937, tedy před druhou světovou válkou a před komunistickým převratem v roce 1948. V té době byla hlavní hrozbou pro Československo právě nacistické Německo.

pardon

Přečti si, prosím, můj kratinký dnešní záznam  otevírání dopisu a prvního hrubého překladu. Myslím, že 100% ještě dopis zanalyzován není.

první závěry: autentický dokument, datace není jistá, skoro vše  AJ, jinde že z úmrtního lože, 

není to dopis je to záznam, špatně čitelný, zřejmě není z r 1937 kdy měl pocit, že umírá, ale zřejmě z 1934 léto

jak by se měl uspořádat pohřeb, jsme nemocný, je to konec, budete pokračovat v práci, víte jak ale umíte být opatrní. Víte jak se chovat, nemusím vám říkat nic více, vy víte...jsem neschopný"

Souvislost s velkými obavami národů čsr 30. let (zřejmě Němci)

"musíme uvažovat o mé smrti, připravovat FUNUS (zdůrazněno)"

"první prezdent ta všechny ty hlouposti, proč kolem to dělat šarády, byl jsme stejně hloupý jako ostatní...ale ať  udělají funus, Když zlstanete v klidu, Češi jsou praktičtí pracující, Němci mají poctivost, ale ukradnou ještě víc. Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí nemohou toho moc udělat. 

Lidé se bojí smrti, nebojte se, jen si musíte koupit nové šaty. A hlavně funus. Lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednoduché, hádejte se

(první odposlechnutý překlad od Dr Dagmar Hájková)

Máme se s nimi hádat? Rozkaz pane prezidente! 

Přesně tak.

Wow, Koukla jsme na Seznam.cz:

 „My ale nevíme, zda to jsou opravdu poslední slova Tomáše Garrigua Masaryka. Možná, že sdělení v obálce, kterou Národnímu archivu předal v roce 2005, mu (Antonínu Sumovi, tajemníku Jana Masaryka - pozn. redakce) přišlo tak závažné, že si řekl, že společnost na to není ještě dostatečně zralá a že tomu dá ještě dvacet let,“ uvádí Hájková. Podle ní je také možné, že v dopise je něco, co Antonín Sum, jakožto člověk oddaný T. G. Masarykovi a Janu Masarykovi, považoval za tak tíživé, že se toho nechtěl dožít.