Nechci mít dítě

a debilita

Ms. CF proč ne.
Tvé příspěvky se dobře čtou, je z nich cítit tolerance a nadhled.

Gábina: Voluntary Human Extinction Movement, hnutí za dobrovolné vymření lidstva.

anonym: když jsou tvoje znalosti angličtiny tak zoufalé, tak bys měl sedět doma a doučovat se, a nikoli courat po internetových diskusích.

Mistr světa=MS

co to je VHEMT?

No, jak říkám, diskuse tohoto typu je hrůza, alespoň by se tu mělo dát normálně refreshovat O_o

anonym: ty jsi jistě chytrej jak rádio, když ani nevíš co znamená "Ms":-))
A příště si aspoň přečti, co píšu, než začneš blít.

Dagmar:
14:23, velmi pěkné.
Bohužel jsem takovou "nesobeckou" paní měla za babičku, a je to hrůza.
Myslíš, že bych tě mohla zkopírovat na childfree.bloguje.cz? Odkazovat do diskuse tohoto typu asi nemá velký smysl.

Jana:
Proč ne? Podporuji VHEMT.

Ach anonyme.Po přečtení tvého inteligentního příspěvku,který se mi mimochodem jeví jako stoprocentní antikoncepce,se ani dotyčným dívkám a ženám nedivím,že děti nechtějí.Boduješ.Jen tak dál a vymřeme.

Jája:
"Za celou dobu mi nikdo nikdy z těch, co děti mají, nedal žádný solidní argument, aby mi vysvětlil, proč děti mít."
Tohle bych zrovna těm "dětným" nevyčítala, protože na otázku "PROČ" se fakt odpovídá hrozně těžko. Většina z nich má děti proto, že "prostě je chci mít". A na "chci", "nechci", "líbí se mi", "nelíbí se mi", "co na něm vidíš" a podobně se podle mého odpovědět nedá.
Samozřejmě, jsou tady případy, které odpovídají "no, vždyť každý má děti" a podobně, a některé to opravdu myslí vážně, ale to je takový nevyzrálý přístup na úrovni "jooo, tohle je skvělej song, protože je první v hitparádě!" - a ne proto, že se mi líbí.
Já mám taky spoustu zájmů, které člověku, který postrádá to "chtění" přijdou jako omezování, mnohdy i utrpení (body modification, různé extrémní zátěžové situace), ale mě těší.

Jana:
"Válet se a lenošit.....jak tě to může bavit?"
Opět, nezodpověditelný dotaz. Prostě jí to baví, no.
"Každý kdo má v srdci místo pro víc lidí než jen pro sebe,ty děti má i s rizikem,že budou takové či onaké."
Tak to je naprostý blábol. Nechtít děti v žádném případě neznamená absenci citů nebo sobectví.

Victoria:
"Myslím, že se může stát, že by chlap, který po dětech touží, se této své touhy vzdal, aby neztratil ženu, kterou miluje, která ale děti nechce."
Já osobně si nedovedu představit, že bych se kvůli muži vzdala svojí bezdětnosti; proto nemohu chtít, aby se muž kvůli mě vzdal rodičovství. Věřím, že se tohle může stát (oběma směry), ale to jsou opravdu extrémní případy, až bych řekla "filmové".
"Pořád ale doufám, že jednou najdu muže, se kterým se v této zásadní otázce shodneme a vydrží nám to."
Máš výhodu, můžeš hledat celý život, pro hledání childfree partnera nejsou věkové limity:-) Naopak si myslím, že ženy po přechodu na tom musí být v tomhle ohledu líp, protože se na ně nikdo nenalepí s myšlenkou "jooo, to všecky říkaj jak děti a svatba nikdy, ona si to za pár let rozmyslí".

id Pro anonyma:
Neumíš si přečíst název diskuse?:-)

, Ms. CF ty seš chytrej až to sere podle tebe je tu každej názor na hovno zato ten tvůj je na píču

Jája:
"Za celou dobu mi nikdo nikdy z těch, co děti mají, nedal žádný solidní argument, aby mi vysvětlil, proč děti mít."
Tohle bych zrovna těm "dětným" nevyčítala, protože na otázku "PROČ" se fakt odpovídá hrozně těžko. Většina z nich má děti proto, že "prostě je chci mít". A na "chci", "nechci", "líbí se mi", "nelíbí se mi", "co na něm vidíš" a podobně se podle mého odpovědět nedá.
Samozřejmě, jsou tady případy, které odpovídají "no, vždyť každý má děti" a podobně, a některé to opravdu myslí vážně, ale to je takový nevyzrálý přístup na úrovni "jooo, tohle je skvělej song, protože je první v hitparádě!" - a ne proto, že se mi líbí.
Já mám taky spoustu zájmů, které člověku, který postrádá to "chtění" přijdou jako omezování, mnohdy i utrpení (body modification, různé extrémní zátěžové situace), ale mě těší.

Jana:
"Válet se a lenošit.....jak tě to může bavit?"
Opět, nezodpověditelný dotaz. Prostě jí to baví, no.
"Každý kdo má v srdci místo pro víc lidí než jen pro sebe,ty děti má i s rizikem,že budou takové či onaké."
Tak to je naprostý blábol. Nechtít děti v žádném případě neznamená absenci citů nebo sobectví.

Victoria:
"Myslím, že se může stát, že by chlap, který po dětech touží, se této své touhy vzdal, aby neztratil ženu, kterou miluje, která ale děti nechce."
Já osobně si nedovedu představit, že bych se kvůli muži vzdala svojí bezdětnosti; proto nemohu chtít, aby se muž kvůli mě vzdal rodičovství. Věřím, že se tohle může stát (oběma směry), ale to jsou opravdu extrémní případy, až bych řekla "filmové".
"Pořád ale doufám, že jednou najdu muže, se kterým se v této zásadní otázce shodneme a vydrží nám to."
Máš výhodu, můžeš hledat celý život, pro hledání childfree partnera nejsou věkové limity:-) Naopak si myslím, že ženy po přechodu na tom musí být v tomhle ohledu líp, protože se na ně nikdo nenalepí s myšlenkou "jooo, to všecky říkaj jak děti a svatba nikdy, ona si to za pár let rozmyslí".

id Pro anonyma:
Neumíš si přečíst název diskuse?:-)

Gábina:
Ještě jsem si nevybrala, velmi se mi zamlouvá Velká Británie, ale taky nezavrhuji asijské tygry - kvůli pracovním příležitostem.

Judy:
Tak ačkoli jsem childfree, tak tady ty muže chápu. Něco jiného je "žena, která nemůže mít děti" a "žena, která nechce mít děti". (nehledě na to, že ta první to může řešit adopcí, která je - v případě, že nechcete zdravé + bílé + mimino - dostupná i tady).
Jiný příklad: můžu přijmout, že partner přijde o práci, protože nedokáže zvládnout stres a nároky který na něj klade, ale ne že přijde o práci protože práce je pro něj nedůležitá.

Viki, to jsi napsala dobře, obzvlášť s oním zatím nikým nejmenovaným postřehem se mohu jen ztotožnit.

Jani, dokáži pochopit, že někdo děti má, protože je chtěl. Avšak nesouhlasím s tvrzením, že lidé bezdětní jsou narozdíl od dětných sobečtí.
Milovat někoho, znamená dát mu naprostou svobodu, respektovat jej se vším všudy, takového jaký je, nechat jej žít svůj život a myslet si vlastní myšlenky, bez jakékoliv nárokovosti. Láska může růst pouze ve svobodě.
Jak často můžeme kolem sebe vidět rodiče, kteří děti citově vydírají, podmiňují svou lásku tím, že se dítě bude chovat jak oni chtějí, tzn. naplňovat takový způsob života, jaký právě rodiče považují za správný a nárokují si jakési "vlastnické právo" na potomky i v dospělosti, co hůř, dokonce když už sami vlastní rodinu mají. Mluví jim do vzdělání, koníčků, přátel, partnerů, způsobu života a trávení volného času, ženatosti - dětnosti, výchovy dětí... vyžadují jisté konkrétní množství času týdně, které s nimi jejich děti mají trávit... (dosaďme si - jinak je nemají rádi, jsou nevděční atd. atd.)
Důvod mít dítě, aby se člověk na stáří necítil sám, aby se o něj měl kdo starat, aby si skrze dítě člověk naplnil své vlastní nesplněné sny a přání, aby měl člověk komu předat majetek, geny... to vše jsou sobecké důvody a člověk to dělá pro sebe, nikoliv pro to nenarozené dítě.
Být užitečný, moci o někoho pečovat, někomu něco kupovat, věnovat mu čas a energii.. to vše jsou pocity, velice příjemné, které člověku dávají dobrý pocit sám ze sebe. Nebo-li dělám to proto sebe, protože je to naplňující součástí mého života.
Někdo jiný bude studovat, sportovat, poznávat neznámé, cestovat, protože mu to přináší příjemné pocity naplnění a dělá to pro sebe.
Kdo si neuvědomuje, že sebeobětování je vědomá a dobrovolná činnost, která přináší výrazný pocit uspokojení jemu samému, nemůže ani pochopit, že mezi ním a člověkem, který vědomě volí jiný způsob svého seberozvoje a sebeuplatnění, není rozdíl.
Je logické, že úvahy nad tím, o co jsme přišli my bezdětní, nebo vy dětní nikam nevedou, protože ani jedna strana nemá srovnání plynoucí z vlastní nepřenositelné zkušenosti.
Rozumné východisko je tolerance k individualitě každého jedince.

text

Jano, jdi se pást do kravína. Tohle je diskuze pro ty co děti nechtějí!

Myslím, že se může stát, že by chlap, který po dětech touží, se této své touhy vzdal, aby neztratil ženu, kterou miluje, která ale děti nechce. Ale myslím, že jsou to spíše výjimky. Vztah, kde jeden po dětech bezmezně touží a druhý je striktně odmítá, podle mě taky nemá smysl. Prý ale existuje dost mužů, kteří si dovedou představit život s dětmi i bez nich. Když jejich partnerka děti chce, tak je s ní mají, když nechce, nemají je, aniž by tím trpěli. Bohužel jsem ale zatím na žádného takového nenarazila. Buď jsem narazila na muže, kteří děti chtěli a nehodlali se jich vzdát nebo děti sice nechtěli, ale zásadně mi nevyhovovali po jiných stránkách. Výjimkou byl přítel, který už dítě měl z předchozího vztahu a na dalším netrval, ale tam byla zase jiná komplikace a nakonec jsme se také rozešli. Pořád ale doufám, že jednou najdu muže, se kterým se v této zásadní otázce shodneme a vydrží nám to. Ještě (snad) nejsem tak stará, abych musela házet flintu do žita :-) A ještě jedno pozitivum na dobrovolné bezdětnosti, kterou jsem ještě asi neviděla nikoho jmenovat: ženy, které chtějí mít děti, se dostávají docela do stresu, pokud je jim kolem třicítky a nemají stálého partnera. A i když si někoho najdou, nemají obvykle čas s ním moc dlouho chodit, než založí rodinu, protože jim tikají biologické hodiny. Dobrovolně bezdětná žena má ale na hledání partnera svých snů skoro celý život! Jistě, čím je člověk starší, tím těžší je si někoho najít, ale láska kvete v každém věku a nikdy to není nemožné ;-)

Jájo, naprostý souhlas vnímám to přesně tak. I s Dagmar souhlasím. Nechápu jak někdo může tohle nevidět. A nedělejte si iluze, život ve stáří vám děti nezlepší. Spíš naopak, setkávám se s takovými těmi tvrzeními, já už mám vše za sebou, ale co oni chudáci děti, jak budou zvládat to a to... jen další přidělávání starostí až do hrobu.

Vidíš jájo argument proč mám děti?Protože jsem je chtěla a na ten řev a otázky a na to vše kolem jsem tu sílu měla.Nejsem slaboch.Válet se a lenošit.....jak tě to může bavit?Mladistvý život pro tebe po třicítce skončí tak jako tak i bez dětí.Tlustá můžeš být tak jako tak bez dětí.Každý kdo má v srdci místo pro víc lidí než jen pro sebe,ty děti má i s rizikem,že budou takové či onaké.Ty děti nechceš což je tvá věc a já je chtěla a mám z nich radost.Jsem na ně i pyšná jelikož ve svém mladém životě toho už dokázali mnoho,A hlavně mne udělaly šťastnou.Já doufám,že i já je.
A bavit se a pít a lehnout to my mámy dokážeme skloubit i se starostma co máme.Aspoň máme v životě rušno a víme,že žijeme a pro koho.Pro koho žiješ ty?Pro sebe?Vidíš v tom je ta síla,mít v srdci tolik místa aby se ti tam vešly děti.Jen můj názor.Nepíši,že je to špatné děti nemít,ale z mého pohledu to jen nechápu.Toť vše.

No já kolem sebe vidím dost dětí,a když je vidím jako vypadají(a v pubertě to vrcholí-jak se seskupují v různých partách,kouří a pijí alkohol...) tak mi fakt nechybí, že dítě nemám...stejně jste podle něj blbý rodič když mu nekoupíte to,co chce...je to jenom finanční zátěž...Za celou dobu mi nikdo nikdy z těch, co děti mají, nedal žádný solidní argument, aby mi vysvětlil, proč děti mít.Většina mi řekne, že ve stáří na to doplatím.Jak?????Ti co děti mají můžou být zrovna tak opuštění a skončit v domově důchodců jako ti bezdětní.Ti bezdětní si však narozdíl od těch co děti mají svůj život užili více-mohli cestovat, měli svobodu, volnost..a ne jenom nervy,vyčerpání-prostě starosti a to každodenní a mnoholeté...Vždyť to vidím třeba na mých bývalých kamarádkách..Narozením dítěte bohužel již nemáme o čem si povídat.Už žijí jiným životem.To že se chodím bavit, že si dám drinky a v povznešené náladě si jdu lehnout domů..to je pro ně provokace.To ony si dovolit nemohou.Ležet a nic nedělat- to pro ně neexistuje.A já jim to ani trochu nezávidím...Poslouchat pláč(mnohdy spíše řev)to fakt nemusím...Později odpovídat na všetečné otázky dítěte-jako věčné otázky začínající slovem PROČ...to fakt není na mé nervy...A taky mám pocit že tím že se někomu narodí dítě pro ně skončil mladistvý život...Už budou navždy ustaraní,ženské budou mít par kilo navíc a chlapi budou mít pupek a vznikne z nich tradiční česká neforemná a buranská rodinka:-))))