Nechci mít dítě

Stejně jako to nelze vrátii ani ve stáří, když budeš třeba litovat, ze děti nemáš. Je to každého věc, hlavně, že se shodnete s partnerem, aby nebyl omezovaný ani jeden z vás.

Dagmar, nezbývá mi nic jiného,než s Tebou souhlasit.Vidím to úplně stejně.Určitě se najdou muži, kteří se snaží svým ženám pomoci, ale i tak je většina starostí na ženě...A ta je pak ze všeho unavená, je to vidět i na jejím vzhledu- a chlap si pak najde milenku....Mě je 28 let a s přítelem jsme si shodli, že dítě nechceme...Chceme žít pohodový život, cestovat a hlavně mít klid...dítě šťatný život určitě nezaručí.A jak už ho pak člověk má, leckdy zjistí,že by mu bylo lépe bez něho..ale vrátit to už bohužel nejde...

Ještě jedna věc mi vrtá hlavou. Píší sem často lidé, kteří děti mají, tohle je k zamyšlení více méně k nim. Nemáte pocit, že po narození dítka se muž ženě vzdaluje? Mnohdy na dítě žárlí, nemá pochopení pro to, že žena je za celý den velmi unavená (odmítá sex) a vyčerpaná a často si v době, kdy jej manželka nejvíce potřebuje, nachází milenky a obecně co nejvíce času tráví mimo domov? Je tohle rovný vztah? Kde si jeden užívá svých zájmů, koníčků, má milenky a dobrou práci, domů se chodí je vyspat, zatímco druhá polovička je sociálně izolovaná, pokud nemá příbuzné, kteří by pohlídali, nemá čas na sebe ani na své zájmy, je úplně sama na výchovu i péči o dítě, starosti o domácnost, ona je ta, která se nevyspí, která vstává i v noci a stává se na nějakou dobu zcela finančně závislá na manželovi. Její vyhlídky na získání dobrého zaměstnání po mateřské jsou také mizivé, a aby to nebylo málo, někdo musí ráno dítě do školky dovézt a někdo jej také vyzvednout. Kolik zaměstnavatelů tvoří místa pro vdané dětné ženy? A i po příchodu z práce a vyzvednutí dítka ze školky pokračuje další kolorit. Nakoupit, uklidit, uvařit, mezi tím se věnovat dítěti a ještě večer posluhovat nejlépe s úsměvem mužíčkovi... a další den nanovo...
Představa je to pro mne velmi nelibá. Děkuji nechci.

No, tak nějak si teda nedovedu představit, jaký máš k těm dětem teda vztah, protože mi připadne, že je nemůžeš mít ráda, když jsi je nechtěla. Když by ses bez nich obešla, tak jsou ti asi ukradené. TO je fakt lepší, je nemít vůbec!

Vlastne jsem tim jen chtela rict,ze bych detem nikdy vedome neublizila,nebo o nich nejak extremne osklive nemluvila,ale na druhou stranu bych se obesla i bez nich a urcite bych v manzelstvi neplakala kvuli kazde menstruaci.

hm,kdyby muj muz byval rekl,ze deti nechce,smirila bych se s tim uplne v pohode a jeste k tomu bych byla rada,ze se to takhle vyresilo.
Porad s tim otravoval,ja porad nechtela,ale nikdy jsem mu naplno nerekla,ze nechci.
Pak me nacapal s praskama a bylo peklo.Tak jsem je vysadila,no a jsou deti.Je to nakonec i pekny,ale stejne nebudu nikdy ta,co nahlizi do kocaru a opevuje kazdy dite,moc se toho nezmenilo...

Nějak to nechápu s těmi chlapy, co chtějí nutně mít děti. Co když žena, kterou k sobě připoutají, nebude moct otěhotnět anebo onemocní tak, že by pro ní těhotenství bylo riskantní? To ji jako opustí? To jsou teda pěkní sobci. Já sama ještě nevím, zda děti jo nebo ne, ale takový hnízdivý samec mně děsí už jenom kvůli tomuhle.

jen ženy samy si mohou zvolit jestli děti chtějí nebo ne, nikdo je nemůže nutit! je to každého věc, já se rozhodla je nemít a jsem spokojená

Ahoj všichni! Alexo díky za povzbuzení. :-)Přála bych ti spokojený život a hodného muže. Jinak k diskusi, je pravda, že v mém okolí jsou tři kamarádky, které se šťastně vdaly a po čase měli dítě. Všechny se krátce po narození potomka rozvedly. Prostě manžel začal blbnout. Také přišly jiné starosti, které někteří muži nedokážou zvládnout. Před dítětem to byly velmi spokojené a zamilované páry. Ale to pro mne není důvod, proč nemít děti. Já bych svému dítěti chtěla dát maximum a to nejen materiálně, ale i citově. Ráda bych mu věnovala všechen čas a energii.
Prostě to, co mi rodiče nikdi nedali.Já vím, že bych to nezvládla. Stěží se postarám o sebe.
Jinak spoléhat na to, že se o vás děti na stará kolena postarají je velmi bláhová investice. :-)

A nebo je to tak,ze nekdo deti nechtel ani neplanoval a stejne je ma.Tak,jako ja.Deti mi vzdycky byly lhostejne,ukradene.
Proste jsem nechtela prijit o manzela,tak nakonec souhlasila s tim,ze holt deti budou.

A kde tedy chceš žít, Ms. CF?

anglický článek na téma "muži kteří chtějí děti"

http://unscriptedlife.net/articles/dont-say-the-k-word

Gábina:
Nooo, o mojí babičku se starají pečovatelky v domě pro seniory. Platí je ze svého důchodu.

Až budu stará já, tak už asi státní důchody nebudou, takže si ty pečovatelky budu hradit z toho, co si našetřím.

A kdo se bude starat o tebe? Děti?

j.c.:
Samozřejmě, kdo chce být bez vztahu, ať je bez vztahu, ale napadlo tě, že třeba existují ženy, které chtějí partnera, ale nikoli děti?

Iveta:
Stát se může cokoli, mívali jsme sousedku, která měla dvě dcery, z nichž jedna byla těžce nemocná (zemřela asi ve čtyřiceti letech) a druhá měla dítě po obrně, takže jí ani vlastní potomci (ač dobře vychovaní) nemohli zajistit potřebnou péči.
A třeba já osobně nechci žít v ČR (a asi ani v Evropě), takže až bdou moji rodiče potřebovat pomoc, tak jim pravděpodobně nebudu moct nabídnout jinou než finanční.

Taky mi připadne blbost, pořizovat si děti jen proto, aby se o mně staraly. Nikde není řečeno, že se starat budou, stát se může cokoli. Jediný důvod pořídit si dítě je ten, když ho opravdu SAMA chci a nevidím zatím žádné skryté úmysly do budoucna...

Takže pokud někdo dítě prostě nechce, ať si ho nepořizuje.

Myslím ,že je to věc názoru. Někdo cítí že děti chce a bude chtít někdo to prostě tak necítí tak je mít prostě nebude. Je jasné, že během pár let se může ledacos změnit. Nikoho neodsuzuju ti kteří chtějí rodinný život a ni ti kteří prostě tak žít nechtějí.Je to každého svobodná volba. Rozhodně bych si ale nepořizovala děti jen proto,abych nebyla ve stáří sama a nebo aby se o mě někdo postral. To je naprostá hloupost. Mě je 21 let život mám zatím před sebou ale po dětech tedy netoužím ale uvidíme třeba za 10 let. Všechno může být uplně jinak. Ale jedno vím jistě děti nebo dítě bych si pořídila teprve tehdy až bych věděla,že je opravdu chci, že je chci sama kvůli sobě.A pokud je chtít nebudu tak je prostě mít nebudu. Pokud bych měla partnera,který by děti chtěl a já ne tak si myslím,že ten vztah opravdu nemá smysl. Jednou by mě takový muž jistě opustil.

tak bud sama a žádného normalního chlapa nehledej.Dneska je spoustá možností byt bez vztahu a počkej až tě chytnout mateřské pudy

Já mám tedy děti dvě a i když máme výborný vztah, neumím si představit, že jsou zárukou toho starat se o mě ve stáří. A ani bych to nechtěla, mají svůj život. Samozřejmě nevím, co bude, ale budu se snažit tomu vyhnout, hodit na ně zrovna tohle.

Ms CF, uvažovala jsi někdy, kdo se o tebe bude starat až zestárneš?

Ms CF: To jsem tvrdila vždycky taky, jakmile jsem zjistila, že chce děti, rozešla jsem se na začátku vztahu nebo jsem s ním ani nezačala chodit. Ale jak říkám, prostě se to najednou změnilo, nějak jsem k tomu dospěla, asi jsem narazila na toho pravého. A to mě vůbec nepřemlouval ani nepřemlouvá, tak to asi má být.

Ne, nejsem.
Protože chápu, že když muž touží po dětech, tak je to něco, čeho se nevzdá, a že kvůli mě neobětuje rodičovství, stejně jako já kvůli němu neobětuji bezdětnost.
Proto je lepší rozejít se okamžitě, zaprvé proto, že to míň bolí, než se snažit takovýhle beznadějný vztah udržet, a taky pro jeho dobro, protože na založení rodiny se přeci jen trochu (věkově) pospíchá, a to i u mužů...
V mém okolí opustil muž svojí ženu až po sedmnácti letech, kdy mu došlo, že ona opravdu mateřství odmítá a nezviklá ji; teď mu je čtyřicet a chce založit rodinu. Nebylo by lepší, kdyby se o to snažil v třiadvaceti?