Nechci mít dítě

Problém je v naší společnosti, která se nesmířila s tím,že existují i ženy ktré děti mít prostě nechtějí. Podle mě spousta lidí ještě žije v domění,že žena mít dobrá manželka,kuchařka,uklizečka psostě že se má starat o rodinu. Za posledních 20 let se myslím dost změnilo je jiná doba a spousta lidí především žen zjistilo že mohou žít jinak. Že hlavní nápní nemusí být rodinu a děti. Já absolutně nechápu proč NĚKTERÉ ženy, které děti mají tolik odsuzují ty které je nechtějí mít?? Proč? Je to přece můj život a pokud něco nechci tak to prostě nemám i když se třeba bude jednat o dítě. Pokud má podle anonymky správná žena vypadat tak že bude rodit děti, bude dobrou manželkou ,kuchařkou a uklizečkou. Pak jsem ráda že nejsem správnou ženou a ani jí být nechci. Takhle si svůj život nepředstavuji.

nazdarek vsichni,tak ja jsem taky bezdetna a dobrovolne,jsem v pohode,proste jsem se tak rozhodla,nevim proc nekdo odsuzuje nekoho za to,ze se tak proste rozhodl,je na kazdem z nas,jaky smer v zivote si dobrovolne zvoli,je mi 34,jsem vdana,s manzelem mame spolecny nazor,i vytyceny zivotni smer,je na tom neco spatneho?je to diskuze pro lidi,kteri proste dite mit nechteji kazdy ma k tomu sve duvody a ostatni by to meli respektovat.Kdyz se podivam tady na doktorce na ostatni temata,no pratele sami uznejte,tema nechci mit dite je jeste hodne pro me normalni,ostatni nektere temata jsou opravdu az nechutne a hranici dle me nejen se slusnosti ale i s prekracovanim vsech hranic,vcetne tech nezakonnych.Tak prosim vsechny komu toto tema neni po chuti,at snad napise svuj nazor,ale nenapada a neurazi ostatni.taky prosím dámy a pany kteri nesouhlasi s nasimi nazory,aby si nasli jinou diskuzi,a i jine tema,nechapu proc zde chodi??? je to nas zivot,nase nazory tak je prosim respektujte
diky vsem,mejte se a hezky vecer :-)

Šťastně bezdětná:
Nooo, já bych to zase nepřeháněla, řekla bych, že anonymka má i další předpoklady, jako:
- uklízečka
- kuchařka
- šukací pytel
- nosička piva

No, prostě je to ženská jak má být!

Mila detna anonymko, moc by me zajimalo, proc pises do diskuze "Nechci dite", zvlast kdyz sem neprinasis nic krome obvyklych hloupych vypadu (typu "zenska, ktera nechce deti, neni zenska, jak ma byt"). Mimochodem, to, ze napises "ale nikoho neodsuzuji" ten vyrok necini o nic mene urazlivejsim. Ty sice tvrdis, ze je to kazdeho vec, ale neopomenes nam zduraznit, ze dobrovolne bezdetna zena je jakasi neprirozena zruda.

Lidi jako jsi ty, co nevidi v zenach nic nez chodici delohy, je mi uprimne lito. Podle urovne Tveho vyjadrovani ale soudim, ze Ty sama k nicemu jinemu nemas predpoklady.

Fuj, to jsem ráda že nejsem "ženská jak má být":-)))
A co podle tebe jsem?

JE KAZDEHO VEC JESTLI DITE CHCE NEBO NE JA OSOBNE JEDNO MAM A MOC TOUZIME I PO DRUHEM JENZE TONEJDE SEM PO NEUSPESNEM UMELEM A ZA NAKEJ TEN MESIC JDU ZNOVA MIT DETI JE TO NEJLEPSI NA SVETE SNAd to jednou pochopite i vy co tu pisete ze o ne nestojite zenska ktera nema rada a nechce mit deti neni zenska jak ma byt ale nikoho neodsuzuji je to vsech vec a otazka nazoru

Iveta:
srsly, největší problém v tomto případě vidím na straně bezdětných. Ano, na straně bezdětných. Je jím nedostatek agresivity. Prostě rytí do cizí (bez)dětnosti je tak rozšířené, že je to považované za něco normálního, a lidem už ani nepřijde, že se ten druhý chová společensky zcela nepřijatelně.

Niki:
Já matky nehaním, já jen názorně předvádím, co dělají některé "dětné" fanatičky, ale v opačném provedení.
Což považuju za dobrý nápad, i.e. když nějaká ženská začne rýt ve stylu "a na co ti bude kariéra v sedmdesáti, a co když tě banky oberou o úspory a nebudeš mít kdo by se o tebe postaral", tak dám k lepšímu příbuzné a známé, kterým zemřely děti, a najednou ta koza hrozně jančí, a vůbec jí nedojde, že se před chvílí dopouštěla téhož.

Nechat někoho, aby vám mlel do života a vyhlašoval o vás různé soudy, to je hrozná chyba.

To Ms CF: každý někdy propadá pocitům úzkosti:-)
Koukej, vždyť tě nikdo nenutí mít děti, nebo ano? Tak ho pošli do háje. Ale haněním matek argumentační sílu nezískáš...

To Iveta: lidi si bohužel velmi rádi všímají ostatních. Ti s dětma si všímají bezdětných a nazývají je různě (sobci, hlupáci co neví o co přicházejí, nezodpovědní ustrašenci atd.), ti bezdětní si všímají "dětných" a všechny možné charakterové vady či lidské výpadky přičítají právě existenci dětí... když je úzkostný bezdětný, má to jistě nějakou hlubokou příčinu, když má náhodou děti, mohou za to ty... oboje je hloupé a zbytečné.Většina lidí vždy děti chtít bude, takže nějaké ekonomické katastrofické scénáře nám nehrozí, no a kdo je nechce, ať je nemá. Nikoho tím neohrožuje.
Já občas taky dostala otázky, proč mám děti tak brzo po škole (3 roky po VŠ první dítě) a nedělám kariéru...:-)

Už jednou sem tu psala,že děti mít nechci,že mi to nic neříká. Ráda bych se ale vrátila k reakci okolí a k typu otázek "kdypak budete mít miminko" atd.Na takové všetečné otázky mám svoji metodu za prvé každému je do toho houby jestli budu mít děti nebo ne. A za druhé pokud je někdo velmi dotěrný tak se začnu ptát sama. Jako např: až budu mít dítě pohlídáte mi ho?přidáte mi až mi budou chybět peníze?? Většina lidí pak jen zůstane tupě zírat. když děti nemáte tak se vás neustále ptaj kdy je budete mít a když je máte a postěžujete si tak jen pokrčí rameny a v duchu si pomyslí má co chtěla a víc se o vás nezajímahjí. Takže ať si každý všímá sám sebe. K reakcím okolí sem imunní. A to samé radím i ostatním neposlochejte okolí ale své srdce to co cítíte vy a to co chcete vy.

Řekla bych, že třeba
"Obdivuji tvou nezávislost, pokud by tvůj muž klidně týden, měsíc nedal o sobě vědět a ty bys byla v klidu... "
je pěkně mimo; to už je samozřejmě situace, ve které se dá OBJEKTIVNĚ předpokládat, že se dotyčnému něco stalo; zatímco matky často propadají úzkosti i ve snadno vysvětlitelných situacích (časový úsek který se dá vysvětlit "zapomenutím se" nebo ujetím běžného spoje; vypnutý mobil atd.).

Podle zprostředkovaných zkušeností matek v mém okolí bych mohla mlít o tom, jak žádná žena nemůže tvrdit, že bude mít vždycky ráda svoje dítě, a že když se zabouchne do nového chlapa, který nebude moct vystát "dítě toho bejvalýho", tak ho začne třískat a honem si pořídí mimino, na kterém bude prvnímu dítěti demonstrovat, jak je špatné (no celý po fotrovi!) a to nové dítě lepší:-)

Ano, opravdu existují ženy, které tvrdily, že děti nechtějí a pak s nimi začaly šít hormony a rozmyslely si to, ovšem to neznamená, že v mém případě by něco takového bylo možné:-)

Lado, ale to jsi byla ty, kdo dělal závěry na základě zprostředkovaných informací. Já ani jednou nenapsala, jak to mají uvnitř ostatní. Píšu jen, jak to mám já. Nezevšeobecňuju. Jen se ohrazuju proti tomu, aby někdo vnější jakkoliv hodnotil či pitval ty, co si určitou zkušenost prožili. Filozosofání na téma celistvosti moc smysl nemá, tady jde o to, zda to, jak právě teď žiješ, je právě to, po čem toužíš. Pro mě je moje rodina to, co mě činí spokojenou. Pro někoho je to práce, partner, koníčky...

Mmch, jak jsi psala, co je a o není objektivní. To, co jsi zjistila na základě svého dotazování, je taky jen snůška subjektivních pocitů, platných puze pro ty, kteří se s tebou o ně podělili. Takže také nemůžeš generalizovat, takhle se objektivita nedělá. Jinak, život je stejně o té subjektivitě, jak to ty konkrétně vnímáš a tak je to dobře.

Poslyš Niki vše je relativní, i kdyby jsi si ten heroin píchla, tak můžeš posoudit jen to jak se po něm budeš cítit ty, nikoliv jak všichni ostatní, nebot to může mít každý jednotlivec jinak. To že tvrdíš, že jsi nikdy žádné necelistvé pocity neměla, nic neznamená, a už vůbec ne to, že jiní je také nemají. Můžeš být jedna z deseti, která to nemá nebo si to neuvědomuje, at už je to dobře nebo špatně, přímá zkušenost něčeho ti nedává obrázek o tom jak to cítí ostatní. Já hodně pozoruji okolí a ptám se lidí. I když se také můžu mýlit, je to přeci jen více objektivní, než generalizovat podle vlastních pocitů a zkušeností. Ty jsou 100% pravdivé jen pro tebe a pro nikoho jiného, takže nemá smysl tady vznášet soudy o tom, že ty jsi to zažila a my ne, takže všechno víš líp. No nic, hlavně že uznáváš rozlišnost našich světů, chápat vše nemusíš, i to by mohl být pouze tvůj výklad.

To Lada a Ms. CF: nemělo to být kázání. Nicméně zprostředkovaná zkušenost pár kamarádek matek ti přede nemůže dát odpověď a domněnku, že VÍŠ :-)
Ale to je jedno. Přiznám narovinu, že vašemu světu nerozumím. A vy nerozumíte mému. Důležité je, že to všichni máme, jak chceme. Pro mě je vyloučené, abych děti nechtěla či neměla, jako pro vás opak. Tak ať vám to vyjde. Mě to vyšlo.

Niki: samozřejmě to nevím o všem, např. si nejsem jistá, jestli i za deset let budu chtít být single, nebo jestli budu chtít nějakého partnera... dovedu si představit, že bych se trochu omezila kvůli partnerovi, ale ne že bychom např. bydleli v jedné domácnosti.
Partnerovi bych do života nijak nezasahovala, ale především bych totéž vyžadovala od něj, a např. "překvapení! lístky do divadla!" je pro mě jasný důvod k rozchodu, protože je to pokus o překopávání mého týdenního plánu, a nepřípustné zasahování do mého života.

Ale že bych chtěla dítě, to je prostě něco absolutně vyloučeného, tím jsem si 100% jistá.

Niki, na tvoji otázku, myslím, že vím. Několik matek mi to dokonce samo řeklo. Tvůj příspěvek se začal ubírat směrem kázání. A srovnáváš hrušky s jablky.

Ms CF: tak to gratuluju, taky bych možná chtěla mít jasno, co budu chtít a cítit za deset let :-)

Já dokážu jen předpovědět, že to nikdy nebude lítost nad tím, že mám 3 děti (za chvíli:-). Únava, starost, někdy možná i pocit vyhoření. Ale to člověk cítí i s partnerem nebo i sám se sebou. Ty děti miluju a narodily se proto, že jsme je chtěli...

Lado: to je přesně to, co jsem psala. Myslíž, že víš, co je v srdci či hlavě lidí v stuaci, kterou jsi sama nezažila. To je jako bych já popisovala co se děje v hlavě člověka, který si píchne heroin. Nikdy jsem si nepíchla, můžu pozorovat tudíž jen zvenku. Za sebe ti řeknu, že jsem niky pocit necelistvosti neměla (kromě dospívání) a po porodu už vůbec ne. I to málo, co smysl náhodou nedávalo, ho najednou mělo. Ale nutno říct, že já děti porodila ze svobodné volby. Ani nátlak okolí, partnera, ani tikání biologických hodin. Že pociťuju strach?. Že se mi i stýská? Ale to jsou běžné pocity k někomu, koho miluješ. To cítím i k rodičům, k manželovi... to není ztráta sebe. To je prostě láska:-)
Dokud z toho není závislost a patologie...
Já zas vídám ženy bezdětné, co se honí za muži (ale nepřiznají to:-). Obdivuji tvou nezávislost, pokud by tvůj muž klidně týden, měsíc nedal o sobě vědět a ty bys byla v klidu... nehonila se za ním a vzala, že je samostatná jednotka, která může jít kam chce a dělat co chce... kolik z vás si například uvědomuje individualitu svých partnerů a nikterak mu nezasahují do života?
Hezký den všem:-)

Lado,souhlasim s Tebou,Tvuj prispevek se mi libi,je tezke pak na diteti neviset a uvedomit si jeho individualitu.

Jo, mít děti kvůli okolí, to je smutný.

Niki: já třeba taky nejsem jasnovidec, ale nějak se v sobě dovedu vyznat, a můžu s jistotou říct, že ani za deset let ty děti chtít nebudu.

Mimochodem jsem se setkala i s případem, kdy žena měla dítě, protože "manžel chtěl" a pak se o ně nejen že nestarala, ale muselo jí vykat a oslovovat jí "paní + příjmení", prostě aby neměla pocit, že je něčí matka. Což je prostě tragédie, a lidi v okolí co se jim srali do života zaslouží nakopat.

Julie: jo, Německo je nejvíc v pohodě, tam je v generaci narozené v roce 1955 bezdětných snad 20% - řekla bych, že to je ten počet, kdy děti mají jen ti, kteří je opravdu chtějí.

Jo, rodiče co se dětem nevěnují... jednou jsem dokonce zažila holku (nebyla to cikánka:-) která zapomněla půlroční mimino v hospodě.