Sebevražda

Mladá už zrovna nejsem, za...Moniko,
je důležité, že máš v sobě odvahu bojovat-jak sama píšeš. Jenže je také podstatné JAK bojovat, respektive jak se životním situacím stavět a to lze mnoha způsoby. Máš v sobě dostatek energie k tomu, aby jsi zapla a "bojovala". Podle toho jak a co píšeš mi přijde, že svou sílu směruješ intenzivně a často zbytečnými směry. Možná se ti teď má slova zdají prázdná, ale zkus přemýšlet. Někdy člověk dojde k poznání až když "urazí nějakou cestu".
Chci ti říct, že to přežívání, které jsi tady popsala nemusí mít jedno konkrétní řešení-smrt. Může mít jiný směr to je-změna. Změna z přežívání v život! Někdy musí člověk velmi a hluboce trpět, aby něco pochopil, došel k prozření. A kdoví, proč to na světě tak je: jeden prochází mnoha ranami, jiný má život jako růžový sen.
Myslím, že by ti mohla velmi pomoci psychoterapie a rozhodně bych ti poradila: zkus si všímat maličkostí, které jsou naprostými drobnostmi, ale jsou. A na tomhle začít tak trochu stavět. Zkus si to třeba zapisovat a mohou to být naprosté drobnosti. Začni se učit vážit si sama sebe-nikdy není pozdě, čtyřicítka není vysoký věk(a není číslo v lidském životě, aby si dotyčný začal připadat bezcenný).
Věř mi, že kdysi jsem uvažovala jako ty. A ujišťuji tě, že dnes by to do mě nikdo neřekl. Spíš mi mé okolí tvrdí, že jsem příliš sebejistá a razantní ranařka-já, kdysi týrané dítě. Píšu ti tohle proto, aby jsi věděla, že všechno jde!
Dej vědět, budu tady ty stránky sledovat.Každopádně se ještě ozvi
Beáta

Mějte více rádi samy sebe

Já tě nesoudím,jen mě...Mladá už zrovna nejsem, za pár let 40 a s démony depresí bojuji již od dvých 12 let.K tomu šikana ve škole, otec tyran, minimální sebevědomí, v podstatě sociální fobie, několik pokusů intoxikace léky.. Není to o tom, že by jsem právě teď na tom byla hůř, já se snažím celá ta léta přežít, ale přidaly se i fyzické problémy, problémy v rodině atd...Ono je hezké říci bojuj, ale ono to prostě už nejde..a člověk už strašně nenávidí sám sebe, pohrdá tím, že je slaboch a životní ztroskotanec.A co je nejhorší, zároveň nenávidí ty, který tím vším nemusejí procházet a jsou cool a happy - samozřejmě ne pořád,to není nikdo, ale tohle je něco zcela odlišného a pochopí mě jen ten, kdo to zažil a zažívá . Je to strašně strašně složitý a bylo by to na hodiny psaní...

Lidský život se sestává...Tak tohle je moc krásné. :-)

Lidský život se sestává ze čtyř period: jarní únava, letní dovolená, podzimní deprese a zimní spánek.

Pořád je na co se těšit

Já tě nesoudím,jen mě udivuje,jak tě může napadnout taková blbost,hledat někoho,kdo to udělá za tebe. Už tak tím svým činem způsobíš spoustě lidí bolest a myslím si,že ten kdo by ti měl pomáhat by taky zrovna neměl lehké svědomí.
Myslím si,že jsi úplně normální holka,co to má jen v životě zrovna trochu těžší,než měla doposud. Ovšem moni ,o tom ten život je. Jednou je hůř proto,aby vzápětí mohlo být líp.No,nejsem tu abych tě soudila,nebo už vůbec ne,abych ti radila. To bys mě taky mohla poslat...víš kam,že?
Přeji ti ať tě provází lepší myšlenky a tvoje bolístka brzy odezní. Pavla

Jsi fakt divná. To si jako...Jsem asi divná, ale to je možná důvod proč takhle uvažuji. mimochodem nesuďte někoho, když nevíte, co má za sebou a jakými stavy musí procházet.Člověka už napadají různé možnosti, i když pro někoho to může znít šíleně. Ale toto jsou stránky věnované tématu sebevražda a já mám pocit, že velmi často zde přispívají lidé, kteří sem zabloudili omylem a nechápu proč vlastně.

Jsi fakt divná. To si jako myslíš,že si zde najmeš vraha,nebo co?
Něco ti poradím. Lehni si do postele a čekej až zestárneš,nebo až přijde tvůj čas umřít. Tvoje slova mě fakt nadzvedla ze židle.

Někdo tu zmiňoval anestetika, ale kde je jako má běžný občan sehnat ? Ty mi asi těžko psychiatr předepíše. Bylo mi řečeno, že spolehlivý, alespoň téměř, je způsob předávkování vplně prodejnými léky jako je paralen, nebo ibuprofem. Dojde k selhání jater atd. Ovšem, bála by jsem se toho, zda to nepřežiju i tak, navíc s játrama, ledvinama atd, totálně v háji, na druhou stranu vzít si opravdu velký množství, nevím....Skočit se šíleně bojím, to nedokážu, navíc mám hrůzu, že i to bych při mém stěstí mohla přežít jako mrzák. Zbraň nemám, oběsit se neumím, jsem tak blbá, že ani neumím udělat smyčku. Takže co. Snad by bylo nejlepší, kdyby byl někdo ochoten to udělat za mě, ale to asi těžko. Zaplatit si někoho...

Můžeš nám přiblížit způsob oné meditace? Chtěla bych to zkusit. Děkuji Marta

Hooponopono má pravdu. Nemůže být člověk šťastný,pokud neumí odpustit. Pokud máš v sobě nenávist k určité osobě i když ti ublížila,tak nejsi svobodná ani ty. Je to přesně jak popisuje ten nade mnou.Musíš odpustit a jít dál čistá a uvidíš,jak se ti uleví.)
Jsem přesvědčená,že vysokou školu dokončíš a bude z tebe mladá a úspěšná dáma. To ty už vlastně jsi. Ty holky co se ti posmívají patrně jen závidí,protže nedosáhly tolik co ty. Jsou daleko se svou inteligencí pozadu za tebou a to je dožírá. Proto jim věnuj ten nejkrásnější úsměv a budeš sama překvapená,jak to funguje. Třeba když jdeš po ulici a usměješ se na pár lidí co míjíš,tak uvidíš,jak moc se jejichj obličej změní. Skoro všichni ti úsměv opětují.
Někdy napiš jak si vedeš,budu tu občas pro tebe. Hodně zdaru,tvůj anděl.

Zmenit nase mysleni, odpustit, /i kdyz je to nekdy tezke, bohuzel pokud neodpustime, tahneme se s tim cely zivot a je to velke brime, odpustit, znamena opustit a jit dal lehce. 4 slova ktere leci a meni OPOUSTIM, JE MI LITO, DEKUJI, MILUJI. Pokud zmenis tvou frekvenci a naladis na jinou zacnes pritahovat jine lidi, okoli jine zivotni situce urcite mnohem priznivejsi. Moc pomaha Feng shui. Toto cinske uceni vas nauci jak zlepsit sve prostredi, ktere ma veliky vliv na psychiku, abychom byly v zivote sstastni. Proc by tyto jednoduche techniky ,ktere jsou stare a fungujici ticice let nezabrali prave u tebe? Vyporadejte se svou karmou, pokud to neudelate v tomto zivote ceka vas ten pristi jeste slozitejsi.

Dekuju! Ja se snazim to prehlizet, kaslat na to, ale ne vzdy se mi to povede.. To, co jste mi poradi, pokud tedy neberu odvahy, urcite vyzkousim.. Rada bych dodelala skolu a dostala se na vysokou skolu do jineho mesta, jenze kde vzit penize na ubytovani? Vim urcite, ze tady mezi takovyma hnusnyma a falesnyma lidma zustat nechci..
"Otec" by to udelal, kdyby sousedi nezasahli.. Povidala mi to i jak ji bil a ublizoval mamka, ja si na to nepamatuji, nastesti.. Nevim, kde je mu tedkom konec, opustil nas kdyz mi byl 1rok.. Mrzi me, ze jsem nikdy v zivote nerekla "tati" a nejspis to uz ani nikdy rict nebudu moct..

Podle toho co jsi napsala a jak jsi to popsala usuzuji,že jsi ještě mladá slečna. Dospělé by určitě nenapadlo na někoho pokřikovat nebo se mu veřejně vysmívat.Můřu ti jen říct,že to jsou u mě pěkné KRÁVY co si nezaslouží ani tvůj pohled. Až se ti to zase stane,nebo zjistíš,že máš být terčem výsměchu,tak vem všechnu odvahu a sebevědomí co máš a pěkně se na ně usměj.Klidně přidej i hezkou poznámku,jako třeba ,,jsem ráda,že vás zase vidím''.I kdyby ti to nešlo ,tak se přemůž a uvidíš jaké to má děsně dobré výsledky. Budou civět jako by spadly z Marsu a nezmůžou se na jediné slovo. Prostě jim vytři zrak!
Příště ti dají pokoj.
Co se týče tvého otce,je těžké ho soudit,když ho neznám. Mohlo jít o nějakou chvilkovou reakci,která ho samozřejmně neomlouvá,ale snad by se dalo vyloučit to,že by to udělal. Možné je,že toho celý život lituje,jak se tehdy zachoval.
Pokud je to nějaký násilník,nebo člověk co se k tobě špatně chová,tak ho přestaň vnímat,že vůbec existuje.
Za čas budeš dospělá(pokud už teda nejsi) a budeš si žít svůj život a ho do něj nemusíš pouštět.
Jen si představ,co pěkného tě ještě v životě čeká.Nejsou to jen růžové dny,ale je jich většina,to mi věř. Já už jsem postarší dáma,tak vím co píšu. Svět miluji se vším co k němu patří.
Tak ti držím pěsti a jsem přesvědčená,že to zvládneš na jedničku.Tvůj anděl.

Bydlim v mensim meste.. Jsem tady strasne neoblibena, pomlouvana.. Nejvice slecnama.. Stalo se mi i ze jsem sla po meste a ony po me pokrikuji..delaji mi naschvaly.. a nejak to neunasim.. Muj pravy otec o me neprojevuje zajem, kdyz jsem byla v perince chtel me zabit. Prijde mi jakobych nemala smysl zivota.. Muze mi nekdo poradit jak se stim vsim srovnat?

Zdravím vás,
chtěla jsem se zeptat, zda-li máte někdo zkušenosti se sebevraždou někoho z rodiny? Můj přítel našel svého otce oběšeného, myslím si že to může člověka jakkoliv poznamenat. Nevím, jestli je lepší s ním o tom mluvit nebo raději dělat jakoby se to nestalo ale vim jak strašně mu chybí :-(

Pokud mě napadají myšlenky...Pavlíčku, dle tvých jalových příspěvků je znát, že ti ještě nikdy nebylo zle. Přeji, aby ti tvá blaženost vydržela, protože jinak by sis musel poopravit svou teorii

Pokud mě napadají myšlenky na sebevraždu,měl bych je spíš začít chápat jako příležitost či výzvu mého podvědomí,že by to dobré ,vzhledem k mé další budoucnosti, aby to staré ,to co jsem až doposud praktikoval ve mně zemřelo a zrodilo se něco nového ,něco z čeho budu mí radost a co dá smysl mému dalšímu životu.Vůbec k tomu není potřeba spáchat fyzickou sebevraždu.

Veroniko, co se rika, je...Jak myslíš,většina těch kdo o tom mluví se osebevraždu minimálně pokusí?

Veroniko, co se rika, je...Evi,on ale žádnou pomoc nechce,nevím jak ho donutit.prý beze mě nemá cenu aby žil,je pevně rozhodnutý.Jednou se o to pokusil doma v koupelně,pustil karmu atd.,když ho propustili dál mi psal že to udělá znovu a dokoná čin,dlouho se mi neozval a teď opět,zas mi píše že nechce žít beze mě ,že už se nechce trápit...Já už nevím co mám dělat,nikdy se takhle nechoval ani jeho známí ho nepoznávají.ted mi zas psal na rozloučenou jako že se mnou loučí už definitivně.Já nevím jak mám reagovat,jestli na něj ňák tvrdě a nebo ho přemlouvat ať to nedělá...nevím.Vždyť mě tím tak ničí