Sebevražda

Veroniko, co se rika, je nesmysl. Vetsina sebevrahu o svem cinu predem mluvi a hleda pomoc. Vetsina tech, kdo o tom mluvi, se o sebevrazdu minimalne pokusi.
Pomoz mu vyhledat odbornou pomoc.
Samozrejme jsou i takovi, kteri tim zkousi sve okoli drzet na uzde, ale laik to casto nedokaze rozlisit.

zdravím,chci se jen zeptat nebo spíš utvrdit v tom,jak se říká,že kdo o tom(sebevraždě)mluví,že to udělá nebo tím jakoby druhého vydírá,jesli to opravdu dokáže udělat.Ten kdo se chce opravdu zabit,tak jde a udělá to,ne?Můj bývalý přítel mi tím stále vyhrožuje,a po neustálých dohadech si pak říkám,abych ho k tomu já opravdu nedohnala,když mu napíšu,že mu třeba nevěřím,že už by to dávno udělal.Prosím můžete poradit,nebo vaše podobné zážitky?díky

Trpím už několik let...Věrko,
ještě jsem zapomněla dodat jednu věc: velmi dobře vím, že zrovna teď se ti zdá všechno nemožné, ale věř mi, že každá překonaná krize člověka posiluje. Vím to z vlastní zkušenosti. Až tohle celé zvládneš, bude z tebe vyrovnaný člověk, který se se životem bude umět úspěšně porvat a ví, že zdánlivé maličkosti jako je ráno vstát a jít do práce, večer se pobavit nebo doma uklidit není žádná nudná rutina, ale radost-a tohle poznání odděluje člověka který něco dokázal překonat od těch "šťastných", kteří hekají nad kdečím

Najít si jinýho manžela?...Pavlíčku, připadáš si vtipnej?!

Trpím už několik let...Věrko,
že necítíš dostatečnou oporu v manželovi je relativně normální. On to celé může vidět jinak, neprocítěně. Deprese je skutečně stav nesdělitelný, těžko popsatelný. Co bych ti doporučila tak je to snažit se - podle aktuálních sil- věnovat se nějaké činnosti. Nevadí, že doma. Ono i doma se dá dělat ledaccos. Věnuj se např. vyšívání, háčkování, pletení, co ti půjde. Také třeba kreslení-to může každý. Když jsi doma, stanov si nějaký určitý denní rozvrh a tyto činnosti střídej. Nauč se relaxovat poslechem hudby, kterou máš ráda, cvič-to ti pomůže hodně. Pohybem se do mozku uvolňují hormony endorfiny, které zlepšují náladu. Dělej třeba úplně jednoduché cviky, žádná atletika opravdu není třeba:-)Když v tomto denním režimu vydržíš, dostaneš se pozvolna z toho nejhoršího a pak se postupně zapojíš do normálního rytmu života. Mimochodem na činnostech, které jsem ti vypsala stojí veškeré terapie. Dobré by bylo vyhledat konzultace u psychologa, protože tyto problémy mívají hlubší příčiny. Důležité je dodržování pravidelného jídla a přidej bylinkové čaje z meduňky (k dostání v lékárně) a kozlíku (k dostání v bylinkářských obchodech). Na nervovou soustavu se také používá třezalka, ale té se vyhybej, protože je sama přírodní antidepresivum a nesnese se s chemickými antidepresivy. Měj se co možná nejlépe a písni co a jak
Beáta

Tak s námi ještě vydrž, prosím tě. Mnozí táhneme tu přetěžkou káru dál a dál a čekáme na zázrak, byť bez důvěry.
Dobře, že píšeš, sounáležitost alespo%n nepatrně umenší bolest.

Já se léčím už 6 let. Vím, že jsou tací, co se léčí 20 let nebo dokonce 30 let. Mám kamarádku, která se z depresí vyhrabala po 20 letech. Tak i když vím, že je to léčitelná nemoc a vyléčitelná nemoc, tak mě přijde, že to utrpení který kolikrát zažívám, že nikdy neskončí.
Naturo, já si to říkám. Ještě dnes vydržím. Třeba zítra bude líp, ale ono líp není tak, jak bych chtěla. Zatím tu sebevraždu odsouvám a nemám v úmyslu jí dohledný době uskutečnit, jen mě zas ty myšlenky se vkradly do mysly.

Mám vše, co si můžu...Mívám podobné stavy. I dlouhodobé.
Hele, víš co pomáhá ve stavu akutní touhy po smrti?
Uvědomit si, že to můžu udělat. Můžu to udělat kdykoliv. Ale nemusím to udělat teď hned. Říct si-dnes se nezabiju,jedn dnes to ještě vydržím.
Ono zítra ten pohled může být jiný. Zkus to prostě jen odsunout, nemusíš to zavrhnout, to je moc definitivní a každý zákaz láká k porušení.

K tomu doktorovi bych si zašla. Sice taky baru prášky, a nejsem vyléčená. Ale už to, že v nouzi nejvyšší můžu za někým zajít, kdo mě vyslechle a pomůže z nejhoršího, je moc cenné.

Sára: na příčinu mých...Promiň mi mé zvědavé (ale upřímně míněné) otázky. Léčila jsi se nebo léčíš se na ty deprese, užíváš AD? Myslím na tebe.

Sára: na příčinu mých depresí jsem ještě nepřišla. Trpím ji už mnoho let.

Mám vše, co si můžu...pro M: Znáš příčinu,pro kterou k tobě přicházejí myšlenky na sebevraždu anebo
trpíš depresí bez zjevné příčiny... ?

Mám vše, co si můžu přát. Přesto myšlenky na sebevraždu mi nejsou cizí. Dost mě to láká. Sbírám odvahu k tomuto kroku. V přírodě bych to skončila daleko. Nejvíc se bojím, aby nějaký turista nebo houbař nešel zrovna tím lesem a nepotkal mě ještě dřív, než bych to ukončila.

Tak ta fotka je přeci pryč...Trpím už několik let depresemi,jsem neustále pod anidepresemi a neurolu,kdo to nezná,nepohopíco to je za život.Jsem zavřená domaa nejsem schopná ani vylézt.Právě nyni jsem na počítači a už dlouho plánuji úlevu sebevraždou,ale co je jistý,aby vás nepřevezli na cvokárnu??Mám pocit,že nemám oporu ani v manželovi.Prosím pora´dte moc se mi uleví,vůbec mně nebaví život!

Na facebook dali fotku na...Tak ta fotka je přeci pryč a co si myslí druzí ti může být naprosto "putna". Kašli na to a hlavně svým myšlenkám na skákání z okna nepodléhej. Přejde to a ty budeš za čas vzpomínat na to, jak tě dokázaly takovéhle maličkosti vykolejit. Každou překonanou krizí člověk sílí, to mi věř. A kdyby ta tvá nutkání nemizela, nestyď se vyhledat pomoc. Zvládni to a měj se co možná nejlépe

Mna by zaujmalo ci ma niekto...Tak s tím zavřením do blázince máš oprávněný strach!Když se ti tohleto stane, předvedou ti tam něco takového, že už se nikdy o sebevraždu pokoušet nebudeš.Navíc odtamtud vypadneš "ocejchovaná", což znamená, že po celý zbytek života se budeš muset někomu neustále zodpovídat za to, že sis dovolila mít ujetý nervy. A to pak na sebevraždu bývá oprávněně!
Poradím ti jen jednu konstruktivní věc: uč se vážít si života a nebuď na to sama. Nestyď se vyhledat odbornou pomoc.

Na facebook dali fotku na které sem já .. Je odporná atd. sice jí dali pryč ale všichnimně komandují Chci skočit z okna kámoška mně to vymlouvá ale já to nemohu odstat z hlavy

Milane promiň bylo to pro tebe a já si spletla jméno.

Martine,taky souhlasím s tím,že jsi to moc pěkně napsal. Je vidět,že to psal sám tvůj život.Tak jak ty se teď cítíš,se cítíme někdy všichni. Zdá se nám,že máme kolem sebe prázdno,že se jen za něčím honíme a nestíháme. Já mám sice spoustu koníčků,tak můžu relaxovat. Nehoním se,za penězi už vůbec ne i když je mám ráda,ale pozoruji to na svém muži.Je pořád ve spěchu a přitom nemusí.Jsme už postarší manželé,máme svůj byt,nemáme dluhy a děti jsou mimo domov soběstační,ale přes to vše on se ani v klidu nenají.Co dám před něj,třeba vařící polévku,tak ji zhltá jen aby nemusel čekat až vychládne.Někdy ani neví co jedl.
Jen by mě zajímalo,co tohle je za život a kam až to může dojít?
Vždyť on vlastně jako by ani nežil.
Proč někteří ten řivot tak ničí? Proč si ho neužijí a mohou? Možná je to všechno v nás a ne v okolí. Vždyť jsme nastaveni tak,abychom se uměli s nepřízní osudu a okolí vyrovnat.Jsme tu jen jednou,tak si chci pokud je to možné života užít. Přeji ti hodně síly a hodně lásky okolí.

No život je již někdy...Milane, přečetla jsem dnes ráno tvé řádky, dojaly mne a zabolelo mne tvé trápení. Jak je ti teď, po měsíci od doby, co jsi ta slova napsal? Změnilo se něco k alespoň nepatrně lepšímu? To bych ti přála celým srdcem! Takoví lidé jako jsi ty, by měli žít a nemyslet na smrt! A přesto jim není přáno... Zatímco hovada všeho druhu jsou zdravá a všude kolem nás.
Svět je veskrze nespravedlivý...

Když uhodí deprese v plné síle. Jdete jen za jedním aby už jste měl klid. O svých blízkých nebo co bude potom, prostě nepřemýšlíte. Máte radost že už bude po utrpení.