Sebevražda

Laris, říkáš že nejsi ošklivá, že o tebe mají muži zájem (i když tebe neoslovují). Já ošklivý jsem a zájem o mně neprojevuje absolutně nikdo. Já vím, že to je slabá útěcha, že někdo je na tom ještě hůř. Důvod k sebevraždě to tedy určitě není. Všude se říká, že nikoho sehnat nemůžou právě ti, kdo usilovně někoho hledají. (i když nevím, u mně to neplatí). Tak přestaň hledat, něčemu se věnuj, co tě baví, a on se třeba někdo objeví.

Pro Depku:
Myslím, že 50 mg Rivotrilu vás rozhodně nezabije, to nezkoušejte. Když už prášky, tak pořádnou dávku Rohypnolu a pořádně zapít vodkou.

Je mi 28 a nějsem nijak ošklivá, ale každý muž kterého jsem v životě chtěla mě odmítl. bylo jich celkem 12 za můj život, ktreé jsem chtěla. Není mi souzeno se s nikým střetnout. mají o mě zájem jen kluci, muži, co mě absolutně neoslovují, ani fyzicky ani psychicky. Taky jsem měla v životě sex jen jednou s jedním, co mě chtěl jen do postele. A žzároveň už jsme tak unavená z toho věčnýho snažení o někoho ....

Nemám pro co žít, nemyslíte, že je to důvod k sebevraždě? Už mám pocit, že další odmítnutí neusnesu.

chtěla jsem se zeptat, když si vezmu najednou 100ks tablet Rivotril 0,5 mg, zdali to se mnou něco udělá?

zdravim, pokud si myslíte, že když máte rodinu, nebo cokoliv jiného, aby jste si mohli vzít svůj život by nemělo být překážkou. Rodina a přátelé jako takový, jsou jen lidé, co příliš mnoho neudělají, pokud je problém na světě. Další věc, je věc názoru, sebevražda není sobecká, každej dnes myslí jen na sebe, a to ve všem, takže pokud máte před posledním krokem výčitky, nemusíte, už překonat strach je sama o sobě velká záležitost, a možná před vteřinou smrti, si řeknete já nechci umřít, ale co jinýho. takže keci o sebevraždě, a o jejich důvodech nikdo vědět nemusí. tak se mějte

Sebevražda jsou volby.Ten kdo půjde jako volič k volbám,tak si nemusí podřezávat žíly,nemusí shánět lano a strom kde se oběsí,nemusí se předávkovávat herákem.To Vám Vaše vláda za Vás ráda udělá sama.To jsou totiž naši ti nejzákeřnější zloději a nejbrutálnější vrazi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zoufalče, doufám, že se nejmenuješ Jarda !!!!

Mám vymyšlený parádní způsob, jak skoncovat se svým zoufalým životem. Zabiju se skokem z vyhlídky z televizního vysílače Žižkov. Vyhlídka je ve výši 93 m nad zemí a pád bude pěkně na asfalt. Dopadová rychlost 150 km/h, čili jistá smrt. Těžké deprese mě zničily život, přišel jsem o práci, kterou jsem miloval, tahle práce mi ještě dávala smysl života.

Dana-moc dekuji:o))) kdyz mi je nekdy fakt mizerene ,reknu jsi ze mam toho tolik scim jsem v zivote ani nepocitala,ze budu mit!Myslenka na to ze by me muz zradil,ublizil nebo opustil je desiva a moje nocni mura..doufam ze k tomu nikdy nepride....
pol-sebevrazda neni reseni...je to utek a kdyz sebevrazdu prezijes,bude to fakt tezky.Lidi z okoli si budou za rohem septat,smat se a nechapave na tebe koukat jak na debila.Rodine te odsoudi....S problemama se holt budes muset poprat,tak jako ja....
Kdyz nekdy koukam na takove ty TV o lidech jak jsou smrtelne nemocni,nemohouci a tak mladi a chteli by tak zit a maji to za par...reknu jsi: "sakra ,zenska co blaznis?!Jsem zdrava-aspon teda nemam smrtelnou nemoc a ja se chci utapet v litosti!"
pol,musis proste bojovat,zivot neni medicek a tak to proste je...vim o cem mluvim a ver ze jsem jedna stech co od 10ti let neznala hezke slovo a kdyz jo tak to bylo od uchylneho matcineho otce,ale ani to nebylo z lasky ke me ....Nechces napsat co te konkretne trapi???

Vživote mam jen samou smulu skoncil sem sam bez přatel kterim se nemohu svěřit samota mě tiži a zbila mi jenom prace skola a jenom sami problemi .
přepadaji mě mišlenky na sevebrazdu a mam jen strach jak dopadne rorina ale taky co řeknou lidi a taky unaš sou totiš moc ukecani

Amazing - to je dobře, že se už bojíte smrti, protože to znamená, že už vás začal bavit život a jestli máte tak fajn chlapa,jak píšete, tak už teď určitě budete šťastná. Užívejte si to a klidně se i na toho svýho mužskýko "upněte" (na bývalou rodinu se klidně s čistým svědomím vykašlete). Může se ovšem i stát, že vás někdy zklame (když budu trochu pesimista), ale to je holt život. Vy jste si už podle všeho užila horší věci,no ne,takže teď už byste byla odolnější a "otužilejší", ale já myslím,že už vám to všechno určitě vyjde a moc vám to přeju.Přece není možný, aby byl člověk celej svůj život nešťastnej?!

Dana-jo presne tak.Ja nemam ani nijak moc kamaradky,neverim v jejich pratelstvi.Moje mama mi dala do zivota vsechno spatny co se dalo a bohuzel se ty roky co me vychovavala nedaji zmazat,nejde to.Vecne ponizovani,biti a citove vydirani...
Dnes me rodina a okoli odvrhuje ze nechci s matkou komunikovat,nechapou proc a myslim ze ani nechteji.Jediny u koho jsem mela a mam lasku je muj muz.kamaratky me len vyuzili a zahodili jako spinavy pradlo.A povidat jim co me vsecho potkalo,nema cenu,litost nepotrebuji a pochopeni nenajdu.
Upnout se na jedneho cloveka mozna blbost je,ale potrebuju i ja byt milovana a vedet ze nekdo pri me stoji.Je jediny clovek ktery me chape a ma rad takovou jaka jsem.Je proste muj zivot....On mi dal silu zit a podpori me pokazdy kdyz to potrebuji.Nevysmiva se mi za moje pocity a neponizuje me...
Necekam ze ani vy pochopite moje citeni a mysleni,chtela jsem se jen podelit o moji skusenost se sebevrazdou....Kadzopadne to co se delo kdyz jsem bila mimo,ci jak to nazvat me dalo neco....nevim co...ale zapusobilo to na me tak,ze smrti se uz bojim!

Amazing,máte pravdu,když se chce člověk zabít, tak už asi fakt musí být úplně na dně a nepřemejšlí o věcech kolem. Neví, jak dál, není nikdo (aspoň podle něj) kdo by mu poradil,pomoh; chce mít hlavně asi už od všeho pokoj. Nejsem psycholog, ale takhle nějak to vidím.V životě nás potkají různý rány nebo "šoky" a každej to holt snáší jinak. Někdo je odolnější, někdo labilnější.
"Neupínat se na druhého jedince"...Ono se to řekne, ale když člověk musí mít někoho rád a jen tak "napůl" (možná - rozumem?)to jde dost těžko, když "jeden" neumí být hajzl. I když jsou tací.., ale to už je asi taková sobecká nebo vypočítavá láska, já fakt nevím.Určitě existují lidi (teď myslím protějšky), pro který stojí za to žít,milovat je a i se třeba určitým způsobem obětovat,ale asi se hledají dost těžko, někdy i celej život a někdy se třeba ani nenajdou.Ale zase jsou i jiný "tvorové" (třeba kamarádi,zvířátka) a i věci, který se dají mít rádi.

Upínat se na druhého jedince je nesmysl,za to nestojí nikdo,vraž tu víru v něco,ne v někoho.

All: vsem moc dekuji...
Dana-zda to bylo nevyhnutne nevim rict.Clovek kdyz je tak moc zoufaly bez pomoci ,pochopeni ,nenavid sam sebe a odhodla se, ze se vsim skonci,nerozmysli zda nekomu ublizi svim cinem.proste to pride jak blesk z cisteho nebe...aspon ja jednala v afektu,kdy jsem nevedela jak dal.Nemela jsem nikoho za kym bych mohla jit,sverit se ...
Dnes jsem moc rada ze ziji (ale ta bolest je porad,cim jsem prosla).

Taky me napriklad desi predstava,ze kdyby muj muz umrel,tak zivot bez nej pro me uz nema zadnou cenu....

Milá amazing :), když tě resuscitovali a dávali ti oživovací šoky, během naskakování srdíčka jsi asi současně procitala a je možné, že se tyto útržky uchytily i v tvém vědomí. Nejsi první od koho slyším, že při oživování měl člověk pocity, jako když se vaří zaživa a cítí bolest po celém těle. Ty elektrošoky se zaryjou do paměti, pokud přichází při oživování současně probírání se k vědomí po rozběhu srdíčka. To jsou ty pocity, které popisuješ... Věř nebo ne, ale po smrti není vůbec nic. Nic necítíš, jen tma a o ničem nevíš. Na druhou stranu je to lepší. Bral bych radši nekonečnou tmu a klid, než nějaké utrpení. Nehovořím, jako bych si tím prošel, ale z fyziologického hlediska to vyznívá tak logicky... mé tvrzení je založeno hlavně na pocitech jaké jsem míval při lokálním umrtvení třeba ruky při operaci kanálků na zápěstí. Nejdřív mravenčení na konečcích prstů, pak brnění a nic. Kdyby mi ji uřízli, tak o tom nevím. Anestetikum je hotový zázrak :) Když ruka přicházela k sobě, bylo to trochu horší. Silné brnění a mravenčení, chvílema pocit, jako bych ji měl na rozpálené plotně, nebo by mi do ní bodaly jehly, ale nebylo to zas tak hrozné. Jsem přesvědčen, že něco podobného se dělo i s tvým mozkem... Je to moje domněnka, ale zdá se mi, že takhle se to u tvého oživování dělo no jak ti říkal doktor. Jinak co je po smrti, je pro nás všechny nezodpověditelná otázka, tedy zatím. Snad jsem ti nepopletl hlavu...Píšeš, že máš skvělého muže, práci, zvířátka, tak se drž a buď hlavně šťastná a hlavně aby ti osud nedal znovu důvod si pokoušet brát život. Já taky trpím depresemi, na sebevraždu jsem měl myšlenky snad tisíckrát, ale pořád mám ve svém zorném poli jedno heslo, kterým se řídím a to jest " žijeme jen jednou". Nejsem věřící a v posmrtný život nevěřím a ještě je tu rodina a lidé, kterým bych tímto činem hodně ublížil - dost důvodů, které mě drží nad vodou :) Proto jsem se naštěstí k tomuto činu nikdy neodhodlal...Tak ahojky

Amazingo, Já taky v patnácti se chtěla otrávit prášky. Ale že doma byl jenom acylpyrin tak jsem ho spolykala a bylo mi jenom děsně blbě a zvracela jsem. Nikdo to ani nevěděl,vlastně doteď neví až ty. Taky jsem ráda,že to dopadlo,jak dopadlo,mám stejně dobrý život. ))Ale k věci. Ptáš se co se děje kolem smrti. Tak já pracuji v domově pro seniory,takže se smrtí jsem v přímém kontaktu a dost často. Lidé umírající jsou vyrovnaní,vypadají klidně a pokud se nám někoho podaří oživit a přivést zpátky,tak není rád. Jedna babička mi jednou vyprávěla,že už tam byla,viděla se se svým mrtvým synem a byla hodně nešťastná,že jsme ji oživili.Letěla tunelem a na konci byl klid a ticho a něco ji vrátilo zpět.Neví co to bylo,ale nechtělo se jí. Takže já na posmrtný život nevěřím,ale věřím že duše je věčná. Nejsem ani věřící ani ne,věřím že je něco mezi nebem a zemí,ale co to je se jednou všichni dovíme,akorát si to všichni už necháme pro sebe. Měj se ahoj

Prosím o pomoc, nevím jak dál. Děkuji 189 870 797 / 0600. Děkuji

Amazing, nevím, jetli jste věřící, ale já věřící nejsem, takže nevěřím ani na nebe ani na peklo, ale věřím, že hodně lidí na pokraji smrti zažilo různý zvláštní věci.Ať už příjemný nebo nepříjemný. Myslím si, že lidský mozek dovede vyprodukovat spoustu úžasnejch iluzí a zvláště, když je "v ohrožení" (nedostatek kyslíku atd.). Podle mě je to všechno "jenom" chemie. Určitě vás nikdo nechtěl trestat za to, že jste chtěla skončit se životem - je to váš život a vy máte právo s ním naložit, jak chcete. Otázka je, jestli to bylo nevyhnutelné, jestli se to nedalo řešit jinak a jestli jste svou smrtí nemohla někomu ve vašem okolí hodně ublížit. Ale jak vidím, tak jste si uvědomila, že to byla pěkná blbost a jste teď spokojená a díváte se na tu minulost úplně jinak. :-)

Sebevrazda z jineho pohledu.....Ja jsem se o sebevrazdu pokusila v 15ti letech.spolikala jsem prasky.Byla jsem fakt zoufala a nevedela jak dal.Nebyl to pokus zabit se,ale pokus zachranit se.Bohuzel nikdo mi nepomohl.V nemocni po 2 tydnech na ARU a 5 minut s psychiatrem.Nikdo se nezeptal "PROC?"
...kdyz jsem byla bezvedomi,tak jsem padala do cerne hluboke nekonecne jamy,odkud slehali plameny.Citila jsem bolest po celem teli.Kdyz jsem se prebrala,jsem to rikala doktorovy a on rekl ze to mam steho jak me nabijeli,ze me prestalo bit srdicko....
Prave jse chci zeptat zda jste to nekdo zazili,mel to byt trest ze jsem si chtela vzit zivot a sla bych do "pekla" a nebo to bilo tim ze me resustitovali...???Mozna to zni smesne...ale zajima me to!O klinicke smrti rikaji o hezkych pocitech a bilem svetle.....Dnes jsem moc rada ze ziji(i kdyz to nemam vubec jednoduchy),ale dnes mam neco pro co zit.Mam skveleho muze,praci a zvirata ktere me postavi na nohy pokazdy kdyz spadnu...