Sebevražda

Me,
jsou situace a stavy,...Pampeliško,kazdy tu hranici ,tu situaci kdy uz si myslime ze -dal uz to nejde vydrzet,mame jinde.ja jsem si rokj po tom co vse jsem v detstvi musel prezit,rikal ze takto nespravedlivy osud potka malo koho.potom jsem byl hospitalizovan v Kosmonosich a poznal jsem tolik hroznych pribehu.nekolikrat jsem si pred nima pripadal tak malicherne.a oni zase me srdecne litovali,kdyz jsem jim cast sveho trapeni vypovedel.nakonec jsme se semkli v uzasne pratele-az se to tem sestrickam a doktorum nelibilo.smula pro ne .litoval jsem je .do dnes si rikanm,proc nas od sebe oddelovaly?neustale to chteli resit jako navazovani intimnosti....proste chudaci kteri uz jsou z te prace uplne otupeli.a pritom my jsme si tolik moc vzajemne pomahali.nasloluchali jsme jeden druheho.ale cela ta jejich slavna teorie,mela uplne obraceny pravidla-bohuzel.dodnes si vybavuji jak od sebe odellili dve zeny protoze spolu komunikovali vic nezli se jim libilo.a pritom nedelali nic jineho nezli si vzajemne naslouchali a pomahali si najit cestu zpet.ale to by bylo na dlouhe psani a asi by to nikoho nezajimalo.vy tady vedete jine tema,tak se omlouvam ze jsem vam sem vlezl .budte stastni jirka

Nikdo nemá právo se...Me,
jsou situace a stavy, kdy jiné řešení nevidíš, než konec. Přeji Ti, abys to nikdy nemusel zažít.

Nikdo nemá právo se zabít!!! Jestli máte chuť skočit z okna nebo jiný způsob sebevraždy..., tak si raději jdetě lehnout, prospěte se a ráno uvažujte, co dál dělat. Život je boj a je třeba bojovat. Všechno se dá vyřešit i po dobrém. ;-)

Máte také někdo chuť se...Ahoj mam stejne pocity opustila me zena zakazuje mi navstevovat dceru chci se zabit

Zuzko, otázka mi jednou napsala a potom už ne.
Zkusím ji napsat, jak na tom je.
K tomu pocitu štěstí. Pocity štěstí, se prý daří nejlépe tomu, kdo si dává lehko splnitelné cíle. Prostě není na sebe moc náročný.
Jestli ty nebudeš na sebe příliš přísná :-)

Zuzko, děkuji za optání...Tak to vidíš, děvče, zázraky se dějí!
Alespoň jsem se zase jednou usmála od radosti, že jsi to překonala.
A k tvé otázce cítění se nahoře či dole...
Já osobně už dlouho nevím, co to vůbec to "nahoře" je. Už je to tak dávno, dávno,
co jsem cítila nějaké pocity štěstí.
Snad i proto někdy nahlédnu i do diskusí, jako je tato.
p.s. Jsi v nějakém kontaktu s "otázkou"?
Už sem nepíše.

Zuzko, děkuji za optání... Oprava:za tou první větou měl být smajlík :-)

Zuzko, děkuji za optání :-( Já žiju a je mi celkem dobře. Co mi připadlo před pár dny jako něco co nejsem schopná překonat, tak dnes si mi to jeví jako daleko menší problém. A něco z toho už vymizelo zcela.

Ono totiž jak začnou v životě převažovat negativní zkušenosti a zážitky nad těmi pozitivními, člověk snadno podlehne tomu, že i každá další zážitek bude ve stejném duchu.
Ono se to ale většinou brzy otočí, chvíli to jde dobře, než se to začne zase celé "srát" a tak pořád dokola.
Jsem jediná co má tento pocit, nebo cítíte se snad všichni pořád nahoře?

Aaa a otázko, jak se cítíte?
Neozýváte se...

já mám také už plno tady...Michale, život bývá jak píšeš "zkurvený"
a myslím,že je tomu tak u mnoha a mnoha lidských bytostí.
Jen jedno chci říci-láska je pomíjivá,i ta největší, tomu věř, jen to chce čas, aby to přebolelo. A tebe to právě teď bolí, ale i to jednou odezní. Rodina, která je proti tobě, tam se to může časem také spravit. V tvých Kristových letech máš stále ještě naději na lepší časy. Nedělej nic teď v bolesti, nech si nějaký čas a teprve s klidnější hlavou přemýšlej jak dál.
Myslím na tebe.

Máte také někdo chuť se...já mám také už plno tady toho zkurvenýho života asi jsem přišel o jedinou lásku po 6.5 roku spolu nic mě neba vubec nejim nepřemyšlím jen dumu kdy to uděláma budou mit všeci klid oodemě,i rodinu mám proti sobě tak přemyšlím jak a kdy asi v 33toje za 11dní

zuzko jaký je rozdíl mezi neurolem a rivotrilem? jestli to víš

Otázko, našla už jsi sama nějakou odpověď?
Vždyť jde o jednu z nejtěžších, těžko hledáš, těžko najdeš. Snad se držíš i nadále!

A Rivotril není přímo antidepresivum, dává se ale na úzkosti a všichni si ho chválí.

ahoj všem tak jsem se z toho...Přečetla jsem pár příspěvků a tobě aaa chci říci, neboj, všechno nějak vždycky dopadne.
Vysílená a bezmocná nejsi sama, je nás opravdu hodně. Myslím na to, že možná v tvém případě by zafungovala antidepresiva! Nepřemýšlela jsi o tom? Nemusíš ani k psychiatrovi, stačí to, co ti předepíše tvůj praktický lékař. Já mám od něj Rivotril, když jsem byla trvale ve stresu, bez váhání mi je napsal. Okamžitě se ti uleví i když problémy to nevyřeší, všechno bereš ve větším klidu!Dojdi si ke svému doktorovi a zkus to, nechceš? Jsi právě ta, které by antidepresiva prospěla, jinak jsem proti nim, jen když je nejhůř, tak po nich sáhnu. To u např. Rivotrilu lze, ten se nemusí užívat pravidelně. Ahoj, aaa.

ahoj všem tak jsem se z toho moc nevyspala, fakt je toho na mne hodně, mám strach že selžu.
Navíc mám dostat větší obnos peněz a nevím, jestli budu umět s nima správně naložit.
To, že otázka ustupuje od "spolupráce" to mi taky moc nepřidalo.

pro váhající:nejsem mladičká a síly bych sebrala, ale nevím kde- prostě nejsou. Jen vysílení a bezmoc

ted jsem se poradne ztrapnila ja.
pampeliska a vahajici maji pravdu.
radsi uz mizim a budu v tom jen a jen sama.
slibuju a omlouvam se.

už jdu spát, třeba se z...Aaa, jsi ještě asi dost mladičká, škoda života, vyspi se a naber síly do nového boje, protože život je boj a trápení je za každými dveřmi. Ve tvých slovech cítím alespoň trochu naděje.

už jdu spát, třeba se z...nechci byt sobec.
ale myslim,ze tohle si na svedomi vzit nechci.
myslela jsem,ze jsi rozhodnuta,je dobre ze nejsi.
drz se a at je zitrek u tebe veselejsi

psala jsem Ti email.
jen mam cim dal vetsi obavy ze te stahuju nekam kam to jeste neni nutny.
to nechci