Sebevražda

pardon,trikrat jsem nechtela

dekuju za reakci.
[email protected]
soukrome sdileni je urcite lepsi.
uvidime na co najdeme silu.

dekuju za reakci.
[email protected]
soukrome sdileni je urcite lepsi.
uvidime na co najdeme silu.

dekuju za reakci.
[email protected]
soukrome sdileni je urcite lepsi.
uvidime na co najdeme silu.

vis souhlasim s tim ze je to...Také ještě tápu, tak jako ty, ale myšlenky mám velmi podobné těm tvým. Nechci psát
"veřejně", ale mám co říci a také chci naslouchat někomu, kdo se mi zdá silně sounáležitý. Budeš-li mít sílu a chuť na výměnu pár slov, napiš mail. adresu, odpovím. Petra.

V.Havel byl lhář. Říkal...A jak to souvisi s problematikou sebevrazdy? Nechcete se tu jeste nakonec bavit treba o parcialnich derivacich?

Co každej člověk sám pochopí?

Evelínko, je skutečně...V životě bych se nezabila kvůli nějakýmu klukovi..chlap mi za to fakt nestojí to se neboj.. Tehdy to byl prostě impuls který mi pomohl se rozhodnout to udělat. Důvody jsou úplně jiný.. A každej člověk to jednou sám pochopí

Evelínko, je skutečně velmi smutné, že zvažuješ skončit se svým životem, kvůli klukovi.
Co se tak hrozného stalo, že se s tím nedokážeš vyrovnat?
Každý z nás si přeci prochází různými vztahy, tu méně tu více úspěšně. Nesmíš si tomu tolik poddávat a více proti tomu bojovat.
Vzít si život pomocí léků, je jako jít do války do první linie bez jakékoli zbraně.
Najdi ty zbraně.

Muj respekt ci despekt k...V.Havel byl lhář. Říkal nám v 89 že se nemáme bát nezaměstnanosti a že tu nechce zavést kapitalismu. A jaká je realita? Je tu nezaměstnanost, kapitalismus a lež a nenávist vítězí nad pravdou a láskou !!!!!!!!
Takže proč obdivovat Havla když jeho myšlenky se realitou nikdy nestaly a zbyl nám tu po něm stát plný kriminality, bezdomovců, zlodějů v kravatách, korupce, a podobných jako je Bárta.
HAVLE DĚKUJEME !!!!

chjo.
nekdy me napada,ze je...Muj respekt ci despekt k sebevrazde neni podstatny - dulezite je, co chcete Vy.

Pokud jde o nedostatek informaci o vhodne metode, je to pri dnesnich moznostech brouzdani na internetu jen vymluva. Ale zase si nemohu pomoci: lide casto jednaji zbrkle a autodestruktivne mimo jine i proto, ze trpi negativnimi dusledky sve neochoty ci neschopnosti se ucit anglicky nebo efektivne vyhledavat potrebne informace na internetu.

Lide s malym kulturnim kapitalem obvykle nevedi jak se efektivne sprovodit ze sveta, a proto pritom casto delaji ruzne hlouposti, zatimco lide s vetsim kulturnim kapitalem by sice vedeli, jak si hladce vzit zivot, ale zase to maji daleko mene casto zapotrebi...

vis souhlasim s tim ze je to...Právě že neni co popisovat mezi otravou a probráním se, protože já jsem neupadla do bezvědomí.. Sama to nechápu, ale i přesto množství, na čemž se doktoři shodli že mohlo být smrtelný, jsem prostě nic necítila, jen jsem čekala až umřu, musela jsem tam sedět hodiny, ale pořád se nic nedělo.. (Takže v tomhle ti asi moc nepomůžu..) Pak když mi došlo že neumřu, jsem začla panikařit, že mi to třeba poškodí orgány, a pak jsem se dostala kvůli jednomu známýmu do nemocnice.
A pokud jde o ten impuls, já před tím sice pila, ale absolutně přesně jsem věděla co dělam.. A hlavní impulz byl asi ten kluk. I když jsem už předtím přemýšlela o sebevraždě.
Ale myslim, že to vážně jednou udělam. Už jsem slyšela od tolika lidí, že když do sebe narvali prášky tak si to pak chtěli rozmyslet, bylo jim líto že už nebudou moct žít.. Jenže mě to nebylo líto ani na vteřinu, tolik jsem to chtěla, byla jsem s tím smířená..Mam často stavy kdy neskutečně lituju že to nevyšlo

chjo.
nekdy me napada,ze je...Ať si říka kdo chce co chce tak oprátka je ten nejlepší, nejlevnější, nejlepe dostupný a nejůčinnější způsob co se dá použít

U prasku bych se velmi obaval rizika zdlouhaveho, muciveho duseni. Jakmile selzou plice rychleji nez srdecni obeh, coz je v pripade polknuti velkeho kvanta drog dosti realne riziko, pak je nutne s touto eventualitou velmi vazne pocitat.

Otrava jako zpusob humanniho usmrceni cloveka je dosti problematicka dokonce i v situaci, kdy se smrt oficialne administruje skrze serie injekci, jak ukazuje rada zpackanych americkych poprav provadenych timto zpusobem.

Pokud si nekdo sam administruje letalni davku drog ustni cestou, je vysledek jeste daleko, daleko nejistejsi nez u poprav, odborne provadenych injekcnimi seriemi. Jed musi pri oralni administraci napred projit aspon casti zazivaciho traktu a byt vstreban do krve, takze reakce organismu je ve srovnani s injekcemi jeste daleko nejistejsi, a je tedy jeste daleko vyssi riziko, ze bude exitu predchazet velke a zdlouhave fyzicke utrpeni, nebo ze k exitu pri dane prilezitosti vubec nedojde.

Pokud se pak exitus nepodari, musi clovek casto celit rade neprijemnych dusledku sveho suicidalniho pokusu - znici si treba ledviny, promeni se v lidskou trosku plne zavislou na zdravotnim systemu, a musi pak umirat dlouha leta ve zbedovanem stavu, bez fyzicke sily, mobility a odvahy provest novy, tentokrat jiz ucinny suicidalni pokus.

Nabizi se vsak otazka, zda prave toto mnozi z takovychto lidi vlastne podvedome nechteji - ucinit se nemocnymi, zavislymi, opecovavanymi, a umirat pekne pomalu a zdlouhave, nejlepe na naklady danovych poplatniku...

kdyz s nami takhle...Castecny souhlas. Velka cast takovychto pokusu je impulsivnich, a nepredchazi jim ani naznak racionalni uvahy, nerku-li planovani a obstaravani vhodnych prostredku a pomucek.

A vim, ze to bude znit hodne odtazite az provokativne, ale myslim si, ze mnozi z tech, kdo takove impulsivni pokusy uskutecnuji, by vubec nemeli duvod odchazet z tohoto sveta, pokud by se predtim naucili jednat racionalneji a mene impulsivne v naprosto obycejnych, ne-suicidalnich situacich. Jinymi slovy, nejednou to byvaji prave dusledky jejich impulsivity a iracionality, ktere je vedou k jejich impulsivne a iracionalne realizovanym pokusum opustit tento svet.

http://www.youtube-nocookie.com/embed/xHkq1edcbk4?rel=0

Ahoj, mám pro vás dobrou zprávu, včera mi bylo celkem dost mizerně, všechno jsem viděla černě a vycházelo mi z toho jedno...
Jenže během dneška jsem se dověděla pár celkem dobrých zpráv, nijak zásadně můj život neovlivnili, ale cítím se mnohem lépe a už mi nepřipadá všechno tak beznadějné.

Takže než k něčemu přikročíte, pátrejte po něčem, co by vám mohlo zpravit náladu a potom, už nebudete přemýšlet nad tím jak "to" udělat ale nad tím, jak žít co nejdéle.
Jo mimochodem, prý otužování, někomu pomáhá proti stavům zoufalství.
Už jste to někdy zkusili?

vis souhlasim s tim ze je to tezky.
taky nejsem schopna pristoupit na nic jineho nez prasky.
co bude potom vubec neresim.
je mi to tak nejak lhostejne, dulezite je ze uz to nebudu ja a tenhle zivot.
navic nezvratne souhlasim s tim co uz tady nekdo psal.
nevime co bylo pred nami a co bude po nas se taky nejspis nedozvime.
takze tohle mi muze byt jedno.
jedine co resim je ten stav mezi spolykanim a tim nez me to hodi do bezvedomi.
znama co se mnou byla v lecebne mi popisovala ze proste ji mezi tim znehybnelo cele telo a v podstate nic necitila.
to by bylo vlastne asi nejlepsi.
proto taky jeste patram po tom jestli je dobra kombinace s dalsimi leky a alkoholem nebo to nekombinovat.
chci mit jistotu ze nic nepokazim ze udelam vsechno pro to aby to bylo definitivni.
mozna se odvazuju v prilis,preto se zeptam jestli by ses nepodelila o ty chvile mezi otravou a probranim se a treba i o astralu.
nechci v tobe vyvolavat neprijemne vzpominky,pokud by Ti to tlacilo prilis na psychiku nenut se do toho.
v opacnem pripade budu vdecna.
at uz sem nebo soukrome treba do mailu.
taky bych se rada zeptala na ten impuls kdy clovek proste sahne po prascich a narve je do sebe.
to je vazne nutne se opit nebo ponorit se do totalniho dna?
obdivuju ze jsi to dokazala a nechapu sebe...
promin ,mele se mi to v hlave od rana do vecera den co den a obcas kdyz zahlednu nekoho s podobnym pocitem,touhou nebo jak to nazvat vidim to jako moznost se nekam posunout ke konci jestli tomu jde rozumet

dekuji za reakci.
doufam ze...Děkuju, je to vážně těžký.. A já věřim, že po smrti se bude mít člověk líp, možná to tak přesně nebude, ale zažila jsem už astrál, a myslim si, že je duše nesmrtelná a že už pak nebude žádná bolest, ale něco úplně jinýho. Doufám, že ať se stane co se stane, bude to lepší

Evelínko, říkáš, že...jo, taky to mám teďka nějak takhle.. A když nad tím teď přemýšlím, asi neexistuje "normální člověk"