Sebevražda

Už se dlouho neozvala,tak asi debata skončí.

Omlouvám se za to...Přečti si historii,Marasko.Lea má problém a ráda by ho řešila ale asi od nás neslyšela to,co chtěla slyšet.

Omlouvám se za to "mládí", samozřejmě, že Lea bude ještě dlouho mladá, ale měla jsem na mysli pubertu + adolescenci.
Lea nějaký problém určitě má, ale jak píše shimi, nechce ho zatím řešit.

Promiňte, že vtupuju, ale...Lea má na psychology vlastní názor.Že,Leo?

Promiňte, že vtupuju, ale zaujala mě vaše debata.
Zarazilo mě prakticky to stejné, co Jirku. Vždycky mě udiví, když o sobě někdo řekne, že je hezký, co všechno stíhá a umí. Jestli to opravdu Lea absolvovala, myslím, že nestihla vůbec mládí, nestihla žít. Leo, a co sourozenci, co kamarádi?
To, co je ve tvé rodině, určitě nepřehlížej, ale taky z toho nevyvozuj pro sebe závěry, to by byl úkol pro odborníka. Myslím, že psycholog by pomohl.

Dokud nenajdeš sama sebe,líp ti nebude.Nevím,jaká síla by mohla tu skutečnou Leu vysvobodit.Ty nechceš být prostě obyčejná ženská,která se umí těšit ze života.Po čem vlastně toužíš?Co očekáváš od života?Kromě toho,že by ses zbavila fyzických potíží.

ano..je pro mě důležitá,...Jsem trošku zagoogloval, třeba by Tě tady něco zaujalo: http://www.anabell.cz/index.php/odborne-prace/352-mentalni-anorexie-v-kontextu-rodinneho-systemu

ano..je pro mě důležitá,...Matka dominantní, otec pasivní. Je to zhruba model Tvých rodičů?

na hodně věcí, ale nechci, aby mě tady někdo poznal..

ano..je pro mě důležitá, protože vím, že jí na mě záleží možná trochu víc než na sobě samé. A myslím, že by to nepřežila...nebo při nejmenším nechtěla žít dál.

Na co máš ještě kursy?

Lea: Jak ses rozepsala na konci o matce, to mne trochu bouchlo do očí. Já kdybych líčil podobné problémy, tak bych se takto o rodičích nerozepisoval, řešil bych jen sebe. Ale to je samozřejmě jen můj subjektivní pocit, způsobený třeba tím, že nejsem žena, nebo že mám poněkud ambivalentní vztah k rodičům:)

shmii: to je hezky řečeno..

No právě.Pořád tu čtu tu dokonalou Leu.A tu,která je v tobě zavřená a zatraceně se jí to nelíbí,vůbec nepouštíš ke slovu.

Jirka: jo, to jsi ťukl hřebíček na hlavičku..sklon k anorexii mám stoprocentně zděděný..nechci psát po kom. Sebevraždy dost blízké, taky nebudu konkrétní. Přesně tak, psychické poruchy jsou v jedné větvi příbuzenstva hodně výrazné..

to, co je zdravé. Mám roční kurz zdravé výživy, vím, že jím dobře.

nemám. No..když vynechám...Ono se říká, že z anorexie se pořádně člověk nikdy nevyléčí, třeba se to s Tebou táhne - nějaký podvědomý odpor k jídlu a proto ta bolest. Anorexie a sebetrýznění se říká, že často mají původ v rodině - přehnané nároky rodičů, nekomunikace atd.

Dvě sebevraždy v rodině, nevím, jak blízké? Nicméně asi nějaký náběh na psychické poruchy u vás budou a tady babo raď:)

Leo, jíš,co ti chutná,nebo to,co si myslíš,že je zdravé a pro tebe nejlepší? Ono to může být dost rozdíl...

Nezdá se mi úplně...Možná na ni kladli rodiče už v dětství vysoké nároky a ovlivnilo to její povahu.

Jirka: s tou mamkou je to náhoda. Můj relativně vyspělý písemný projev jsem momentálně dost flákala, protože mě ani nenapadlo, že ho bude číst nějaký "intelektuál". Myšleno dobře. Jinak by ten projev vypadal asi jinak. :) No, mám v rodinné anamnéze 2 sebevraždy a to je ve mě asi zakódovaný dost.