Sebevražda

Zase zmizela.Ach,ty ženy...

Ahoj,Marasko.Nepsala.Nic se nestalo.

Leo, nechtěl bych,abys ještě někdy stála na balkoně a uvažovala o těch věcech.Za těch pár hodin psaní se tu ledacos odehrálo.Vzala sis z toho něco,co tě ochrání před podobnými myšlenkami?

Leo, jsem ráda, žes neodešla.
A omlouvám se, včera jsem myslela, že shmii je žena, možná jsem v tom smyslu i psala, nevím.
Leo, jsme každý originál a tím pádem různě reagujeme na nejrůznější podněty. Určitě nelze podceňovat geny, které jsme dostali od rodičů a často člověk najde odpověď na svoje otázky právě u nich nebo u prarodičů. A nejlepší je, když se smíříme s tím, že jsme takoví, jací jsme se narodili. Možná se teprve učíš mít se ráda, nevím, ale myslím, že na svůj věk jsi hodně vyspělá, ale také přetížená. Nevím, jestli víš, co je to třeba jít s kamarády na diskotéku nebo jet na čundr. Myslím, že tvůj život je složený hlavně z povinností. Možná by bylo dobré ubrat - a žít.

Děkuju.A neomlouvej se, tos nemohla vědět.Byla to náhoda.Až mě to překvapilo.Ale vidíš,že tady nikdo nepíše bez příčiny.

Jasné, promiň, nechtěla jsem do toho nějak rýpat, to mě nenapadlo. Mám za sebou těžký rozchod, rok na atidepresivech a byly dny, kdy jsem probrečela celý den a stála na balkoně a přemýšlela, jestli to udělat. Držím Ti palce ať je líp!

Je mi 46.A to s tím odpuštěním a ponížením je na mě moc čerstvé,abych o tom dokázal psát.Byl to vlastně důvod,proč jsem nalezl tuto stránku,potřeboval jsem lidi,třeba jen přes internet,ale lidi.

Ach jo, právě jsem napsala dlouhý příspěvek a celý se smazal. :( Ve skrze jsem psala to, že si myslím, že jsi opravdu šikovnej, máš skvělou paměť, to se hodí do života a já třeba to na mužích dost oceňuju, když jsou schopný mi povídat o čemkoli. :) Tak se ráda přiučím. Kolik Ti je let? Tipuji 35-40? Myslím, že citově jsme všichni hodně zranitelní..a vždy záleží ale na tom, jak moc se zranit necháme, resp. jak moc jsme schopni se odevzdat druhému člověku, nechat se jím třeba i ponížit, odpustit mu a znova ho milovat. To vše svědčí podle mě o hloubce charakteru. Člověk, který nemiluje tolik, aby se nechal zranit a aby z toho vytěžil hlavně to dobré, v mých očích nemá hodnotu.

Dobrý večer,Leo.Podotkla si,že jsem silnější.Nevím,moc si tu věc už nerozebírám,spíš bych řekl,že už s tím nemám tak vážné problémy.Ta tzv. dokonalost je prostě vrozená a zcela se to vymazat nedá.Naučil jsem se to ignorovat.I tak ještě dodnes používám některé ze svých dřívějších patentů.V mé domácnosti má každá věc své místo.Kdybys sem přišla a cokoli změnila,nějakou maličkost,spolehlivě ti řeknu,s čím vším si hýbala.Uvádím tím lidi v úžas a musím přiznat,že se tím bavím.Už to není tak dokonalý pořádek,ale ta schopnost mi prostě zůstala.Když jsem nastoupil do nového zaměstnání, naučil jsem se práci,kterou se jiní učili 2 měsíce, za 1 týden. A druhý týden jsem se naučil další dvě práce. Já jsem to nijak nevnímal,jenom jsem se snažil. Pro ostatní jsem však byl škodlivý živel.V našem kolektivu se nesmíš odlišovat,jinak si vyřízená.Umím si naplánovat za pár minut pracovní rozvrh na týden dopředu a potom podle něj jedu,aniž bych si něco zapisoval.Jsem chodící CD přehrávač,pamatuju si tisíce melodií písniček.Tu vlastnost jsem cvičil už od dětství.To jsem já.Ale jak jsem řekl,tyhle věci jdou už mimo mne.Někde přidáš,někde musíš ubrat.Vždycky je to něco za něco.Jsem velmi zranitelný v citové oblasti.Pokud jsem zamilovaný,je to katastrofa.Dřív to tak nebylo.Jak vidíš,na mně by se psycholog taky vyřádil.

shmii: zrovna jsem přišla...Já už se po včerejšku tady nebudu pouštět do žádných větších akcí. Tak snad jen můj laický názor - myslím, že dobrý psycholog by se na Tobě "vyřádil" a měl by co objevovat. http://youtu.be/LWFuX0KuMGM?t=2m53s :)

Hlavně jsem se bál,abys neudělala hloupost.Psal jsem včera do doktorky úplně poprvé a je vidět,že jsem ti hned od počátku moc neporozuměl.Omluv prodlevu,píšu jedním,nanejvýš dvěma prsty.Půjdu se najíst a mrknu se sem večer.Ahoj.

shmii: díky za pěkná slova! Je mi líto toho, cos prožil..ale určitě jsi teď o dost silnější!

shmii: zrovna jsem přišla domů a čtu. Neboj se, mně jsi neublížil a trápit se kvůli ničemu nemusíš, mě jen tak něco neurazí. Myslím si, že každý se snažíme být tak dobří, jak je to v našich možnostech a to je jen dobře, pokud to někdo tak nemá, tak takový člověk je zase z mého pohledu v nepořádku.
Raději ale budu reagovat na slova J.: neber to, že píšu, že nežiju život, jaký bych chtěla žít, doslova. Myslela jsem to především tak, že mě můj nepříliš dobrý zdravotní stav dost omezuje, to ale neznají lidé, kteří jsou zdraví. Zároveň vím, že za mnoho věcí si mohu sama, za mnoho věcí ale také ne. Tohle je moje cesta a já se snažím bojovat..Moje priority jsou jasné a řídím se jimi. Na prvním místě momentálně zdravotní stav a udržovat se v psychicky relativně dobré kondici, teprve potom může člověk dělat ostatní věci. Moje cesta je taková, že v dobré psychické kondici se udržuji prací, studiem, sportem, hudbou atd. Nebudu sedět doma a brečet, že nic nemůžu dělat. Můžu dělat mnoho věcí, jen to často bolí a je to spojeno s velkým překonáváním. Druhá strana věci je ta, že pokud se situace vyhrotí a je mi hodně zle a skutečně doma musím být, doléhá na mě vše , uvažuju černě a často mám trochu zatmění a nejsem schopná vidět pozitivnější perspektivu mého života v nějakém dlouhodobějším horizontu...je to tak proto, že skutečně moje potíže se táhnou již velmi dlouhou dobu a už jen těžko si představuji, že by přišel zázrak a dostala bych se z toho. Samozřejmě, že naděje umírá poslední, kdybych si to nemyslela, už tady nejsem...ale občas ta naděje hodně skomírá a já musím někde uvnitř sebe čerpat novou sílu. Že je moje chování řízeno nezdravým mechanismem, mi říkat nemusíš. Dlouho to tak bylo, ale kdyby sis pozorněji přečetl můj článek, pochopil bys, že věci se změnily. Už roku a půl žiji skutečně velmi zravým životním stylem- už proto, že velmi toužím po dětech. A chci jim dát to nejlepší a to můžu jen v dobré kondici.
Ke konci svého textu píšeš, že bych si měla nechat poradit, to dělám prakticky neustále. Už tak, že navštěvuji doktory, studuji knihy o zdravé výživě atd., fakt už jsem celkem přeborník v tomto ohledu. Můj problém je ten, že na situace normálního života reaguji někdy dost přecitlivěle, respektive mám zajetý špatný mechanismus toho, jak reaguji na stresové situace a to tak, že se ve mě automaticky všechno sevře a najednou mám křeče. To je psychosomatická porucha, kterou mám po otci. věř, že s tím se těžko něco dělá a zkoušela jsem to a stále zkouším. Autogenní tréning atd. Je to težký a myslím si, že to přejde jedině věkem a tím, když potkám někoho, kdo mě dokáže trochu "zklidnit". Mám to na sobě fakt ozkoušené. Ale díky vám všem za rady a snahu. Já si aspoň tím psaním utřídím myšlenky..

Ahoj,Leo.Moc by mne mrzelo,kdyby sis myslela,že jsem ti snad chtěl nějak ublížít.Má včerejší slova byla tvrdá a věř,že jsem kvůli tomu neměl lehké spaní.Dobře vím,co je touha být ve všem dobrý.Znám to z vlastní zkušenosti a dovedlo mě to až na pokraj katastrofy.Jenže tehdá jsem se nikam vypsat nemohl a pomocnou ruku jsem nenašel.Zvládl jsem to sám, chce se mi žít a proto jsem se snažil tě vyprovokovat,abys uvažovala stejně.J.ve svém příspěvku píše totéž,co jsem ti napsal v první reakci na tvůj článek.Napsal to líp a snad ti to bude do budoucna dobrým vodítkem. Určitě nic neřeš tím nejkrajněším způsobem,myslím,že ti tu všichni drží palce.Nevzdávej to a přeji ti,abys brzy našla muže svého života.Mým skromným přáním je,když se nám ještě někdy ozveš.

Milá Leo,
zaujala mě Tvá diskuse a tak se připojuji. Píšeš, že nežiješ život, jaký chceš žít. Předně si musíš ujasnit, co od života očekáváš, co chceš a jaké jsou Tvoje autentické potřeby. Také si uvědom, že není možné zvládnout všechno, musíš si stanovit priority a tím se dál řídit. Zaměř se na naplnění svých potřeb, pak budeš více šťastná. Také píšeš, že jsi překonávala velké problémy sebetrýzněním, to jen dokazuje, že v Tobě něco není v pořádku. Řešení problémů sebepoškozováním je nezdravý mechanismus, kterým se Tvé potíže jen upevňují. Měla bys to řešit už kvůli dětem!
Případná psychoterapie Ti pomůže poznat, jak se v Tobě celý proces odehrává a proč řešíš problémy oním nezdravým mechanismem. Jen chci říct, že není žádná ostuda nechat si odborně poradit, nikdo nejsme dokonalí a vševědoucí.

Přečti si...Chci ho řešit (kdybych nechtěla, vůbec sem nepíšu), ale řešení nenacházím.

Nezlobte se, tahle debata pro...Hmm.

Maraska: máš naprostou pravdu, vím, že když bych se zamilovala, bylo by vše jinak. Měla bych hlavně víc vůle k tomu se uzdravovat.
Díky za podporu, taky bych si to přála. Měj se hezky

Leo, určitě se tě nikdo nechtěl dotknout.
Samozřejmě nepiš, když nechceš, jen uvaž, jestli myšlenky na sebevraždu jsou tím pravým ořechovým. To, že už to někdo v rodině provedl, neznamená, že ty bys nemohla svůj problém řešit jinak.
A myslím, že až se zamiluješ, ani tě už tato možnost nenapadne.
Kéž by se to stalo brzy.
Hodně štěstí.

Nezlobte se, tahle debata pro mě nemá význam, proto v ní nebudu pokračovat. Hledat sama sebe nepotřebuji, vím, co mě baví, a co je pro mě důležité. Život je krásný- když je mi dobře, kdo nezažil dlouhodobou bolest, tak neví. Mládí jsem prožila až moc, vše co jsem dělala, tak naprosto naplno. Nemá význam zde vypisovat vše o mé osobnosti a o tom, co jsem prožila. Neříkám, že by mě nikdo nepochopil, možná právě naopak. Ale z internetového kontaktu nemáte možnost mě poznat, což jsem si uvědomila až teď. Proto se omlouvám, nebudu řešit svůj problém tímto způsobem. A loučím se.