Sebevražda

Je to dané povahou člověka...Bilančni sebevražda vůbec s pudem nesouvisí , spíš s inteligencí toho člověka .
Když zhodnotí svou situaci jako bezvýchodnou, tak se prostě zabije , svým způsobem je to silný člověk.....na rozdíl od většiny jiných sebevrahů.

to ano.
ale tim spis preci...Tak, pre nesúhlasím : Tak , neblázni. Vieš, obdivujem mnoho ľudí na uliciach, bez všetkého aj PC a nerobia sebavraždy. Nedávno som rozprávala s jednou 60-ročnou. Veľmi milá osôbka, oči usmievavé navzdory mnoho rokov utrpenia. Len toľko sa mi posťažovala, že keby bolo viac teplejších dní, že je veľa zimy.
No, vieš, myslím si, že miesto sebavrážd by asi trebalo niečo podnikať v tom pomáhaní takto opusteným a bezradným ľuďom. Ešte aj túlavé psy majú útulky a dajú sa im nažrať. Čo by mnohí ľudia dali za kus tepla v doslovnej klietke.
A navyše sú z nich mnohí v dôchodkovom veku bez starobého dôchodku a s chovaním "malých detí"- o ktoré sa treba postarať.

to ano.
ale tim spis preci...Je to dané povahou člověka v jakém je rozpoložení a jaký má pud sebezáchovy. Asi i podle toho volí každej způsob jak to provede aby pud obešel nebo ho potlačil

Joj skomolené slovo:...Tonení žádná sila silnější než člověk......ale ten člověk sám, se dohnal autosugescí k tomu, že ta situace nakonec proběhla......všechno máme v hlavě ......

to ano.
ale tim spis preci...člověk kterej se o sebevraždě vykacává jako ty , ji nikdy nespáchá , chce se jen o ní vykecávat s lidma donekonečna...

Dan, nemusí to byť len...Joj skomolené slovo: dovedené, dohnané - silou, ktorá je neviditeľná a silnejšia ako človek.

Jsou sebevraždy impulsivní...Dan, nemusí to byť len takto, ani impulsivní, ani připravovány, ale dovodenené. Mojej známej bolo skrze "veštbu" oznámené mnoho rokov dozadu, že ju zrazí-usmrtí./ja si pamätám, že spomínala, že asi auto/ A nejaký rok pred smrťou začala mať strach. Bála sa ostávať aj samotná doma, nik netušil, čo sa s ňou deje /podobne ako M.Jacson-že ho zabijú-nerozprával o ľuďoch, bol veriaci/.Aj známa, že modlenie, kostol jej nepomáha. Lenže,mala tarot-karty a vykládala len tak pre zábavu, doma. Až napokon v deň "D", to sa jej manžel ešte opýtal, aký koláčik ma upiecť, či makovník..., lebo už len sedela v zúfalstve. Napokon sa vybrala, že sa prejde, a za krátku dobu oznamovali k nej domov, že skončila pod koľajami - smrť. A bolo to 13.-eho na Luciu. :(

Jsou sebevraždy impulsivní a připravované. Obojí většinou končí smrtí při vhodném způsobu zvolení prostředku odchodu.

Já jsem ani tak nemyslel...Většina lidí, co se chtějí zabít a neudělají to, jsou tu ne kvůli druhým lidem, ale kvůli silnému pudu sebezáchovy. Ten překonat je to nejtěžší s čím jsem se v životě setkala. Byla jsem hodně naštvaná, že to nedokážu. Ne v bdělém stavu a s čistou hlavou. Příroda je tak silná , tak nás nastavila, abychom se jen tak lehce nezabili.

To máš pravdu, ale na...Já jsem ani tak nemyslel lidi, co "hrabou" ve velkém, ale spíš takové ty "běžné" lidi, kteří chodí do práce aby zaplatili hypotéku. Já v tom všem prostě nevidím žádný smysl a nepřestává mě udivovat, že většina lidí v mém okolí tohle vůbec neřeší. Prostě to tak je a hotovo. Ale tohle mně nestačí, snažím se pořád přijít na to, proč se (skoro) všichni snaží zuby nehty udržet naživu. Samozřejmě jsem na nic nepřišel a ani nepřijdu.

je mi šíleně chci tam...p.........
Svět umí být ložem utrpení. Věř, že nejsi sama komu je či bývá šíleně a kdo nechce být.

Máš pravdu, ale ti lidé,...Pampeliško, napsala jsi to, co cítím i já. Nemusím už nic psát, to co jsem napsat chtěla, je ve tvých slovech a ještě jistě lépe vyjádřeno, než bych já dokázala. Moc tě zdravím a smutně i všechny ty, kteří tady hledají když nic jiného, alespoň sounáležitost.

jen jsem chtěla říct, že...Máš pravdu, ale ti lidé, co žít hrozně moc chtějí, byť jsou nemocní nebo nemají co dát dětem jíst...mají něco, co nemá ten, co žít nechce. Totiž vůli a chuť k životu. Ta prostě někdy není, a nemusí to mít nějaký zvláštní důvod.
Kupodivu často právě ti, co mají těžký život, na životě lpí mnohem víc. Snad proto, že si ho umí více vážit, nevím.
Prošla jsem tím, co tu mnozí popisují, tu touhu po konci moc dobře znám. A i když už nepracuji na svém sebezničení, navždy ve mě zůstal ten model-rychle se vzdám, a na ničem vlastně tolik nezáleží.
Nemám chuť bojovat, prostě nějak jen žiju. Proplouvám. Nezabít se není totéž jako chtít žít.

je mi šíleně chci tam odkud není již návratu

Vašek to napsal dost...To máš pravdu, ale na druhou stranu je to zatím lepší, když je to k smíchu než k pláči. Když se na to podíváš z celosvětového hlediska, o co se ty lidi snaží, jak každý hrabe co může a myslí si že něco vybuduje a nakonec stejně umře a všechno mu to nebylo nic platné...směšné.

Vašek to napsal dost...Martin jakoby mi mluvil z duše...

Takže jinými slovy-když...jen jsem chtěla říct, že nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř...
...a jednou jsme na světě a řešit nedostatek radosti ze života sebevraždou??
No nevím, neměla jsem život zrovna úplně lehký, stále se něco dělo, možná jsem si taky někdy pomyslela, že jednodušší řešení by bylo to všechno vzdát a nechat tu všechny, ať si žijí beze mě.
Ale ...pak jsme si opravdu položila otázky na základní věci...a ...vyšlo mi z toho, že překážky se musí přeskakovat nebo z cesty odklidit. Jsou lidé, kteří musí řešit ty základní věci, že třeba nemají pro děti na jídlo, oblečení, bydlení - a nevzdávají to!!
Možná, kdyby někdo trpěl bolestmi z nemoci, tak ...než se trápit. Ale tihle lidé většinou bojují a nevzdávají to i tom utrpení, které jim bolest přináší.

V přírodě je to už tak.Nejprve si museme zajistit zakladní životní potřeby,pak něco navíc a teprve za třetí máme mířit někam ke hvězdám,chcete-li za Bohem.Pokud to uděláme obráceně ,skončíme někde v chatrči za městem a tam budeme meditovat.Tedy poustevníky.

Vašek to napsal dost přesně. Že mám co jíst atd. by měla být samozřejmost (vím, že to tak vždycky není), ale to myslícímu jedinci k životu nemůže stačit. Nejsme zvířata, aby nás uspokojily jen základní potřeby. Já o sebevraždě přemýšlím vpodstatě denně, a to se mi nic zas tak hrozného neděje. Ale když třeba vidím ráno cestou do práce lidi v tramvaji, tak mě vždycky napadá: za čím se všichni ženou, když stejně jednou umřou? Jaký to má všechno smysl, že se tady takhle plácáme, pořád se honíme za lepší prací, za lepšími vztahy, za lepším oblečením, za lepším jídlem? Je to vlastně všechno k smíchu, tohle pachtění, když po nás nakonec zbyde jen trocha popela...

se musí! nic se nedá dělat...Takže jinými slovy-když člověk nemá něco z toho, co jmenuješ, tak má "právo" se zabíjet?

Nene, ve skutečnosti často nemocní a chudí lidé žít chtějí. K touze po konci nemusíš být mrzák nebo bezdomovec. To je úplně v něčem jiném...