Sebevražda

Také často o sebevraždě přemýšlím. Ale asi na ni nemám dostatek síly. Mám vše, co jsem kdy chtěl. Vlastní pílí jsem se stal nejuznávanejsim veterinarem v nasem meste. Postupne jsem splatil krasnou kliniku, mam hezky byt, suprove auto, davam na charitu. Ale v dobe, kdy byl o mne zajem, mel jsem oci jen pro praci. Nekolik let jsem spal jen 4 hodiny denne. Nyni je hospodarska krize, chodi malo lidi, jsou nervozní, se zamestnanci jsou jen problemy. A moznost, ze v teto situaci konecne potkam divku, ktera mne snad bude mit rada, je asi nepredstavitelne. Je mi 33, jsem v nejlepsich letech a uz 3 roky jsem nezavadil o jedinou divenku. Vzdy je to stejne:"Vzdyt ty jsi ten veterinar, ktery v noci zachranuje pejsky, ty si prece nikoho nezaslouzis!" Postupne jsem tedy ziskal averzi vuci lidem, nyni jsem na ne obcas i sprosty, kdyz mne v noci budi s nemocnym pejskem. Vim, ze cim vice budu jinym pomahat, tim mensi mam sanci si nekoho nalezt. Mam 2 moznosti: Bud odtud uteci, a nebo vse zacit od zacatku. ... Zajimalo by mne, co je po smrti.

Milé "ká", nikdo se nedokáže vcítit do pocitů, jaké má ten, kdo mnohdy po dlouhých letech marného snažení, rezignoval na svůj život. Vaše představa o osudu člověka, který už namá sílu dále bojovat je jen jednou z mnoha a její pravděpodobnost je stejná, jako představa jiných že už to může být jen lepší, nebo prostě nijaké. I kdybychom přijali hypotézu, že svět podléhá nějakému obecnému principu spravedlnosti, tak jak můžete odsoudit třeba lidi v minulosti obviněné z kacířství, kteří raději než by během mučení byli přinuceni obvinit další a tím je odsoudili ke stejnému osudu, tak raději spáchají sebevraždu? Zatímco jejich velice pobožní mučitelé se v "boží počestnosti" a netrpíce žádným nedostatkem, dožijí své přirozené smrti. Takže jejich oběti by měly být zatraceny a na ně by měla čekat lepší existence?
Pomáhat ještě nešťastnějším je možná cesta k nalezení svého smyslu, ale někdy je prostě ta šeď vlastního neštěstí tak hustá, že přes ní opravdu prohlédnout nelze. Nebezpečným faktorem je také to, že někdy se k sebevraždě uchylují i lidé s tzv. syndromem vyhoření, kteří se během své profesní dráhy setkávají neustále s tolika nešťastnými osudy, že ztratí naději a víru ve smysl svého počínání a volí smrt.
Vyzívat lidi k životu dle vlastních představ je zaděláním na frustrace a deprese. Těch šťastných je opravdu pomálu a lidem s vážnými problémy překonávat životní obtíže se může jen přitížit.

sebevraždou si opravdu nepomůžete!!! kdyby jste jen tušili na jaké místo se dostanete(a co si pro vás příjde) drželi by jste se života zuby nehty.Není to žert,myslím to naprosto vážně,to že se vám nedaří je prostě váš přístup k životu , překážky máte zdolávat! Jen tak zdokonalujete svou duši,jste tu proto aby jste se učili a bolestí se naučíte nejvíce.Držím vám všem palce aby jste to nevzdávali,nebot na konci budete odměněni.Ještě jedno-pokud si myslíte že je vám nejhůř, podívejte se po světě,na tu bídu zoufalství a utrpení, děti codřou coby otroci od chvíle co začali chodit...... Upřímně vás varuji před tímto krokem,není cesta zpět a být věčně na místě hrůzy a děsu?život by se vám i s největšíma starostma zdál příjenmý.Také můžete začít pomáhahat ještě neštastnějším-abyste třeba zjistili že to štěstí vlastně máte. Mějte krásný život,dle vlastních představ :)

Pro Pavla:
Napsal jsi to opravdu krásně. Na druhou stranu, kdyby jsi viděl některé pacienty v blázinci, pochopil bys, proč si někteří zvolí raději smrt. S tím zamyšlením, proč se to děje, máš ale pravdu. Jaký je však smysl těžké deprese, která znemožní vykonávání základních potřeb a neumožní vykonávat práci, kterou jsem miloval...
Pokud není člověku dopřán aspoň trochu slušný život, ať je mu dopřáno, aby v pokoji odešel. Ptám se tě, bavilo by tě žít ve stálých útrapách? Myslím, že asi ne...

tak už nebuď smutná,zase vyjde sluníčko.Chce to, aby jsi se zamyslela nad sebou ,proč se ti děje asi to, co se ti děje.Možná máš něco pochopit, uvědomit si atp.Až přijdeš na to co ti vlastně ubližuje,vyrovnáš se s tím a bude líp .Uvidíš.Držím ti palce.

Pro Pavla,
Moc hezky jsi to napsal,ale když zažíváš jen odliv tak je těžké věřit,že něco hezkého ještě přijde:-(

Bez prachů prožiješ prd,smrt je zadara,aspoň něco!

Ahoj.Nechci aby to znělo nějak divně nebo tak,ale vím o čem mluvíš a já ti dokážu ukázat že život může být i v pohodě a že má opravdu SMYSL! Nevěříš? pilar11"email.cz

Chtít skoncovat se životem vlastně znamená,že jsem doposud nepochopil smysl života,že jsem absolutně bez cíle,že nevím vůbec co chci a na sebevraždu myslím proto,že se v sobě ani dost dobře nevyznám.Přitom na světě je tolik krásných věcí .lidí.můžete prožít tolik krásných zážitků,které tím ,že teD skoncujete nikdy neprožijete.Život to je příliv a odliv,neustálá změna,jednou je líp jednou je hůř.Život ale stojí zato žít.

taky mám chuť zkoncovat se životem (už o tom uvažuju dost dlouho)..vím, že to je zbabělý čin, ale je to jediná možnost..jestli přijde ještě jedna rána osudu, končím...

To víš,každej neni jako ty.Občas se najde někdo,komu na lidech záleží.

To si vážně myslíš,že sebevražda je řešení?

Jenomže já právě nechci skončit dosranej a doblitej, kdo to pak po mně bude uklízet?

Pajan, zkus muchomůrku zelenou. Ty jsou nejdostupnější. Sice budeš srát jak kavka a svíjet se v křečích, ale smrt je zaručena :)

Nemáte někdo zkušenost s tisem červeným? Jádra jsou jedovatá, tak zhruba do několika desítek minut dochází k zástavě srdeční činnosti a dechu. Je to určitě dostupnější než prášky na spaní apod.

Laris- proc myslis ze smysl zivota jsou jen chlapy?
Ja jako 15rocna jsem chtela hodnou matku,ktera by me postiskala,pohladila a rekla ze vsechno bude v poradku...kdyz jsem pochopila ,ze to je proste nerealny a nemela jsem silu zit dal,chtela jsem umrit a skusila to....dnes jsem tady a jsem moc stastna.Me chut do zivota dal muj muz...ale verim ze je mnoho duvodu proc zit,nejen proc umrit! Umrit muzes kdykoliv,ale zit...?....zijes jen jednou....tak nevzdavej to....mas 28 roku mas hodne casu spoznat nove lidi a tudis i muze....sebevrazda je jen utek od problemu...neni to reseni...dalsi krat se nenarodis....nevzdavej to!!!

Vždycky jsem se snažila byt silná a všechno zvladnout,ale ted opravdu už nemůžu vim,že potřebují pomoc,ale na psychologa ted bohužel nemam finance jinak bych tam už davno šla,už opravdu nevim jak dál.Mam strach sama ze sebe a svých myšlenek

Ahojky ani nevim kde a jak začít.O sebevraždě přemýšlím už delší dobu,jsem už dlouho v depresich a i když jsem se snažila tak je to čím dal tim horší.Vždycky když jsem si říkala,že už je lip tak to skončilo a bylo to ještě a je mnohem horší.

Ti co chteji jit do sebevrazdy si mysli,ze se vseho..omyl..pred ň lety jsem to udelal a byl jsem pres (+ minut v klinicke smrti a bylo to pprijemne,ale jen zpocatku..navic od oziveni se mi deji jen same zvlastni a ne zrovna prijemne veci..je to asi trest..at si z toho vezme kazdy co chce.

Ahoj.Na vzhledu v životě nezáleží.Vím,že to zní omšele,ale je to tak.Laris,máš přátele?Sourozence?Představ si,že by se zabili oni.A jestli je nemáš,tak kdyby ses zabila,já budu dál žít s tím,že ses zabila a nemusela jsi..V životě jde o to,co má každý v sobě.Jestli chceš klidně sem napiš a já ti pošlu icq a pokecáme.